ECLI:CZ:NSS:2008:NAO.103.2008:79
sp. zn. Nao 103/2008 - 79
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: B. V.,
zast. Mgr. Petrou Civínovou, advokátkou, se sídlem nám. Jana Žižky z Trocnova 79, Čáslav, proti
žalovanému: 1) Ředitel Gymnázia Jiřího Ortena, se sídlem Jaselská 932, Kutná Hora, 2)
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 7, Praha 1, v řízení o
návrhu na vyloučení soudkyně JUDr. Olgy Stránské a ostatních soudců senátu 44 Ca a všech
soudců Krajského soudu v Praze, ve věci projednávání žaloby na ochranu proti nečinnosti
žalovaných ve věci vydání rozhodnutí o žádosti žalobce o studijní rehabilitaci pod sp. zn. 44 Ca
22/2008,
takto:
I. Soudkyně JUDr. Olga Stránská, JUDr. Dalila Marečková a JUDr. Věra Šimůnková
nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu
v Praze pod sp. zn. 44 Ca 22/2008.
II. Námitky podjatosti směřující proti jiným soudcům Krajského soudu v Praze,
kteří se nepodílejí na projednávání a rozhodování věci vedené
pod sp. zn. 44 Ca 22/2008, se o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou dne 3. 7. 2006 a doplněnou prostřednictvím advokátky dne
5. 3. 2007 u Městského soudu v Praze domáhal vůči žalovaným vydání rozhodnutí o jeho žádosti
ve věci studijní rehabilitace ohledně jeho studia na Gymnáziu v Kutné Hoře podle ustanovení
§18 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb, o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů.
Městský soud v Praze postoupil z důvodu své místní nepříslušnosti projednání věci
Krajskému soudu v Praze, kde tato věc napadla senátu 44 Ca pod výše uvedenou spisovou
značkou.
Žalobce podáním ze dne 5. 6. 2008 namítl podjatost celého senátu 44 Ca, jakož i všech
soudců Krajského soudu v Praze. Tuto námitku odůvodnil poukazem na skutečnosti dané
ve spisové dokumentaci označené sp. zn. 3 KZN 623/2006 – 18. Požadoval, aby věc byla
přikázána k projednání Městskému soudu v Praze.
Krajský soud v Praze žalobce usnesením ze dne 11. 6. 2008, č.j. 44 Ca 22/2008 – 54,
vyzval, aby vznesenou námitku podjatosti zdůvodnil a uvedl rovněž i den, kdy se o podjatosti
soudců dozvěděl.
Žalobce na tuto výzvu doplnil svou námitku podjatosti přípisem ze dne 18. 6. 2008.
Uvedl, že soudkyně JUDr. Olga Stránská vydávala tendenční rozhodnutí s dalšími soudci
ze senátu 44 Ca ve stavebním řízení, a to takové, aby podpořila zinscenovanou represi Policie ČR
a státního zastupitelství a komunální sféry. Legalizovala tak trestní stíhání vůči osobě žalobce.
V předmětné věci soudkyně JUDr. Stránská vydala bez opory v zákoně usnesení
č. j. 44 Ca 62/2004 – 146, a nařídila odhad „skromného majetečku“ žalobce, protože neměl
na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost. Podle názoru žalobce jí represe vůči
jeho osobě působí „patologickou rozkoš“. Jmenovaná soudkyně měla žalobce také při jednání
v jiných věcech (sp. zn. 44 Ca 30/2004, sp. zn.44 Ca 60/2004 a sp. zn. 44 Ca 62/2004) urážet
a zesměšňovat.
Z vyjádření všech dotčených soudců Krajského soudu v Praze (č. l. 75) vyplývá,
že nikdo z nich nemá k žalobci, jeho zástupkyni ani k projednávané věci samotné žádný vztah.
Toto prohlášení podepsali JUDr. Olga Stránská, JUDr. Jarmila Hanušová, JUDr. Dalila
Marečková, JUDr. Šimůnková a Mgr. Luboš Dörfl.
Nejvyšší správní soud se zabýval námitkami, které žalobce vznesl, a dospěl k názoru,
že jsou z části nedůvodné a z části nepřípustné.
Podle §8 odst. 1 soudního řádu správního jsou soudci vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich
zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci,
kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím
soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána
příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem
k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně
a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem
nezaujatě a spravedlivě. Podjatost sama zasahuje vždy do principu nezávislosti soudce,
neboť nestrannost tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut
nezaujatosti a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu
ani konstituování soudní moci jako pilíře demokratické společnosti.
Z výkladu citovaného ustanovení je zřejmé, že se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat
námitkou podjatosti směřující proti všem soudcům Krajského soudu v Praze, kteří se nepodílejí
na projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. 44 Ca 22/2008. Soudnictví je totiž vždy
pojmově spjato s rozhodováním konkrétních případů a nemá povahu akademického řešení
obecných právních otázek, které nemají význam pro účastníky řízení, a proto i uvedený základní
funkční princip nestrannosti je nutno vztahovat pouze ke konkrétní rozhodované věci. Účastník
řízení tedy může namítat podjatost pouze u toho soudce, který bude v její věci rozhodovat.
Namítá-li podjatost soudců jiných, jde o návrh nepřípustný ve smyslu §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
který soud musí odmítnout (k tomu např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 1. 2007, sp. zn. Nao 6/2007) tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.
Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah
soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení,
jejich právním zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám.
Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění
vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii
nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem
nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli
(účastníku řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má nezaujatý vztah. Vyloučení soudce
z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti,
ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení
o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít
výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též Ústavní soud ve věci sp. zn. I. ÚS 370/04).
Nejvyšší správní soud podotýká, že důvodem pro vyloučení soudce může být
pouze jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Poměr k věci může vyplývat
především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, zejména v případech,
kdyby mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměr soudce
k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen např. příbuzenským
nebo jemu obdobným vztahem (ať již zjevně přátelským či nepřátelským), může jít i o vztah
ekonomické závislosti, apod. V daném případě nebyla zjištěna žádná z těchto skutečností, žalobce
ostatně podobné skutečnosti ani netvrdil.
Z námitek uplatněných žalobcem vyplývá, že důvod podjatosti soudkyně JUDr. Olgy
Stránské a celého senátu 44 Ca má podle žalobce spočívat výhradně její rozhodovací činnosti
v minulých řízeních, jichž byl žalobce účastníkem. Přitom z námitek žalobce ani ze spisu
nevyplývá nic, co by nasvědčovalo tomu, že by JUDr. Olga Stránská či jiný člen senátu 44 Ca
měl k projednávané věci a procesním stranám či jejich zástupcům jakýkoliv vztah či poměr.
Nejvyššímu správnímu soudu je navíc z jeho rozhodovací činnosti známo, že žalobce namítal
podjatost JUDr. Olgy Stránské a dalších členů senátu 44 Ca již mnohokrát. Nejvyšší správní soud
však nikdy neshledal jeho námitky důvodnými (např. usnesení zdejšího soudu ze dne
25. 10. 2007, sp. zn. Nao 73/2007, dále usnesení ze dne 18. 3. 2004, sp. zn. Nao 3/2004,
a usnesení ze dne 8. 4. 2004, sp. zn. Nao 6/2004). Jelikož v posuzované věci žalobce nepředložil
žádné konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr o podjatosti dotčených soudkyň
Krajského soudu v Praze, Nejvyšší správní soud tyto námitky neshledal důvodnými a návrhu
žalobce nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. října 2008
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu