ECLI:CZ:NSS:2017:NAO.180.2017:36
sp. zn. Nao 180/2017 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila
a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Pavlíny Vrkočové v právní věci žalobce: J. A., zast. Mgr.
Václavem Voříškem, advokátem, se sídlem Černého 517/13, Praha 8, proti žalovanému: Krajský
úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125, Pardubice, v řízení o námitce
podjatosti soudce Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, vznesené
žalobcem ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 52 A 33/2017,
takto:
Soudce Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích JUDr. Jan Dvořák
není v y l o u č e n z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Hradci
Králové - pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 52 A 33/2017.
Odůvodnění:
[1] Žalobce napadl u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích
žalobou rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2017, č. j. KrÚ 7952/2017/ODSH/13, kterým
bylo jako opožděné zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Svitavy ze dne
4. 11. 2016, č. j. 55425-16/OD-bim/1789/2016, kterým byl žalobce shledán vinným z přestupku
podle §125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích.
[2] Dne 13. 4. 2017 vznesl žalobce prostřednictvím svého právního zástupce Mgr. Václava
Voříška námitku podjatosti předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka. Podjatost JUDr. Jana Dvořáka
vůči svému zástupci žalobce dovozuje z jeho postupu vůči Mgr. Václavu Voříškovi v jiných
řízeních, v nichž tento advokát vystupoval jako zástupce či substituční zástupce jiných účastníků
řízení. V prvé řadě žalobce jmenoval prohlášení soudce Jana Dvořáka, který měl v řízení vedeném
u krajského soudu pod sp. zn. 52 A 32/2015 na jednání dne 15. června 2016 zástupci žalobce
sdělit: „Zřídil jsem si na Vás složku, ještě nevím, co s ní udělám.“ Dalšího nevhodného chování
se měl JUDr. Jan Dvořák dopustit na ústním jednání konaném dne 2. listopadu 2016 v rámci
řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. 52 A 15/2016, kdy zástupci žalobce sdělil,
že jej neposlouchal dobře, aby se uklidnil a že byl rozčilen. V tomtéž řízení měl JUDr. Jan Dvořák
pronést o zástupci žalobce nepravdivé tvrzení a měl v něm vzbuzovat obavy z podání případné
stížnosti podle zákona o soudech a soudcích, přičemž zástupce žalobce „trpěl po incidentu se soudcem
několik dní bolestí hlavy a poruchami nespavosti“, dále odmítl zástupci žalobce vysvětlit termín
„in fraudem legis“ a použil nesprávný akademický titul ve vztahu k jiné soudkyni krajského soudu.
Dále měl JUDr. Jan Dvořák v několika řízeních o zástupci žalobce uvést, že je „znám dlouhými
přednesy“, což je nepravdivé tvrzení. Jako další důvod podjatosti JUDr. Jana Dvořáka spatřuje
zástupce stěžovatele skutečnost, že předseda Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Jan
Čipera podal proti zástupci stěžovatele podnět k prošetření, zda se nedopustil kárného provinění.
Tuto stížnost měl podle stěžovatele iniciovat JUDr. Jan Dvořák. V této souvislosti nakonec
stěžovatel uvádí, že JUDr. Jan Dvořák měl zástupci stěžovatele dne 2. 11. 2016 při projednávání
věci sp. zn. 52 A 15/2016 sdělit, že na něj shromažďuje informace za účelem podání stížnosti.
[3] Zástupce žalobce Mgr. Václav Voříšek navrhl, aby v rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu, které bude zveřejněno na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu,
nebyl žalobce ani jeho zástupce uváděn jménem, příjmením, sídlem a ani iniciálami
z důvodu ochrany osobních údajů. Uvedené odůvodnil zájmem na ochraně soukromí
a na tom, aby nebyl zástupce žalobce „sekundárně viktimizován“.
[4] JUDr. Jan Dvořák se k námitce podjatosti vyjádřil v tom smyslu, že se necítí být podjatým
a není mu známa žádná skutečnost, ze které by případné pochybnosti o jeho nepodjatosti
měly vyplynout. Zástupce žalobce Mgr. Václav Voříšek používá při jednáních soudu různé
obstrukční procesní strategie, jejichž účelem je protahování řízení před soudem, a které narušují
průběh jednání. To platí i pro předmětnou námitku podjatosti, jejímž cílem je oddálit rozhodnutí
ve věci samé. Jednotlivé námitky uváděné zástupcem stěžovatele považuje JUDr. Jan Dvořák
za účelové a nedůvodné, jelikož se týkají především procesních postupů a odůvodňování
rozhodnutí krajského soudu, a nemohou být tedy důvodem k vyloučení soudce.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru,
že není důvodná.
[6] Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)
„[s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech.“
[7] Podle §8 odst. 5 s. ř. s. „[ú]častník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout
podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne
ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání.
K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní
skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní
soud, a je - li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.“
[8] Součástí práva na spravedlivý proces, vymezeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance
toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce
je jedním z klíčových předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry
občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Požadavek
nestrannosti a nezaujatosti soudce je natolik zásadní, že umožňuje prolomení ústavní zásady,
podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod).
[9] Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně
prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní
hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování
o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2010, č. j. Nao 13/2010 - 68, shodně též Ústavní soud
ve věci sp. zn. I. ÚS 370/04). Ústavní soud ve své judikatuře dále vyslovil, že „[d]ůvodné pochybnosti
o soudcově nestrannosti jsou kategorií objektivní povahy a jako takové musí být založeny skutečnostmi objektivitě
soudcovského rozhodování protiřečícími, a to natolik, že nikoli z pohledu účastníků řízení, ale v objektivním
smyslu ústavně chráněnou nestranností soudcovského rozhodování otřásají“ (srov. usnesení Ústavního soudu
ze dne 9. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 26/2000). Při posouzení otázky podjatosti soudce je třeba
akcentovat též tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti nejen ve vztahu k účastníkům řízení, nýbrž
i ke třetím osobám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10).
[10] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že důvodem pro vyloučení soudce z projednávání
a rozhodnutí věci může být pouze jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci,
zejména v případech, kdyby mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech.
Poměr soudce k účastníkům nebo k jejich zástupcům (ať již přátelský či nepřátelský) může
být založen příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít i o vztah ekonomické
závislosti, apod.
[11] Částí nyní vznášených námitek se Nejvyšší správní soud již zabýval v rozsudku
ze dne 10. 11 2016, č. j. 7 As 158/2016 - 72, přičemž je neshledal důvodnými. Nejvyšší
správní soud v citované věci posuzoval v rámci kasačního přezkumu dle §103 odst. 1
písm. c) s. ř. s. tvrzení stěžovatele, že JUDr. Jan Dvořák „dne 15. 6. 2016 sdělil zástupci stěžovatele
[pozn. soudu – stejně jako v nyní projednávané věci se jednalo o Mgr. Václava Voříška],
že se opakovaně dostavil jako advokát na nařízené jednání se zpožděním a že si na něj založil složku,
kde si to eviduje a že ještě neví, co s touto složkou udělá“ a „o zástupci stěžovatele v rozsudku krajského soudu
navíc tvrdí zcela nepravdivé údaje a to, že ‚volí opakující se, nikoliv již náhodnou a neúčelovou procesní strategii,
kterou se buď snaží zmařit soudní jednání, či narušit alespoň jeho průběh. Tato strategie zpočátku spočívala
v žádostech tohoto advokáta o odročení jednání a přeložení na jiný termín z různých jím uváděných důvodů.
Například ve věci 52 A 13/2015 tvrdil, že se musí zúčastnit jiného jednání u Krajského soudu v Hradci
Králové‘ JUDr. Jan Dvořák je vůči zástupci stěžovatele přehnaně podezíravý a zcela neobvykle na něj zaměřuje
svoji pozornost.“.
[12] Sedmý senát Nejvyššího správního soudu v citovaném rozhodnutí zohlednil, že stížnost
zástupce žalobce na JUDr. Jana Dvořáka vyhodnotil místopředseda krajského soudu
jako nedůvodnou, a dospěl k následujícímu závěru: „V odůvodnění napadeného rozsudku
jsou proto následně jako obiter dictum obsaženy úvahy soudu o údajném obstrukčním a účelovém jednání zástupce
stěžovatele, které má spočívat v tom, že se opakovaně dostavuje se zpožděním na nařízená ústní jednání. Z textu
podrobného odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že tyto úvahy soudu měly bezprostřední vazbu
na toto konkrétní řízení. Byly rovněž uvedeny i odkazy na řízení v jiných věcech, kdy se tento zástupce rovněž
nedostavil včas na nařízené jednání. V tomto kontextu je proto nutné vnímat zmínku o složce, kterou
si měl soudce na obdobné případy vést. Nepochybně je tím míněno, že soudce měl přehled o tom, že se jedná
o opakované jednání žalobce, což bylo následně podrobně uvedeno v odůvodnění rozsudku. Šlo tedy o názor soudu
na způsob výkonu advokátní činnosti zástupce stěžovatele. Podrobné odůvodnění této okolnosti má bezpochyby
i preventivní funkci. Účastníci a jejich zástupci získali náhled soudu na takový procesní postup a mohou
se tomu v budoucnu přizpůsobit. Osobní antipatie či nepřátelství, které by mohly důvodně zpochybnit nepodjatost
předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka, zde nejsou zřejmé. Postup JUDr. Jana Dvořáka nezakládá důvod
k domněnkám o soudcově osobní zainteresovanosti v stěžovatelově věci ani o jeho vztahu k zástupci stěžovatele.
Lze tedy uzavřít, že objektivní skutečnosti v daném případě nenasvědčují domněnce o soudcově podjatosti.“
[13] V usnesení ze dne 30. 11 2016, č. j. Nao 282/2016 - 92, k tomu Nejvyšší správní soud
poznamenal: „Jestliže vyjádření JUDr. Jana Dvořáka o „složce“ a údajně pomlouvačné odůvodnění rozsudku
nezaložila relevantní pochybnost o podjatosti soudce v rámci řízení, jehož se bezprostředně týkala, tím spíše
nemohou objektivně narušit důvěru v nestrannost tohoto soudce v řízení jiném.“ Ani v nyní projednávané
věci nevidí Nejvyšší správní soud důvod, proč se od závěrů vyslovených v rozsudku
č. j. 7 As 158/2016 - 72 odchýlit, a plně se s nimi ztotožňuje.
[14] Další tvrzení uvedená v námitce podjatosti, totiž různá vyjádření JUDr. Jana Dvořáka
během jednání, jichž se zástupce žalobce účastnil v pozici zástupce jiných účastníků řízení
před krajským soudem, se týkají jeho postupu v jiných věcech, který je však zákonem výslovně
z množiny důvodů zakládajících podjatost soudce vyloučen (srov. §8 odst. 1 s. ř. s. in fine).
Jedná se nadto o tvrzení zcela nepodložená a zjevně účelová.
[15] Ze všech výše uvedených důvodů dospívá Nejvyšší správní soud k závěru, že soudce
JUDr. Jan Dvořák není vyloučen z projednání a rozhodnutí výše uvedené věci.
[16] Pro úplnost k požadavku Mgr. Václava Voříška, aby z důvodu ochrany osobních údajů
nebyly ve zveřejňované verzi rozhodnutí Nejvyššího správního soudu uvedeny jméno, příjmení,
adresa sídla či pobytu, ani iniciály žalobce a jeho zástupce, Nejvyšší správní soud sděluje,
že zveřejňování a anonymizace rozhodnutí zdejšího soudu se řídí §39 Směrnice č. 9/2011,
Kancelářský a spisový řád Nejvyššího správního soudu, účinné od 1. 1. 2012. Podle odst. 1
písm. a) citovaného ustanovení anonymizaci podléhá u fyzických osob jméno, příjmení, bydliště,
datum narození, rodné číslo, citlivé údaje podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních
údajů a o změně některých zákonů, jakož i veškeré další údaje, podle nichž by bylo fyzickou
osobu možno identifikovat. Z uvedeného plyne, že jméno ani adresa žalobce nejsou
v anonymizované verzi rozhodnutí zveřejňovány. Iniciály žalobce nejsou podle zdejšího soudu
v daném případě údajem, podle kterého by bylo možné žalobce identifikovat, a proto
není důvodu, aby nebyly zveřejněny. Jak již zdejší soud uvedl např. v rozsudku ze dne 31. 5. 2012,
č. j. 9 Ans 5/2012 - 29, jméno a příjmení advokáta jsou na základě zvláštního právního předpisu
zapsána ve veřejně přístupném seznamu. Pokud jsou uvedena v souvislosti s jeho působností,
pro kterou byla do veřejně přístupného seznamu zapsána (zde v souvislosti s výkonem advokacie
a zastupováním klienta před soudem), nejedná se bez dalšího o chráněné údaje, které
by bylo nezbytné anonymizovat. Tím spíše takovým údajem nejsou iniciály advokáta a jeho sídlo,
které je již ze své povahy údajem veřejným.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. května 2017
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu