ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.48.2015:33
sp. zn. Nao 48/2015 – 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce J. H., proti
žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, týkající se
žaloby proti rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 6. 2014, č. j. 14036/14/5000-14402-809436, a ze
dne 9. 6. 2014, č. j. 14204/14/5000-14402-704389, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem
– pobočky v Liberci pod sp. zn. 59Af 190/2014, o námitce podjatosti uplatněné žalobcem
podáním ze dne 20. 12. 2014 a vznesené vůči všem soudcům Krajského soudu v Ústí nad Labem
– pobočky v Liberci,
takto:
Soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci Mgr. Lucie Trejbalová,
Mgr. Karolína Tylová a JUDr. Pavel Vacek nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování
věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod
sp. zn. 59Af 190/2014.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhá zrušení shora specifikovaných rozhodnutí žalovaného.
Žalobu původně podal u Krajského soudu v Brně, který věc postoupil Krajskému soud v Ústí
nad Labem jako soudu místně příslušnému. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci
následně vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu a za návrh na přiznání
odkladného účinku žaloby. Na to reagoval žalobce přípisem ze dne 2 0. 12. 2014, v němž vznesl
námitku podjatosti všech soudců krajského soudu v aktuálním obsazení s návrhem na jejich
vyloučení z projednávání a rozhodnutí „nejenom této věci.“ Uvedl, že projednávaná věc musí být
přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu delegace nutné, jinak dle jeho názoru „opět reálně
hrozí“, že bude pokračováno v „dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého
rozhodování soudů“.
Ve výroku jmenovaní soudci ve svém vyjádření k podané námitce podjatosti shodně
uvedli, že nemají žádný vztah k účastníkům řízení ani k projednávané věci. Necítí se být podjatí.
K námitce podjatosti všech soudců krajského soudu, resp. jeho správního úseku, Nejvyšší
správní soud poznamenává, že rozhodovat o takové námitce má smysl toliko ve vztahu
k soudcům, kterým byla dle rozvrhu práce daná věc přidělena k projednání a rozhodnutí.
Jak plyne z rozvrhu práce Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, správní úsek
tvoří pouze tři soudci (a jedna členka jako náhradnice v senátu 59 A, Ad, Af). Rozhodování
o podjatosti soudců v rozsahu stávající námitky se tedy prakticky rovná rozhodování o podjatosti
všech soudců správního úseku daného soudu.
Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z §8 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“), podle kterého jsou soudci
vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich
zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou t éž soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předc hozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může
namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku mus í uplatnit do jednoho týdne
ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí- li důvod podjatosti při jednání, musí j i uplatnit při tomto jednání.
K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní
skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní
soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Podjatost soudce také
zasahuje do principu nezávislosti soudce. Institut soudce vychází z premisy nezaujatosti
a nestrannosti a jako takový tvoří pilíř právního státu. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce
z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných
důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Jde-li o důvody uvedené v první větě §8 odst. 1 s. ř. s., tak je třeba uvést, že poměr k věci
může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména
v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Vyloučen
by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jedn ání.
Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především
příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, vztahem srdečně přátelským (či naopak vzájemně
nepřátelským), může jít také o vztah ekonomické závislosti. V nastalém případě přitom žalobce
žádný podobný vztah nenamítá.
Jde-li o důvody uvedené v druhé větě §8 odst. 1 s. ř. s (tj. vyloučení soudce z důvodu
jeho podílu na předchozím soudním řízení), pak smysl a účel tohoto ustanovení spočívá
ve vyjádření principu instanční oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy
jako záruky vnitřní nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces.
S ohledem na specifika správního soudnictví je nutno pojem „předchozí soudní řízení“ interpretovat
tak, že tutéž věc nemůže u krajského soudu a poté u Nejvyššího správního soudu projednávat
a rozhodovat stejný soudce. O takový případ však evidentně nejde, neboť věc je ve fázi řízení
před krajským soudem coby soudem prvního stupně. Žalobce také nenamítá, že by se jmenovaní
soudci jakkoliv podíleli na vydání rozhodnutí před správním orgánem.
Z velmi strohého odůvodnění námitky podjatosti (viz výše) lze usuzovat, že ji žalobce
podal s ohledem na předchozí rozhodovací činnost krajského soudu. Zde je třeba znovu
poukázat na §8 odst. 1 s. ř. s., kde je výslovně uvedeno, že důvodem k vyloučení soudce nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech. Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních
důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího
rozhodnutí, které se projevuje polemikou s názory soudu a jejich zpochybňováním.
Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží opravné prostředky (jsou-li
přípustné), nikoli námitka podjatosti.
Nejvyšší správní soud proto o námitce podjatosti vůči soudcům Krajského soudu v Ústí
nad Labem – pobočky v Liberci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
V důsledku tohoto způsobu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu odpadá nutnost
rozhodovat o delegaci nutné (§9 odst. 1 s. ř. s.). Je tomu tak proto, že v důsledku přednostního
rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené žalobcem a nevyloučení uvedených soudců
z projednávání a rozhodování předmětné věci nenastala situace, že by pro vyloučení soudců
specializovaných senátů místně příslušného soudu nebylo možno sestavit senát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. února 2015
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu