ECLI:CZ:NSS:2019:KONF.44.2018:11
sp. zn. Konf 44/2018-11
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Marie Žiškové,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Simona, Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Ing. Radovana Havelce,
rozhodl o návrhu Energetického regulačního úřadu, se sídlem v Jihlavě, Masarykovo náměstí
5, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Městským soudem v Brně, a dalších
účastníků sporu vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 33 C 169/2017, o zaplacení
112 461 987,03 Kč s příslušenstvím: žalobce Česká republika – Ministerstvo průmyslu
a obchodu, se sídlem Praha 1, Na Františku 32, IČ: 476 091 09, žalovaný Solar CD s. r. o.,
se sídlem Brno, Příkop 4, IČ: 291 886 28,
takto:
P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu v Brně
pod sp. zn. 33 C 169/2017, o zaplacení 112 461 987,03 Kč s příslušenstvím, je s p r á v n í
o r g á n.
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným 2. 11. 2018 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon o některých
kompetenčních sporech“) se Energetický regulační úřad (dále též „ERÚ“ či „navrhovatel“)
domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. a) citovaného
zákona. Spor vznikl mezi ním a Městským soudem v Brně ve věci vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 33 C 169/2017, o zaplacení částky 112 461 987,03 Kč s příslušenstvím.
[2] Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti.
[3] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Brně domáhal zaplacení částky
112 461 987,03 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Uvedl, že Energetický
regulační úřad vydal žalovanému dne 31. 12. 2010 licenci k podnikání v energetických odvětvích,
na jejímž základě se stal účastníkem trhu s elektřinou a příjemcem podpory elektřiny
z obnovitelných zdrojů. Licence byla zrušena rozsudkem Krajského soudu v Brně
čj. 31 A 32/2012-36 na základě žaloby nejvyššího státního zástupce. Kasační stížnost společnosti
Solar CD s. r. o. Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 28. 5. 2015,
čj. 6 As 173/2014-186. Žalovaný tak čerpal dle žalobce podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů
neoprávněně, neboť licence mu byla udělena nezákonně na základě trestného činu. Zrušení
rozhodnutí o jejím udělení dle žalobce potvrzuje, že plnění poskytnuté na základě této licence
je třeba považovat za bezdůvodné obohacení.
[4] Městský soud v Brně usnesením ze dne 22. 6. 2018 řízení zastavil (výrok I.), s tím,
že po právní moci bude věc postoupena Energetickému regulačnímu úřadu (výrok II.) Zároveň
rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). V odůvodnění pouze odkázal na §17 odst. 7 písm. d)
zákona č. 458/2012 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických
odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) a §51 a §52 zákona č. 165/2012 Sb.,
o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále jen „zákon
o podporovaných zdrojích energie“) a uvedl, že v dané věci není dána pravomoc civilního soudu
k rozhodování, neboť ta je svěřena Energetickému regulačnímu úřadu.
[5] Energetický regulační úřad s postupem městského soudu nesouhlasil a podal zvláštnímu
senátu návrh na řešení negativního kompetenčního sporu. V návrhu uvedl, že žalobce se domáhá
vrácení již vyplacené podpory, která byla žalovanému za výrobu elektrické energie
z podporovaných zdrojů vyplacena, aniž mu na ni vznikl nárok.
[6] Navrhovatel zdůrazňuje, že rozhodovací pravomoci správních orgánů
v soukromoprávních věcech je třeba vykládat restriktivně, k tomu cituje usnesení zvláštního
senátu čj. Konf 108/2009-11.
[7] Žalobce nepochybně podal žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, což je právní
důvod, který s podporou výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů bezprostředně nesouvisí.
Navrhovatel odkazuje na usnesení čj. Konf 132/2005-7, ve kterém zvláštní senát vyslovil, že:
„[j]e-li podání podle svého označení i obsahu žalobou na vydání bezdůvodného obohacení, přísluší rozhodovat
o něm soudu v občanském soudním řízení. Soud nemůže popřít svou pravomoc jen proto, že podle jeho názoru
by se měl žalobce domáhat sporné částky za použití prostředků správního (resp. daňového) řízení.“
[8] Dopad §17 odst. 7 písm. d) energického zákona, resp. §52 odst. 1 zákona
o podporovaných zdrojích energie nelze vykládat extenzivně. Pokud má Energetický regulační
úřad rozhodovat o ryze soukromoprávních sporech (jako je spor o vydání bezdůvodného
obohacení), musí být jeho kompetence v zákoně zakotvena naprosto jednoznačně.
ERÚ je kompetentní spory „týkající se podpory elektřiny“ rozhodovat, pokud je dána přímá
obsahová souvislost s podporou elektřiny z obnovitelných zdrojů, nikoliv jen okrajová.
[9] Žalobce se nedomáhá plnění představující podporu výroby elektřiny z obnovitelných
zdrojů, ani nenárokuje zaplacení příspěvku na podporované zdroje energie sloužící k financování
podpory. Je zjevné, že v daném případě podpora výroby vyplacena byla, tj. docházelo k plnění
závazku, v podaném návrhu žalobce nesměřuje k rozhodnutí o nároku na podporu či jeho
splnění, ale k vrácení již realizovaných plnění. V tomto ohledu odkazuje navrhovatel na usnesení
čj. Konf 52/2017-18, a čj. Konf 24/2014-16, kde se zvláštní senát vyjádřil dle navrhovatele
obdobně, a usnesení Nejvyššího soudu čj. 32 Cdo 4755/2017.
[10] Ani skutečnost, že soud bude muset jako předběžnou otázku pravděpodobně posoudit,
zda žalovaný měl právo na poskytování podpory, není důvodem, proč by měl o bezdůvodném
obohacení rozhodovat ERÚ. Dle §135 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, si tuto otázku může posoudit soud sám.
[11] Spor není v kompetenci ERÚ projednatelný ani dle §52 odst. 2 věty druhé zákona
o podporovaných zdrojích energie, neboť takové rozhodnutí je spojeno výlučně s deklaratorním
rozhodnutím ERÚ o neoprávněně čerpané podpoře v souvislosti se spácháním přestupku
dle §51 téhož zákona.
[12] Energetický regulační úřad proto navrhl, aby zvláštní senát vyslovil, že příslušným
k rozhodnutí ve věci je obecný soud v civilním soudnictví, a zrušil usnesení městského soudu,
kterým soud popřel svoji pravomoc.
[13] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a soudem se zvláštní senát
řídil následující úvahou. Podle §1 odst. 2 zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů,
je negativním kompetenčním sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat
rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřeli
svou pravomoc Městský soud v Brně i navrhovatel, jedná se proto o negativní kompetenční spor,
k jehož projednání je příslušný zvláštní senát podle zákona o rozhodování některých
kompetenčních sporů.
[14] Městský soud řízení o podané žalobě zastavil, neboť se domníval, že k řízení je příslušný
Energetický regulační úřad na základě §17 odst. 7 písm. d) energetického zákona, který zní:
„Energetický regulační úřad dále rozhoduje spory týkající se podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů nebo
elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla, elektřiny vyrobené z druhotných energetických zdrojů nebo tepla
z obnovitelných zdrojů a spory o výši náhrady při dispečerském řízení výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů
energie podle §26 odst. 6.“
[15] Pravomoc Energetického regulačního úřadu založil městský soud dále na §52 zákona
o podporovaných zdrojích energie: „(1) Úřad rozhoduje spory týkající se podpory elektřiny z obnovitelných
zdrojů, elektřiny z druhotných zdrojů nebo elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla
a podpory tepla. (2) Úřad rozhoduje další spory, jejichž předmětem je splnění peněžité povinnosti uložené tímto
zákonem nebo sjednané na základě tohoto zákona, nebo povinnosti vrácení neoprávněně čerpané podpory podle
§51.“
[16] Navrhovatel namítá, že se žalobce nedomáhá plnění představující podporu výroby
elektřiny z obnovitelných zdrojů, neboť je zjevné, že v daném případě podpora výroby vyplacena
byla. Žaloba tedy směřuje k vrácení již realizovaných plnění.
[17] Zvláštní senát se s výkladem navrhovatele neztotožňuje. Je zřejmé, že v nyní
projednávané věci se jedná o spor týkající se podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů. Žalobce
uvádí, že žalovanému byla podpora neoprávněně vyplacena, a nárokuje si vyplacené finanční
prostředky zpět, neboť se tak dle jeho názoru jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného.
[18] Zvláštní senát si je vědom své předchozí judikatury týkající se řešení sporů
z bezdůvodného obohacení, na kterou poukazuje i navrhovatel. Usnesením ze dne 15. 1. 2019,
čj. Konf 45/2017-14, však zvláštní senát tuto rozhodovací praxi překonal (srov. odst. [23]
uvedeného usnesení).
[19] V tomto usnesení zvláštní senát uvedl, že pravomoc ERÚ rozhodovat spory dle §52
odst. 2 zákona o podporovaných zdrojích, není omezena jen na případy, kdy jedna ze smluvních
stran splnění této povinnosti odmítá, ale dopadá na všechny spory, kdy je rozporována
povinnost k peněžitému plnění z titulu smluvního ustanovení sjednaného na základě zákona
č. 165/2012 Sb. Zvláštní senát vysvětlil, že „neexistuje tedy principiální rozdíl mezi situací, kdy jedna
ze smluvních stran odmítne poskytnout plnění a situací, kdy sice plnění poskytne, ale žádá je zpět; v obou
případech je východiskem jakýchkoli úvah posouzení zda (i) mezi stranami existuje smluvní vztah (platná
smlouva) a zda (ii) bylo v souladu s touto smlouvou plněno. Jinými slovy, samotná existence poskytnutého plnění
nemůže být rozhraničovacím kritériem pro určení pravomoci orgánu, který je povolán takový spor rozhodnout.
Podstata sporu je v obou případech stejná: jde o posouzení, zda zákazník distribuce je (byl) povinen provozovateli
distribuční soustavy splnit peněžitou povinnost sjednanou na základě zákona č. 165/2012 Sb.“
[20] V nyní projednávané věci není sporu o tom, že pokud by si žalovaný nárokoval vyplacení
samotné podpory a subjekt povinný k její výplatě by to odmítal, pravomoc Energetického
regulačního úřadu by dle §52 odst. 1 zákona o podporovaných zdrojích energie byla založena.
Stejně jako ve výše uvedeném případě zde dle zvláštního senátu nelze činit rozdíl mezi situací,
kdy jedna ze stran odmítne poskytnout plnění a situací, kdy jej sice poskytne, ale následně jej žádá
zpět. V obou případech je rozhodnou skutečností pro posouzení sporu úvaha o tom, zda měl
žalovaný právo na výplatu podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů, či nikoliv.
[21] Závěry uvedené v usnesení čj. Konf 45/2017-14, je tak třeba aplikovat i na nyní
projednávaný případ, kdy je pravomoc k rozhodnutí Energetického regulačního úřadu založena
dle §52 odst. 1 zákona o podporovaných zdrojích energie.
[22] Vzhledem k výše uvedené argumentaci zvláštní senát usoudil, že k rozhodnutí
v předmětné věci je příslušný správní orgán (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.).
[23] Zvláštní senát závěrem dodává, že se nezabýval otázkou aktivní žalobní legitimace
žalobce v původním (tj. soudním) sporu, kterou žalovaný činil spornou. Pro rozhodnutí
projednávaného sporu o pravomoc není tato otázka relevantní. Z úřední činnosti je zvláštnímu
senátu známo, že žaloba na téhož žalovaného byla z totožných skutkových důvodů podána
též společností OTE a.s., která je v postavení operátora trhu. V dané věci vznikl též negativní
kompetenční spor mezi Energetickým regulačním úřadem a Městským soudem v Brně,
který je veden u zvláštního senátu pod spisovou značkou Konf 43/2018.
[24] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona o rozhodování
některých kompetenčních sporů závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení,
v němž spor vznikl, pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. O žalobcem
uplatněném nároku tedy bude rozhodnuto Energetickým regulačním úřadem ve správním řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 20. března 2019
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu