ECLI:CZ:NSS:2018:KONF.36.2018:27
sp. zn. Konf 36/2018-27
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana
Fialy, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Simona a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu
Krajského dětského domova pro děti do 3 let, příspěvkové organizace, se sídlem
v Karlových Varech, Zítkova 1267/4, IČ 71175130, zastoupené JUDr. Martinem Čonkou,
advokátem, se sídlem Komenského 2276/4, Cheb, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi
ní a Okresním soudem v Karlových Varech a Krajským soudem v Plzni, a dalších účastníků
sporu vedeného u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 19 C 94/2016, o zaplacení
8595 Kč s příslušenstvím: žalobkyně Krajský dětský domov pro děti do 3 let, příspěvková
organizace, se sídlem v Karlových Varech, Zítkova 1267/4, IČ 71175130, a žalovaná V. L.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech
pod sp. zn. 19 C 94/2016, o zaplacení 8595 Kč s příslušenstvím, je soud .
II. Usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4. 5. 2016, čj. 19 C 94/2016-7,
a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 6. 2016, čj. 14 Co 157/2016-25,
se z r u š u j í.
Odůvodnění:
[1] Návrhem z 10. 6. 2018 se Krajský dětský domov pro děti do 3 let, příspěvková organizace
(dále „navrhovatelka“), domáhala, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále „zákon o některých kompetenčních
sporech“), rozhodl kompetenční spor vzniklý mezi ní a Okresním soudem v Karlových Varech
a Krajským soudem v Plzni ve věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 19 C 94/2016.
[2] Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
[3] Navrhovatelka se žalobou podanou u Okresního soudu v Karlových Varech domáhala
zaplacení částky 8595 Kč s příslušenstvím, představující příspěvek na úhradu zaopatření dítěte
umístěného v dětském domově dle §44 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách
a podmínkách jejího poskytování (dále „zákon o zdravotních službách“), neboť nezletilý
syn žalované byl v období od 4. 9. 2012 do 16. 2. 2014 umístěn v zařízení provozovaném
navrhovatelkou. Okresní soud v Karlových Varech usnesením čj. 19 C 94/2016-7 řízení zastavil
(výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena navrhovatelce (výrok III.).
[4] Proti tomuto rozhodnutí podala navrhovatelka odvolání, o němž rozhodl Krajský soud
v Plzni usnesením čj. 14 Co 157/2016-25, tak, že napadené usnesení potvrdil. Krajský soud
uvedl, že dle důvodové zprávy k §43 a 44 zákona o zdravotních službách o odvolání proti
rozhodnutí poskytovatele o povinnosti hradit příspěvek rozhoduje ve správním řízení příslušný
správní orgán. Z toho vyplývá úmysl zákonodárce, aby o příspěvku rozhodoval v prvním stupni
poskytovatel zdravotní péče. Tato úvaha má dále oporu v tom, že §44 odst. 2, 3 a 4 předpokládá
zvláštní postup při stanovení výše příspěvku.
[5] Navrhovatelka naproti tomu v návrhu na zahájení řízení dle zákona o některých
kompetenčních sporech uvedla, že část důvodové zprávy, kterou využil krajský soud
v odůvodnění svého rozhodnutí, se vztahovala k původně navrhovanému znění §43 odst. 7
zákona o zdravotních službách. Tento odstavec byl však v průběhu legislativního procesu
vypuštěn. Rovněž ze skutečnosti, že výsledné znění zákona zmocnění pro poskytovatele služeb
neobsahuje, lze dovodit, že zákonodárce neměl v úmyslu takovou pravomoc poskytovatele služeb
založit. Pravomoc správního orgánu musí vždy výslovně vyplývat z platné právní úpravy.
Povinnost hradit příspěvek je dána zákonem a jeho výše a způsob úhrady jsou stanoveny
vyhláškou č. 56/2012 Sb., o příspěvku na úhradu zaopatření dítěte a jeho průvodce v dětském
domově pro děti do 3 let věku.
[6] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc se zvláštní senát řídil následující úvahou:
[7] Podle §1 odst. 2 zákona o některých kompetenčních sporech je negativním
kompetenčním sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí
v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřeli svou pravomoc
Okresní soud v Karlových Varech a Krajský soud v Plzni i navrhovatelka, jedná
se proto o negativní kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný zvláštní senát.
[8] Předmětem řízení je povinnost rodiče nezletilého dítěte hradit poskytovateli zdravotních
služeb příspěvek na úhradu zaopatření dítěte umístěného v dětském domově pro děti do 3 let
věku.
[9] Otázkou se již zvláštní senát zabýval a v usnesení čj. Konf 28/2017-12 uvedl,
že příslušným k rozhodnutí ve sporu o příspěvku na úhradu zaopatření dítěte umístěného
v dětském domově pro děti do 3 let věku dle §44 zákona o zdravotních službách je soud
v občanském soudním řízení. V nyní projednávané věci nemá zvláštní senát důvod se od svého
právního názoru odchýlit.
[10] Vládní návrh zákona o zdravotních službách z roku 2009 obsahoval v §43 odstavec,
jenž zněl: „O povinnosti hradit příspěvek a o výši příspěvku na úhradu zaopatření dítěte rozhoduje poskytovatel.
O odvolání proti rozhodnutí podle věty první rozhoduje příslušný správní orgán; odvolání proti rozhodnutí nemá
odkladný účinek.“ (srov. sněmovní tisk 688/0, část č. 1/23, Poslanecká sněmovna, 5. volební
období, 2006-2010). Tento návrh zákona byl však vzat zpět a nový návrh zákona z roku 2011
(srov. sněmovní tisk 405/0, část č. 1/2, Poslanecká sněmovna, 6. volební období, 2010 - 2013)
již počítal se zněním §43 a 44 tak, jak bylo nakonec schváleno, tedy bez výše citovaného
zmocnění. Důvodová zpráva, na kterou odkázal krajský soud, proto neodpovídá textu přijatého
zákona.
[11] V prvé řadě je třeba vyjasnit, zda je příspěvek svým charakterem platbou
soukromoprávní, či veřejnoprávní. Pokud má příspěvek charakter věci soukromoprávní,
pak v intencích §7 odst. 1 o. s. ř. by rozhodoval o příspěvku poskytovatel zdravotních služeb
jen tehdy, pokud by jeho pravomoc byla zákonem výslovně založena, a tím odňata obecné
rozhodovací pravomoci soudů v občanském soudním řízení. Naopak ve věcech veřejnoprávních
by soud o příspěvku rozhodoval v nalézacím soudním řízení, jen pokud by byla výslovně
pravomoc soudu založena (§7 odst. 3 o. s. ř.).
[12] Smyslem zavedení příspěvku je, aby se osoby povinné výživou spolupodílely na nákladech
spojených se zaopatřením dítěte umístěného v dětském domově, přičemž pojmem zaopatření
zákon označuje náklady na stravování, ubytování, ošacení a výchovnou činnost. Poskytovateli
zdravotních služeb tak osoby povinné výživou přispívají na náklady spojené s pobytem dítěte,
popř. průvodce dítěte, v tomto typu zdravotnického zařízení.
[13] Z povahy příspěvku dále plyne, že není úhradou za poskytovanou zdravotní péči. Podle
§43 odst. 1 věty druhé se zaopatřením rozumí stravování, ubytování, ošacení a výchovná činnost.
Z uvedeného výčtu je zřejmé, že ve všech případech se jedná o náklady a úhradu za služby
související s poskytováním zdravotní péče, nikoliv však o úhradu za samotnou zdravotní péči.
[14] I když je výše příspěvku stanovena právním předpisem, nejde o poplatek ve smyslu
finančněprávní teorie, a to zejména proto, že příspěvek není dávkou hrazenou za stanovené
úkony orgánů veřejné správy. Příspěvek představuje v paušalizované výši rozsah spoluúčasti
na nákladech na výchovu a výživu dítěte, které v důsledku jeho umístění do dětského domova
hradí toto zdravotnické zařízení a jež by jinak musely vynakládat osoby, v jejichž péči by se dítě
nacházelo.
[15] Z výše uvedených důvodů zvláštní senát dospěl k závěru, že příspěvek na úhradu
zaopatření dítěte lze označit za platbu soukromoprávního charakteru, která se vyznačuje
především tím, že je hrazena přímo poskytovateli zdravotní péče (nikoliv zdravotní pojišťovně)
a která je účelově určena pouze k (částečné) úhradě nákladů na pobyt dítěte v dětském domově.
[16] Závěr o tom, že na příspěvek je třeba nahlížet jako na soukromoprávní platbu,
ještě sám o sobě nevylučuje, aby o příspěvku a jeho výši rozhodoval poskytovatel zdravotních
služeb.
[17] Pokud by měl zákonodárce úmysl přiznat poskytovateli služeb pravomoc k rozhodování
o výši příspěvku a jeho vymáhání, musel by tento úmysl být vyjádřen přímo a výslovně v textu
zákona. Jestliže zákon o zdravotních službách mlčí o pravomoci ke stanovení příspěvku,
k rozhodování o odvolání proti takovému rozhodnutí, případně k jeho vymáhání, nelze pouze
s poukazem na text důvodové zprávy dovozovat pravomoc, která v zákoně není zakotvena.
Naopak vzhledem k tomu, že takové ustanovení zákon o zdravotnických službách nakonec
neobsahuje, ačkoliv bylo součástí návrhu zákona z roku 2009, lze usuzovat spíše na opačný závěr
a tedy že zákonodárce neměl v úmyslu tuto pravomoc vložit do rukou poskytovatele zdravotní
péče.
[18] Chybí-li zákonné zmocnění pro výkon veřejné moci a provozovatel zařízení není nadán
žádnou pravomocí pro autoritativní rozhodování, nelze učinit jiný závěr, než že se jedná
o soukromoprávní spor, k jehož rozhodnutí je ve smyslu §7 odst. 1 o. s. ř. příslušný soud (výrok
I.).
[19] Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona o některých kompetenčních sporech zruší
rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat,
ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu
na zahájení řízení v její pravomoci. Výrokem II. proto zvláštní senát zrušil usnesení Okresního
soudu v Karlových Varech ze dne 4. 5. 2016, čj. 19 C 94/2016-7, a usnesení Krajského soudu
v Plzni ze dne 22. 6. 2016, čj. 14 Co 157/2016-25.
[20] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona o některých
kompetenčních sporech závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor
vznikl, pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Okresní soud
v Karlových Varech pokračovat v řízení o podaném návrhu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 25. září 2018
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu