ECLI:CZ:US:2005:Pl.US.22.05
sp. zn. Pl. ÚS 22/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 4. května 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Elišky Wagnerové mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Zastupitelstva Městské části Praha 19, se sídlem Praha 9 - Kbely, Semilská 43/1, zastoupeného Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem v Praze 1, Maiselova 15, proti části třetí zákona č. 96/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu a o neslučitelnosti některých funkcí (zákon o střetu zájmů), ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl doručen dne 11. 4. 2005 návrh označený jako "ústavní stížnost", kterým se navrhovatel domáhá zrušení části třetí zákona č. 96/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu a o neslučitelnosti některých funkcí (zákon o střetu zájmů), ve znění pozdějších předpisů. Důvodem podání ústavní stížnosti je skutečnost, že na jednu ze zastupitelek Městské části Praha 19 se výše uvedená právní úprava vztahuje. Současně navrhovatel spojil ústavní stížnost s návrhem na zrušení výše uvedené právní úpravy.
Ústavní soud přezkoumal podmínky projednání návrhu a dospěl k závěru, že nejsou v tomto případě dány a návrh proto nelze meritorně projednat. Podání označené jako ústavní stížnost směřuje pouze proti třetí části zákona č. 96/2005 Sb. Nesměřuje však proti rozhodnutí, opatření nebo jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod navrhovatele podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 83/2004 Sb. (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani proti nezákonnému zásahu státu do ústavně zaručeného práva územního samosprávného celku na samosprávu podle §72 odst. 1 písm. b) zákona Ústavním soudu. Pro oba případy platí, ač navrhovatel se dovolává pouze ustanovení §72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, že se jimi lze bránit proti pravomocnému rozhodnutí, opatření nebo jinému zásahu v konkrétní právní věci týkající se individuálně určeného subjektu. V daném případě však je za takový zásah do práva na samosprávu považováno vydání zákona č. 96/2005 Sb. Vydání právního předpisu však nelze považovat za zásah státu do práva na samosprávu ve smyslu §72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, neboť takový zásah musí mít charakter individuálního aktu aplikace práva nebo jiného individuálního zásahu (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 92/94, uveřejněné pod č. 15 in: Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 2, s. 233). Další podmínkou oprávněnosti navrhovatele je to, že je přímo a bezprostředně takovým zásahem dotčen ve svých právech. V daném případě je však takto dotčenou osobou členka zastupitelstva, která je současně ředitelkou základní školy zřizované Městskou částí Praha 19. Ústavní stížnost však podává Městská část Praha 19, přičemž tato stížnost svým obsahem, ale i petitem neodpovídá požadavkům §82 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, když se ve skutečnosti jedná o návrh na zrušení části třetí zákona č. 96/2005 Sb.
Z obou důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh Městské části Praha 19 odmítl podle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Pokud se jedná o akcesorický návrh, který navrhovatelka činí s odkazem na §74 zákona o Ústavním soudu, je třeba uvést, že s ohledem na zjevnou neoprávněnost navrhujícího subjektu nejsou dány podmínky pro jeho projednání. Proto nebylo třeba posuzovat splnění podmínek §64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. května 2005