ECLI:CZ:NSS:2017:NAO.246.2017:46
sp. zn. Nao 246/2017 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: M. F.,
zast. advokátem Mgr. Petrem Václavkem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému:
Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, odbor cizinecké
policie, se sídlem Křižíkova 8, Praha 8, o oznámení možného důvodu podjatosti soudce
Krajského soudu v Praze Mgr. Jana Čížka ve věci vedené pod sp. zn. 46A 87/2017,
takto:
Soudce Mgr. Jan Čížek ne ní v yl o u čen z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46A 87/2017.
Odůvodnění:
[1] U Krajského soudu v Praze je vedeno řízení o žalobě žalobce ze dne 16. 2. 2017 ve věci
výše uvedené; věc byla přidělena senátu 46A a v souladu s rozvrhem práce byl soudcem
zpravodajem určen Mgr. Jan Čížek.
[2] Dne 26. 6. 2017 učinil jmenovaný soudce k rukám místopředsedkyně krajského soudu
soudce oznámení dle §8 odst. 1 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“).
Konkrétně uvedl, že zástupce žalobce je partnerem AK Čechovský a Václavek, v níž působí jako
advokát Mgr. Pavol Kehl, jenž je švagrem soudce; často se vídají a mají k sobě blízký osobní
vztah. K zástupci žalobce nemá soudce žádný osobní vztah a blíže ho nezná; nicméně
se domnívá, že uvedená skutečnost může zavdávat pochybnosti o jeho nepodjatosti. Mgr. Pavol
Kehl se zástupcem žalobce úzce spolupracuje při výkonu advokacie se zaměřením na cizinecké
právo. V jednotlivých řízeních, a to jak správních, tak i soudních, se často zastupují na základě
substitučních zmocnění. V projednávané věci tak nelze vyloučit, že při ústním jednání u soudu,
na němž žalobce trvá, by byl Mgr. Pavol Kehl zmocněn k zastupování žalobce na základě
substituční plné moci.
[3] Soudce současně uvedl, že v jiných dvou věcech byl již jako člen senátu z obdobných
důvodů z projednávání a rozhodování věci vyloučen. Současně ale uvedl, že v daném případě
je situace částečně odlišná v tom, že soud má již v této fázi řízení k dispozici správní spis
žalovaného; ze spisu přitom nevyplývá, že by se Mgr. Pavol Kehl na poskytování právní pomoci
žalobci podílel. Podle soudce je třeba vzít v úvahu, že jeho opakované vylučování ve věcech,
v nichž jako zástupce vystupuje některý advokát zmíněné advokátní kanceláře, by mohlo vést
k narušení zásady hospodárnosti a rychlosti řízení, zejména v případech, kdy je podání návrh
na přiznání odkladného účinku žalobě. Nicméně i tak má za to, že jeho vztah k Mgr. Pavolu
Kehlovi může být považován za důvod vyloučení.
[4] Místopředsedkyně krajského soudu se k podanému oznámení vyjádřila s tím, že má za to,
že z uvedených důvodů není dán důvod podjatosti soudce a odkázala na konstantní judikaturu
Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. Uvedla, že samotné subjektivní pochybnosti
soudce nedosahují takové intenzity, aby mohly přivodit jeho vyloučení z projednávané věci,
potažmo dalších věcí, v nichž je zastupování účastníků příbuzným soudcem souhrnně
prezentováno pouze v potenciální rovině. Poukázala současně na to, že si lze celkem snadno
představit, že nejenom příbuzní mezi sebou, ale i vypomáhající advokát ve vztahu k advokátní
kanceláři, budou schopni nastavit taková vnitřní pravidla, která budou sto zastupování
věcí příbuzným soudce eliminovat (zejména neudělení substituční plné moci). Podotýká,
že ve zmiňovaných dvou případech byl za soudce Mgr. Jana Čížka určen jiný soudce, stalo se tak
však za jiných okolností.
[5] Dle §8 odst. 1 s. ř. s. „[s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“.
[6] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Podjatost soudce také
zasahuje do principu nezávislosti soudce. Soudce lze z projednávání a rozhodnutí přidělené věci
vyloučit pouze výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout
v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
[7] V soudní judikatuře se objevuje rozlišování mezi subjektivní a objektivní stránkou
podjatosti. Subjektivní stránkou podjatosti se rozumí vnitřní psychický vztah soudce k předmětu
věci, účastníkům či jejich zástupcům, o němž může relativně přesně pojednat jen soudce sám.
Naopak pro objektivní stránku podjatosti je podstatná existence skutečností ve vnější realitě,
které dávají legitimní podklad pro pochybnosti o nepodjatosti soudce.
[8] K významu těchto stránek podjatosti při rozhodování o tom, zda je soudce
vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, se vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne
3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, dostupném na http://nalus.usoud.cz, ve kterém uvedl,
že „subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců samotných, je podnětem pro rozhodování o eventuální
podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená,
že není přípustné vycházet pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon
přímo dotýká, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly.
Jak již konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94 (publ.: Sbírka
nálezů a usnesení ÚS, sv. 6, č. 127), nejde pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudce, zda se cítí nebo necítí
být podjatý, anebo hodnocení osobního vztahu k účastníkům řízení, ale o objektivní úvahu, zda – s ohledem
na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být“.
[9] Nejvyšší správní soud považuje za podstatnou pro nynější věc základní myšlenku
citovaného nálezu Ústavního soudu, totiž že i přes samotné prohlášení soudce, v němž vyjádřil
obavy o svou schopnost rozhodnout nestranně, nemusí být takový soudce nutně vyloučen
pro podjatost. Pro zhodnocení toho, zda je skutečně nezbytné ho z projednávání a rozhodnutí
věci vyloučit, je relevantní především objektivní úvaha, zda s ohledem na okolnosti případu
lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být. Tím spíše tato úvaha platí za situace,
kdy, tak jako v nyní posuzované věci, se sám soudce subjektivně podjatý být necítí, poukazuje
pouze na okolnosti, které by se tak z objektivního hlediska dle jeho názoru mohly jevit,
resp. které je třeba z tohoto hlediska posoudit.
[10] Soudce je právní profesionál, jehož ústavní jakožto i mravní povinností je dbát o nezávislé
a nestranné rozhodování. S výkonem funkce soudce je proto nerozlučně spjat požadavek na to,
aby se soudce byl schopen oprostit od nepatřičných vnějších vlivů na jeho rozhodovací činnost.
Méně intenzivní vlivy na svou rozhodovací činnost tak musí být soudce schopen odfiltrovat
s ohledem na nároky své profese.
[11] V daném případě Nejvyšší správní soud neshledal, že by vyvstaly objektivní okolnosti,
které by zavdávaly důvod pochybovat o nepodjatosti Mgr. Jana Čížka. Pochybnosti,
které by dle jeho přesvědčení mohly vyvstat o jeho nepodjatosti, nepramení z objektivní
skutečnost, neboť příbuzný soudce není zástupcem žalobce a ve věci, o které jmenovaný soudce
rozhoduje, žádné úkony nečiní.
[12] Nejvyšší správní soud má za to, že od samotného faktu, že příbuzný soudce
je spolupracujícím advokátem zástupce žalobce, je soudce, vědom si svých ústavních povinností,
schopen odhlédnout a rozhodovat zcela nestranně.
[13] S přihlédnutím ke shora uvedeným důvodům soud rozhodl tak, že Mgr. Jan Čížek
není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Praze
pod sp. zn. 46A 87/2017.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. července 2017
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu