ECLI:CZ:NSS:2018:NAD.80.2018:59
sp. zn. Nad 80/2018 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: A. B., zast. JUDr. Dagmarou
Kolákovou, advokátkou, se sídlem Slovanská 3240/7, Šumperk, proti žalovanému: Odvolací
finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
11. 8. 2017, č. j. 34946/17/5200-10422-708855, o nesouhlasu Krajského soudu v Ostravě –
pobočka v Olomouci s postoupením věci,
takto:
K řízení je místně př í sl uš ný Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci.
Odůvodnění:
[1] Žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 10. 10. 2017 se žalobce domáhal
zrušení shora označeného rozhodnutí, kterým žalovaný v přezkumném řízení podle §123 zákona
č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), změnil své předchozí rozhodnutí ze dne
14. 3. 2016, č. j. 5828/16/5200-10422-708855, tak, že žalobci doměřil daň z příjmů fyzických
osob ve výši 180.420 Kč za zdaňovací období roku 2010 a vyměřil penále z doměřené daně
ve výši 36.084 Kč.
[2] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 10. 2017, č. j. 29 Af 78/2017 - 20, postoupil
věc Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci. Postoupení věci odůvodnil odkazem
na §7 odst. 2 s. ř. s. Uvedl, že při řešení otázky, který správní orgán ve věci rozhodoval v prvním
stupni daňového řízení, vycházel z judikatury Nejvyššího správního soudu ohledně místní
příslušnosti krajských soudů ve věcech, v nichž se jednalo o prohlášení nicotnosti správního
rozhodnutí, konkrétně z usnesení ze dne 28. 5. 2014, č. j. Nad 185/2014 - 26, a z rozsudku
ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 As 282/2017 - 41. Měl za to, že argumentaci týkající se místní
příslušnosti soudů ve věcech prohlášení nicotnosti správních rozhodnutí lze použít i v případě,
kdy byl aplikován jiný dozorčí prostředek, zde tedy přezkoumání rozhodnutí. Poukázal
i na souvislost a provázanost přezkumného řízení, v němž bylo vydáno nyní žalobou napadené
rozhodnutí, s původně vedeným doměřovacím řízením, v němž Finanční úřad v Šumperku
dodatečným platebním výměrem ze dne 9. 8. 2012 prvně o předmětné daňové povinnosti
rozhodl. Na základě těchto skutečností uzavřel, že v právě posuzované věci je správním orgánem,
který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni, Finanční úřad v Šumperku, resp. Finanční úřad
pro Olomoucký kraj jako jeho nástupce. Z toho dále usoudil, že místně příslušným k projednání
žaloby je Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci. Tento závěr podle Krajského soudu
v Brně odpovídá též účelu, pro nějž byl §7 odst. 2 s. ř. s. s účinností od 1. 1. 2012 novelizován,
tedy kvůli rovnoměrnějšímu rozprostření žalob u krajských soudů v České republice.
[3] Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci vyjádřil nesouhlas s postoupením věci,
a proto věc k rozhodnutí o místní příslušnosti předložil Nejvyššímu správnímu soudu. Uvedl,
že dlouhodobě, v souladu s ustálenou judikaturou kasačního soudu, zastává názor
o samostatnosti přezkumného řízení podle §94 a násl. správního řádu jako řízení o dozorčím
prostředku. Poukázal rovněž na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2016,
č. j. 4 As 50/2016 - 36, podle něhož v případě, kdy je žalobou napadáno rozhodnutí správního
orgánu vydané v přezkumném řízení podle §94 odst. 1 správního řádu, se určení místní
příslušnosti správního soudu odvozuje od sídla správního orgánu, který vydal rozhodnutí
v prvním stupni takového přezkumného řízení. S ohledem na shodnou povahu přezkumného
řízení podle správního řádu a daňového řádu, jsou uvedené závěry plně použitelné i na posouzení
místní příslušnosti soudu v případě žalob proti rozhodnutím vydaným v přezkumném řízení
podle daňového řádu. V právě posuzované věci bylo správním orgánem, který v přezkumném
řízení vydal rozhodnutí v prvním stupni, Odvolací finanční ředitelství. Jelikož se jeho sídlo
nachází v Brně, je místně příslušným pro rozhodnutí žalobcovy žaloby Krajský soud v Brně.
Nakonec v předkládací zprávě ještě dodal, že pochybil, když před vyřešením otázky místní
příslušnosti provedl přípravu spisu k meritornímu rozhodnutí.
[4] Nejvyšší správní soud z předloženého soudního spisu zjistil, že Krajský soud v Ostravě –
pobočka v Olomouci učinil před tím, než spis předložil Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí o místní příslušnosti, následující úkony: 1) vyzval žalobce k zaplacení soudního
poplatku za podání žaloby, 2) vyzval žalovaného k vyjádření k podané žalobě a k zaslání
správního spisu a 3) poučil žalobce i žalovaného ve smyslu §8 a 51 s. ř. s. V reakci na tyto úkony,
žalovaný soudu předložil správní spis i vyjádření k žalobě, žalobce pak uhradil soudní poplatek a
zaslal repliku k vyjádření žalovaného. Ze soudního spisu je tedy zřejmé, že Krajský soud
v Ostravě – pobočka v Olomouci předložil spis Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o
místní příslušnosti až ve chvíli, kdy byl tento spis již připraven k meritornímu rozhodnutí; to
ostatně připustil i on sám, když spis Nejvyššímu správnímu soudu předkládal.
[5] Místní příslušnost správních soudů se řídí podle ustanovení §7 odst. 2 s. ř. s., podle
něhož „[n]estanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo
správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu
domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu
své působnosti.“
[6] V právě posuzované věci učinil žalobce ve své žalobě předmětem řízení podle §65
odst. 1 s. ř. s. rozhodnutí ze dne 11. 8. 2017, č. j. 34946/17/5200-10422-708855, kterým žalovaný
rozhodoval v přezkumném řízení podle §123 daňového řádu.
[7] Pro posouzení místní příslušnosti správního soudu podle §7 odst. 2 s. ř. s. v případě,
že žalobce napadal rozhodnutí vydané žalovaným v přezkumném řízení, bylo nutné zkoumat,
který správní orgán vydal rozhodnutí v prvním stupni takového přezkumného řízení. Přezkumné
řízení podle daňového řádu totiž nelze chápat jako pokračování odvolacího řízení či jako řízení
tvořící s odvolacím řízením jeden celek; jedná se o samostatné řízení o dozorčím prostředku,
relativně nezávislé na původním správním řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 16. 12. 2015, č. j. 3 Afs 99/2015 - 28). Jelikož tímto správním orgánem
byl v projednávané věci žalovaný, tj. Odvolací finanční ředitelství, jehož sídlo je v Brně,
měl být pro řízení o žalobě proti rozhodnutí vydanému v takovém přezkumném řízení příslušný
Krajský soud v Brně (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2016,
č. j. 4 As 50/2016 - 36).
[8] Nejvyšší správní soud však rovněž zdůrazňuje, že Krajský soud v Ostravě – pobočka
v Olomouci byl povinen svou místní příslušnost zkoumat a případný nesouhlas s postoupením
věci u Nejvyššího správního soudu uplatnit ihned poté, co mu věc byla Krajským soudem v Brně
postoupena (viz §105 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s.); nikoliv až ve chvíli, kdy učinil výše
uvedené přípravné úkony a spis připravil k meritornímu rozhodnutí (obdobně např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2007, č. j. 8 Azs 118/2006 - 81).
[9] S ohledem na právě uvedené Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že ačkoliv by podle §7
odst. 2 s. ř. s. měl být v posuzované věci místně příslušným Krajský soud v Brně, postupem
Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci došlo v daném případě ke zhojení nedostatku
jeho místní příslušnosti. Dále se má tedy za to, že Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci
je soudem místně příslušným (obdobně např. již cit. rozsudek Nejvyššího správního soudu
č. j. 8 Azs 118/2006 - 81).
[10] Vzhledem k uvedenému Nejvyšší správní soud neshledal důvodným nesouhlas Krajského
soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci s postoupením věci, a proto podle §7 odst. 5 s. ř. s.
rozhodl tak, že k řízení je místně příslušný Krajský soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci.
Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. května 2018
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu