ECLI:CZ:US:2004:Pl.US.13.03
sp. zn. Pl. ÚS 13/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 25. srpna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Michaely Židlické, ve věci ve věci návrhu skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky, právně zastoupené JUDr. Kateřinou Šimáčkovou, advokátkou se sídlem 612 00 Brno, Mojžíšova 17, na zrušení vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 101/2002 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotnických výkonů s bodovými hodnotami, eventuálně na zrušení v návrhu přesně označených ustanovení vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotnických výkonů s bodovými hodnotami, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem podaným osobně Ústavnímu soudu dne 29. května 2003 se skupina senátorů Senátu Parlamentu České republiky domáhá zrušení vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 101/2002 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotnických výkonů s bodovými hodnotami, eventuálně zrušení v návrhu přesně označených ustanovení vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotnických výkonů s bodovými hodnotami, ve znění pozdějších předpisů.
V petitu návrhu přitom navrhovatel uvádí nesprávné označení napadeného právního předpisu (a to použitím výrazu "která mění vyhlášku" místo správného výrazu "kterou se mění vyhláška"), a dále nepřesně identifikuje předmětný předpis v eventuálním petitu, protože v daném označení absentuje výraz "ve znění pozdějších předpisů", případně přesné označení všech novel napadené vyhlášky, resp. těch novel, ve znění kterých je navrhováno zrušení přesně označených ustanovení vyhlášky č. 134/1998 Sb.
Navzdory uvedeným nesrovnalostem, jelikož tyto mírou své neurčitosti nezakládají pochybnosti o předmětu návrhu, tj. identifikaci napadeného předpisu, byl předmětný návrh Ústavním soudem projednán.
Tenorem návrhu je poukaz na rozpor vyhl. č. 101/2002 Sb. se zákonným zmocňovacím ustanovením, obsaženým v §17 odst. 4 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, založený postupem Ministerstva zdravotnictví, jež při vydání předmětné vyhlášky nerespektovalo závěry zákonem stanoveného dohodovacího řízení. Možnost Ministerstva zdravotnictví rozhodnout o hodnotách bodu a výši úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění v případě nedohody subjektů dohodovacího řízení nutno dle navrhovatele po derogaci ustanovení §17 odst. 5 uvedeného zákona nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 24/99 považovat za neakceptovatelnou.
Kromě argumentů právních poukazuje navrhovatel i na věcnou nesprávnost rozhodování Ministerstva zdravotnictví v případech, ve kterých stanoví hodnotu bodu a výši úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění rozdílně od závěrů dohodovacího řízení. Věcnou nesprávnost přitom spatřuje v negativním ovlivnění vyrovnanosti veřejných financí.
Vycházeje z takto vyložených důvodů, kromě porušení ustanovení §17 odst. 4 zák. č. 48/1997 Sb. při vydání vyhl. č. 101/2002 Sb. namítá navrhovatel i porušení čl. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 79 odst. 3 Ústavy, a čl. 2 odst. 2, 3 a čl. 4 ve vazbě na čl. 26 a čl. 31 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
K výzvě Ústavního soudu podal podle §69 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyjádření účastník řízení.
Poukazuje v něm zejména na skutečnost, že z ustanovení §17 odst. 10 a 11 zák. č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v případě, není-li dohoda o hodnotách bodu a výši úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění uzavřená v dohodovacím řízení nebo odporuje-li právním předpisům nebo veřejnému zájmu, vyplývá oprávnění Ministerstva zdravotnictví stanovit vyhláškou výši úhrad hrazené péče. Nadto upozorňuje, že nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 24/99 dopadá na problematiku dohody o hodnotě bodu a nikoli na sestavení seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami.
Jelikož navrhovatel brojí toliko proti způsobu provedení změn v seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami a nikoli proti jejich případným obsahovým vadám, účastník řízení považuje za nadbytečné zaujímat k důvodnosti těchto obsahových změn stanovisko.
Pro uvedené Ministerstvo zdravotnictví navrhuje předmětný návrh skupiny Senátorů zamítnout.
II.
S ohledem na posuzovanou věc nutno uvést, že Ústavní soud ve své ustálené judikatuře konstatoval, že novela právního předpisu nemá samostatnou normativní existenci, nýbrž se stává součástí novelizovaného právního předpisu (nález sp. zn. Pl. ÚS 5/96, usnesení sp. zn. Pl. ÚS 25/2000, nález sp. zn. Pl. ÚS 33/01), a jako taková je posuzována i její ústavnost. Jsou-li v řízení o kontrole norem derogačními důvody absence normotvorné kompetence, resp. porušení ústavně předepsaného způsobu přijetí právního předpisu, je pak posuzována ústavnost samotné novely (viz nálezy sp. zn. Pl. ÚS 5/02, Pl. ÚS 7/03).
Jelikož je v předmětné věci navrhovaným derogačním důvodem porušení legislativního procesu (zmocňovací normy), Ústavní soud v ní posuzoval ústavnost právního předpisu, na který tvrzené porušení legislativního procesu dopadá, tj. vyhl. č. 101/2002 Sb.
Vyhl. č. 101/2002 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotnických výkonů s bodovými hodnotami, byla vydána 13. března 2002 a nabyla účinnosti 1. dubna 2002.
III.
Základní otázkou ve věci sp. zn. Pl. ÚS 24/99 bylo dle Ústavního soudu posouzení právní povahy rozhodnutí vlády o hodnotě bodu. Derogačním důvodem ustanovení §17 odst. 5 zákona o veřejném zdravotním pojištění se přitom nestala vázanost normotvorného orgánu výsledky dohodovacího řízení, nýbrž konstatování, dle něhož "v daném případě došlo k rozporu mezi obecností právního aktu a tomu nekorespondující formou" a tím založené porušení Ústavou předepsané formy právního předpisu přijímaného vládou (čl. 78 Ústavy). Nelze tudíž přisvědčit argumentaci navrhovatele, dle níž ze zrušení ustanovení §17 odst. 5 zák. č. 48/1997 Sb. plyne vázanost Ministerstva zdravotnictví výsledky dohodovacího řízení při určení hodnoty bodu a výše úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění.
Ustanovení §17 zákona o veřejném zdravotním pojištění upravuje dohodovací řízení v otázkách seznamů zdravotních výkonů s bodovými hodnotami a v otázkách hodnoty bodu a výše úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Smyslem tohoto zákonného ustanovení je zakotvení mechanismu vyjednávání zainteresovaných subjektů, a tedy minimalizace veřejnoprávních dopadů cenové regulace. Tímto ustanovením není ale založena normotvorná kompetence uvedených nestátních subjektů (ve smyslu korporativního systému) dle čl. 79 odst. 3 Ústavy (obdobně viz nález sp. zn. Pl. ÚS 7/03).
Právní řád kromě perfektních norem obsahuje i tzv. leges imperfectae. Tyto, neobsahujíce sankci, nejsou nezbytně výrazem neúplnosti právní regulace, a tedy nelze je bez dalšího spojovat s mezerami v právu. Demokratický právní řád, jenž je dán demokratickou legitimitou, je založen prvotně na konsenzu, sankce v něm představuje toliko ultima ratio právní regulace. Jsou v něm tedy nezbytně obsaženy i právní normy, jež, neobsahujíce sankce, jsou spjaty s akceptací vlivem demokratické politické kultury (political correctness).
Za takovou imperfektní právní normu, jež se nota bene nedotýká vymezení pravomoci, nutno považovat i ustanovení §17 zákona o veřejném zdravotním pojištění, dopadající na tzv. dohodovací řízení, jakož i upravující pravomoc Ministerstva zdravotnictví posoudit soulad závěrů dohodovacího řízení s právními předpisy a veřejným zájmem (§17 odst. 11 zák. č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Pro výše naznačené důvody Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená vyhláška byla přijata a vydána v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.
Jelikož v posuzovaném návrhu není obsažena argumentace brojící proti obsahovému nesouladu předmětné vyhlášky s ústavním pořádkem, a jelikož navrhovatele i v řízení o kontrole norem zatěžuje břemeno tvrzení protiústavnosti (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 7/03), Ústavní soud se v dané věci již nezabýval otázkou možného excesu založeného cenovou regulací formou stanovování seznamů zdravotních výkonů s bodovými hodnotami a určování hodnoty bodu a výše úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění do základních práv plynoucích z čl. 11 odst. 1 Listiny, čl. 26 odst. 1 ve vazbě na čl. 41 odst. 1 a čl. 4 odst. 4 Listiny (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 24/99).
Vycházeje z takto vyložených důvodů, Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky na zrušení vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 101/2002 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotnických výkonů s bodovými hodnotami, dle §43 odst. 2 písm. a), b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pro zjevnou neopodstatněnost odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2004