ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.118.2014:26
sp. zn. Nao 118/2014 – 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: Ing. J. L., proti
žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, v řízení o žalobě
na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 8 A
22/2014, v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti všem soudcům správního úseku
Městského soudu v Praze,
takto:
Soudci Městského soudu v Praze JUDr. Slavomír Novák, JUDr. Hana Pipková
a JUDr. Marcela Rousková nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 A 22/2014.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) dne 3. 2. 2014 žalobu
na ochranu proti nečinnosti žalovaného ve věci jeho žádosti o informaci podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o svobodném přístupu k informacím“).
[2] V podání ze dne 7. 3. 2014 vznesl žalobce námitku podjatosti všech soudců správního úseku
městského soudu. Podjatost spatřuje ve skutečnosti, že městský soud (resp. správa soudu) vystupuje
v souběžném řízení sp. zn. 9 A 1/2014 jako žalovaný. Všichni soudci správního úseku městského
soudu jsou pak částečně v podřízeném postavení vůči žalované správě soudu, resp. jsou
zaměstnanci žalovaného soudu. Toto řízení se navíc týká stejné oblasti (činnosti daných soudců),
a to konkrétně neposkytnutí kopie jejich rozsudků vydaných v roce 2013 na základě žádosti
o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Dle žalobce by tedy mohlo dojít
k porušení zásady nestranného a nezávislého posouzení věci vzhledem ke konfliktnímu poměru
mezi soudem a žalobcem. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne
13. 2. 2014, č. j. Nad 50/2014 - 25, tedy navrhuje, aby byla věc přidělena Krajskému soudu v Praze.
[3] Soudci senátu 8 A správního úseku městského soudu JUDr. Slavomír Novák, JUDr. Hana
Pipková a JUDr. Marcela Rousková se k podané námitce podjatosti vyjádřili dne 18. 3. 2014 shodně
tak, že se necítí být ve věci sp. zn. 8 A 22/2014 podjatými, neboť žádného z účastníků osobně
neznají a ani jinak nejsou na této věci zainteresováni. S tímto vyjádřením byla věc předložena
k rozhodnutí podle §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), Nejvyššímu správnímu soudu.
[4] Přípisem ze dne 26. 3. 2014 žalobce Nejvyššímu správnímu soudu sdělil, že řízení proti
žalovanému městskému soudu sp. zn. 9 A 1/2014 pokračuje dále pod sp. zn. 46 A 12/2012
u Krajského soudu v Praze (nečinnost) a dále pod sp. zn. 3 A 39/2014 u Městského soudu v Praze
(proti následně vydanému rozhodnutí o „preventivním“ odložení).
[5] Je-li účastníkem řízení vznesena námitka podjatosti všech soudců určitého soudu, a přitom
je již zřejmé, kterému soudci (soudcům) je či bude věc přidělena, rozhodne soud v souladu
se zásadou hospodárnosti řízení o důvodech vyloučení jen těchto soudců. Až v případě, že by byl
shledán důvod pro vyloučení u soudců, kterým je věc podle rozvrhu práce přidělena, je účelné
posoudit důvody vyloučení i ve vztahu k ostatním soudcům. (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 - 34).
[6] Žalobce namítl podjatost všech soudců správního úseku městského soudu. Podle rozvrhu
práce již věc byla přidělena senátu 8 A městského soudu ve složení JUDr. Slavomír Novák,
JUDr. Hana Pipková a JUDr. Marcela Rousková. Nejvyšší správní soud se proto nejprve zabýval
tím, zda je námitka podjatosti relevantní ve vztahu k těmto třem soudcům. Teprve byla-li
by shledána důvodnou a byli-li by tito soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci,
přistoupil by Nejvyšší správní soud „v druhé fázi“ ke zkoumání podjatosti ostatních soudců
správního úseku městského soudu.
[7] Podle §8 s. ř. s. jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr
k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též
soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.
Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo
v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může
namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne,
kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později
uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti,
z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li
namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.
[8] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv
jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti;
při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze
mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996,
sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech
postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících
objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou.
K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy,
když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové
povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle
a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01,
N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. totiž
představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci
s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc
odnímána zákonnému (příslušnému) soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup
výjimečný.
[9] Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem
na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem než
dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich
zástupcům – kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů – mohou vzniknout i tehdy, je-li
soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
[10] Z námitky podjatosti vznesené žalobcem vyplývá, že podjatost spatřuje ve skutečnosti,
že městský soud (resp. správa soudu) vystupuje v souběžném řízení sp. zn. 9 A 1/2014 jako
žalovaný a všichni soudci správního úseku městského soudu jsou pak, jakožto zaměstnanci tohoto
soudu, v „konfliktním poměru“ k žalobci. Toto řízení se navíc týká stejné oblasti a to poskytování
rozsudků vydaných v roce 2013 na základě žádosti o informace podle zákona o svobodném
přístupu k informacím.
[11] Nejvyšší správní soud k tomu v prvé řadě uvádí, že věc vedená u městského soudu pod
sp. zn. 9 A 1/2014 byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014,
č. j. Nad 50/2014 - 25, přikázána Krajskému soudu v Praze, a to z toho důvodu, že byli vyloučeni
všichni soudci specializovaných senátů pro možnou podjatost ve věci. Důvodné pochybnosti
o nepodjatosti soudců městského soudu Nejvyšší správní soud spatřoval zejména ve skutečnosti,
že předmětem řízení ve věci sp. zn. 9 A 1/2014 je nečinnost městského soudu jako správního
orgánu, tzn. orgánů správy městského soudu, resp. jeho funkcionářů. Skutečnost, že by soudci
městského soudu měli posuzovat činnost funkcionářů městského soudu, kteří mohou v zákonem
stanovených případech vůči nim vykonávat úkoly justiční správy, byla důvodem pro vyloučení
těchto soudců z projednání a rozhodnutí věci (srov. rovněž předchozí judikaturu Nejvyššího
správního soudu, např. rozsudek ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70, či usnesení ze dne
12. 12. 2012, č. j. Nad 101/2012 - 18). Oproti tomu v nyní posuzované věci je žalovaným
Ministerstvo spravedlnosti, přičemž se žalobce podanou žalobou na ochranu proti nečinnosti
správního orgánu domáhá vydání rozhodnutí o jeho odvolání ze dne 16. 9. 2013, kterým brojí proti
rozhodnutí předsedy Krajského soudu v Českých Budějovicích. Tímto rozhodnutím předsedy
Krajského soudu v Českých Budějovicích byla odmítnuta žalobcova žádost o poskytnutí informace
podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Z uvedeného je tedy zřejmé, že v nyní
posuzované věci (na rozdíl od věci vedené městským soudem pod sp. zn. 9 A 1/2014) nevystupují
orgány správy městského soudu, ani jejich funkcionáři.
[12] Podjatost výše uvedených soudců městského soudu v nyní posuzované věci nelze dle
zdejšího soudu vyvozovat ze skutečnosti, že žalobce v jiné věci žaluje městský soud, jakožto správní
orgán. Pouze tato skutečnost neznamená, že by měli soudci městského soudu jakýkoli (negativní
či jiný) vztah k žalobci či přímý zájem na nyní projednávané věci. Výše uvedení soudci se vyjádřili
tak, že žádného účastníka řízení osobně neznají a ani jinak nejsou na věci zainteresováni. Žalobce
rovněž neshledává podjatost v jiných skutečnostech, než v tom, že podal žalobu na městský soud
jako správní orgán v jiné věci. V této skutečnosti však nelze shledávat pochybnosti o nepodjatosti
soudců projednávajících a rozhodujících nyní posuzovanou věc. Ostatně pokud by zdejší soud
dospěl k opačnému závěru, ad absurdum by takto mohl jakýkoli žalobce vyloučit všechny soudce
určitého soudu z projednávání a rozhodování všech jeho věcí pouze tím, že podá na tento soud
správní žalobu. Takovýto postup by jistě nebyl v souladu s ústavní zásadou, podle níž nikdo nesmí
být odňat svému zákonnému soudci. Jak již bylo uvedeno výše, postup, kterým je věc odnímána
zákonnému (příslušnému) soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
[13] Rovněž z toho, že se řízení sp. zn. 9 A 1/2014 týká stejně jako řízení sp. zn. 8 A 22/2014
žádosti o poskytnutí informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím (a to konkrétně
informací o rozsudcích vydaných v roce 2013), nelze dovozovat přímý zájem výše uvedených
soudců na projednávané věci, popř. na jejím výsledku. Podobnost předmětu sporu s jiným řízením
bez dalšího neimplikuje přímý zájem rozhodujících soudců na projednávané věci.
[14] Z výše uvedených důvodů neshledal Nejvyšší správní soud důvodnou námitku podjatosti
soudců JUDr. Slavomíra Nováka, JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové a rozhodl tak,
jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2014
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu