ECLI:CZ:NSS:2006:KONF.15.2006
sp. zn. Konf 15/2006-8
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Michal Mazanec a soudci
JUDr. Roman Fiala, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Karel Podolka, JUDr. Petr Příhoda a
JUDr. Marie Žišková, o návrhu Okresního soudu ve Vsetíně na rozhodnutí
kompetenčního sporu mezi Okresním soudem ve Vsetíně a Městským soudem v Praze,
Vrchním soudem v Praze a Nejvyšším správním soudem, za další účasti žalobce F. K.,
zastoupeného JUDr. Alenou Vrlíkovou, advokátkou se sídlem ve Frenštátě pod
Radhoštěm, Záhuní 349, PSČ 744 01, a žalovaných 1) Ministerstva zemědělství,
Ústředního pozemkového úřadu, se sídlem Praha 1, Těšnov 17, PSČ 117 05, 2) J. F., 3) Ž.
F., zastoupené JUDr. Janou Holubcovou, advokátkou se sídlem Dolní Bečva 494, PSČ
756 55, 4) J. H., 5) L. H., 6) L. H., 7) Ing. M. K., 8) J. M., 9) D. M., 10) Obce Prostřední
Bečva, PSČ 756 56, 11) L. O., 12) I. P., zastoupené JUDr. Janou Holubcovou,
advokátkou se sídlem Dolní Bečva 494, PSČ 756 55, 13) P. R., 14) J . S., 15) M. S.,
schválení návrhu jednoduché pozemkové úpravy ve věci vedené u Okresního soudu ve
Vsetíně pod sp. zn. 17 C 244/2003,
takto:
I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci žaloby proti rozhodnutí
Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu ze dne 11. 12.
2001, čj. 45289/2001/H-5010, o schválení návrhu jednoduché pozemkové
úpravy, je soud ve správním soudnictví.
II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2003, čj. Ncp
2857/2003-43, a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2003, čj.
7 A 38/2002-33, se zrušují.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 5. 4. 2006 navrhl Okresní
soud ve Vsetíně, aby zvláštní senát rozhodl ve sporu o věcnou příslušnost, vzniklém ve
smyslu §1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb. (v dalším textu „kompetenční spor“)
mezi ním a Městským soudem v Praze, Vrchním soudem v Praze a Nejvyšším správním
soudem ve věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 17 C 244/2003.
Z předloženého spisu vyplynuly tyto pro rozhodnutí podstatné skutečnosti:
Rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu ze dne 10. 10. 2001, čj.
ÚP/10/97/F1/202, byl schválen návrh jednoduché pozemkové úpravy v k. ú. P. B.,
lokalita „A.“, zpracovaný Ing. M. M. – P., se sídlem B., V. 12a. K odvolání F. K. (dále
také jen „žalobce“) rozhodlo Ministerstvo zemědělství, Ústřední pozemkový úřad (dále
také jen „správní orgán“), rozhodnutím ze dne 11. 12. 2001, čj. 45289/2001/H-5010, tak,
že rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu potvrdilo a odvolání zamítlo.
Žalobce napadl rozhodnutí odvolacího správního orgánu správní žalobou u Vrchního
soudu v Praze. Protože věc nebyla vyřízena Vrchním soudem v Praze do dne 31. 12.
2002, rozhodl o ní Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 18. 2. 2003, čj. 7 A 38/2002-
33, tak, že žalobu odmítl podle §46 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále také jen „s. ř. s.“). Vycházel přitom ze závěru, že pozemkové úpravy ve
své většině nepředstavují vyvlastnění vlastnického práva v pravém slova smyslu, protože
v podstatě jsou hromadnou dobrovolnou směnou vlastnických práv dotčených vlastníků a
že správní orgán zde vystupuje v roli arbitra, který za přesně vymezených podmínek může
vydat rozhodnutí o schválení návrhu pozemkové úpravy, pokud s ní souhlasí vlastníci
alespoň dvou třetin výměry půdy dotčené pozemkovou úpravou. Argumentoval také tím,
že tento postup lze připodobnit typicky občanskoprávnímu soukromoprávnímu vztahu
týkajícího se řešení vzájemných vztahů v rámci podílového spoluvlastnictví. Zároveň
poučil žalobce o tom, že ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat
žalobu v téže věci u místně příslušného krajského soudu.
Žalobce v souladu s poučením podal příslušnou žalobu u Krajského soudu v Praze,
který usnesením ze dne 28. 4. 2003, čj. 45 Ca 44/2003-33, věc postoupil Městskému
soudu v Praze podle §7 odst. 2 a odst. 6 s. ř. s.
Městský soud v Praze podal podle §104a o. s. ř. návrh na rozhodnutí o věcné
příslušnosti soudu k Vrchnímu soudu v Praze, který rozhodl usnesením ze dne
23. 10. 2003, čj. Ncp 2857/2003-43, tak, že k projednání a rozhodnutí věci je v prvním
stupni věcně příslušný okresní soud, a věc postoupil Okresnímu soudu ve Vsetíně.
Okresní soud ve Vsetíně, kde je věc vedena pod sp. zn. 17 C 244/2003, poté podal
zvláštnímu senátu v úvodu označený návrh. Popřel svoji příslušnost a navrhl, aby zvláštní
senát rozhodl, že příslušný k rozhodnutí je Městský soud v Praze jako soud ve správním
soudnictví.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi Okresním soudem ve Vsetíně a
Městským soudem v Praze, Vrchním soudem v Praze a Nejvyšším správním soudem
vycházel zvláštní senát z těchto úvah:
K posouzení soukromoprávního či veřejnoprávního charakteru dotyčného správního
rozhodnutí o přechodu vlastnických práv se nabízejí různé cesty. Především použití teorie
zájmové, teorie mocenské, teorie organické či metody právního regulování. Žádná z nich
však není natolik spolehlivá, aby dokázala poskytnout odpověď na položenou otázku v
každém konkrétním případě a většinou přichází v úvahu použití jen některé z nich, vždy
se zřetelem na konkrétní okolnosti dotyčného právního vztahu.
V daném případě se především nabízí použití zájmové teorie. Její podstata spočívá v
tom, že veřejné právo chrání zájmy veřejné, zatímco soukromé právo zájmy soukromé,
přičemž veřejným zájmům se přikládá vyšší hodnota (větší „právní cennost“) než zájmům
soukromým (srov. Hoetzel, J.: Dualismus právní, in: Slovník veřejného práva
československého, svazek I., s. 493 a násl.). Účel pozemkových úprav je vymezen přímo v
zákoně, konkrétně v §2 zákona o pozemkových úpravách. Podle tohoto ustanovení se
pozemkovými úpravami uspořádávají vlastnická práva k pozemkům a s nimi související
věcná břemena, pozemky se jimi prostorově a funkčně upravují nebo dělí a zabezpečuje
se jimi přístupnost pozemků a vyrovnání jejich hranic. Současně se jimi vytvářejí
podmínky k racionálnímu hospodaření, k ochraně a zúrodnění půdního fondu, zvelebení
krajiny a zvýšení její ekologické stability. Veřejný zájem na provedení pozemkových úprav
(v případě potřeby) je tedy jasně vyjádřen již v tomto zákonném ustanovení, zejména pak
ve větě druhé.
Zároveň je třeba poukázat na to, že správní orgán v tomto případě autoritativně
zasahuje do vlastnických práv. Předmětem řízení před soudem není sama otázka
vlastnického práva - není zde totiž sporu o vlastnické právo - nýbrž jeho předmětem je
přezkum rozhodnutí o přechodu vlastnických práv, tedy rozhodnutí o založení, byť i
zčásti nových, od dosavadního stavu odlišných, práv. Právě tento právní titul, nikoliv
vlastnické právo samotné a jeho povaha, je určující pro stanovení, zda věc náleží do
pravomoci soudů ve věcech občanskoprávních anebo soudů ve věcech správního
soudnictví.
Ze všech těchto důvodů zvláštní senát vyslovil podle ustanovení §5 odst. 1 zákona č.
131/2002 Sb., že rozhodovat o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství,
Ústředního pozemkového úřadu, o schválení návrhu jednoduché pozemkové úpravy
náleží soudu ve správním soudnictví.
Ke shodným závěrům dospěl zvláštní senát již v usnesení ze dne 28. 12. 2004, čj.
Konf 120/2003-5, publikovaném pod č. 508/2005 Sb. NSS.
Zvláštní senát zruší v souladu s §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. rozhodnutí,
kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv
podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na
zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení
Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu, které odporují výroku, jímž byla
pravomoc určena.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro
správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Nejvyšší správní soud
pokračovat v původním řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 5. října 2006
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu