ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.16.2014:27
sp. zn. Nao 16/2014 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Ing. J. H., proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2013, č. j. 10998/13/5000-14103-708571, vedeném u
Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 31 Af 64/2013, ve věci námitky podjatosti
uplatněné žalobcem proti všem soudcům Krajského soudu v Hradci Králové,
takto:
Soudci Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Magdalena Ježková, JUDr. Jana
Kábrtová, Mgr. Marie Kocourková, Mgr. Helena Konečná, JUDr. Pavel Kumprecht, JUDr. Jan
Rutsch, JUDr. Marcela Sedmíková a JUDr. Ivona Šubrtová ne jsou v yloučeni
z projednávání a rozhodnutí věci vedené Krajským soudem v Hradci Králové
pod sp. zn. 31 Af 64/2013.
Odůvodnění:
Krajskému soudu v Hradci Králové byla usnesením Krajského soudu v Brně
ze dne 26. 9. 2013, č. j. 30 Af 94/2013 - 11, postoupena jako soudu místně příslušnému dle §7
odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen s. ř. s.) žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. 10998/13/5000-14103-708571 ze dne
26. 4. 2013.
Krajský soud v Hradci Králové následně žalobci zaslal výzvu ke sdělení souhlasu
s rozhodnutím bez jednání a k uplatnění námitky podjatosti ve smyslu §8 odst. 5 s. ř. s.,
která mu byla doručena uplynutím úložní doby dne 20. 12. 2013.
Žalobce zaslal poštou dne 27. 12. 2013 reakci na tuto výzvu, v níž mj. uvedl, že namítá
„podjatost všech soudců zdejšího soudu v aktuálním obsazení s návrhem na jejich neprodlené vyloučení
z projednávání a rozhodnutí nejenom této věci“ a dále též k přikázání věci k jinému soudu z důvodu
delegace nutné. Důvody podjatosti těchto soudců žalobce nijak nekonkretizoval.
Věc byla Nejvyššímu správnímu soudu předložena spolu s vyjádřením všech soudců
oddělení správního soudnictví Krajského soudu v Hradci Králové, konkrétně soudců
JUDr. Magdaleny Ježkové, JUDr. Jany Kábrtové, Mgr. Marie Kocourkové, Mgr. Heleny
Konečné, JUDr. Pavla Kumprechta, JUDr. Jana Rutsche, JUDr. Marcely Sedmíkové
a JUDr. Ivony Šubrtové v tom smyslu, že se v této věci necítí být podjatými a není jim známa
žádná skutečnost, z níž by mohl vyplynout důvod případných pochybností o jejich nepodjatosti.
Nejvyšší správní soud uvážil v této věci následovně. Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci
„vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“. Podle §8 odst. 5 s. ř. s. dále platí, že „účastník nebo osoba
zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí
uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí
ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna
a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením
po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát
po jejich vyjádření.“
Není pochyb o tom, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií,
jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je
však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují
objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním
případě. K této otázce se vyjádřil Ústavní soud, který připomněl, že vyloučení soudce
z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané
podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování
této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to,
že by soudce podjatý mohl být (viz nález ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 Sb.
NU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně
rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností,
které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce
z projednání a rozhodnutí věci však může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce
k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity,
že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně
rozhodovat (srov. nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 Sb. NU 11).
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tímto principem
jsou vyloučeny praktiky kabinetní justice a nestrannost soudního rozhodování je tak chráněna
ve prospěch účastníků soudních řízení nejlépe. Uvedeným způsobem je zmíněný princip zásadně
naplněn, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému,
je nutno chápat jako postup výjimečný, který musí být opřen o konkrétní dostatečně doložené
okolnosti konkrétní věci.
V posuzované věci žalobce neopřel svou včasnou námitku podjatosti „všech soudců“
Krajského soudu v Hradci Králové „v aktuálním obsazení“ o žádné relevantní důvody, zejména
pak netvrdil, v čem spočívá poměr těchto soudců k němu samému či jeho věci. Nejvyšší správní
soud pak není povolán k tomu, aby žalobcovu povinnost tvrzení jakkoliv nahrazoval.
Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal žádný konkrétní a doložený důvod,
pro který by mohla být jeho vágní námitka podjatosti opodstatněná, rozhodl o tom, že soudci
Krajského soudu v Hradci Králové uvedení ve výroku tohoto usnesení nejsou vyloučeni
pro podjatost z projednávání a rozhodování předmětné věci. Z tohoto důvodu jsou i žalobcovy
návrhy směřující k delegaci nutné (tzn. změně místní příslušnosti z důvodu příp. vyloučení
všech soudců příslušného soudu) bezpředmětné a Nejvyšší správní soud se jimi samostatně
nezabýval.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2014
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu