ECLI:CZ:NSS:2019:NAO.184.2019:25
sp. zn. Nao 184/2019 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: M. H., proti žalované:
Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Orlická 2020/4, Praha 3, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019,
č. j. 51 A 31/2019 – 23, vedeném Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 3 Ads 287/2019,
o námitce podjatosti soudců Nejvyššího správního soudu Mgr. Radovana Havelce,
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu Mgr. Radovan Havelec, JUDr. Jaroslav Vlašín ani
JUDr. Tomáš Rychlý n e j s ou v y l ou č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 3 Ads 287/2019.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (stěžovatel) podal dne 16. 8. 2019 u Nejvyššího správního soudu
blanketní kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019,
č. j. 51 A 31/2019 - 23, s níž spojil rovněž návrh na ustanovení zástupce.
[2] Usnesením ze dne 9. 9. 2019, č. j. 3 Ads 287/2019 – 10, byl návrh stěžovatele
na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítnut z důvodu její zjevné neúspěšnosti
a stěžovatel byl vyzván, aby ve stanovené lhůtě předložil plnou moc udělenou jím advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti.
[3] Na uvedené usnesení stěžovatel reagoval podáním doručeným zdejšímu soudu dne
18. 9. 2019, v němž vznesl námitku podjatosti výše jmenovaných soudců třetího senátu
Nejvyššího správního soudu. Podjatost těchto soudců spatřoval v tom, že dle jeho názoru
citovaným usnesením dali najevo, že se jeho kasační stížností nechtějí zabývat a dávají přednost
fiktivnímu provedení soudního řízení před realitou.
[4] Ve vyjádření k podané námitce podjatosti jmenovaní soudci shodně uvedli, že námitku
považují za nedůvodnou; nemají k účastníkům řízení ani k projednávané věci žádný vztah. Soudci
Mgr. Havelec a JUDr. Vlašín dodali, že námitka podjatosti je založena výlučně na skutečnostech,
které vyplývají z postupu soudce v řízení o projednávané věci ve smyslu §8 odst. 1 in fine s. ř. s.
a které tak nemohou vzbudit pochybnost o jejich nepodjatosti.
[5] Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z §8 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podle kterého jsou soudci
vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci,
účastníkům či jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou
taktéž i soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají
v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Dle §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost
soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitka musí být uplatněna do jednoho týdne
ode dne, kdy se daná osoba o podjatosti dozvěděla; zjistí-li důvod podjatosti při jednání,
musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí
být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována.
[6] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 odst. 1 s. ř. s. představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, s tím,
že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, jimž je věc odnímána
příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup zcela výjimečný.
[7] Pokud jde o důvody uvedené v první větě §8 odst. 1 s. ř. s., je třeba uvést, že poměr
k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy
zejména se jedná o případy, kdy by soudce mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen na svých
právech. Vyloučen by byl zpravidla taktéž i soudce, jenž by získal o věci poznatky jiným
způsobem než dokazováním při jednání. Soudcův poměr k účastníkům či k jejich zástupcům
může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, vztahem srdečně
přátelským (či naopak vzájemně nepřátelským), může jít také o vztah ekonomické závislosti.
V posuzovaném případě ovšem jmenovaní soudci takový poměr k věci ani k jejím účastníkům
či zástupcům dle svého vyjádření nemají a ani stěžovatel takový jejich vztah nenamítá.
[8] Pokud jde o důvody uvedené v druhé větě §8 odst. 1 s. ř. s. (tj. o vyloučení soudce
z důvodu jeho podílu na předchozím řízení), smysl a účel tohoto ustanovení spočívá ve vyjádření
principu instančního odlišení řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky
vnitřní nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces; obdobné
konstatování platí ohledně odlišení rozhodování v téže věci v rámci výkonu veřejné správy
a následně ve správním soudnictví. Tutéž věc nemůže u správních orgánů či u krajského soudu
a poté u Nejvyššího správního soudu projednávat a rozhodovat shodná osoba. Ani o takový
případ však v této věci evidentně nejde a ani stěžovatel takové tvrzení nevznáší.
[9] Námitka podjatosti vznesená stěžovatelem vůči soudcům Nejvyššího správního soudu
není důvodná, neboť ji stěžovatel vztahuje k postupu soudce (předsedy daného senátu) v řízení
o projednávané věci, tj. ke skutečnosti, jež podle výslovného znění §8 odst. 1 věty poslední s. ř. s.
důvodem pro vyloučení soudců z rozhodování jednoznačně být nemůže.
[10] S přihlédnutím ke uvedeným důvodům Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že soudci
Nejvyššího správního soudu Mgr. Radovan Havelec, JUDr. Jaroslav Vlašín a JUDr. Tomáš
Rychlý nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního
soudu pod sp. zn. 3 Ads 287/2019.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. října 2019
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu