ECLI:CZ:NSS:2008:KONF.33.2008:7
sp. zn. Konf 33/2008 - 7
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci: JUDr. Marie
Žišková, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Pavel Pavlík a JUDr. Petr Příhoda,
o návrhu Českého telekomunikačního úřadu na rozhodnutí sporu o pravomoc mezi Českým
telekomunikačním úřadem a Okresním soudem v Přerově za účasti žalobkyně: UPC Česká
republika, a. s., se sídlem Praha 4, Závišova 5, zastoupené JUDr. Janem Veverkou, advokátem
se sídlem v Praze 2, Londýnská 59, a žalované Z. M. (dříve V.), ve věci žaloby o zaplacení částky
4157,50 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 0,1 % z této částky za každý den prodlení
od 17. 8. 2006 do zaplacení, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 23 Ro 12/2008,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Přerově
pod sp. zn. 23 Ro 12/2008, o zaplacení částky 191,99 Kč za poskytnutí satelitní antény
a zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z této částky za každý den prodlení
od 17. 8. 2006 do zaplacení, je soud.
II. Usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 3. 2008, čj. 23 Ro 12/2008-10,
se v tomto rozsahu zrušuje .
Odůvodnění:
Dne 3. 7. 2008 podal Český telekomunikační úřad (dále též „Úřad“) zvláštnímu senátu
návrh na rozhodnutí sporu o pravomoc (kompetenčního sporu) podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů, který vznikl mezi ním a Okresním soudem
v Přerově ve věci tohoto soudu sp. zn. 23 Ro 12/2008, u něhož podala žalobu žalobkyně UPC
Česká republika, a. s., proti žalované Z. M. (dříve V.) o částku 4157,50 Kč s příslušenstvím.
Ze spisu vyplynuly tyto skutečnosti:
Uvedená žaloba byla podána u Okresního soudu v Přerově dne 4. 1. 2008. Podle
žalobního tvrzení, doplněného pozdějším podáním, uzavřela žalobkyně s žalovanou „Smlouvu
o dodávce služeb UPC Direct“, v níž se zavázala poskytovat žalované veřejně dostupné služby
elektronických komunikací, konkrétně služby šíření rozhlasového a televizního signálu a montáž,
údržbu a servis telekomunikačního zařízení. Blíže označenými fakturami žalobkyně žalované
vyúčtovala za poskytnuté služby elektronických komunikací částku ve výši 4157,50 Kč,
kterou žalovaná navzdory předžalobní upomínce neuhradila; proto se žalobkyně částky domáhá
u soudu. Dále žalobkyně žádá uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z této částky za každý den
prodlení a náklady řízení.
Okresní soud v Přerově svým usnesením ze dne 3. 3. 2008, čj. 23 Ro 12/2008-10, řízení
o žalobě zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu. V odůvodnění uvedl, že podle §64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb.,
o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon
o elektronických komunikacích), je účastník, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby
elektronických komunikací, povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době
poskytnutí této služby. Podle §129 odst. 1 tohoto zákona pak Úřad rozhoduje spory mezi
osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popřípadě uživatelem, pokud se spor
týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Jelikož smlouva mezi žalobkyní
a žalovanou měla charakter smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických
komunikací, nepřísluší spor mezi nimi řešit soudu, nýbrž uvedenému úřadu.
V návrhu na řešení kompetenčního sporu Úřad zdůraznil, že spor je veden jednak o ceny
vyúčtované za služby elektronických komunikací, jednak o cenu vyúčtovanou za satelitní anténu
(viz daňový doklad č. 44355129). Úřad je tak podle svého přesvědčení příslušný k rozhodnutí
pouze v části sporu týkající se částky 3965,51 Kč, kterou žalovaná neuhradila za poskytnuté
služby elektronických komunikací; tato jeho příslušnost dopadá i na smluvní pokutu vztahující
se k této částce. Naproti tomu částka 191,99 Kč, kterou žalobkyně žalované vyúčtovala
za satelitní anténu, není cenou za službu elektronických komunikací, nýbrž je plněním plynoucím
ze soukromoprávního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou. O této částce, jakož ani o smluvní
pokutě k ní se vztahující, není Úřad příslušný rozhodovat. To potvrzuje i usnesení zvláštního
senátu ze dne 6. 11. 2003, čj. Konf 42/2003 - 8.
Předmětem sporu o pravomoc v této věci tak není rozhodování o celém žalobním nároku
uplatněném u Okresního soudu v Přerově. Úřad uznává svou pravomoc ohledně převážné části
nároku; ohledně částky 191,99 Kč však svou pravomoc zpochybňuje.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc se zvláštní senát řídil následujícími úvahami:
Ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá
pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; podle §129 odst. 1
zákona pak Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně
jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran
sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.
Jak plyne z listin založených v soudním spisu, obsahem „Smlouvy o dodávce služeb UPC
Direct“ uzavřené mezi stranami původního řízení byla na straně žalobkyně povinnost dodávat
žalované signál programů digitálního satelitního vysílání, které odpovídala povinnost žalované
hradit žalobkyni vyúčtovanou cenu za službu. Rozhodovat ve sporu o plnění takových povinností
– které jsou upraveny nejen konkrétním způsobem v této smlouvě, resp. ve všeobecných
obchodních podmínkách žalobkyně, ale obecně též v zákoně o elektronických komunikacích
(srov. část první hlavu čtvrtou díl první zákona) – by vskutku příslušelo Úřadu.
Předmětem řízení v této věci je však částka za satelitní anténu, kterou žalobkyně žalované
poskytla jako součást zařízení k přijímání digitálního satelitního vysílání. Nelze jistě popřít,
že bez kompletního přijímacího zařízení by příjem satelitního vysílání nebyl možný. To ovšem
z poskytnutí antény nečiní službu elektronických komunikací.
V této souvislosti zvláštní senát připomíná svou konstantní judikaturu (navazující ostatně
na rozhodovací činnost někdejšího správního úseku Vrchního soudu v Praze) týkající se nároku
mobilního operátora – coby poskytovatele telekomunikační služby (nyní služby elektronických
komunikací) – na doplatek kupní ceny za mobilní telefon. I když nárok na tento doplatek vznikl
v důsledku porušení povinnosti uživatele hradit paušální poplatek za službu a hovorné –
tedy v příčinné souvislosti s porušením smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb – jedná
se přesto o nárok plynoucí z běžného soukromoprávního vztahu založeného kupní smlouvou;
rozhodovat o něm proto přísluší soudu, nikoli Úřadu (srov. č. 47/2004 Sb. NSS). Podobně
se zvláštní senát vyjádřil i ke vztahu vzniklému z výpůjčky zařízení sloužícího k přijímání signálu
programů digitálního satelitního vysílání: ani zde nejde o spor týkající se povinností uložených
zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě, nýbrž o klasický soukromoprávní
spor (srov. č. 1478/2008 Sb. NSS).
Tím se nemíní vyjádřit, že by snad vztah mezi účastníkem (uživatelem) veřejně dostupné
služby elektronických komunikací a mezi osobou vykonávající komunikační činnost byl vztahem
veřejnoprávním. Obě strany vztahu založeného „Smlouvou o dodávce služeb UPC Direct“
se mohou svobodně rozhodnout, zda do něj vstoupí či nikoli, a žádná ze stran nemůže
autoritativně určovat právní postavení druhé strany. Jedná se navíc o majetkový vztah, v němž
si strany k uspokojení svých soukromých zájmů poskytují ekonomicky ekvivalentní protiplnění.
Jde tedy o vztah soukromoprávní a rozhodovat o sporech z něj plynoucích náleží pravidelně
soudům v občanském soudním řízení (§7 odst. 1 o. s. ř.). Zákon o elektronických komunikacích
ve svém §129 odst. 1 stanovuje z tohoto pravidla výjimku. Tu je však třeba vykládat úzce –
ostatně jako všechna ustanovení, která odnímají soudům jejich nejvlastnější pravomoc
rozhodovat spory ze soukromoprávních vztahů v klasickém nalézacím řízení.
Nutno připustit, že právní titul, na jehož základě žalobkyně od žalované žádá částku
191,99 Kč za satelitní anténu, není ze soudního spisu zcela zřejmý. Podle již zmíněné smlouvy
dala žalobkyně žalované kompletní přijímací zařízení (skládající se z digitálního satelitního
přijímače, přístupové karty a satelitní antény s konvertorem) „do užívání“, přičemž žalovaná
jako uživatelka měla mít ve vztahu k zařízení postavení vypůjčitele. Pojmovým znakem smlouvy
o výpůjčce je ale právo vypůjčitele užívat věc bezplatně (§659 občanského zákoníku).
Jak je zjevné z daňových dokladů založených ve spisu, částku za satelitní anténu vyúčtovala
žalobkyně žalované jen jednou, v prvním dokladu vystaveném po uzavření smlouvy; požadovaná
částka tedy nebude ani nájemným, které by jinak bylo účtováno za každý měsíc. Tyto úvahy však
jdou již nad rámec rozhodování zvláštního senátu. Nepochybné je, že poskytnutí antény –
ať již bezplatné, za jednorázový poplatek nebo oproti pravidelně placené částce za užívání – není
službou elektronických komunikací.
Příslušnost Úřadu pak nebude dána ani ve vztahu ke smluvní pokutě vztahující
se k dlužné částce ve výši 191,99 Kč. I zde je třeba mít na paměti, že ze smlouvy vzniklo žalované
několik – v právním slova smyslu samostatných – povinností k platbám vůči žalobkyni:
šlo jednak o platbu za samotnou „dodávku služeb UPC“ (tedy za poskytování služby elektronických
komunikací), jednak o platbu za poskytnutí satelitní antény (spis nedává odpověď na to, proč
byl žalované účtován poplatek za anténu, a nikoli za celé přijímací zařízení). Smluvní pokuta,
kterou si strany smlouvy mezi sebou sjednaly, se nevztahuje k blíže neurčenému „porušení
smlouvy“, ale je neoddělitelně spjata s porušením konkrétní povinnosti ze smlouvy. Příslušnost
k rozhodování o smluvní pokutě se pak bude odvíjet od toho, k porušení jaké konkrétní
povinnosti byla smluvní pokuta sjednána. Bude-li porušena povinnost platby za poskytování
služby elektronických komunikací, bude o této povinnosti i o smluvní pokutě za její nesplnění
rozhodovat Úřad. Bude-li však porušena povinnost jiná, a o nárocích z tohoto porušení bude
rozhodovat soud – jak je tomu i v tomto případě – přísluší soudu rozhodovat i o smluvní pokutě
vztahující se k takovému porušení povinnosti (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne
9. září 2008, čj. Konf 27/2008 - 7, dostupné na www.nssoud.cz).
Rozhodování o nárocích plynoucích z porušení povinnosti zaplatit za poskytnutí satelitní
antény (byť k němu došlo v souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytování služby elektronických
komunikací), včetně nároku na zaplacení smluvní pokuty, tedy zákon o elektronických
komunikacích nesvěřuje Úřadu; z pravomoci soudů se tak tyto věci nevymykají (§7 odst. 1
o. s. ř.). Proto zvláštní senát vyslovil, že rozhodnout o věci označené ve výroku přísluší soudu.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení
v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení okresního soudu v rozsahu,
který výroku, jímž byla pravomoc určena, odporuje.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Okresní soud v Přerově pokračovat
v uvedeném rozsahu v původním řízení a podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. září 2008
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštního senátu