ECLI:CZ:NSS:2005:NA.12.2005:8
sp. zn. Na 12/2005 - 8
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce Ing. L. S.,
proti žalovanému Ministerstvu financí, se sídlem Praha 1, Letenská 15, o náhradu škody
způsobené nezákonnými rozhodnutími a nesprávným úředním postupem státních orgánů,
takto:
I. Žaloba se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Dne 11. 1. 2005 byla u Nejvyššího správního soudu podána žalobcova
„Žaloba o přezkoumání rozhodnutí ústředního orgánu státní správy“ z téhož dne,
kterou se domáhal přezkoumání rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 26. 7. 2004,
č. j. 53/75 200/2004-533.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda se může věcí zabývat meritorně
a rozhodnout ji a dospěl k závěru, že v daném případě je namístě postup podle §46 odst. 2
s. ř. s. podle něhož soud návrh odmítne, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu
nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení
anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích
své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci.
Z listin, přiložených k žalobě, Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobce podáním
ze dne 30. 1. 2004 uplatnil u žalovaného podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti
za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním
postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti
(dále jen zákon č. 82/1998 Sb.), nárok na náhradu škody způsobené mu nezákonnými
rozhodnutími a nesprávným úředním postupem Finančního úřadu ve Zlíně a Finančního
ředitelství v Brně v rámci daňového řízení ve výši 12 178 351 Kč. Přípisem
ze dne 26. 7. 2004, č. j. 53/75 200/2004-533 žalovaný částečně vyhověl žalobcově žádosti,
a to ve výši 14 333 Kč.
Předmětem rozhodování v dané věci je tedy oprávněnost žalobcova nároku na náhradu
škody způsobené mu nezákonnými rozhodnutími a nesprávným úředním postupem státních
orgánů při výkonu veřejné moci. Podmínky, za nichž stát odpovídá za takovou škodu,
stanoví zákon č. 82/1998 Sb. Tento zákon je součástí soukromého práva. Odpovědnostní
vztahy podléhající právní regulaci tohoto zákona jsou tak vztahy soukromoprávními.
Tento závěr plyne jak z teorie občanského práva, tak i z praktické aplikace zákona
(srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 18/01). Právní vztahy vzniklé
na základě zákona č. 82/1998 Sb. se subsidiárně řídí občanským zákoníkem (§26 zákona
č. 82/1998 Sb.).
Dle §14 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody způsobené nezákonným
rozhodnutím uplatňuje u orgánu uvedeného v §6 tohoto zákona, kterým bylo v daném
případě Ministerstvo financí. U tohoto úřadu též žalobce svůj nárok uplatnil. O tomto nároku
sice úřad de facto rozhoduje, nejedná se však formálně ani materiálně o rozhodnutí správního
orgánu vydané v oblasti veřejné správy, kterým by bylo zasahováno do veřejného
subjektivního práva žalobce [§2, §4 odst. 1 písm. a), §65 s. ř. s.]; naopak jde de iure
o uznání (akceptaci) či odmítnutí nároku protistrany v občanskoprávním vztahu. §15 odst. 2
zákona č. 82/1998 Sb. pak stanoví, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený
pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
I z tohoto ustanovení je zřejmé, že poškozený (žalobce) se má u soudu domáhat přímo svého
nároku a nikoli pouze přezkoumání rozhodnutí žalovaného.
Vzhledem k právní povaze předmětného právního vztahu (občanskoprávní odpovědnostní
vztah) věc nespadá do pravomoci soudů ve správním soudnictví, na vrcholu jejichž hierarchie
stojí Nejvyšší správní soud. Podle §7 odst. 1 o. s. ř. totiž spory a jiné právní věci,
které vyplývají z občanskoprávních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají
a nerozhodují o nich jiné orgány, projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním
řízení. Protože na danou věc se nevztahuje uvedená zákonná výjimka, spadá do pravomoci
soudů rozhodujících v občanském soudním řízení.
Nejvyšší správní soud proto podle §46 odst. 2 s. ř. s. žalobu odmítl, neboť žalobce
se podanou žalobou domáhal rozhodnutí v právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud
v občanském soudním řízení. Tímto rozhodnutím bylo řízení ve správním soudnictví
ukončeno a žalobce se v intencích uděleného poučení může domáhat ochrany svých
soukromých práv u obecného soudu v občanském soudním řízení.
O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla žaloba odmítnuta.
Výrok o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobci se opírá o analogické použití
§10 odst. 3 a 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
Jestliže totiž zákon zakládá právo na vrácení soudního poplatku v případech, kdy řízení
bylo zastaveno před prvním jednáním, popřípadě v případech, kdy lze v řízení rozhodnout
bez nařízení jednání do doby vydání rozhodnutí ve věci samé, tím spíše musí být poplatek
vrácen tehdy, když návrh není vůbec způsobilý projednání ve správním soudnictví a soud
takový návrh odmítá podle §46 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. Žalobce může
do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat v této věci žalobu podle části třetí
občanského soudního řádu k místně příslušnému okresnímu (obvodnímu) soudu (§46 odst. 2
s. ř. s.). V případě včasného podání žaloby zůstávají účinky procesních úkonů učiněné
v tomto řízení zachovány (§82 odst. 3 o. s. ř.).
V Brně dne 11. května 2005
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu