ECLI:CZ:NSS:2010:NAO.2.2010:91
sp. zn. Nao 2/2010 - 91
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: M .W., proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 2. 2009,
č. j. 16 Cad 151/2008 - 34, o námitce podjatosti žalobce,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Milada Tomková a JUDr. Bohuslav Hnízdil
nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 6 Ads 179/2009.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni ze dne 24. 2. 2009, č. j. 16 Cad 151/2008 - 34, která byla předložena Nejvyššímu
správnímu soudu a věc je vedena pod sp. zn. 6 Ads 179/2009. Nejvyšší správní soud poučil
účastníky řízení, že ve věci bude podle rozvrhu práce rozhodovat šestý senát ve složení
JUDr. Milada Tomková, JUDr. Bohuslav Hnízdil a JUDr. Kateřina Šimáčková a v případě
dlouhodobé nepřítomnosti některého ze jmenovaných soudců může být senát doplněn některým
ze soudců čtvrtého senátu. Současně je poučil, že mají-li za to, že některý z uvedených soudců
je vyloučen z projednávání a rozhodování věci pro svůj poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich
zástupcům, mohou namítnout jeho podjatost v propadné lhůtě jednoho týdne od tohoto
vyrozumění.
Na toto poučení reagoval stěžovatel podáním ze dne 4. 12. 2009, v němž mimo jiné
vznesl námitku podjatosti soudců JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila
pro „podjatost - zaujatost proti žalobci M. W. v projednávaní v roku 2007, za nesprávný postup i
neustanovení právního zástupce pro žalobce M. W. v r. 2007.“
Soudci JUDr. Milada Tomková a JUDr. Bohuslav Hnízdil ve vyjádření k námitce
podjatosti uvedli, že věci stěžovatele jsou jim přidělovány opakovaně v návaznosti na pravidlo
v rozvrhu práce a stěžovatel vyjadřuje patrně svou nespokojenost s výsledky řízení, která
již před Nejvyšším správním soudem proběhla. Dále uvedli, že nemají žádný vztah ke stěžovateli
ani poměr k věci samé.
Podle ust. §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ust. §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto
příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci
a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vyloučit soudce
z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze jen výjimečně a pouze ze závažných důvodů, které
mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Podjatost sama
zasahuje vždy do principu nezávislosti soudce, neboť tento princip nestrannost předpokládá.
Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti a bez toho,
že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani konstituování soudní moci jako pilíře
demokratické společnosti.
Stěžovatel neuvedl žádný relevantní důvod podjatosti soudců JUDr. Milady Tomkové
a JUDr. Bohuslava Hnízdila a omezil se pouze na konstatování, že uvedení soudci v roce 2007
postupovali nesprávně a neustanovili mu právního zástupce. Z ust. §8 odst. 1 s. ř. s. sice plyne,
že jedním z důvodů pro vyloučení soudce je skutečnost, že se podílel na projednávání
nebo rozhodování věci v předchozím soudním řízení, avšak toto ustanovení dopadá na případ,
kdy se soudce podílel na rozhodování téže věci jak u krajského soudu, tak poté u Nejvyššího
správního soudu, popřípadě naopak. Taková situace však v dané věci nenastala
a není ani namítána. Lze přitom odkázat i na usnesení Nejvyššího správního soudu
č. j. Nao 2/2003 - 18, (publikováno pod č. 53/2004 Sb. NSS), v němž bylo vysloveno,
že „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné věci, byť by se týkala týchž účastníků.
Vzhledem k výše uvedenému není námitka podjatosti stěžovatele soudců JUDr. Milady
Tomkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila důvodná, a proto nejsou vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 179/2009.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. února 2010
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu