ECLI:CZ:NSS:2019:NAD.147.2018:49
sp. zn. Nad 147/2018 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: IMMORENT
PTC, s. r. o., se sídlem Budějovická 1518/13A, Praha 4, zastoupen JUDr. Mgr. Petrou
Novákovou, Ph.D., advokátkou se sídlem náměstí Míru 341/15, Praha, 2, proti žalovanému:
Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, Praha 1, v řízení o návrhu Městského
soudu v Praze na rozhodnutí o příslušnosti,
takto:
K řízení o žalobě proti rozhodnutí Generálního finančního ředitelství ze dne 10. 10. 2017,
č. j. 73508/17/7100-20117-010435, je p ř í s l u š n ý Krajský soud v Brně.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 10. 10. 2017, č. j. 73508/17/7100-20117-010435, žalovaný zamítl
odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 17. 1. 2017,
č. j. 2258/17/5300-22442-711492, kterým byl podle §121 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb.,
daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „daňový řád“), nařízen přezkum platebního
výměru Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 7. 7. 2014, č. j. 4417162/14/2004-
24906-108428, na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2013.
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Brně.
Usnesením ze dne 23. 5. 2018, č. j. 31 Af 108/2017 – 33, Krajský soud v Brně postoupil věc
Městskému soudu v Praze. Krajský soud své rozhodnutí založil na názoru, že ačkoliv se jedná
o žalobu proti rozhodnutí, kterým byl nařízen přezkum rozhodnutí ve smyslu §121
a násl. daňového řádu, je nutno místní příslušnost posuzovat podle toho, který správní orgán
vydal původní (přezkoumávané) rozhodnutí, a nikoliv rozhodnutí o nařízení přezkumného řízení.
Jelikož tímto orgánem byl Finanční úřad pro hlavní město Prahu, soudem místně příslušným
k projednání a rozhodnutí věci je Městský soud v Praze. Krajský soud v této souvislosti odkázal
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 As 282/2017 – 41, jehož
závěry považuje za plně přenositelné i na nyní posuzovanou věc.
III.
[3] Městský soud v Praze s postoupením věci nesouhlasil a předložil věc Nejvyššímu
správnímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti podle §7 odst. 6 s. ř. s. Podle městského soudu je
řízení o nařízení přezkumného řízení samostatným řízením, ve kterém správní orgán pouze
zkoumá, zda jsou splněny podmínky pro nařízení přezkumného řízení, ale neposuzuje meritum
věci. Pouze rozhodne, zda nařídí či nenařídí přezkumné řízení. Na tuto situaci nelze aplikovat
judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se prohlášení nicotnosti. Takové řízení má
skutečně velmi úzkou návaznost na rozhodnutí v původním řízení, jehož nicotnost je
posuzována. Tato úzká návaznost však v případě řízení o nařízení přezkumného řízení chybí.
IV.
[4] Žalobce ve vyjádření k návrhu městského soudu na rozhodnutí o příslušnosti
uvedl, že právní závěr vyjádřený v usnesení krajského soudu ze dne 23. 5. 2018,
č. j. 31 Af 108/2017 - 33, není přiléhavý. Krajský soud založil svůj právní názor na tvrzení
o shodnosti či obdobnosti řízení o prohlášení nicotnosti a řízení o nařízení přezkoumání
rozhodnutí. Krajský soud však nedostatečně akcentuje odlišnosti daných dvou řízení. V případě
řízení o prohlášení nicotnosti je to totiž přímo nadřízený správní orgán, který nejen že dané řízení
zahajuje, ale rovněž se v něm i přímo vyslovuje stran toho, zda zkoumané rozhodnutí je či není
nicotné. Přezkumné řízení se však, na rozdíl od řízení o prohlášení nicotnosti, rozpadá do dvou
fází. V rámci první fáze – řízení o nařízení přezkoumání rozhodnutí – nadřízený správce daně
rozhoduje toliko o tom, zda přezkoumání rozhodnutí bude nařízeno. Vlastním nařízením
přezkoumání se však předchozí rozhodnutí neruší, nýbrž má vůči němu pouze odkladný účinek.
O případném zrušení rozhodnutí správce daně rozhoduje až v rámci druhé fáze - nařízeného
přezkumného řízení - (původní) správce daně (nikoliv nadřízený správní orgán). Žalobce tak má
zcela ve shodě s městským soudem za to, že primárně z důvodů uvedených výše v případě řízení
o nařízení přezkoumání rozhodnutí (jehož výsledek byl napaden žalobcem správní žalobou) zde
není dána ona úzká návaznost mezi „původním“ řízením a řízením o nařízení přezkoumání
rozhodnutí, na které stojí právní názor vyjádřený Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne
3. 10. 2017, č. j. 9 As 282/2017 - 41. Proto je v dané věci podle §7 odst. 2 s. ř. s. k řízení místně
příslušným Krajský soud v Brně.
V.
[5] Nesouhlas Městského soudu v Praze s postoupením věci je důvodný.
[6] Podle §7 odst. 2 s. ř. s. [n]estanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný
soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl
do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí,
že má sídlo v obvodu své působnosti.
[7] Podle §7 odst. 6 s. ř. s. [n]ení-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný,
postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud s postoupením věci, předloží spisy
k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce
jsou soudy vázány.
[8] Podle §122 odst. 1 daňového řádu [p]řezkoumání rozhodnutí nařídí správce daně nejblíže
nadřízený správci daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni.
[9] Krajský soud založil svou úvahu o místní příslušnosti na tom, že „řízení“ o nařízení
přezkoumaní rozhodnutí podle §121 a násl. daňového řádu je, stejně jako řízení o prohlášení
nicotnosti podle §105 daňového řádu, úzce spjato s řízením, v němž bylo vydáno původní
rozhodnutí ve věci, a proto by měl být za správní orgán, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním
stupni ve smyslu §7 odst. 2 s. ř. s., považován Finanční úřad pro hlavní město Prahu.
[10] Nejvyšší správní soud se však s uvedeným názorem krajského soudu neztotožnil.
Přezkumné řízení podle §121 a násl. daňového řádu je v tomto právním předpisu rozděleno
do dvou relativně svébytných, zároveň navazujících fází, a to na fázi, kdy nadřízený správce daně
rozhoduje o nařízení přezkoumání rozhodnutí a na samotné přezkumné řízení vedené správcem
daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni.
[11] První fáze přezkumného řízení – nařízení přezkoumání rozhodnutí tedy, na rozdíl
od řízení o prohlášení nicotnosti podle §105 daňového řádu, nemá úzkou souvislost s původním
řízením. Jeho „předmětem“ není přezkoumávané rozhodnutí v úzkém slova smyslu, jak je tomu
u zkoumání, zda takové rozhodnutí je, či není nicotné, nýbrž to, zda jsou dány důvody
k opětovnému „otevření“ řešení věci původním rozhodnutím již vyřešené. Správce daně nejblíže
nadřízený správci daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni (§122 odst. 1 daňového řádu),
totiž posuzuje pouze to, zda jsou splněny podmínky pro nařízení přezkumu rozhodnutí podle
§121 odst. 1 daňového řádu. Tento správce daně však nerozhoduje o věci samé, o niž se jednalo
v onom původním řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2018,
č. j. 2 As 188/2018 – 19).
[12] Krajským soudem uvedená judikatura Nejvyššího správního soudu týkající se řízení
o prohlášení nicotnosti proto není aplikovatelná na projednávaný případ.
[13] Jak vyplývá z výše uvedeného, Krajský soud v Brně založil své rozhodnutí na dobře
promyšlené, avšak při celkovém zhodnocení méně přesvědčivé právní úvaze, že „řízení“
o nařízení přezkumu rozhodnutí je obdobně související jako řízení o prohlášení nicotnosti podle
§105 daňového řádu s původním řízením. Nesprávně tak vyhodnotil, že správním orgánem,
který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni ve smyslu §7 odst. 2 s. ř. s., byl Finanční úřad
pro hlavní město Prahu. Protože tímto orgánem bylo Odvolací finanční ředitelství, které má sídlo
v Brně, místně příslušným podle §7 odst. 2 s. ř. s. je Krajský soud v Brně.
[14] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud uzavřel, že k řízení
o žalobě proti rozhodnutí Generálního finančního ředitelství ze dne 10. 10. 2017,
č. j. 73508/17/7100-20117-010435, je příslušný Krajský soud v Brně, nikoli Městský
soud v Praze. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány (§7
odst. 6 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 17. ledna 2019
Mgr. David Hipšr
předseda senátu