ECLI:CZ:NSS:2010:KONF.112.2009:11
sp. zn. Konf 112/2009 - 11
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana
Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Karla Podolky, JUDr. Petra Příhody a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Okresním soudem v Mělníku, a dalších účastníků sporu původně vedeného
u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 10 C 426/2008, o 7616 Kč s příslušenstvím,
nyní vedeného pod sp. zn. 10 C 453/2009, o 2850 Kč s příslušenstvím: žalobkyně Český inkasní
kapitál, a. s., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 808/66, IČ 27646751, zastoupené
JUDr. Romanem Majerem, advokátem v Plzni, Úslavská 33, a žalované D. Š.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku
pod sp. zn. 10 C 453/2009, o zaplacení smluvní pokuty ve výši 2850 Kč, je správní
orgán.
II. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2009, čj. 28 Co 360/2009 - 77,
se zrušuje ve výroku I., kterým bylo změněno rozhodnutí Okresního soudu
v Mělníku ze dne 28. 5. 2009, čj. 10 C 426/2008 - 60.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 12. 10. 2009 se Český telekomunikační úřad domáhal,
aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb. mezi ním a Okresním soudem v Mělníku ve věci žaloby vedené u tohoto soudu
pod původní sp. zn. 10 C 426/2008, týkající se zaplacení 7616 Kč s příslušenstvím.
Z předložených soudních spisů vyplynuly následující skutečnosti:
Společnost Telefónica O2 Czech Republic, a. s. (dále jen „Telefónica“), uzavřela
s žalovanou smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb, na jejímž základě žalované
poskytovala služby prostřednictvím mobilní telekomunikační sítě. Za tyto služby se žalovaná
zavázala platit měsíčně částku, kterou jí Telefónica vyfakturovala. Žalovaná neuhradila čtyři
faktury na částku v celkové výši 7616 Kč.
Společnost Telefónica postoupila pohledávku ve výši 7616 Kč žalobkyni, která podala
proti žalované dne 15. 9. 2008 u Okresního soudu v Mělníku žalobu na zaplacení této částky
s příslušenstvím.
Okresní soud v Mělníku usnesením ze dne 28. 5. 2009, čj. 10 C 426/2008 - 60, řízení
o žalobě zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu. V odůvodnění uvedl, že podle §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb.,
o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon
o elektronických komunikacích“), rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační
činnost (§7) na straně jedné a účastníkem, popř. uživatelem na straně druhé, Český
telekomunikační úřad. Předmětem žaloby je pohledávka za poskytování telekomunikačních
služeb za úplatu. Protože se jedná o službu elektronických komunikací ve smyslu
§2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích., je k rozhodování
o nárocích plynoucích z porušení povinnosti platit sjednanou cenu příslušný Český
telekomunikační úřad. Okresní soud proto z důvodu nedostatku pravomoci řízení zastavil s tím,
že po právní moci rozhodnutí bude věc postoupena příslušnému úřadu.
Proti usnesení okresního soudu brojila žalobkyně odvoláním u Krajského soudu v Praze.
Dle žalobkyně o postoupené pohledávce nemá pravomoc rozhodovat Český telekomunikační
úřad, protože nejsou splněny podmínky uvedené v §129 zákona o telekomunikacích. Český
telekomunikační úřad řeší spory pouze mezi zákonem stanovenými subjekty, a to osobou
vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem nebo uživatelem na straně
druhé. Žalobkyně není osobou vykonávající komunikační činnost, k rozhodování sporu je proto
příslušný soud.
Krajský soud považoval odvolání za částečně důvodné. Dlužná částka 7616 Kč se skládá
z nezaplacených plateb za telekomunikační služby ve výši 4766 Kč a ze smluvní pokuty ve výši
2850 Kč. Dle krajského soudu není právo na zaplacení smluvní pokuty finančním plněním
spjatým s poskytováním telekomunikačních služeb, nejedná se tedy o plnění podle zákona
o telekomunikacích, ale o plnění podle obecných občanskoprávních předpisů. Krajský soud proto
potvrdil usnesení okresního soudu o zastavení řízení jen ohledně částky 4766 Kč
s příslušenstvím, o které i podle jeho právního názoru má pravomoc rozhodovat Český
telekomunikační úřad, ale změnil rozhodnutí soudu I. stupně ohledně částky smluvní pokuty
2850 Kč s příslušenstvím tak, že řízení se nezastavuje a věc Českému telekomunikačnímu úřadu
postoupena nebude. Vyšel z právního názoru, že o smluvní pokutě má pravomoc rozhodovat
soud.
Okresní soud v Mělníku usnesením ze dne 27. 7. 2009, čj. 10 C 426/2008 - 82, řízení
o zaplacení smluvní pokuty ve výši 2850 Kč s příslušenstvím vyloučil k samostatnému řízení
pod sp. zn. 10 C 453/2009, ale ve věci dosud nerozhodl.
Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) poté podal návrh zvláštnímu senátu
k rozhodnutí kladného kompetenčního sporu. Navrhovatel vychází z toho, že smluvní pokuta
je sankcí vycházející z porušení povinnosti ze smlouvy o poskytování služeb elektronických
komunikací. Vztah mezi porušenou povinností a nárokem na smluvní pokutu je vztahem příčiny
a následku; nelze je posuzovat odděleně. O smluvní pokutě tedy má rozhodovat on sám, jako
orgán, který je podle zákona příslušný k rozhodnutí o sporech vyplývajících z vlastního porušení
povinností. Navrhovatel dále odkázal na rozhodnutí zvláštního senátu ze dne 9. září 2008,
čj. Konf 27/2008 - 7.
Zvláštní senát se musel nejdříve zabývat otázkou, zda o postoupené pohledávce
(ať se smluvní pokutou či bez ní) může rozhodovat navrhovatel. Pravomoc Českého
telekomunikačního úřadu vymezuje §129 odst. 1 zákona o telekomunikacích: „Úřad rozhoduje spory
mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem
na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto
zákonem nebo na jeho základě. Podání návrhu podléhá správnímu poplatku“.
Zákonný text - na pohled dostatečně jasný - ve skutečnosti umožňuje dvojí výklad
se zásadními důsledky pro závěr o pravomoci toho, kdo má věc rozhodnout: poprvé, že má být
rozuměno „rozhoduje existující spory...“, po druhé „rozhoduje spory vzniklé mezi...“. Zvláštní
senát přisvědčil za užití obvyklých interpretačních metod výkladu druhému.
Ustanovení §129 odst. 1 zákona o telekomunikacích vymezuje dvě podmínky, které musí
být současně splněny, aby byla dána pravomoc ČTÚ věc rozhodnout.
Prvá část vykládaného ustanovení [„spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7)
na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem“] znamená osobnostní vymezení předpokladu
pravomoci. Je proto otázkou, ke kterému okamžiku má být splnění tohoto předpokladu
zkoumáno: zda k okamžiku vzniku závazku, nebo k okamžiku vzniku sporu, anebo k okamžiku,
kdy je pravomoc zkoumána. Je totiž zřejmé, že postoupí-li věřitel (osoba vykonávající
komunikační činnost) svou pohledávku za účastníkem (obvykle tedy telefonním účastníkem)
jinému, dochází ke změně závazku v osobě, a je otázkou, zda se tedy mění i pravomoc orgánu,
který o sporu má rozhodnout.
V okamžiku vzniku pohledávky, tedy před jejím postoupením, resp. tam,
kde by k postoupení nedošlo, by ve sporu rozhodoval bez pochybností Český telekomunikační
úřad.
Smluvní postoupení pohledávky, cessio voluntaria (poznamenává se výslovně, že zvláštní
senát nezkoumal případ cese ze zákona nebo úředním výrokem, stejně tak nezjišťoval,
zda tu jde nebo nejde o tzv. cesi fiduciární či inkasocesi, při níž se pohledávka převádí
jen formálně, totiž proto, aby postupník pohledávku vymohl a převedl výtěžek postupiteli),
je upraveno v §524 a násl. občanského zákoníku. Předmětem postoupení není celý závazkový
vztah (ale právě jen pohledávka, případně u dospělé pohledávky také nárok). Cesí nedochází
k zániku dosavadního závazkového vztahu a ke vzniku závazku nového (nepostupuje
se tedy „smlouva“ jako v některých jiných cizích řádech), ale závazek se mění v subjektech.
Na místo dosavadního věřitele (postupitele) nastupuje osoba třetí (postupník). Na postupníka
s pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Dle §524 občanského
zákoníku ostatně nelze postoupit pohledávku, jejíž obsah by se změnou věřitele změnil.
Zvláštní senát dále přihlédl také k důvodům právní úpravy: Z důvodové zprávy
k §127-129 zákona o elektronických komunikacích: „Úřad rozhoduje pouze spory uvedené
v těchto ustanoveních (spory týkající se plnění povinností stanovených tímto zákonem). Vyňato je řešení sporů
o plnění povinnosti k peněžitým plněním. Pravomocí Úřadu rozhodovat uvedené spory je vyloučeno právo stran
obrátit se na obecný soud před vydáním rozhodnutí řešení sporu Úřadem (§7 občanského soudního řádu). Není
tím však dotčeno použití předpisů o správním soudnictví“, lze dovodit, že bylo úmyslem zákonodárce
podmínit rozhodovací činnost ČTÚ tím, že půjde o spor věcně, nikoli osobně vymezený. Vlastní
zákonná úprava pak tento záměr poněkud zastřela přidáním „osobní“ podmínky. I tento pohled
proto svědčí o tom, že osobní upřesnění, které zákonodárce vložil do vlastního zákonného textu,
je mnohem spíše časově vztaženo k okamžiku vzniku závazku než k okamžiku vzniku sporu.
To platí tím spíše, že v okamžiku odstoupení od cese, nebo v případech její absolutní neplatnosti
atp., by se pravomoc musela „vracet“ ČTÚ, což bez pochyb zákonodárce nesledoval.
Proto i tento aspekt výkladu vede k tomu, že změny v subjektech při postoupení
pohledávky nemají v posuzované věci vliv na změnu pravomoci k řešení sporů.
Podpůrně lze také připomenout, že takovýto výklad §129 zákona o elektronických
komunikacích je v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne
7. 3. 2002, o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací
(dále jen „Směrnice“). Článek 8 odst. 4 písm. b) Směrnice ukládá vnitrostátním regulačním
orgánům členských států působících v oblasti elektronických komunikací povinnost, aby zajistily
dostupné a nenákladné postupy pro řešení sporů. Spory v oblasti elektronických komunikací
by měl řešit subjekt nezávislý na zúčastněných stranách. Tím má být zajištěna ochrana
spotřebitelů dle čl. 8 odst. 4 písm. c) Směrnice. Je zřejmé, že směrnice tu sleduje právě možnost
dovolit rozhodování v takovýchto věcech regulátorům. Není zřejmě sporu o tom,
že pokud by tvůrci směrnice trvali na tom, aby v takovýchto případech rozhodovaly soudy,
bylo by ustanovení §8 odst. 4 písm. b) zbytečné, neboť tu jde o zcela obvyklý závazek
soukromého práva, o kterém (civilní) soudy pravidelně rozhodují. Ustanovení proto míří na to,
aby pravomocí k rozhodování sporů mohl být nadán i správní orgán (ať již v pravomoci dělené,
nebo pod kasační kontrolou správního soudu, nebo - jako v českém případě - s následným
zvláštním civilním řízením podle části páté občanského soudního řádu). Původci směrnice
oprávněně očekávali, že právě řízení u správního orgánu vyhovuje potřebám posuzování
speciálních - mnohdy ryze technických - otázek, přičemž i otázky právní se obvykle týkají
jen úzké speciální problematiky (zejména smluv uzavíraných s poskytovateli služeb).
Navrhovatel (ČTÚ) je k řešení problematiky elektronických komunikací zřízen,
je odpovídajícím způsobem vybaven odborně i personálně, a lze proto očekávat,
že jeho rozhodování bude rychlé, účastníkům dostupné a pro ně nenákladné. Je ostatně
významné i to, že jeho rozhodování (jako rozhodování z jednoho centra) už z povahy věci nenese
riziko odchylující se „judikatury“. Proti rozhodnutí ČTÚ je možné brojit rozkladem u předsedy
Českého telekomunikačního úřadu, a případně dále podat řádnou civilní žalobu u soudu
rozhodujícího v občanském soudním řízení (podle části páté občanského soudního řádu).
Proto má zvláštní senát za to, že jeho výklad zákona o elektronických komunikacích
o pravomoci ČTÚ k rozhodování ve sporech i v případě postoupených pohledávek odpovídá
i požadavkům, které na český právní řád klade právo evropské.
Obdobnými otázkami se zabýval také Nejvyšší soud v nedávném rozhodnutí ze dne
31. 3. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2894/2008. Ve svém rozhodnutí - v němž otázku pravomoci posoudil
stejně jako zvláštní senát - uvedl: „odvolací soud nepochybil, jestliže dovodil, že v posuzovaném případě
změna osoby uvedené v §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. v důsledku postoupení pohledávky osobou
vykonávající komunikační činnost nemá vliv na pravomoc Českého telekomunikačního úřadu k rozhodování
sporu týkajícího se povinnosti uložené tímto zákonem. Postoupením pohledávky osobou vykonávající komunikační
činnost na žalobkyni (§524 obč. zák.) se na podstatě a charakteru sporu ničeho nezměnilo. Na žalobkyni
(postupníka) s právem na plnění (včetně příslušenství pohledávky a veškerých práv s ní spojenými) přešly
též povinnosti, jež má věřitel vůči dlužníkovi (např. poskytnout dlužníkovi potřebnou součinnost ke splnění dluhu,
přijmout řádně nabídnuté plnění apod.). Rozsah a obsah povinností dlužníka je stejný a nemění se nic ani na běhu
promlčecí doby“.
Ze všech vyložených důvodů proto zvláštní senát uzavřel, že pro určení pravomoci
je prvý předpoklad pravomoci ČTÚ splněn, vznikl-li spor mezi osobou vykonávající
telekomunikační činnost a účastníkem (uživatelem). Postoupení pohledávky takovýto charakter
sporu nezměnilo; proto i k návrhu postupníka (a nikoli již osoby vykonávající telekomunikační
činnost) bude rozhodovat Český telekomunikační úřad. Charakter sporu vymezený v §129
zákona o elektronických komunikacích je tedy určen v době vzniku závazku, a změna v osobě
věřitele cesí jej nemění.
Spor v konkrétní věci je však omezen na to, kdo má pravomoc rozhodovat o povinnosti
zaplatit smluvní pokutu; okresní soud má za to, že tímto orgánem je navrhovatel (ČTÚ), krajský
soud však tuto pravomoc přiřkl soudu. Proto bylo třeba řešit i druhý předpoklad pravomoci
ČTÚ („pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě“).
Tento předpoklad má zvláštní senát za splněný, a to s ohledem na právní závěry
navrhovatelem zmíněného rozhodnutí sp. zn. Konf 27/2008, a to z právních důvodů
v onom rozhodnutí probraných, tedy i ve věcech nezaplacených smluvních pokut. Otázkou
pravomoci k rozhodování o smluvní pokutě se zvláštní senát již zabýval ve zmíněném usnesení
(publikováno ve Sb. NSS pod číslem 1738/2009). Vyložil, že „o smluvní pokutě za porušení
či nesplnění povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi osobou vykonávající komunikační činnost
a účastníkem, popřípadě uživatelem (§129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích),
rozhoduje ten orgán, který je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti samotné.“
Jádrem argumentace (na němž není důvod ničeho měnit), je právní názor, že smluvní
pokuta je soukromoprávním institutem, jde o způsob zajištění závazku, jehož účelem je zpravidla
peněžitá sankce za porušení nebo nesplnění smluvní povinnosti (§544 odst. 1 občanského
zákoníku). Při posuzování pravomoci k rozhodování sporů na úseku elektronických komunikací,
jejichž předmětem je právě nárok na smluvní pokutu, je nutné se zabývat povinností,
která byla porušena. Vztah mezi porušenou povinností a nárokem na smluvní pokutu
je totiž vztahem mezi příčinou a následkem; nelze je posuzovat odděleně. Porušení povinnosti
je základní podmínkou pro stanovení, zda existuje nárok na smluvní pokutu. O smluvní pokutě
bude tedy rozhodovat ten orgán, který je příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti,
na jejímž základě vznikl nárok na smluvní pokutu.
Rozliší se proto, za jaké porušení povinnosti nárok na smluvní pokutu vznikl.
Pokud se jedná o porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy mezi osobou vykonávající
komunikační činnost a účastníkem, ve které si tyto subjekty dohodly smluvní pokutu pro případ,
že účastník neuhradí cenu za poskytnutou službu, pak je k rozhodování o smluvní pokutě
příslušný Český telekomunikační úřad. Neuhrazení ceny za poskytnuté služby je porušením
zákona o elektronických komunikacích a nárok na smluvní pokutu s tímto porušením přímo
souvisí.
Pokud se naopak jedná o (typickou) smluvní pokutu za nevrácení vypůjčeného zařízení
(např. satelitní antény, modemu atp.), tedy výpůjčku, byl by k rozhodování o smluvní pokutě
plynoucí z porušení povinností vztahujících se k výpůjčce příslušný soud
(srov. k tomu např. usnesení ze dne 13. 10. 2005, čj. Konf 99/2004 - 5, publikované ve Sb. NSS
pod č. 1478/2008). Judikatura v tomto ohledu je zcela stabilní.
Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc
správního orgánu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrok I.). Současně zrušil rozhodnutí
krajského soudu v té části, která tomu odporovala (výrok II.).
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Bude proto na krajském soudu, aby v intencích výše
uvedených závěrů zvláštního senátu znovu rozhodl o odvolání ohledně částky připadající
na smluvní pokutu, a následně byla věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 11. ledna 2010
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu