ECLI:CZ:NSS:2006:NAO.9.2006:155
sp. zn. Nao 9/2006 - 155
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Václava Novotného v právní věci
žalobce B. V., proti žalovanému 1) Úřadu práce Kutná Hora, se sídlem Kutná Hora,
Benešova 70, a 2) Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, náměstí
Palackého 2, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, o návrhu žalobce na
vyloučení soudců JUDr. Olgy Stránské, JUDr. Evy Havlové a JUDr. Olgy Píšové a všech
soudců Krajského soudu v Praze z projednávání a rozhodnutí věci, vedené u Krajského soudu
v Praze pod sp. zn. 44 Ca 25/2003,
takto:
Soudkyně JUDr. Olga Stránská, JUDr. Eva Havlová a JUDr. Olga Píšová nejsou
vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Praze
pod sp. zn. 44 Ca 25/2003.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Krajského soudu v Praze dne 17. 2. 2003 se žalobce domáhá
ochrany proti nečinnosti Úřadu práce Kutná Hora a Ministerstvu práce a sociálních věcí s tím,
aby žalovaným bylo uloženo buď obnovit ve smyslu §62 zákona č. 71/1967 Sb., o správním
řízení (dále jen správní řád), správní řízení ukončené pravomocným rozhodnutím MPSV
ze dne 12. 11. 1992 č. j. SSZ-6623/26813, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce
a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce Kutná Hora ze dne 1. 10. 1992, č. j. 2117/1992 ve věci
vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání, nebo přezkoumání těchto rozhodnutí
mimo odvolací řízení ve smyslu §65 správního řádu.
Námitku podjatosti soudkyň JUDr. Olgy Stránské, JUDr. Evy Havlové a JUDr. Olgy
Píšové dle §8 zák.č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.) ve věci výše označené
vznesl žalobce již při podaní kasační stížnosti ze dne 5. 1. 2004 a dále 1. 12. 2004. O těchto
námitkách rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 5. 3. 2004 č. j. Nao 1/2004 - 71
a usnesením ze dne 19. 12. 2005, č. j. Nao 13/2005 - 133 tak, že jmenované soudkyně nejsou
z projednávání a rozhodnutí věci vyloučeny.
Dne 10. 3. 2006 podal žalobce v téže věci další námitku podjatosti dle §8 s. ř. s., v níž
namítl opětovně, poté kdy tak učinil již 23. 3. 2005, podjatost soudkyň JUDr. Olgy Stránské,
JUDr. Evy Havlové, JUDr. Olgy Píšové a nejmenovitě námitku podjatosti všech soudců
Krajského soudu v Praze. Námitka podjatosti soudkyň je odůvodněna tím, že žalobce získal
materiál dokazující koordinovanou činnost složek PČR a soudců KS Praha vůči své osobě,
soudci krajského soudu v rámci „koordinované trestné činnosti“ rozhodují ve věcech žalobce
ve spolupráci s orgány policie a pod vlivem tamní „komunální sféry“.
Soudkyně JUDr. Stránská, JUDr. Havlová a JUDr. Píšová se k podané námitce
podjatosti vyjádřily tak, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, pro které by byly
z projednávání a rozhodnutí věci sp. zn. 44 Ca 25/2003 vyloučeny. Současně shodně výslovně
uvedly, že nemají žádný vztah k účastníkům řízení ani k projednávané věci.
Nejvyšší správní soud posoudil všechny vznesené námitky podjatosti a dospěl
k závěru, že námitky podjatosti soudkyň JUDr. Stránské, JUDr. Havlové a JUDr. Píšové
v předmětné věci nejsou důvodné.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
V projednávané věci však žádný z těchto důvodů podjatosti zjištěn nebyl. Pokud
žalobce zpochybňuje nepodjatost a nezávislost soudkyň JUDr. Stránské, JUDr. Havlové
a JUDr. Píšové, považuje Nejvyšší správní soud za důležité uvést, že již několikrát námitku
podjatosti ve vztahu ke jmenovaným soudkyním v této věci posuzoval, přičemž
ji ani v jednom případě neshledal důvodnou. Ke stejnému závěru dospěl i v tomto případě.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce
na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo
dotčen ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být
založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah
ekonomické závislosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s.
představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému
soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních
práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup,
kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako
postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí
přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání
rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Podjatost sama zasahuje vždy
do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost tento princip předpokládá. Samotný pojem
soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti a bez toho,
že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani pro konstituování soudní moci jako pilíře
demokratické společnosti.
Shora rekapitulované důvody, tvrzené ze strany žalobce, však tohoto charakteru
nejsou. Žalobce námitku podjatosti výše jmenovaných soudkyň uplatňuje opakovaně, přičemž
svá tvrzení nedovozuje z konkrétních skutečností, ale vychází pouze ze svých subjektivních
pocitů o represivním jednání a chování státních orgánů vůči mé osobě.
Pokud se týká námitky podjatosti vznesené k dalším nejmenovaným soudcům
krajského soudu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že není třeba se jí zabývat vzhledem
k závěru uvedenému ve výroku tohoto rozhodnutí.
Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval jen takový soudce, u něhož není důvod
pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudce, kterému věc náleží
podle pravidel stanovených v rozvrhu práce soudu. Proto mají ve smyslu §8 s. ř. s. účastníci
právo řízení vyjádřit se k osobám soudců ve vztahu k takto konkrétně určenému soudci nebo
soudcům, jde - li o věc senátní. Nejsou-li tito soudci z projednávání i rozhodnutí právní věci
vyloučeni, ztrácí opodstatnění zabývat se námitkou podjatosti ostatních soudců příslušného
soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 13. dubna 2006
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu