ECLI:CZ:NSS:2013:NAD.56.2013:37
sp. zn. Nad 56/2013 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: Mgr. L. M.,
zastoupené JUDr. Dušanem Hebortem, Ph.D., obecným zmocněncem, bytem Zdeňka Fibicha
2734, Most, proti žalovanému: Úřad práce České republiky, se sídlem Karlovo náměstí
1359/1, Praha 28, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o nesouhlasu
Městského soudu v Praze s postoupením této věci Krajským soudem v Ústí nad Labem,
takto:
K projednání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 11 A 143/2013 je místně p ř í s l u š n ý Krajský soud v Ústí nad Labem.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 3. 8. 2013, doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále
též „krajský soud“) dne 4. 8. 2013, se žalobkyně domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného
a žádá o osvobození od soudních poplatků. Nečinnost žalovaného spatřuje žalobkyně v tom,
že nebylo rozhodnuto o její žádosti o dorovnání státní sociální podpory – rodičovského
příspěvku – ze snížené výměry na výměru základní.
Usnesením ze dne 7. 8. 2013, čj. 15 A 97/2013 - 27, krajský soud postoupil věc k vyřízení
Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Dospěl totiž k závěru, že k řízení o žalobě
není místně příslušný, neboť správním orgánem, který vydal rozhodnutí v prvním stupni, je Úřad
práce České republiky, jehož sídlem je Praha. Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 6. 2013, čj. Nad 19/2012 – 67. Uvedl také, že zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu
práce České republiky a o změně souvisejících zákonů , ani jiný právní předpis ne stanoví
ve vztahu k Úřadu práce výjimku z obecného pravidla obsaženého v §7 odst. 2 s. ř. s.
Městský soud však s tímto názorem krajského soudu a s postoupením věci nesouhlasil
s odůvodněním, že místní příslušnost krajského soudu k projednání žalob se ve věcech státní
sociální podpory řídí ustanovením §7 odst. 3 s. ř. s., které je ve vztahu speciality k §7 odst. 2
s. ř. s. Podle §7 odst. 3 s. ř. s. je místní příslušnost krajs kého soudu upravena tak, že rozhodné
je bydliště navrhovatele (žalobce), nikoliv sídlo správního orgánu. Vzhledem k tomu, že bydliště
žalobkyně je v Mostě, není městský soud k projednání žaloby místně příslušný. V souladu
s §7 odst. 5 s. ř. s. proto městský soud přípisem ze dne 1. 10. 2013 předložil spis k rozhodnutí
o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu, který věc posoudil následovně.
Z §7 odst. 5 s. ř. s. vyplývá, že není -li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení
místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud
s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu.
Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.
Pravidla o určení místní příslušnosti soudů k projednávání žalob ve správním soudnictví
obsahuje jednak §7 odst. 2 s. ř. s., podle kterého platí, že nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon
jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci
vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá
ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu
své působnosti. Dále §7 odst. 3 s. ř. s. s účinností novely zákonem č. 396/2012 Sb.
od 26. 11. 2012 stanoví, že ve věcech důchodového pojištění, úrazového pojištění a dávek podle
zvláštních předpisů vyplácených spolu s důchody a ve věcech zaměstnanosti, ochrany
zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, dávek státní sociální podpory, dávek
pro osoby se zdravotním postižením, průkazu osoby se zdravotním postižením, příspěvku
na péči a dávek pomoci v hmotné nouzi, je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu
má navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě v jehož obvodu se zdržuje.
Předmětem nyní projednávané věci jsou dávky státní sociální podpory, proto
se pro určení místní příslušnosti krajského soudu použije pravidlo stanovené v §7 odst. 3 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud proto dává městskému soudu za pravdu, že v zhledem k tomu,
že se bydliště žalobkyně nachází v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem, je tento soud
příslušný v dané věci rozhodnout.
Za nepatřičný je třeba považovat odkaz krajského soudu na usnesení Nejvyššího
správního soudu čj. Nad 19/2012 – 67, kde byl v obdobné věci shledán místně příslušným
městský soud. Uvedené rozhodnutí se totiž vztahovalo ke znění soudního řádu správního před
novelou provedenou zákonem č. 396/2012 Sb., ve kterém se §7 ods t. 3 s. ř. s. na rozhodování
ve věcech dávek státní sociální podpory nevztahoval.
Na základě výše uvedeného proto Nejvyšší správní soud shledal nesouhlas městského
soudu s postoupením věci důvodným, a proto rozhodl podle §7 odst. 5 s. ř. s. tak, že k řízení
o návrhu (žalobě) proti rozhodnutí žalovaného je místně příslušný Krajský soud v Ústí
nad Labem. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. října 2013
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu