ECLI:CZ:US:2021:Pl.US.23.21.1
sp. zn. Pl. ÚS 23/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců a soudkyň Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa (soudce zpravodaje), Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu navrhovatelů 1. Jany Peterkové, 2. Bedřicha Anguše, 3. Květuše Jouklové, 4. Egona Zaorala, 5. Patrika Dohnala, 6. Ivety Kopecké, 7. Dáši Gojdičové, 8. Mgr. Kateřiny Pernové, MBA, 9. Ing. Veroniky Vajnerové, 10. Andrey Tajflové, 11. Natálie Tajflové, 12. Dmitrije Cerenina, 13. Zdeňka Kalouska, 14. Zdeňky Fojtové, 15. Kateřiny Fojtové, 16. Daniela Fojta, 17. Milana Krosnáře, 18. Šarky Kroutilíkové, 19. Marcely Křenkové, 20. Lenky Martinčekové, 21. Barbory Palánové, 22. Bohumily Polokové, 23. Veroniky Šírové, 24. Romany Šulcové, 25. Ilony Černé, 26. Petra Auředníka, 27. Jany Walderové, 28. Martiny Baladové, 29. Lenky Beranové Olivové, 30. Joanny Blaščákové, 31. Zuzany Bozděchové, 32. Věry Břouškové, 33. Jana Deszkáše, 34. Zuzany Dvořákové, 35. Nory Hálové, 36. Ing. Blanky Hrdličkové, 37. Petry Husaříkové, 38. Jany Jiráskové, 39. Dagmary Kalendové, 40. Moniky Kalvodové, 41. Zdeňky Hayden, 42. Miroslavy Kratochvílové, 43. Petry Kvasnovské, 44. Zuzany Lautnerové, 45. Bc. Martiny Měchové, 46. Lucie Nebeské, 47. Lenky Němcové, 48. Ing. Mgr. Davida Pavelky, 49. Kateřiny Pospíšilové, 50. Petry Rédové Fajnové, 51. Dalibora Kovácse, 52. Vladislavy Rumanové, 53. Jany Růžičkové, 54. Petry Řezníkové, 55. Jiřího Semeráka, 56. Mgr. Mirky Špičkové, 57. Hany Surovcové, 58. Venduly Šonkové, 59. Jana Štěrby, 60. Lenky Tětkové, 61. Moniky Trpišovské, 62. Olgy Turpin, 63. Veroniky Vostálové, 64. Lucie Wassmann, 65. Bc. Blanky Wildtové, 66. Roberta Zavadila, 67. Elišky Zdražilové, 68. Veroniky Brettové, 69. Jitky Jiráskové, 70. Jitky Košatkové, 71. Lucie Řádové, 72. Marka Ulitzky, 73. Heleny Novotné, 74. Karly Berkyové, 75. Josefa Richtra, 76. Jitky Sýkorové, 77. Markéty Janovské, 78. Veroniky Vágnerové, 79. Davida Blahůška, 80. Heleny Dolejší, 81. Jitky Jiráskové, 82. Hany Mikešové, 83. Radima Ondříška, 84. Karolíny Šlancarové, 85. Markéty Trněné, 86. Evy Trutnovské, 87. Veroniky Válkové, 88. Lucie Benešové, 89. Michaely Drahoňovské, 90. Marie König, 91. Veroniky Pelánové, 92. Miroslavy Schmidtové, 93. Štefana Hladka, 94. Petra Daniela, 95. Jaromíra Gombity, 96. Alžběty Kotkové, 97. MUDr. Martiny Horákové, Ph.D., 98. Jindřicha Kalába, 99. Ilony Černé a 100. Lenky Haasové, všech zastoupených JUDr. Bc. Norbertem Naxerou, advokátem, sídlem Bolzanova 1615/1, Praha 1 - Nové Město, na zrušení usnesení vlády ze dne 26. února 2021 č. 200, o přijetí krizového opatření, uveřejněného pod č. 100/2021 Sb., ve znění usnesení vlády ze dne 18. března 2021 č. 300, uveřejněného pod č. 135/2021 Sb., a ve znění usnesení vlády ze dne 26. března 2021 č. 315, uveřejněného pod č. 147/2021 Sb., za účasti vlády, jako účastnice řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrhem ze dne 7. 4. 2021 se navrhovatelé domáhají, aby Ústavní soud zrušil usnesení vlády ze dne 26. 2. 2021 č. 200, o přijetí krizového opatření, uveřejněné pod č. 100/2021 Sb., ve znění usnesení vlády ze dne 18. 3. 2021 č. 300, uveřejněného pod č. 135/2021 Sb. a ve znění usnesení vlády ze dne 26. 3. 2021 č. 315, uveřejněného pod č. 147/2021 Sb., a to dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů, pro tvrzený rozpor s čl. 33 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a s čl. 13 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (sdělení č. 120/1976 Sb.).
2. Navrhovatelé návrh podávají sami, popř. někteří z nich jako zákonní zástupci svých dětí, do jejichž práva na vzdělání prezenční formou na všech typech škol, jakož i všech ostatních dětí v České republice, má být podle jejich tvrzení napadeným krizovým opatřením zasaženo.
3. V případě některých navrhovatelů jako zákonných zástupců má jít o zásah do jejich práva na soukromý život.
4. Podle navrhovatelů předmětné krizové opatření není právním předpisem, a jako pouhé usnesení vlády podle čl. 76 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") nemůže zavazovat jako interní předpis nikoho jiného než orgány veřejné moci. Následně navrhovatelé obsáhle popisují, jak a do kterých jejich základních práv a svobod bylo takovým neústavním způsobem usnesením vlády zasaženo. Příslušnost Ústavního soudu ke zrušení usnesení vlády odvozují z čl. 36 odst. 2 Listiny, neboť to žádný zákon nevylučuje.
5. Dne 16. 4. 2021 obdržel soudce zpravodaj další obsáhlé doplnění návrhu. V tomto podání právní zástupce navrhovatelů informuje, že "stěžovatelé" souběžně s návrhem zaslali dne 7. 4. 2021 obsahově prakticky shodné podání Nejvyššímu správnímu soudu. Následně dne 9. 4. 2021 obdrželi "sdělení" pod č. j. Na 77/2021-26, ve kterém bylo uvedeno, že k rozhodnutí o návrhu na zrušení usnesení vlády není příslušný žádný správní soud.
6. Dne 10. 5. 2021 obdržel soudce zpravodaj další doplnění návrhu. V tomto podání právní zástupce navrhovatelů informuje, že "stěžovatelé" souběžně s návrhem podali obsahově prakticky shodný návrh Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud"), kterým předmětné usnesení vlády napadli jako opatření obecné povahy. Tento návrh městský soud odmítl usnesením ze dne 9. 4. 2021 č. j. 17 A 42/2021-156 podle §46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního s tím, že nesplňuje podmínky řízení spočívající v nedostatku pravomoci soudu a tento nedostatek je neodstranitelný. Napadené usnesení vlády je jiným právním předpisem, a nikoliv opatřením obecné povahy. Městský soud zde odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2020 č. j. 5 As 138/2020-80.
7. Navrhovatelé proto tvrdí, že byly vyčerpány všechny opravné prostředky, které je nutno vyčerpat předtím, než se občan může obrátit na Ústavní soud, neboť situace, kdy opravné prostředky jako žaloba, odvolání, dovolání nebo kasační stížnost jsou nepřípustné, je obdobná situaci, kdy by tyto prostředky byly vynechány. To podle nich současně znamená, že Ústavní soud je první a zároveň jedinou instancí, která může rozhodovat, přičemž jeho pravomoc a působnost k rozhodnutí vyplývá z čl. 36 odst. 2 Listiny. Podle navrhovatelů totiž žádný zákon výslovně nestanoví, že není možné soudní přezkoumání usnesení vlády, a i kdyby ano, pak by takový zákon byl protiústavní, protože právo na vzdělání je základní právo, jehož přezkoumání podle čl. 36 odst. 2 Listiny nemůže být vyloučeno z pravomoci soudů, v tomto případě Ústavního soudu.
8. Dále navrhovatelé doplnili své podání o odkaz na rozsudek nalézacího soudu ve Výmaru (Amtsgericht Weimar, Beschluss vom 08. 04. 2021, Az.: 9 F 148/21, 192 stran), kterým se zakazuje ředitelům, učitelům a vedením škol vyžadovat od dvou dětí (účastníci řízení) i ostatních žáků vyučovaných v těchto školách nošení chirurgických roušek a respirátorů všeho druhu ve třídě a v prostorách školy, jež zakrývají ústa a nos; v případě dětí bez symptomů respiračních onemocnění udržování minimálního rozestupu nad rozsah obvyklý před rokem 2020 a nařizovat jim, aby se účastnili opakovaných antigenních testů k určení viru SARS-Co V-2. Podle názoru navrhovatelů jsou tyto závěry použitelné i v podmínkách České republiky, byť v nynějším návrhu jde o neústavnost uzavření škol pro prezenční výuku.
9. Ústavní soud posoudil, zda jsou splněny procesní podmínky řízení před Ústavním soudem, zda je příslušný k projednání ústavní stížnosti, zda jsou navrhovatelé osobami oprávněnými k podání návrhu a zda jde o návrh přípustný.
10. Podle jeho již ustálené judikatury, počínaje usneseními ze dne 22. 4. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 8/20 a ze dne 5. 5. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 10/20 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), mají krizová opatření vlády přijímaná jejím usnesením, vydávaná podle §5 písm. a) až e) a §6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "krizový zákon"), a zveřejňovaná a vyhlašovaná podle §8 téhož zákona, povahu právního předpisu sui generis. Před Ústavním soudem je lze napadnout pouze v řízení o zrušení zákonů nebo jiných právních předpisů podle §64 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Navrhovatelé jako fyzické osoby by proto mohli podle §64 odst. 2 písm. d) a §74 zákona o Ústavním soudu podat návrh na zrušení napadeného usnesení vlády jen spolu s ústavní stížností proti pravomocnému rozhodnutí nebo jinému zásahu orgánu veřejné moci do jejich ústavně zaručených základních práv a svobod, jestliže jejich uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti.
11. Návrhy na zrušení krizových opatření vlády je proto třeba posuzovat podle požadavků a podmínek řízení o zrušení jiných právních předpisů zakotvených v části druhé hlavě druhé oddílu prvním zákona o Ústavním soudu (§64 až 71).
12. Napadené usnesení vlády ze dne 26. 2. 2021 č. 200, o přijetí krizového opatření, zveřejněné pod č. 100/2021 Sb., bylo účinné do dne 11. 4. 2021 do 23.59 hod. (výrok I usnesení vlády ze dne 26. 3. 2021 č. 315, zveřejněné pod č. 147/2021 Sb.), tedy do uplynutí dne 11. 4. 2021. Navrhovatelé se domáhají jeho zrušení, ačkoli v mnoha obdobných věcech již Ústavní soud obsáhle odůvodnil, proč takováto (krizová) opatření mohou být napadena pouze oprávněnými navrhovateli v řízení podle §64 a násl. zákona o Ústavním soudu. Požadavky podle těchto ustanovení, jak bylo právě uvedeno, však navrhovatelé nesplňují [srov. usnesení ze dne 5. 5. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 10/20, bod 19, ze dne 16. 6. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 20/20, bod 13, ze dne 24. 11. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 105/20, bod 6, ze dne 8. 12. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 102/20, bod 10, a ze dne 15. 12. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 111/20, bod 3].
13. Ústavní soud proto z výše uvedeného důvodu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl návrh jako podaným někým zjevně neoprávněným podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. Učinil tak za přiměřeného použití čl. 1 odst. 2 písm. a) ve spojení s čl. 1 odst. 1 písm. c) rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014 č. Org. 24/14, o atrahování působnosti, publikovaného jako sdělení Ústavního soudu č. 52/2014 Sb., podle něhož si plénum Ústavního soudu vyhrazuje rozhodování o ústavních stížnostech v případech, kdy je účastníkem řízení nebo vedlejším účastníkem řízení vláda.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. května 2021
Pavel Rychetský v. r.
předseda Ústavního soudu