ECLI:CZ:NSS:2010:KONF.34.2010:12
sp. zn. Konf 34/2010 - 12
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Marie Žiškové,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Michala Mazance,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Okresním soudem v Mělníku, a dalších účastníků sporu vedeného
u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 8 C 69/2009, o 3479 Kč s příslušenstvím: žalobkyně
Český inkasní kapitál, a. s., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 808/66, IČ 27646751,
zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Plzni, Úslavská 33, a žalované M.
Ž.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku
pod sp. zn. 8 C 69/2009, v části týkající se zaplacení smluvní pokuty ve výši 3000 Kč,
je správní orgán.
II. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2009, čj. 28 Co 374/2009 - 72,
se zrušuje ve výroku I., kterou bylo změněno usnesení Okresního soudu
v Mělníku ze dne 1. 6. 2009, čj. 8 C 69/2009 - 28.
III. Rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 1. 12. 2009, čj. 8 C 69/2009 - 84,
je n i c o t n ý .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 25. 5. 2010 se Český telekomunikační úřad domáhal,
aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb. mezi ním a Okresním soudem v Měln íku ve věci žaloby vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 8 C 69/2009 týkající se zaplacení 3479 Kč s příslušenstvím.
Z předložených soudních spisů vyplynuly následující skutečnosti:
Společnost Telefónica O2 Czech Republic, a. s. (dále jen „Telefónica“), uzavřela
s žalovanou smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb, na jejímž základě žalované
poskytovala služby prostřednictvím mobilní telekomunikační sítě. Za tyto služby se žalovaná
zavázala platit měsíčně částku, kterou jí Telefónica vyfakturovala. Žalo vaná neuhradila čtyři
faktury na částku v celkové výši 3479 Kč.
Na základě smlouvy o postoupení pohledávky postoupila Telefónica pohledávku ve výši
3479 Kč žalobkyni. Žalobkyně podala proti žalované dne 18. 11. 2008 u Okresního soudu
v Mělníku žalobu na zaplacení této částky s příslušenstvím.
Okresní soud v Mělníku usnesením ze dne 1. 6. 2009, čj. 8 C 69/2009 - 28, řízení o žalobě
zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že podle §129 odst. 1 zákona
č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále
jen „zákon o elektronických komunikacích“), rozhoduje spory mezi osobou vykonávající
komunikační činnost (§7) na straně jedné a účastníkem, popř. uživatelem na straně druhé, Český
telekomunikační úřad. Pozitivní vymezení pravomoci Českého telekomunikačního úřadu
provedené ustanovením §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích míří ve všech jeho
znacích (tj. vymezení osobním charakterem účastníků sporu i charakterem předmětu takového
sporu) do stavu v okamžiku vzniku závazku. Je tedy určující, zda subjekty závazkového vztahu
měly požadovaný osobní charakter toliko v době vzniku závazku. Následné změny v osobním
charakteru subjektů, případně změny v samotných subjektech vzniklého závazkového právního
vztahu již právně významné nejsou. Z důvodu nedostatku pravomoci soud řízení zastavil s tím,
že po právní moci rozhodnutí bude věc postoupena příslušnému úřadu.
Proti usnesení okresního soudu brojila žalobkyně dne 11. 6. 2009 odvoláním u Krajského
soudu v Praze. Dle žalobkyně o postoupené pohledávce nemá pravomoc rozhodovat Český
telekomunikační úřad, protože nejsou splněny podmínky uvedené v §129 zákona
o elektronických komunikacích. Český telekomunikační úřad řeší spory pouze mezi zákonem
stanovenými subjekty, a to osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné,
a účastníkem nebo uživatelem na straně druhé. Žalobkyně není osobou vykonávající komunikační
činnost, k rozhodování sporu je proto příslušný soud.
Krajský soud považoval odvolání za částečně důvodné. Dlužná částka 3479 Kč se skládá
z nezaplacených plateb za telekomunikační služby ve výši 479 Kč a ze smluvní pokuty ve výši
3000 Kč. Dle krajského soudu není právo na zaplacení smluvní pokuty finančním plněním
spjatým s poskytováním telekomunikačních služeb, nejedná se tedy o plnění podle zákona
o elektronických komunikacích, ale o plnění podle obecných občanskoprávních předpisů. Krajský
soud proto potvrdil usnesení okresního soudu o zastavení řízení jen ohledně částky 479 Kč,
o které i podle jeho právního názoru má pravomoc rozhodovat Český telekomunikační úřad,
ale změnil rozhodnutí soudu I. stupně ohledně částky smluvní pokuty 3000 Kč tak, že řízení
se nezastavuje a věc Českému telekomunikačnímu úřadu postoupena nebude. Vyšel z právního
názoru, že o smluvní pokutě má pravomoc rozhodovat soud.
Okresní soud v Mělníku, vázaný právním názorem odvolacího soudu, rozsudkem ze dne
1. 12. 2009, čj. 8 C 69/2009 - 84, stanovil žalované povinnost zaplatit 3000 Kč s příslušenstvím
a náhradu nákladů řízení.
Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) poté podal návrh zvláštnímu senátu
k rozhodnutí kladného kompetenčního sporu. Navrhovatel vychází z toho, že smluvní pokuta
je sankcí vycházející z porušení povinnosti ze smlouvy o poskytování služeb elektronických
komunikací. Vztah mezi porušenou povinností a nárokem na smluvní pokutu je vztahem příčiny
a následku; nelze je posuzovat odděleně. O smluvní pokutě tedy má rozhodovat on sám,
jako orgán, který je podle zákona příslušným k rozhodnutí o sporech vyplývajících z vlastního
porušení povinností. Navrhovatel dále odkázal na rozhodnutí zvláštního senátu ze dne
9. září 2008, čj. Konf 27/2008 - 7.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
ohledně zaplacení smluvní pokuty ve výši 3000 Kč s příslušenstvím se zvláštní senát řídil
následující úvahou:
S účinností od 1. ledna 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Zvláštní senát se musel nejdříve zabývat otázkou, zda o postoupené pohledávce
(ať se smluvní pokutou či bez ní) může rozhodovat navrhovatel. Pravomoc Českého
telekomunikačního úřadu vymezuje §129 odst. 1 zákona o telekomunikacích: „Úřad rozhoduje spory
mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem
na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto
zákonem nebo na jeho základě. Podání návrhu podléhá správnímu poplatku“.
Zákonný text - na pohled dostatečně jasný - ve skutečnosti umožňuje dvojí výklad
se zásadními důsledky pro závěr o pravomoci toho, kdo má věc rozhodnout: poprvé, že má být
rozuměno „rozhoduje existující spory...“, po druhé „rozhoduje spory vzniklé mezi...“. Zvláštní
senát přisvědčil za užití obvyklých interpretačních metod výkladu druhému.
Ustanovení §129 odst. 1 zákona o telekomunikacích vymezuje dvě podmínky, které musí
být současně splněny, aby byla dána pravomoc ČTÚ věc rozhodnout.
Prvá část vykládaného ustanovení [„spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7)
na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem“ ] znamená osobnostní vymezení předpokladu
pravomoci. Je proto otázkou, ke kterému okamžiku má být splnění tohoto předpokladu
zkoumáno: zda k okamžiku vzniku závazku, nebo k okamžiku vzniku sporu, anebo k okamžiku,
kdy je pravomoc zkoumána. Je totiž zřejmé, že postoupí-li věřitel (osoba vykonávající
komunikační činnost) svou pohledávku za účastníkem (obvykle tedy telefonním účastníkem)
jinému, dochází ke změně závazku v osobě, a je otázkou, zda se tedy mění i pravomoc orgánu,
který o sporu má rozhodnout.
V okamžiku vzniku pohledávky, tedy před jejím postoupením, resp. tam,
kde by k postoupení nedošlo, by ve sporu rozhodoval bez pochybností Český telekomunikační
úřad.
Smluvní postoupení pohledávky, cessio voluntaria (poznamenává se výslovně, že zvláštní
senát nezkoumal případ cese ze zákona nebo úředním výrokem, ste jně tak nezjišťoval,
zda tu jde nebo nejde o tzv. cesi fiduciární či inkasocesi, při n íž se pohledávka převádí
jen formálně, totiž proto, aby postupník pohledávku vymohl a převedl výtěžek postupiteli),
je upraveno v §524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Předmětem postoupení
není celý závazkový vztah (ale právě jen pohledávka, případně u dospělé pohledávky také nárok).
Cesí nedochází k zániku dosavadního závazkového vztahu a ke vzniku závazku nového
(nepostupuje se tedy „smlouva“ jako v některých jiných cizích řádech), ale závazek se mění
v subjektech. Na místo dosavadního věřitele (postupitele) nastupuje osoba třetí (postupník).
Na postupníka s pohledávkou přechází i její příslušenství a všechn a práva s ní spojená.
Dle §524 občanského zákoníku ostatně nelze postoupit pohledávku, jejíž obsah by se změnou
věřitele změnil.
Zvláštní senát dále přihlédl také k důvodům právní úpravy: Z důvodové zprávy
k §127-129 zákona o elektronických komunikacích: „Úřad rozhoduje pouze spory uvedené
v těchto ustanoveních (spory týkající se plnění povinností stanovených tímto zákonem). Vyňat o je řešení sporů
o plnění povinnosti k peněžitým plněním. Pravomocí Úřadu rozhodovat uvedené spory je vyloučeno právo stran
obrátit se na obecný soud před vydáním rozhodnutí řešení sporu Úřadem (§7 občanskéh o soudního řádu).
Není tím však dotčeno použití předpisů o správním soudnictví“, lze dovodit, že bylo úmyslem zákonodárce
podmínit rozhodovací činnost ČTÚ tím, že půjde o spor věcně, nikoli osobně vymezený. Vlastní
zákonná úprava pak tento záměr poněkud zastřela přidáním „osobní“ podmínky. I tento pohled
proto svědčí o tom, že osobní upřesnění, které zákonodárce vložil do vlastního zákonného textu,
je mnohem spíše časově vztaženo k okamžiku vzniku závazku než k okamžiku vzniku sporu.
To platí tím spíše, že v okamžiku odstoupení od cese, nebo v případech její absolutní neplatnosti
atp., by se pravomoc musela „vracet“ ČTÚ, což bez pochyb zákonodárce nesledoval.
Proto i tento aspekt výkladu vede k tomu, že změny v subjektech při postoupení
pohledávky nemají v posuzované věci vliv na změnu pravomoci k řešen í sporů.
Podpůrně lze také připomenout, že takovýto výklad §129 zákona o elektronických
komunikacích je v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne
7. 3. 2002, o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komuni kací
(dále jen „Směrnice“). Článek 8 odst. 4 písm. b) Směrnice ukládá vnitrostátním regulačním
orgánům členských států působících v oblasti elektronických komunikací povinnost, aby zajistily
dostupné a nenákladné postupy pro řešení sporů. Spory v oblasti elektronických komunikací
by měl řešit subjekt nezávislý na zúčastněných stranách. Tím má být zajištěna ochrana
spotřebitelů dle čl. 8 odst. 4 písm. c) Směrnice. Je zřejmé, že směrnice tu sleduje právě možnost
dovolit rozhodování v takovýchto věcech regulát orům. Není zřejmě sporu o tom, že pokud
by tvůrci směrnice trvali na tom, aby v takovýchto případech rozhodovaly soudy, bylo
by ustanovení §8 odst. 4 písm. b) zbytečné, neboť tu jde o zcela obvyklý závazek soukromého
práva, o kterém (civilní) soudy pravidelně rozhodují. Ustanovení proto míří na to, aby pravomocí
k rozhodování sporů mohl být nadán i správní orgán (ať již v pravomoci dělené,
nebo pod kasační kontrolou správního soudu, nebo - jako v českém případě - s následným
speciálním civilním řízením podle části páté občanského soudního řádu). Původci směrnice
oprávněně očekávali, že právě řízení u správního orgánu vyhovuje potřebám posuzování
speciálních - mnohdy ryze technických - otázek, přičemž i otázky právní se obvykle týkají
jen úzké speciální problematiky (zejména smluv uzavíraných s poskytovateli služeb).
Navrhovatel (ČTÚ) je k řešení problematiky elektronických komunikací zřízen,
je odpovídajícím způsobem vybaven odborně i personálně, a lze proto očekávat,
že jeho rozhodování bude rychlé, účastníkům dostupné a pro ně nenákladné. Je ostatně
významné i to, že jeho rozhodování (jako rozhodování z jednoho centra) už z povahy věci nenese
riziko odchylující se „judikatury“. Proti rozhodnutí ČTÚ je možné brojit rozkladem u předsedy
Českého telekomunikačního úřadu, a případně dále podat řádnou civilní žalobu u soudu
rozhodujícího v občanském soudním řízení (podle části páté občanského soudního řádu).
Proto má zvláštní senát za to, že jeho výklad zákona o elektronických komunikacích
o pravomoci ČTÚ k rozhodování ve sporech i v případě postoupených pohledávek odpovídá
i požadavkům, které na český právní řád klade právo evropské.
Obdobnými otázkami se zabýval také Nejvyšší soud v nedávném rozhodnutí ze dne
31. 3. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2894/2008. Ve svém rozhodnutí - v němž otázku pravomoci posoudil
stejně jako zvláštní senát - uvedl: „odvolací soud nepochybil, jestliže dovodil, že v posuzovaném případě
změna osoby uvedené v §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. v důsledku postoupení pohledávky osobou
vykonávající komunikační činnost nemá vliv na pravomoc Českého telekomunikačního úřadu k rozhodování
sporu týkajícího se povinnosti uložené tímto zákonem. Postoupením pohledávky osobou vykonávající komunikační
činnost na žalobkyni (§524 obč. zák.) se na podstatě a charakteru sporu ničeho nezměnilo. Na žalobkyni
(postupníka) s právem na plnění (včetně příslušenství pohledávky a veškerých práv s ní spojenými) přešly
též povinnosti, jež má věřitel vůči dlužníkovi (např. poskytnout dlužníkovi potřebnou součinnost ke sp lnění dluhu,
přijmout řádně nabídnuté plnění apod.). Rozsah a obsah povinností dlužníka je stejný a nemění se nic ani na běhu
promlčecí doby“.
Ze všech vyložených důvodů proto zvláštní senát uzavřel, že pro určení pravomoci
je prvý předpoklad pravomoci ČTÚ splněn, vznikl-li spor mezi osobou vykonávající
telekomunikační činnost a účastníkem (uživatelem). Postoupení pohledávky takovýto charakter
sporu nezměnilo; proto i k návrhu postupníka (a nikoli již osoby vykonávající telekomunikační
činnost) bude rozhodovat Český telekomunikační úřad. Charakter sporu vymezený
v §129 zákona o elektronických komunikacích je tedy určen v době vzniku závazku, a změna
v osobě věřitele cesí jej nemění.
Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dán a pravomoc
správního orgánu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrok I.).
Protože pak v řízení, které následovalo po řízení odvolacím, okresní soud mimo svou
pravomoc (vázán v té době rozhodnutím krajského soudu) rozhodl o té části návrhu,
která se týká smluvní pokuty, vyslovil zvláštní senát podle §5 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb.
nicotnost rozhodnutí (rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 1. 12. 2009,
čj. 8 C 69/2009 - 84).
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Bude proto na krajském soudu, aby v intencích výše
uvedených závěrů zvláštního senátu znovu rozhodl o odvolání ohledně částky připadající
na smluvní pokutu, a následně byla věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 9. srpna 2010
JUDr. Pavel Vrcha
předseda zvláštního senátu