ECLI:CZ:NSS:2017:KONF.39.2017:45
sp. zn. Konf 39/2017-45
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Marie
Žiškové, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Romana Fialy, rozhodl o návrhu
D. K., zastoupeného Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem v Písku, třída Přátelství 1960, na
rozhodnutí kompetenčního sporu mezi Obvodním soudem pro Prahu 7 na straně jedné a
Ministerstvem vnitra a ředitelem Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje na straně
druhé, ve věci žaloby na zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 332/2015, mezi navrhovatelem jako žalobcem a žalovaným
Ministerstvem vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Podáním doručeným dne 3. 8. 2017, doručeným téhož dne zvláštnímu senátu zřízenému podle
zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon
čl. 131/2002 Sb.“) navrhl D. K. tomuto senátu rozhodnutí sporu o pravomoc podle §1 odst. 1
písm. a) citovaného zákona, který měl vzniknout mezi Obvodním soudem pro Prahu 7 na straně
jedné a Ministerstvem vnitra a ředitelem Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje na straně
druhé, ve věci návrhu na přiznání majetkového zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu
podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci
rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), ve výši
300 000 Kč.
Z podaného návrhu a připojených kopií listin se podává, že navrhovatel uplatnil dne 30. 1. 2015
u Ministerstva vnitra nárok na náhradu škody, a to zejména nemajetkové újmy za průtahy,
ke kterým došlo při vyřizování jeho žádosti o doplacení služebního příjmu. Ministerstvo vnitra
sdělením ze dne 11. 2. 2015 navrhovatele vyrozumělo, že o jeho žádosti by měl rozhodnout
příslušný služební funkcionář policie; věc byla proto postoupena k vyřízení řediteli Krajského
ředitelství policie Jihočeského kraje. Zmiňovaný služební funkcionář žádost navrhovatele
nevyřídil, neboť ji opakovaně vrátil Ministerstvu vnitra; navrhovatel byl o tomto postupu
vyrozuměn sděleními ze dne 13. 3. 2015 a 27. 4. 2015. Navrhovatel proto podal proti
Ministerstvu vnitra žalobu u civilního soudu. Ten usnesením ze dne 7. 6. 2017,
čj. 5 C 332/2015-13, řízení ve věci pro nedostatek pravomoci zastavil s tím, že po právní moci
tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení řediteli Krajského ředitelství policie
Jihočeského kraje. Navrhovatel toto usnesení napadl odvoláním a současně podal návrh
na rozhodnutí kompetenčního sporu. V rámci občanskoprávního řízení taktéž navrhl, aby bylo
odvolací řízení přerušeno do doby rozhodnutí zvláštního senátu.
Dle názoru navrhovatele vznikl z výše uvedených důvodů v jeho právní věci negativní
kompetenční spor, neboť jeho nárok odmítá vyřídit jak Ministerstvo vnitra, tak i příslušný
služební funkcionář; nyní svou rozhodovací pravomoc popřel i Obvodní soud pro Prahu 7.
Navrhovatel s postupem obvodního soudu nesouhlasí, neboť má za to, že na jím uplatněný
nárok dopadá zákon č. 82/1998 Sb., a proto nic nebrání obecnému soudu o tomto nároku věcně
rozhodnout. Z těchto důvodů se proto navrhovatel domáhá, aby zvláštní senát vyslovil, že v dané
věci je založena rozhodovací pravomoc obecných soudů a zavázal Obvodní soud pro Prahu 7
v řízení dále pokračovat.
Zvláštní senát si od Obvodního soudu pro Prahu 7 vyžádal spis, vedený
u něj pod sp. zn. 5 C 332/2015. Z jeho obsahu ověřil, že Obvodní soud pro Prahu 7 skutečně
usnesením ze dne 7. 6. 2017, čj. 5 C 332/2015-13, zastavil řízení o žalobě, kterou se navrhovatel
jako žalobce domáhá po České republice – Ministerstvu vnitra z titulu nemajetkové újmy,
ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., zaplacení částky 300 000 Kč (výrok I.). Výrokem II. rozhodl
obvodní soud o nákladech soudního řízení, výrokem III. pak vyslovil, že po právní moci tohoto
usnesení bude věc postoupena řediteli Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje k dalšímu
řízení. Obvodní soud tento postup odůvodnil nedostatkem pravomoci soudů v občanském
soudním řízení k projednání a rozhodnutí věci; dle jeho názoru žalobcem uplatněný nárok nelze
podřadit pod režim zákona č. 82/1998 Sb., a měl by proto být vyřízen v rámci personální
pravomoci příslušného služebního funkcionáře. Podáním ze dne 7. 7. 2017, doplněným
dne 3. 8. 2017, napadl navrhovatel zmiňované usnesení obvodního soudu včasným odvoláním;
spis dosud nebyl předložen odvolacímu soudu a o odvolání tak nebylo dosud rozhodnuto.
Zvláštní senát se nejprve zabýval tím, zda jsou v dané věci splněny podmínky, za nichž může
věc projednat a rozhodnout.
Podle ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., se podle tohoto zákona postupuje
při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost
(dále jen „pravomoc“) vydat rozhodnutí, jehož stranami jsou a) soudy a orgány moci výkonné,
územní, zájmové nebo profesní samosprávy, b) soudy v občanském soudním řízení a soudy
ve správním soudnictví.
Z ustanovení §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., vyplývá, že kompetenčním sporem je buď spor,
ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků, o nichž druhá strana vydala pravomocné rozhodnutí (pozitivní kompetenční
spor), anebo spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci
individuálně určených účastníků (spor negativní).
Takto vymezené kompetenční spory projednává a rozhodne zvláštní senát (srov. §2 odst. 1
cit. zákona). Ten pak rozhodne, kdo (která strana kompetenčního sporu) je příslušný vydat
rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení (§5 odst. 1 téhož zákona).
Podle §3 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu
je oprávněná podat některá z jeho stran nebo účastník řízení ve věci, v níž se otázka pravomoci
vydat rozhodnutí stala spornou. Účastník řízení (v daném případě navrhovatel) se tedy může
úspěšně domáhat rozhodnutí zvláštního senát o kompetenčním sporu jen tehdy, pokud takovýto
spor mezi jeho stranami vůbec vznikl. Tak tomu ovšem v nyní posuzovaném případě není.
Z předloženého soudního spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 5 C 332/2015
jednoznačně vyplývá, že proti usnesení tohoto soudu ze dne 7. 6. 2017, čj. 5 C 332/2015-13,
bylo podáno včasné odvolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Jelikož podání odvolání
účastníkem řízení způsobuje, že rozhodnutí soudu I. stupně nenabývá právní moci, dokud
o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud (§206 odst. 1 občanského soudního řádu),
výše citované usnesení o zastavení řízení nemohlo nabýt právní moci.
Pokud tedy soudní řízení o žalobě navrhovatele nebylo dosud pravomocně skončeno, nelze mít
na jisto postaveno, že soudy v občanském soudním řízení popírají svou pravomoc věc projednat
a rozhodnout; kompetenční spor ve smyslu ustanovení §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., tedy
doposud nenastal. Není proto možné, aby se k dané věci mohl vyjadřovat zvláštní senát,
neboť neexistují ani strany sporu ani samotný spor o pravomoc.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem v projednávané věci nejsou splněny podmínky řízení
o kompetenčním sporu a zvláštní senát proto návrh odmítl [§4 zákona č. 131/2002 Sb., §46
odst. 1 písm. a) soudního řádu správního].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 14. prosince 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu