ECLI:CZ:NSS:2013:KONF.35.2013:16
sp. zn. Konf 35/2013 - 16
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Marie Žiškové,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Petra Průchy,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Okresním soudem v Hodoníně, a dalších účastníků sporu vedeného
u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 6 C 365/2010, ve věci žaloby o zaplacení 10 165 Kč
s příslušenstvím: žalobkyně Telefónica O2 Czech Republic, a. s., se sídlem v Praze 4,
Za Brumlovkou 266/2, IČ 60193336, a žalovaného P. Ch.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod
sp. zn. 6 C 365/2010, o zaplacení 10 165 Kč s příslušenstvím, je soud .
II. Usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 24. 1. 2011, č. j. 6 C 365/2010 – 31,
se z r u š u j e.
Odůvodnění:
Podáním doručeným dne 31. 7. 2013 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, navrhl Český telekomunikační
úřad tomuto senátu rozhodnutí sporu o pravomoc podle ustanovení §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb., který vznikl mezi ním a Okresním soudem v Hodoníně ve věci žaloby
o zaplacení částky 10 165 Kč s příslušenstvím.
Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobkyně (společnost Telefónica O2 Czech Republic, a.s.), podala proti žalovanému dne
9. 12. 2010 u Okresního soudu Hodoníně žalobu na zaplacení částky 10 165 Kč s příslušenstvím.
Uvedla, že žalovaný je na základě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb
elektronických komunikací ze dne 12. 2. 2007 účastníkem telefonní stanice číslo X. Na základě
Všeobecných podmínek pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací
prostřednictvím pevných a mobilních sítí společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a. s.
vydaných v souladu s §273 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, bylo
žalovanému umožněno objednat si prostřednictvím sítě žalobkyně tzv. služby třetích stran.
Služby třetích stran nabízejí svým jménem společnosti, kterým jsou Českým telekomunikačním
úřadem přidělena příslušná telefonní čísla (většinou začínající na 9xx) zpoplatněná zvláštní sazbou
zřetelnou i z čísla samotného. Cena těchto služeb za dané zúčtovací období je uvedena
v samostatné části pravidelného vyúčtování za služby, odděleně od služeb elektronických
komunikací. Podle čl. 11.3 Všeobecných obchodních podmínek žalovaná souhlasila s oprávněním
žalobkyně k výběru ceny za tyto služby. Poskytovatel služeb třetích stran (v konkrétním případě
společnost GTS NOVERA, a. s.) dal souhlas a oprávnění žalobkyni, aby platby od účastníků
vybírala. Žalovaný v průběhu smluvního vztahu využil těchto služeb, a to v období od 17. 8. 2009
do 16. 9. 2009. Žalobkyně vyfakturovala žalovanému částku v celkové výši 10 165 Kč, kterou
však žalovaný na výzvu neuhradil.
Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 24. 1. 2011, č. j. 6 C 365/2010 – 31, rozhodl
o zastavení řízení (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu (výrok II.); současně rozhodl o nákladech řízení (výrok III.) a o vrácení
zaplaceného soudního poplatku žalobkyni (výrok IV.). V odůvodnění konstatoval, že podle §103
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud přihlíží kdykoliv za řízení
k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení, za nichž může rozhodnout ve věci samé.
Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§104
odst. 1 o. s. ř.). Dále soud z §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických
komunikacích, dovodil (též na základě důvodové zprávy a relevantních směrnic Evropské unie),
že rozhodování předloženého sporu je výslovně svěřeno Českému telekomunikačnímu úřadu.
Proto soud řízení zastavil pro nedostatek pravomoci soudu a věc postoupil Českému
telekomunikačnímu úřadu.
Český telekomunikační úřad (navrhovatel) následně podal zvláštnímu senátu návrh
k rozhodnutí negativního kompetenčního sporu. Uvedl, že podle §2 zákona o elektronických
komunikacích se službou elektronických komunikací rozumí „služba obvykle poskytovaná za úplatu,
která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně
telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích
kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb
elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi
a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají
zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací“. Navrhovatel dále konstatoval,
že žalobkyně požaduje uhradit částku ve výši 10 165 Kč s příslušenstvím za tzv. služby třetích
stran nebo též služby obsahu, které nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu §2
písm. n) zákona o elektronických komunikacích, nýbrž službami, které nabízí obsah
prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací. Žalobkyně není poskytovatelem služeb
třetích stran, nýbrž pouze jejich zprostředkovatelem. Navrhovatel uzavřel, že služby, ohledně
jejichž úhrady je veden tento spor, nejsou službami elektronických komunikací, a k rozhodování
je proto příslušný soud.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
S účinností od 1. ledna 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů. Stranami takového sporu jsou podle §1 odst. 1
citovaného zákona a) soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy,
b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví.
Kladným (pozitivním) kompetenčním sporem je podle §1 odst. 2 citovaného zákona
spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí; záporným
(negativním) sporem je podle téhož ustanovení spor, ve kterém jeho strany popírají svou
pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků.
Okresní soud v Hodoníně v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc věc
rozhodnout a rovněž navrhovatel popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout poté, co mu byla
věc postoupena; zvláštní senát konstatuje, že se v posuzované věci jedná o negativní (záporný)
kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zákonem č. 131/2002 Sb.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
Navrhovatel (též „Úřad“) je zřízen podle §3 zákona o e lektronických komunikacích
jako ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto zákonem,
včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací
a poštovních služeb.
Ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá
pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; pravidla
pro rozhodování účastnických sporů obsahuje zákon v §129 odst. 1: „Úřad rozhoduje spory
mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem
na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených
tímto zákonem nebo na jeho základě.“
S účinností od 1. 7. 2010 byla novelou zákona č. 153/2010 Sb. vložena do §129 odst. 1
druhá věta: „Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost
(§7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení
pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku.“.
Podle ustáleného výkladu zvláštního senátu (srov. např. usnesení ze dne 14. 9. 2009,
čj. Konf 38/2009-12, dostupné na www.nssoud.cz) je třeba současného naplnění dvou podmínek
k tomu, aby byla dle výše citovaných pravidel první věty §129 odst. 1 založena pravomoc
navrhovatele rozhodnout účastnický spor.
První podmínkou je osobní předpoklad spočívající jednak na straně osoby, která musí
vykonávat komunikační činnost, jíž se podle ustanovení §7 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích rozumí „a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických
komunikací, c) provozování přístrojů dle §73 citovaného zákona“; službou elektronických komunikací
se rozumí dle ustanovení §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích „služba obvykle
poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací,
včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání
a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických
komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami
elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně
v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací“. Osoba účastníka musí splňovat charakteristiku
stanovenou §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích („účastníkem se rozumí každý,
kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu
na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku stanovenou
§2 písm. b) zákona o elektronických komunikacích („uživatelem se rozumí každý, kdo využívá
nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“); veřejně dostupnou službou
elektronických komunikací se dle §2 písm. o) cit. zákona rozumí „služba elektronických komunikací,
z jejíhož využívání není nikdo předem vyloučen“.
Druhou nezbytnou podmínkou je věcný předpoklad, jenž vychází z ustanovení
„pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě“, přičemž zaplacení ceny
je podle §64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích jednou ze základních povinností
účastníka, popř. uživatele veřejně dostupné služby elektronických komunikací.
Podle druhé věty §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích je pravomoc
navrhovatele rozhodnout spor založena rovněž v případech, ve kterých sice budou účastníky
osoby odlišné od osob uvedených ve větě první téhož ustanovení, k jejich účastenství však dojde
na základě změny závazku v osobě věřitele či dlužníka; to vše za předpokladu, že spor
mezi původními účastníky sporu byl oprávněn rozhodnout navrhovatel.
Zvláštní senát zkoumal naplnění podmínek rozhodovací pravomoci navrhovatele
ve smyslu věty první i druhé §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.
Z výpisů vycházejících z databáze navrhovatele a z obchodního rejstříku je zřejmé,
že žalobkyně je osobou vykonávající komunikační činnost; osoba žalovaného naplňuje
charakteristiku účastníka podle §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích.
Pravomoc navrhovatele rozhodnout spor v této věci by byla dána, pokud by šlo o spor
o zaplacení ceny za služby elektronických komunikací. Z definice služeb elektronických
komunikací obsažené v §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích však vyplývá,
že službou elektronických komunikací nelze rozumět každou službu, která bude přístupná
účastníkovi osobou vykonávající komunikační činnost prostřednictvím její sítě a služeb
elektronických komunikací; výjimkou patrnou z formulace citovaného ustanovení jsou služby,
jejichž užívání, resp. přístup k jejich obsahu poskytovatel (osoba vykonávající komunikační
činnost) zprostředkuje sice svou sítí a prostřednictvím služeb elektronických komunikací,
nicméně obsah samotné služby závisí na poskytovateli takové služby.
Zvláštní senát při úvahách o povaze dotčených služeb vycházel ze Všeobecných
podmínek, kterými mj. žalobkyně pro účastníky upravila postup pro přístup ke službám třetích
stran (body 11.1 a 11.3) a pro vyúčtování za užití služeb třetích stran (body 11.4 a 11.5).
Z těchto ustanovení vyplývá, že sama žalobkyně se nepovažovala za poskytovatele těchto služeb
a v souladu s tím i vyúčtování vystavila odděleně od vyúčtování služeb elektronických
komunikací, jejichž byla poskytovatelem.
Z podkladů přiložených žalobkyní k žalobnímu návrhu (vyúčtování za služby
od 17. 8. do 16. 9. 2009 a k němu přiložený podrobný rozpis hovorů) vyplývá, že žalovanému
byly účtovány částky za uskutečněná spojení na telefonní čísla linky začínající trojčíslím 900.
Telefonní číslo je podle §5 odst. 1 vyhlášky č. 117/2007 Sb., o číslovacích plánech sítí a služeb
elektronických komunikací (prováděcí vyhlášky k zákonu o elektronických komunikacích) „část
mezinárodního čísla, která následuje po kódu země a která stanovuje v národním formátu adresu koncového bodu
sítí uvedených v §3 pro přístup (…) ke službám elektronických komunikací poskytovaným prostřednictvím těchto
sítí.“ Podle §5 odst. 3 a podle bodu 7 přílohy č. 1 citované prováděcí vyhlášky počáteční číselná
trojkombinace charakterizuje telefonní čísla pro přístup ke službám elektronických komunikací
s vyjádřenou cenou; pro počáteční trojčíslí 900 a 906 se takovými službami rozumí zejména
obchodní, odborné, inzertní a soutěžní služby, pro trojčíslí 908 hlasové služby.
Ve věci tedy jde o spor o zaplacení ceny za služby obsahu, které byly žalobkyní
žalovanému zpřístupněny po zadání příslušného telefonního čísla přiděleného navrhovatelem
třetí osobě odlišné od žalobkyně (GTS NOVERA, a. s.). Po zpřístupnění zvolené služby
byl její obsah účastníkovi (žalovanému) sdělen prostřednictvím sítě žalobkyně a jí poskytnutých
služeb elektronických komunikací. Žalobkyně ovšem „služby obsahu“ sama neposkytovala,
pouze jejich užití zprostředkovala. Je zřejmé, že pohledávka plynoucí z neuhrazení ceny
za poskytnuté služby primárně vznikla mezi žalovaným a poskytovatelem služby obsahu.
Zvláštní senát z výše uvedených důvodů shledal služby využité žalovaným za služby
odpovídající službám obsahu ve smyslu §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích,
které podle citovaného ustanovení nejsou službami elektronických komunikací. Spor o zaplacení
ceny za takové služby pak není sporem o plnění povinností uložených na základě zákona
o elektronických komunikacích (k obdobnému závěru dospěl zvláštní senát v usnesení ze dne
31. 5. 2010, čj. Konf 99/2009 - 7, dostupném na www.nssoud.cz). Tento závěr je stěžejní
pro úvahu zvláštního senátu o rozhodovací pravomoci navrhovatele, neboť vzhledem
k charakteru služby nemohou být ve vzájemném vztahu žalobkyně, žalovaného a poskytovatele
služby obsahu splněny podmínky stanovené větou první, příp. též druhou §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích. Výhradní oprávnění žalobkyně požadovat po žalovaném
zaplacení pohledávky namísto poskytovatele služby obsahu (výběr ceny podle bodů
11.1 a 11.3 Všeobecných podmínek) je předmětem právního vztahu mezi poskytovatelem služby
obsahu a žalobkyní.
Lze tak uzavřít, že v posuzovaném případě poskytnuté služby obsahu nejsou službou
elektronických komunikací; pravomoci soudů se tedy tato věc nevymyká, neboť podle §7
odst. 1 o. s. ř. soudy rozhodují „spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních,
rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.“
Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc
soudu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrok I.). Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona
č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc
o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci
uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil
usnesení okresního soudu, a odstranil tak překážku věci rozhodnuté (výrok II.).
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Okresní soud v Hodoníně pokračovat
v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 1. listopadu 2013
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu