ECLI:CZ:NSS:2013:NAD.65.2013:25
sp. zn. Nad 65/2013 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: P. P., proti
žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, Vyšehradská 16, Praha 2, v řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2013, č. j. 74/2013-OIT-OSV/2, o nesouhlasu Městského
soudu v Praze s postoupením této věci Krajským soudem v Praze,
takto:
K projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Praze
pod sp. zn. 46 A 37/2013 je p ř í s l u š n ý Městský soud v Praze.
Odůvodnění:
Žalobou proti rozhodnutí žalovaného, která byla podána dne 7. 5. 2013 u Krajského
soudu v Praze, se žalobce domáhá toho, aby soud zrušil rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost.
Krajský soud v Praze dospěl k závěru, že není k řízení místně příslušný a usnesením
ze dne 15. 8. 2013, č. j. 46 A 37/2013 - 19, postoupil Městskému soudu v Praze žalobu
proti rozhodnutí žalovaného ministerstva spravedlnosti, jímž žalovaný podle §16a odst. 6
písm. a) zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, potvrdil postup Okresního
soudu v Benešově a zamítl stížnost žalobce podanou podle §16a odst. 1 písm. b) cit. zákona
ve věci žádosti žalobce o informace ze dne 6. 1. 2013.
Krajský soud postoupil věc Městskému soudu v Praze s odůvodněním, že stížnost podle
§16a odst. 1 písm. b) cit. zákona je třeba považovat za prostředek na ochranu proti nečinnosti
správního orgánu a nikoli za opravný prostředek proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
Rozhodnutím napadnutelným žalobou proti rozhodnutí správního orgánu podle §65 a násl.
s. ř. s. je v takovém případě až úkon správního orgánu, který vyřídil podanou stížnost, a nikoli
přípis povinného subjektu, který podle názoru žalobce nedostatečně reaguje či vůbec nereaguje
na jeho žádost o informace (obranou proti němu může být toliko žaloba na ochranu proti
nečinnosti). Správním orgánem, který v projednávané věci měl vydat rozhodnutí podle §65
odst. 1 a §7 odst. 2 s. ř. s. a zasáhnout tak do veřejných subjektivních práv žalobce tak dle názoru
Krajského soudu v Praze není Okresní soud v Benešově, nýbrž ministerstvo spravedlnosti.
Vzhledem k tomu, že sídlo ministerstva spravedlnosti je v obvodu Městského soudu v Praze,
je tento soud místně příslušný k projednání věci.
Městský soud v Praze vyjádřil s postoupením věci nesouhlas, konstatuje, že je pravdou,
že stížnost podle §16a odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. je třeba považovat za prostředek
na ochranu proti nečinnosti a nikoli za opravný prostředek proti rozhodnutí správního orgánu
I. stupně; zároveň je však nutno zohlednit , že z podnětu podané stížnosti žalovaný správní orgán
podle §16a odst. 6 a §20 odst. 4 cit. zákona potvrdil postup Okresního soudu v Benešově jako
orgánu I. stupně a stížnost zamítl. Okresní soud v Benešově tak dle názoru Městského soudu
v Praze je třeba dle ust. §7 odst. 2 s. ř. s. považovat za správní orgán, který v prvém stupni jinak
zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany; místně příslušným by měl být proto soud,
v jehož obvodu má sídlo Okresní soud v Benešově, tj. Krajský soud v Praze.
Podle §7 odst. 2 s. ř. s., ve znění účinném od 1. 1. 2012, platí, že „[n]estanoví-li tento nebo
zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci
vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento
správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti“.
V posuzované věci podle žalobního tvrzení se žalobce, byť tak činí dílem zmatečně,
domáhá výslovně přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2013, č. j. 74/2013-
OT-OSV/2, toto rozhodnutí tedy považuje za rozhodnutí dle §65 s. ř. s., navrhuje jeho zrušení
pro nezákonnost. Za této situace je proto třeba přisvědčit názoru Krajského soudu v Praze s tím,
že uvedené rozhodnutí žalovaného je třeba považovat za rozhodnutí vydané v I. stupni, proti
tomuto rozhodnutí žalobce brojí. Ve smyslu ust. §7 odst. 2 s. ř. s. je tak příslušným k rozhodnutí
o takto podané žalobě soud, v jehož obvodu má žalovaný správní orgán (ministerstvo
spravedlnosti) sídlo, tedy Městský soud v Praze. Skutečnost, kterou argumentuje Městský soud
v Praze, tj. že žalovaný správní orgán podle §16a odst. 6 a §20 odst. 4 cit. zákona potvrdil
postup Okresního soudu v Benešově jako orgánu I. stupně a stížnost zamítl, je přitom za dané
situace zcela bez významu.
S ohledem na tyto závěry Nejvyšší správní soud neshledal důvodným nesouhlas
Městského soudu v Praze s postoupením věci, a proto podle §7 odst. 5 s. ř. s. rozhodl tak,
že k řízení je místně příslušný Městský soud v Praze. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu
o této otázce jsou soudy vázány.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 13. listopadu 2013
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu