ECLI:CZ:NSS:2018:NAD.25.2018:39
sp. zn. Nad 25/2018 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců
Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: T. P., proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, o
žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 7. 2017, č. j. MPSV-2017/150425-911 a ze dne
13. 7. 2017, č. j. MPSV-MPSV-2017/144407-923, o nesouhlasu Krajského soudu v Praze
s postoupením věci Krajským soudem v Ostravě,
takto:
K projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 19 Ad 31/2017
je př ísl uš ný Krajský soud v Ostravě.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal dne 30. 8. 2018 ke Krajskému soudu v Ostravě žalobu, v níž se domáhal
přezkumu rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí, které zamítlo jeho odvolání vůči
zamítnutí příspěvku na živobytí. Rovněž se domáhal přezkumu rozhodnutí Ministerstva práce
a sociálních věcí ohledně dávky mimořádné okamžité pomoci.
[2] Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 12. 2017, č. j. 19 Ad 31/2017 – 27,
postoupil věc Krajskému soudu v Praze, neboť dospěl k názoru, že podle ustanovení §7 odst. 3
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) je
ve věcech dávek pomoci v hmotné nouzi k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu má
navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě, v jehož obvodu se zdržuje. Soud přitom z centrální
evidence obyvatel zjistil, že žalobce k datu podání žaloby měl evidován pobyt na adrese B., M.
158, avšak jedná se o evidenci trvalého pobytu na adrese úřadu; žalobce se fakticky zdržuje v P.,
proto věc postoupil Krajskému soudu v Praze.
[3] S postoupením věci Krajský soud v Praze vyjádřil nesouhlas v souladu s ustanovením §7
odst. 6 věta druhá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“). Souhlasil sice s tím, že pro stanovení místní příslušnosti soudu není určující
adresa trvalého pobytu žalobce, oproti jeho faktickému bydlišti, avšak zdůraznil, že adresa
uvedená Krajským soudem v Ostravě zakládá místní příslušnost Městského soudu v Praze.
[4] Nejvyšší správní soud shledal nesouhlas Krajského soudu v Praze s postoupením věci
důvodným.
[5] V projednávané věci považuje Nejvyšší správní soud za nutné nejprve se zabývat tím,
zda bylo možné věc postoupit na jiný správní soud. K otázce, do kdy může správní soud
zkoumat místní příslušnost, se Nejvyšší správní soud vyjádřil již v usnesení ze dne 30. 11. 2017,
č. j. Nad 315/2017 - 49, v němž uvedl, že „pro zkoumání a posuzování místní příslušnosti platí zásada
perpetuatio fori, která vyjadřuje, že místní příslušnost jako podmínka řízení se posuzuje podle okolností,
které existují v den zahájení řízení, tj. v den podání žaloby u soudu, a že trvá až do skončení řízení
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2007, č. j. 2 Azs 156/2006 - 38). Výše uvedené
soudní řád správní výslovně neupravuje. Na základě §64 s. ř. s. však lze přiměřeně použít §105 odst. 1
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v němž je daná zásada stanovena.
Nejvyšší správní soud již také dříve vyslovil, že „[z]koumání místní příslušnosti se pak na rozdíl od příslušnosti
věcné soustředí jen na začátek řízení. Není-li nedostatek místní příslušnosti odhalen, ať již soudem samotným
či k námitce účastníka řízení, a není-li věc postoupena k vyřízení soudu místně příslušnému (…), je pro další
řízení případný nedostatek místní příslušnosti již zhojen. Má se tedy za to, že rozhoduje soud místně příslušný,
ačkoli tomu tak není.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2007, č. j. 8 Azs 118/2006 - 81).
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že ačkoliv dle §7 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §172 odst. 7 zákona o pobytu
cizinců by měl být místně příslušným Krajský soud v Hradci Králové, s ohledem na to, že městský soud již v době
od podání žaloby učinil řadu úkonů a také rozhodoval o návrhu na přiznání odkladném účinku žalobě,
a s ohledem na to, že účastníci řízení v žádném ze svých podání nenamítali nepříslušnost městského soudu, došlo
v daném případě ke zhojení nedostatku místní příslušnosti městského soudu.“
[6] Nejvyšší správní soud má za to, že o stejnou situaci se jedná i v projednávaném
případě, protože Krajský soud v Ostravě v projednávané věci dlouhodobě jednal,
jelikož rozhodoval o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a návrhu žalobce
na ustanovení zástupce, dále jej vyzýval k doplnění žaloby – viz jeho usnesení ze dne
10. 11. 2017, č. j. 19 Ad 31/2017 – 15. Jelikož tento soud učinil řadu úkonů a s ohledem na to,
že účastník řízení v žádném ze svých podání nenamítal nepříslušnost tohoto krajského soudu,
došlo v daném případě ke zhojení nedostatku místní příslušnosti Krajského soudu v Ostravě.
[7] Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud souhlasí s Krajským soudem v Praze,
že obecně místně příslušným soudem v dané věci je Městský soud v Praze, neboť v jeho obvodu
měl žalobce faktické bydliště. S ohledem na ověření místa pobytu žalobce v době podání žaloby
se jej Nejvyšší správní soud na tuto skutečnost dotázal v přípisu ze dne 6. 2. 2018. Žalobce
k dotazu soudu uvedl, že dne 30. 8. 2017 se největší pravděpodobností zdržoval na P. , N. M., u
kamaráda na zahrádce, avšak přesnou adresu nezná.
[8] K otázce výkladu a aplikace pojmu bydliště obsažené v ustanovení §7 odst. 3 s. ř. s.
se vyjádřil Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 20. 3. 2013, č. j. Nad 17/2013 – 16,
v němž dospěl k právnímu závěru, že „bydlištěm fyzické osoby podle §7 odst. 3 s. ř. s. je místo,
kde tato osoba bydlí s úmyslem zdržovat se zde trvale. Při určování místní příslušnosti soudu podle bydliště osoby
tak rozhoduje faktický stav, který nemusí být totožný s ohlašovaným pobytem podle správních předpisů.“
[9] Nejvyšší správní soud obecně souhlasí s Krajským soudem v Praze i s Krajským soudem
v Ostravě, že pro určení místní příslušnosti podle ustanovení §7 odst. 3 s. ř. s. není rozhodující
trvalý pobyt, jejž užívají předpisy, které upravují evidenci obyvatel. Ve vztahu k posuzované věci
je proto irelevantní, kde měl žalobě formálně nahlášen trvalý pobyt. Naopak je nutné vyjít místa
jeho faktického bydliště coby místa, kde žalobce bydlel s úmyslem zdržovat se zde trvale.
Toto bydliště se dle samotného tvrzení žalobce obsaženého v přípisu doručenému Nejvyššímu
správnímu soudu dne 19. 2. 2018 nacházelo na území X P. Nejvyšší správní soud sice nepřehlédl,
že tento přípis není zcela bezrozporný, neboť žalobce uvádí, že se s největší pravděpodobností
zdržoval na P., což by evokovalo, že žalobce může mít bydliště jinde; avšak k tomu Nejvyšší
správní soud uvádí, že s ohledem na obsah napadených rozhodnutí, které popisují, že stěžovatel
v minulosti žil v P., v chatce, která však shořela, lze dovodit, že stěžovatel v rozhodné době
podání žaloby neměl bydliště vůbec, potom je nutné konstatovat, že místní příslušnost soudu
v dané věci je nutné odvodit od místa, kde se žalobce zdržoval (což vzhledem k tvrzení žalobce
bylo v P.), nebo jím uvedená informace skutečně znamená, že v rozhodné době se jednalo o jeho
bydliště, které se nacházelo v P. Oba závěry tedy vedou k tomu, že je nutné vycházet při určení
místní příslušnost dle ustanovení §7 odst. 3 s. ř. s. z toho, že stěžejním místem je území X P.
[10] V projednávané věci však převáží výše uvedené závěry stran toho, že místní příslušnost
musí být ze strany krajského soudu zkoumána ihned na začátku řízení. V projednávané věci
tomu tak nebylo, neboť Krajský soud v Ostravě s žalobcem skoro půl roku vedl příslušné řízení
a rozhodoval o jeho žádostech. Za takové situace je nutné konstatovat, že byla zhojena vada
řízení v podobě místní nepříslušnosti Krajského soudu v Ostravě, který se na základě
svého jednání stal místně příslušným soudem.
[11] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že místně příslušným soudem v dané věci je Krajský
soud v Ostravě.
[12] Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud shledal nesouhlas Krajského soudu v Praze
s postoupením věci Krajským soudem v Ostravě důvodným, proto rozhodl podle ustanovení §7
odst. 6 s. ř. s. tak, že k řízení o návrhu (žalobě) ze dne 30. 8. 2017 je místně příslušný Krajský
soud v Ostravě. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. února 2018
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu