ECLI:CZ:NSS:2015:KONF.26.2014:18
sp. zn. Konf 26/2014 - 18
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana
Fialy, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Pavla Simona a JUDr. Marie
Žiškové, rozhodl o návrhu Energetického regulačního úřadu, se sídlem Masarykovo
náměstí 5, Jihlava, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Obvodním soudem
pro Prahu 1, a dalších účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1
pod sp. zn. 115 EC 60/2012, o zaplacení 6906 Kč s příslušenstvím: žalobkyně BOHEMIA
ENERGY entity s. r. o., IČO 27386732, se sídlem Na Poříčí 1046-1047, Praha 1, zastoupené
JUDr. Michalem Bendou, advokátem se sídlem Apolinářská 6, Praha 2, a žalovaného Z. C.,
zastoupeného Mgr. Zdeňkem Labským, advokátem se sídlem Milešovská 2137/12, Praha 3,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1
pod sp. zn. 115 EC 60/2012, o zaplacení 6906 Kč s příslušenstvím, je soud .
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 4. 2014, čj. 115 EC 60/2012 - 43,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 4. 9. 2014 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon o některých
kompetenčních sporech“), se Energetický regulační úřad domáhal, aby zvláštní senát rozhodl
spor o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. a) zákona o některých kompetenčních sporech,
který vznikl mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 1 ve věci vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 115 EC 60/2012 o zaplacení 6906 Kč s příslušenstvím.
Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobkyně se u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhala zaplacení 6906 Kč
s příslušenstvím. Uvedla, že je dodavatelem elektrické energie podle zákona č. 458/2000 Sb.,
o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně
některých zákonů (energetický zákon). S žalovaným (zákazníkem) uzavřela smlouvu, na jejímž
základě měla žalovanému dodávat elektřinu anebo zemní plyn. Žalovaný se zavázal za tyto
dodávky uhradit sjednanou cenu závislou na množství odebrané elektřiny anebo zemního plynu
a dále zaplatit související poplatky (aktivační a deaktivační poplatek). Žalovaný do dne podání
žaloby neuhradil žalobkyni dlužné částky.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 24. 4. 2014, čj. 115 EC 60/2012 - 43, řízení
zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Energetickému regulačnímu
úřadu. V odůvodnění poukázal na §7 odst. 1 a §103 o. s. ř. a §17 odst. 7 písm. e) bod 1
energetického zákona, podle něhož Energetický regulační úřad rozhoduje na návrh zákazníka
odebírajícího elektřinu nebo plyn pro spotřebu v domácnosti nebo zákazníka, který je fyzickou
osobou podnikající, spory mezi zákazníkem a držitelem licence o splnění povinností ze smluv,
jejichž předmětem je dodávka nebo distribuce elektřiny nebo plynu. V daném případě
měl obvodní soud za to, že předmětem řízení je zaplacení dodávky elektřiny vyplývající
ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. Žalovaný se přitom dne 2. 12. 2009 obrátil
se svým návrhem na Energetický regulační úřad, o čemž dle e-mailové korespondence ze dne
12. 1. 2010 žalobkyně věděla. Návrh se týkal období uplatňovaného žalobkyní. Obvodní soud
tedy dospěl k závěru, že v předložené věci je pravomoc soudů vyloučena a věc postoupil
Energetickému regulačnímu úřadu.
Energetický regulační úřad poté podal návrh zvláštnímu senátu k rozhodnutí záporného
kompetenčního sporu. Odmítl svou pravomoc k rozhodnutí sporu mezi žalobkyní a žalovaným,
neboť měl za to, že pro jeho pravomoc není splněna podmínka §17 odst. 7 písm. e) bod 1
energetického zákona, aby bylo řízení zahájeno na návrh zákazníka. Dle Energetického
regulačního úřadu nelze vyloučit, aby se svých práv ze smlouvy domáhal i dodavatel. Takový
návrh však musí směřovat k obecnému soudu jako návrh na řešení sporu dle §7 odst. 1 o. s. ř.
Proto navrhl, aby zvláštní senát rozhodl, že příslušný vydat rozhodnutí ve výše uvedené věci
je soud.
Spis obvodního soudu obsahoval „žádost o prošetření“ ze dne 27. 11. 2009, kterou žalovaný
zaslal Energetickému regulačnímu úřadu. Ten tuto žádost obdržel dne 2. 12. 2009. Ing. A. T.,
zaměstnanec Energetického regulačního úřadu, zaslal dne 12. 1. 2010 žalovanému e-mail
označený čj. 07802-6/2009-ERU. V něm uvedl, že podklady k vyúčtování prověřil a dospěl
k závěru, že nedoplatek žalovaného činí 6106 Kč. Své stanovisko zaslal e-mailem také žalobkyni,
v němž ji dále požádal, aby okamžitě opětovně prověřila fakturace a následně bezodkladně
vystavila a předala zákazníkovi (žalovanému) správné vyúčtování a informovala o dořešení celé
záležitosti Energetický regulační úřad. Na stanovisko Energetického regulačního úřadu dále
poukazoval i zástupce žalovaného v dopise předaném žalobkyni dne 3. 3. 2010 i v následné
korespondenci.
Ve vyjádření ze dne 20. 4. 2015 Energetický regulační úřad zvláštnímu senátu
sdělil, že ve věci žalobkyně a žalovaného nevedl žádné správní řízení. Věc vedená pod
sp. zn. 07802/2009-ERU byla pouze vyřízením dotazu žalovaného v rámci pravomoci
Energetického regulačního úřadu spočívající v podpoře ochrany spotřebitelů na energetickém
trhu. V době vyřizování dotazu žalovaného nebyl oprávněn vykonávat kontrolu podle
energetického zákona či zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, proto nezahajoval
kontrolu ve smyslu zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. Přitom žádost žalovaného,
kterou Energetický regulační úřad obdržel dne 2. 12. 2009, nevyhodnotil jako návrh na zahájení
řízení, který by obsahoval petit vymezující předmět sporu. V uvedené době Energetický
regulační úřad nemohl vést sporné správní řízení ve věci odběratele, neboť tehdy účinný
energetický zákon neobsahoval pravomoc dnes vymezenou v §17 odst. 7 písm. e) bodu 1.
Uvedená pravomoc byla založena až změnou energetického zákona provedenou zákonem
č. 211/2011 Sb. V rozhodné době by tedy energetický regulační úřad mohl vést sporné
řízení mezi žalobkyní a žalovaným pouze podle §17 odst. 5 písm. b) energetického zákona,
a to jen tehdy, pokud by byla dána příslušnost soudu, ale všichni účastníci řízení by vyslovili
souhlas s pravomocí Energetického regulačního úřadu spor řešit.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Obvodní soud pro Prahu 1 popřel svou pravomoc rozhodnout věc. Energetický regulační
úřad popírá svou pravomoc rozhodnout po postoupení věci. Ve věci se jedná o negativní
(záporný) kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zvláštní senát zákonem
o některých kompetenčních sporech.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. rozhodnutí č. 485/2005 Sb. NSS).
Podle §17 odst. 7 písm. e) bod 1 energetického zákona Energetický regulační úřad
na návrh zákazníka odebírajícího elektřinu nebo plyn pro spotřebu v domácnosti nebo zákazníka,
který je fyzickou osobou podnikající, rozhoduje spory mezi zákazníkem a držitelem licence
o splnění povinností ze smluv, jejichž předmětem je dodávka nebo distribuce elektřiny
nebo plynu.
Podle §96b odst. 1 energetického zákona platí, že v řízení podle §17 odst. 7 písm. e)
má podání návrhu na rozhodnutí sporu tytéž právní účinky, jako kdyby byla v téže věci podána
žaloba u soudu.
V předložené věci je sporné, zda žádost o prošetření ze dne 2. 12. 2009 vedla nebo měla
vést k zahájení řízení podle energetického zákona, které by bránilo pozdějšímu zahájení
řízení v téže věci u soudu v řízení podle části třetí o. s. ř. Zvláštní senát se tedy nejprve zabýval
tím, zda Energetický regulační úřad na základě uvedené žádosti zahájil nebo měl zahájit
správní řízení.
Žalovaný v žádosti o prošetření uvedl: „Žádám tímto Váš úřad o prošetření níže popsané
nesrovnalosti ve vyúčtování spotřeby energie.“ V žádosti poté následoval popis vyúčtování, která žalovaný
obdržel od žalobkyně, jaké částky uhradil a jaké reklamoval. Ze spisu Energetického regulačního
úřadu vyplývá, že žalovaný komunikoval se zaměstnancem Energetického regulačního úřadu
telefonicky, a poté popsal další vývoj ve věci v dopise s označením: „Je to pokračování mého
dopisu z 27. 11. 2009.“ Poté, co Energetický regulační úřad podklady k vyúčtování prověřil
a své stanovisko zaslal dne 12. 1. 2010 e-mailem žalovanému i žalobkyni, žalobkyně informovala,
že opravenou fakturu zašle zákazníkovi s omluvou a vysvětlením. Posledním dokumentem
ve spise byl e-mail žalovaného zaměstnanci Energetického regulačního úřadu ze dne 19. 1. 2010,
z něhož vyplývá, že žalovaný s dalším postupem žalobkyně není spokojen, obrátil se na advokátní
kancelář a bude za čas strávený s řešením vyúčtování žalobkyně „požadovat finanční náhradu soudně“.
Energetický zákon ve znění účinném do 27. 12. 2009 obsahoval pravomoc Energetického
regulačního úřadu k rozhodování sporů vyplývajících ze smluvních vztahů mezi držiteli
licencí nebo mezi držitelem licence a jeho zákazníkem podle energetického zákona v případech,
ve kterých by jinak byla k rozhodnutí sporu dána příslušnost soudu, pokud s pravomocí
Energetického regulačního úřadu rozhodovat vzniklý spor souhlasí všichni účastníci řízení
[§17 odst. 5 písm. b) energetického zákona ve znění účinném do 27. 12. 2009]. Neobsahoval
pravomoc Energetického regulačního úřadu dnes vymezenou v §17 odst. 7 písm. e) bod 1
energetického zákona.
Žádost žalovaného popsanou výše přitom nebylo možné považovat za návrh
na rozhodnutí sporu podle §17 odst. 5 písm. b) energetického zákona ve znění účinném
do 27. 12. 2009. Z žádosti nebylo patrné, že se žalovaný domáhá vydání pravomocného
rozhodnutí ve sporu se žalobkyní, ani to, že by žalovaný dával souhlas s projednáním
věci Energetickým regulačním úřadem namísto soudu. Takový souhlas nedala ani žalobkyně.
Nelze jej dovodit ani z písm. F odst. 2 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně platných
od 1. 3. 2006, jež byly součástí smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným a na něž poukazoval
obvodní soud. Uvedené ustanovení stanovilo pouze to, že v případě, že se účastníkům smlouvy
nepodaří případný spor urovnat smírnou cestou, může se kterýkoli účastník „obrátit na Energetický
regulační úřad (případně jiný k tomu určený státní orgán), resp. na soud“. Z tohoto ustanovení
všeobecných obchodních podmínek neplyne souhlas s řešením konkrétního sporu mezi
žalobkyní a žalovaným Energetickým regulačním úřadem namísto soudu.
Přitom také §96 odst. 1 energetického zákona ve znění účinném do 27. 12. 2009
vyžadoval k příslušnosti Energetického regulačního úřadu k rozhodování sporů o právech
či povinnostech vyplývajících z právního vztahu podle §17 odst. 5 písm. b) téhož zákona,
aby současně s podáním návrhu na rozhodnutí ve sporu nebo ve lhůtě do 15 dnů ode dne
doručení oznámení o podání návrhu rozhodovat ve sporu vyjádřil odpůrce (zde žalobkyně)
s pravomocí Energetického regulačního úřadu souhlas. Řízení pak podle téhož ustanovení zahájil
dnem, v němž mu byl souhlas odpůrce s pravomocí Energetického regulačního úřadu doručen.
Žádost žalovaného ze dne 2. 12. 2009 tedy nemohla vést k zahájení řízení podle §17
odst. 7 písm. e) bod 1 energetického zákona, neboť ten v rozhodné době neexistoval,
ani nemohla vést k zahájení jiného sporného řízení dle energetického zákona, zejména
dle §17 odst. 5 písm. b) energetického zákona ve znění účinném do 27. 12. 2009 (ostatní sporná
řízení dle §17 odst. 5 na spor žalobkyně a žalovaného obsahově nedopadají).
Zvláštní senát v usnesení ze dne 13. 4. 2010, čj. Konf 108/2009 - 11, již k tehdy
účinnému znění §17 odst. 5 energetického zákona vyslovil, že obsahuje pravomoci
Energetického regulačního úřadu v oblasti rozhodování soukromoprávních sporů,
které představují výluky z rozhodovací pravomoci obecných soudů ve prospěch správních
orgánů. Takové výluky je třeba vykládat restriktivně, neboť odnímají soudům jejich nejvlastnější
pravomoc – rozhodovat spory ze soukromoprávních vztahů v klasickém nalézacím řízení
(srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 13. 10. 2005, čj. Konf 99/2004 - 5). Z tohoto důvodu
tehdy zvláštní senát dovodil, že nebude-li možno podřadit projednávaný případ pod žádnou
z oblastí, ve kterých je Energetický regulační úřad oprávněn rozhodovat, bude ve věci dána
pravomoc obecného soudu.
V předložené věci podala žalobu žalobkyně, nikoli zákazník (žalovaný). Ani v době
podání žaloby tak Energetický regulační úřad neměl pravomoc rozhodnout ve sporu mezi
žalobkyní a žalovaným dle §17 odst. 7 písm. e) bod 1 energetického zákona. Podle uvedeného
ustanovení může Energetický regulační úřad rozhodovat jen tehdy, je-li navrhovatelem zákazník.
I žalobkyně jako dodavatel elektřiny přitom má právo domáhat se svých práv ze smlouvy
s žalovaným. Vzhledem k tomu, že Energetický regulační úřad pravomoc k rozhodování
sporu mezi žalobkyní a žalovaným na návrh žalobkyně nemá, je tu založena obecná pravomoc
soudu ve věci rozhodnout (§7 odst. 1 o. s. ř.). Proto zvláštní senát rozhodl, že předloženou
věc projedná a rozhodne soud (§9 odst. 1 o. s. ř).
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona o některých kompetenčních sporech zruší
rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat,
ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu
na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení
Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 4. 2014, čj. 115 EC 60/2012 - 43.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona o některých
kompetenčních sporech závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor
vznikl, pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Obvodní soud
pro Prahu 1pokračovat v původním řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné (§5 odst. 4
zákona č. 131/2002 Sb.).
V Brně 14. července 2015
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu