ECLI:CZ:NSS:2017:NAD.309.2017:184
sp. zn. Nad 309/2017 - 184
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce
zpravodaj), soudce JUDr. Petra Průchy a soudkyně Mgr. Jany Brothánkové v právní věci
žalobkyně: I. D., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní třída 16, Praha 1,
týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 22. října 2014, č. j. 3057/14, v řízení vedeném
dosud u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 234/2014, o návrhu žalobkyně na přikázání
věci z důvodu vhodnosti jinému krajskému soudu,
takto:
Věc dosud vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 234/2014 se p ři k azu j e
k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou původně ke Krajskému soudu v Brně se žalobkyně domáhala zrušení
v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, kterým jí nebyl ustanoven advokát k poskytnutí
bezplatné právní pomoci. Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 10. listopadu 2014,
č. j. 29 A 89/2014 - 52, o postoupení věci Městskému soudu v Praze jakožto soudu místně
příslušnému podle §7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s“).
[2] Přípisem ze dne 8. října 2015, č. j. 6 A 234/2014 - 68, Městský soud v Praze zaslal
žalobkyni vyjádření žalované k žalobě a zároveň ji vyzval, aby mu sdělila svůj případný nesouhlas
s rozhodnutím věci bez jednání. Žalobkyně podáním ze dne 17. října 2015 požádala o nařízení
jednání. Usnesením ze dne 10. března 2016, č. j. 6 A 234/2014 - 72, Městský soud v Praze zamítl
žádost žalobkyně osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Toto usnesení zrušil
Nejvyšší správní soudu rozsudkem ze dne 16. června 2016, č. j. 5 As 73/2016 - 40. Městský soud
v Praze následně usnesením ze dne 16. srpna 2016, č. j. 6 A 234/2014 - 101, přiznal žalobkyni
osvobození od soudních poplatků v rozsahu 90 % výše poplatku, zároveň zamítl její žádost
o ustanovení zástupce. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. října 2016,
č. j. 8 As 210/201 - 29, zrušil výrok usnesení Městského soudu v Praze o částečném osvobození
žalobkyně od soudních poplatků. V části směřující proti neustanovení zástupce žalobkyni
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Usnesením ze dne 16. března 2017,
č. j. 6 A 234/2014 - 141, Městský soud v Praze žalobkyni zcela osvobodil od soudních poplatků.
Kasační stížnost proti tomuto usnesení Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 18. května 2017,
č. j. 8 As 80/2017 - 11, odmítl.
[3] Nejvyššímu správnímu soudu bylo Městským soudem v Praze dne 9. října 2017
postoupeno podání žalobkyně datované ke dni 17. září 2017 obsahující návrh na postup podle §9
odst. 2 s. ř. s., tedy na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Žalobkyně uváděla,
že Městský soud v Praze od počátku řízení nebere ohled na její poměry a nepřijatelně bagatelizuje
předmět řízení. V důsledku svého zdravotního postižení není žalobkyně schopna se dostavit
na jednání soudu v Praze, a proto žádá o přikázání věci soudu nacházejícímu se blíže
jejího bydliště. To, že pro všechna jednání se státními orgány žalobkyně potřebuje ustanovit
advokáta, vyplývá ze znaleckého posudku. Městský soud v Praze tedy ostentativně ignoruje
omezené schopnosti, možnosti a poměry žalobkyně, která nikdy sama nesepsala jediné podání.
[4] Žalovaná ve vyjádření k návrhu žalobkyně uvedla, že neshledává důvody pro přikázání
věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, navrhla však ke zvážení provedení výslechu žalobkyně
dožádaným soudem. V případě, že by Nejvyšší správní soud zaujal ve věci odlišný názor,
navrhuje žalovaná přikázání věci Krajskému soudu v Brně. Žalovaná rovněž poukázala na tvrzení
žalobkyně, že „se na její stranu postavilo několik advokátů“, což považuje za známku toho,
že žalobkyni je právní služba již poskytována.
[5] Ačkoli žalobkyně ve svém návrhu neuvedla konkrétní soud, k němuž by považovala
za vhodné toto řízení přikázat, z jejího požadavku, aby bylo řízení „přeneseno do dosažitelné blízkosti
jejího bydliště“ Nejvyšší správní soud dovodil, že se domáhá přikázání věci Krajskému soudu
v Brně. Bydliště žalobkyně se totiž nachází v obci K. ve Zlínském kraji (v bývalém okrese
Kroměříž), tudíž v obvodu Krajského soudu v Brně. Přikázání věci tomuto soudu (pro případ,
že Nejvyšší správní soud návrh nezamítne) ve svém vyjádření navrhovala rovněž žalovaná.
[6] Podle §9 odst. 2 s. ř. s. může Nejvyšší správní soud věc přikázat jinému než místně příslušnému
krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k tomu 22. dubna 2004, č. j. Nad 138/2003 - 26,
č. 305/2004 Sb. NSS uvedl, že tento postup představuje výjimku z ústavní zásady zákonného
soudu a soudce a rovněž ze zásady trvání místní příslušnosti (perpetuatio fori),
pročež je třeba k delegaci vhodné přistupovat pouze v ojedinělých a odůvodněných případech.
Přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti tak nemůže odůvodnit pouze to, že žalobce
pobývá v obvodu jiného krajského soudu, než který je místně příslušný podle §7 odst. 2 s. ř . s.
(např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. října 2003, č. j. Nad 103/2003 - 40).
[7] Onen „důležitý důvod“, na nějž pamatuje citovaný §9 odst. 2 s. ř. s. ve svém závěru,
však může spočívat v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobce. V usnesení
ze dne 20. dubna 2006, č. j. Nad 11/2006 - 36, Nejvyšší správní soud konstatoval, že zdravotní
stav žalobce odpovídající plné invaliditě je důvodem pro přikázání věci krajskému soudu,
v jehož obvodu má žalobce bydliště. V usnesení ze dne 23. března 2005, č. j. Nad 23/2005 - 41,
shledal Nejvyšší správní soud podmínky pro delegaci vhodnou v případě těhotné žalobkyně,
která nebyla pro narušení statiky hrudně bederní páteře schopná delšího sezení či chůze.
[8] Z návrhu žalobkyně i ze spisu předloženého Městským soudem v Praze je zřejmé,
že žalobkyně trpí závažným onemocněním trávicího traktu, jež jí znemožňuje cestovat na delší
vzdálenosti a zapříčinilo pokles její pracovní schopnosti v rozsahu zakládajícím invaliditu třetího
stupně. Žalobkyně není v řízení zastoupena, a proto bude-li chtít realizovat své právo nahlížet
do spisu či účastnit se jednání, bude tak muset učinit osobně. Proto Nejvyšší správní soud
považuje za vhodné přikázat věc Krajskému soudu v Brně, a to i přes to, že žalovaná
s tímto postupem nesouhlasí. Žalovaná má totiž v Brně pobočku (která vydala rozhodnutí,
proti němuž nyní žalobkyně brojí) a vedení řízení u Krajského soudu v Brně pro ni tak nebude
nijak problematické.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. listopadu 2017
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu