ECLI:CZ:NSS:2017:NAO.203.2017:77
sp. zn. Nao 203/2017 - 77
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Mgr. J. Š.,
proti žalovanému: Magistrát města Brna, se sídlem Kounicova 67, Brno, v řízení o námitce
podjatosti soudců Krajského soudu v Brně, vznesené žalobcem ve věci vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 30 A 177/2016,
takto:
Soudci Krajského soudu v Brně Mgr. Milan Procházka, Mgr. Ing. Veronika Baroňová
a JUDr. Viktor Kučera nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 A 177/2016.
Odůvodnění:
[1] Žalobce napadl u Krajského soudu v Brně rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2016,
č. j. 5400/OD/MMB/162139/2014-Ro-/12, kterým žalovaný změnil rozhodnutí Úřadu městské
části Brno-Bystrc ze dne 24. 2. 2014, sp. zn. OŽPD/D/1528-11, č. j. 14-02693/ZP, a to tak,
že pozemní komunikace nacházející se v erozní rýze ležící na pozemcích specifikovaných
ve výroku č. 1a je od nepaměti veřejně přístupnou účelovou komunikací v souladu s §7 odst. 1
zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, zatímco
na pozemcích uvedených ve výroku č. 1b se veřejně přístupná účelová komunikace od 26. 2. 2015
nenachází. Žalovaný současně nařídil majitelům pozemků specifikovaných ve výroku č. 2 veřejně
přístupnou účelovou komunikaci zprůchodnit a odstranit všechny pevné překážky, které
se na ní nacházejí, a to ve lhůtě do 10 dnů od právní moci rozhodnutí.
[2] Dne 11. 5. 2017 vznesl žalobce námitku podjatosti soudců Krajského soudu v Brně
Mgr. Milana Procházky, Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Viktora Kučery. Podjatost
dovozuje ze skutečnosti, že jmenovaní soudci tvořili tříčlenný senát, který o této věci
rozhodl v předchozím řízení rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2016,
č. j. 30 A 57/2014 - 111. Žalobce má za to, že tato skutečnost zakládá důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti při projednávání jeho žaloby podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). O této skutečnosti se žalobce dozvěděl
od své právní předchůdkyně J. Š., která byla osobou zúčastněnou na předchozím řízení před
krajským soudem.
[3] Soudci Krajského soudu v Brně se k námitce podjatosti vyjádřili v tom smyslu, že nemají
žádný poměr k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům. Podíl na „předchozím soudním řízení“
je třeba chápat instančně, tj. nikoli tak, že by věc nemohl projednávat a rozhodovat tentýž soudce
(senát), který se jí již dříve na témže stupni soudní soustavy zabýval.
[4] Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru,
že není důvodná.
[5] Podle §8 odst. 5 s. ř. s. „[ú]častník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout
podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne
ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání.
K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní
skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní
soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.“
[6] Garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, patří mezi integrální
součásti práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6
odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je jedním
z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů
a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Nestrannost soudce
je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci
v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, k účastníkům nebo k jejich zástupcům). Pouze
takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění
vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii
nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze
považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli
(účastníkovi řízení), tj. v podmínkách projednávané věci žalobci, nýbrž to, zda reálně neexistují
okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce
má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může
být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně
na základě hlediska objektivního (shodně též nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004,
sp. zn. I. ÚS 370/04).
[7] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. „[s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“
[8] Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, publ. pod
č. 53/2004 Sb. NSS, dospěl k závěru, že podíl soudce na rozhodování v předchozím soudním řízení
ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s., který zakládá důvod pro jeho vyloučení, se týká rozhodování
ve stejné věci u soudu nižšího stupně; předchozím soudním řízením není řízení v jiné soudní věci,
byť by se i týkala týchž účastníků. Obdobně v usnesení ze dne 6. 1. 2005, č. j. Nao 56/2004 - 54,
publ. pod č. 545/2005 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud shledal, že smysl právní úpravy vyloučení
soudce z důvodu jeho podílu na předchozím soudním řízení „spočívá ve vyjádření principu instanční
oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky vnitřní nezávislosti soudní soustavy,
a tím i práva každého na spravedlivý proces. S ohledem na specifika správního soudnictví je nutno pojem
„předchozí soudní řízení“ interpretovat tak, že tutéž věc nemůže u krajského soudu a poté u Nejvyššího správního
soudu projednávat a rozhodovat stejný soudce.“
[9] Z námitky samotné i z předloženého spisu je zřejmé, že o shora popsanou situaci instanční
oddělenosti, tj. rozhodování ve stejné věci u krajského soudu a poté u Nejvyššího správního soudu,
se v projednávané věci nejedná. Okolnost spočívající ve vydání jmenovanými soudci rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2016, č. j. 30 A 57/2014 - 111, kterým soud zrušil
rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2014, č. j. 5400/OD/MMB/162139/2014/-Ro-/12, a věc
mu vrátil k dalšímu řízení, v němž žalovaný následně vydal rozhodnutí, které je v projednávané
věci sp. zn. 30 A 177/2016 u Krajského soudu v Brně napadeno žalobou, není „předchozím
soudním řízením“ ve smyslu §8 odst. 1 věty druhé s. ř. s. Naopak jedná se o okolnost spočívající
v postupu soudců v řízení o (téže) projednávané věci, která podle §8 odst. 1 věty třetí s. ř. s. výslovně
není důvodem k vyloučení soudců.
[10] Lze tedy uzavřít, že námitka žalobce neobsahuje žádné skutečnosti, které by bylo možno
podřadit pod důvody podjatosti ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s., a ani z vyjádření shora jmenovaných
soudců neplyne nic, co by mohlo založit pochybnost o jejich nepodjatosti; tyto skutečnosti
nevyplynuly ani ze soudního spisu.
[11] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že vznesenou námitku
podjatosti soudců Krajského soudu v Brně Mgr. Milana Procházky, Mgr. Ing. Veroniky Baroňové
a JUDr. Viktora Kučery neshledal důvodnou.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 8. června 2017
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu