ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.232.2014:18
sp. zn. Nao 232/2014 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: A. H.,
proti žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, o námitce
podjatosti ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 62 A 36/2014,
takto:
Soudci Krajského soudu v Brně JUDr. David Raus, Mgr. Kateřina Kopečková
a Mgr. Petr Šebek nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené
u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 62 A 36/2014.
Odůvodnění:
Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 5. 5. 2014, č. j. 4 As 94/2014 – 9 obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku
a doložení, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je vyžadováno pro výkon advokacie,
nebo předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Krajský soud v Brně poučil žalobce o složení senátu 62 A, kterému byla věc podle
rozvrhu práce přidělena. Na toto poučení reagoval žalobce podáním, ve kterém vznesl námitku
podjatosti vůči soudcům senátu 62 A – JUDr. Davidu Rausovi, Mgr. Kateřině Kopečkové
a Mgr. Petru Šebkovi. Tuto námitku odůvodnil tím, že uvedení soudci mu upřeli „právo
na spravedlivý proces a zákonnost řízení“ v dřívějším řízení vedeném pod sp. zn. 62 A 11/2014.
Soudci JUDr. Davida Rause, Mgr. Kateřiny Kopečkové a Mgr. Petra Šebka se shodně
vyjádřili k námitce podjatosti tak, že jim nejsou známi žádné důvody, pro které by bylo možno
pochybovat o jejich podjatosti.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle citovaného ustanovení je důvodem pro vyloučení soudce z projednávání
a rozhodování věci jednak skutečnost, že se podílel na jejím rozhodování již v předchozím
správním nebo soudním řízení a jednak takový vnitřní vztah soudce k věci samé, k účastníkům
či k jejich zástupcům, že míra a povaha tohoto vztahu poskytuje důvod k pochybnostem
o jeho nepodjatosti. Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci,
zejména zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky
jiným způsobem než dokazováním v průběhu soudního řízení. Pochybnosti o nepodjatosti
soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům, kromě příbuzenských a obdobných
vztahů, mohou vzniknout i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům,
přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
V daném případě spatřuje žalobce důvod podjatosti soudců výlučně v jejich postupu
a rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. 62 A 11/2014. To však nemůže být důvodem
pro vyloučení soudce z projednávané věci žalobce. Ust. §8 odst. 1 s. ř. s. jednoznačně uvádí,
že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Skutečnost, že soudce rozhodoval
v jiné věci žalobce, nemůže být sama o sobě důvodem jeho podjatosti (viz např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2008, č. j. 6 Ads 123/2007 – 53).
Vyloučení soudce z důvodů uvedených v ust. §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní
zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu
i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Postup, kdy je věc
odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci, jinému, je nutno chápat
jako postup výjimečný. Soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci
jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které reálně brání, aby rozhodoval v souladu
se zákonem.
Vzhledem tedy k tomu, že uvedené skutečnosti nemohou být, ve smyslu ust. §8
odst. 1 s. ř. s., důvodem pro vyloučení soudců, přičemž jiné relevantní skutečnosti žalobce
neuvedl, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. července 2014
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu