ECLI:CZ:NSS:2016:ARS.1.2016:26
sp. zn. Ars 1/2016 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška
a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Petra Mikeše, JUDr. Pavla Molka,
JUDr. Miloslava Výborného a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci navrhovatele: Přípravný
výbor pro účely místního referenda ve Statutárním městě Ostrava, Městském obvodě
Ostrava-Jih, zast. Mgr. Ing. Pavlem Němcem, advokátem se sídlem Okružní 271/13, Mohelnice,
proti odpůrci: statutární město Ostrava – Úřad městského obvodu Ostrava-Jih,
se sídlem Horní 3, Ostrava-Hrabůvka, ve věci návrhu na vyslovení neplatnosti hlasování
v místním referendu, o kasační stížnosti navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 2. 6. 2016, č. j. 22 A 51/2016-27,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Návrhem došlým krajskému soudu dne 10. 5. 2016 ve 21.32 hodin se navrhovatel
domáhal vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu konaném na území Statutárního
města Ostravy – Městského obvodu Ostrava-Jih dne 30. 4. 2016.
[2] Krajský soud návrh jako opožděný odmítl. S odkazem na §58 zákona č. 22/2004 Sb.,
o místním referendu, soud konstatoval, že poslední den 10denní lhůty pro podání návrhu připadl
na úterý 10. 5. 2016, kdy byl návrh soudu doručen. V rozporu s §53 zákona o místním referendu
se tak ovšem nestalo do 16.00 hodin.
II. Kasační stížnost a vyjádření odpůrce
[3] Navrhovatel (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost.
[4] Nesouhlasí s názorem krajského soudu, že podal svůj návrh opožděně. Namítá, že lhůta
stanovená pro úkony podle zákona o místním referendu nedopadá na postup před soudem, tedy
úkony stěžovatele realizované podle s. ř. s. Zákon o místním referendu není ve vztahu
k soudnímu řádu správnímu lex specialis.
[5] Stěžovatel argumentuje systematikou zákona o místním referendu a dovolává se jeho
ústavně konformního výkladu. Zákon o místním referendu řadí pravidla pro počítání lhůt (§53)
do hlavy IX. nazvané Společná ustanovení. Soudní přezkum je však upraven teprve až v hlavě
XII. Hlava IX. zákona o místním referendu je společná pouze těm částem zákona,
které jí bezprostředně předcházejí (hlava I. až VIII.). Soudní přezkum je však zařazen
až do části XII. zákona; krajský soud tedy zcela pominul systematický výklad této normy
a nesprávně aplikoval omezující ustanovení §53 zákona o místním referendu v neprospěch
navrhovatele.
[6] Odpůrce se ztotožnil se závěrem krajského soudu o opožděnosti podaného návrhu.
Současně odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. III. ÚS 1890/09,
ze kterého dle jeho názoru vyplývá, že zákon o místním referendu je ve vztahu k s. ř. s. zvláštní
normou.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Kasační stížnost je přípustná a podle jejího obsahu jsou v ní namítány důvody podle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Rozsahem a důvody
kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán.
[8] Podle §58 odst. 1 písm. a) zákona o místním referendu může [n]ávrh na vyslovení neplatnosti
hlasování nebo neplatnosti rozhodnutí v místním referendu (…) podat u soudu každá oprávněná osoba nebo
přípravný výbor, mají-li za to, že došlo k takovému porušení ustanovení tohoto zákona, které mohlo ovlivnit jeho
výsledek. Podle odst. 2 citovaného ustanovení je návrh třeba podat nejpozději do 10 dnů po vyhlášení
výsledků hlasování.
[9] Podle §53 odst. 1 zákona o místním referendu je [l]hůta určená podle dnů (…) zachována, je-li
poslední den lhůty učiněn úkon u příslušného orgánu, a to ne jpozději do 16.00 hodin. Podle §53 odst. 2
zákona [l]hůty nelze prodloužit ani prominout jejich zmeškání.
[10] V projednávané věci není sporu o tom, že návrh na vyslovení neplatnosti hlasování
v místním referendu byl krajskému soudu doručen posledního, t j. desátého, dne lhůty
ve 21.32 hodin. Krajský soud měl však za to, že návrh měl být v souladu s §53 odst. 1 zákona
o místním referendu doručen soudu nejpozději v 16.00 hodin. Stěžovatel je naopak přesvědčen,
že v případě úkonů vůči soudu se právní úprava počítání lhůt zakotvená v zákoně o místním
referendu nepoužije, a jeho návrh je proto dle obecných ustanovení soudního řádu správního
nutno považovat za včasný.
[11] Úprava lhůt ve volebních věcech a věcech místního referenda je s ohledem na potřebu
rychlého rozhodování poměrně specifická; i v tomto případě se jedná o lhůtu zvláštní. Ke sporné
otázce existuje ustálená judikatura volebního senátu Nejvyššího správního soudu, ze které soud
vycházel i v projednávané věci. V usnesení ze dne 13. 11. 2013, čj. Vol 152/2013-18, Nejvyšší
správní soud k zachování lhůty uvedl: "Návrh ve věcech volebních lze podat do deseti dnů po vyhlášení
výsledků voleb Státní volební komisí (§87 odst. 1 volebního zákona) [ poznámka NSS:
zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky]. Lhůta určená podle dnů je přitom
zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u příslušného orgánu, a to nejpozději do 16.00 hodin (§97a
odst. 3 volebního zákona), přičemž lhůty nelze prodloužit ani prominout jejich zmeškání (§97a odst. 4
téhož zákona). Protože konec lhůty pro podávání volebních stížností je stanoven podle hodin, nevztahuje
se na tento typ řízení ani pravidlo, podle něhož připadne-li poslední den lhůty na den pracovního klidu, je
posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (viz §40 odst. 3 s. ř. s.).“ (shodně též např. usnesení
ze dne 13. 11. 2013, čj. Vol 151/2013- 20).
[12] Uvedené závěry lze plně aplikovat i ve věcech místního referenda, neboť právní úprava
běhu a zachování lhůt je upravena zákonem o místním referendu i volebním zákonem shodně.
V obou zákonech je lhůta pro podání návrhu určena v řádu dnů (§58 zákona o místním
referendu, §87 odst. 1 volebního zákona), její konec je ohraničen konkrétní hodinou (§53 odst. 1
zákona o místním referendu, §97a odst. 3 volebního zákona).
[13] Tento závěr je ve vztahu k místnímu referendu potvrzen rozsudkem Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 6. 2014, čj. Ars 2 /2014-19, dle něhož "§57 zákona o místním referendu
poskytuje navrhovateli deset dnů, ale konec je určen (podobně jako např. ve věcech volebních) na konkrétní hodinu:
§53 odst. 1 ji tedy zkrátil, když stanovil, že lhůta je zachována, je -li úkon učiněn poslední den lhůty
do 16.00 hodin. ... [p]odobně jako v zákonné úpravě voleb, jde o lhůtu, jejíž konec je podle zvláštního zákona
určen podle hodin".
[14] Nejvyšší správní soud neshledal důvod se od ustálené judikatury odchýlit, neztotožnil
se ani s namítaným nesprávným systematickým výkladem zákona o místním referendu.
Ustanovení §53 zákona o místním referendu je zařazeno do hlavy IX - Společná ustanovení,
nepoužitelnost zde uvedených ustanovení na následující části zákona nelze dovodit pouze
z označení kapitoly a jejího zařazení v rámci zákona. Ustanovení o posuzování běhu lhůt jsou
běžnou součástí zákonů, jsou formulována obecně v různých částech a předpokládá se jejich
použití pro lhůty určené tímto zákonem, není- li určeno jinak – což v případě ustanovení §57
zákona o místním referendu není.
[15] Závěr o nemožnosti aplikace ustanovení z hlavy IX na následující části zákona vyvrací též
znění §54 zákona o místním referendu, které je zařazeno též v hlavě IX – Společná ustanovení,
které zakotvuje nepoužitelnost správního řádu na postup podle tohoto zákona, výslovně však
stanoví, že tato výjimka se nevztahuje na řízení o přestupcích. Řízení o přestupcích je upraveno
v hlavě X, která je systematicky zařazena až po společných ustanoveních. Pokud by se tedy zákaz
aplikace správního řádu vztahoval pouze na ustanovení předcházející hlavě IX - Společná
ustanovení, byla by citovaná výjimka pro přestupková řízení zcela nadbytečná.
[16] Lze tedy uzavřít, že krajský soud postupoval v souladu se zákonem, jestliže návrh
stěžovatele pro opožděnost odmítl.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Nejvyšší správní soud na základě shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, proto ji dle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl.
[18] Soud v souladu s §93 odst. 4 s. ř. s. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. září 2016
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu