Rozhodnutí Ústavního soudu
ze dne 15.06.2021, sp. zn. Pl. ÚS 28/19 [ usnesení / ZEMÁNEK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2021:Pl.US.28.19.1
sp. zn. Pl. ÚS 28/19UsneseníÚstavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 5 na zrušení části §3020 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve slovech "částí první, třetí a čtvrté", za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky, jako účastníků řízení, a vlády České republiky, Okresního soudu Brno - venkov a Okresního soudu Plzeň - jih, jako vedlejších účastníků, takto:Návrh se odmítá.Odůvodnění:I.Předmět řízení1. Ústavnímu soudu byl dne 20. 12. 2019 doručen návrh Obvodního soudu pro Prahu 5 na zrušení části §3020 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), ve slovech "částí první, třetí a čtvrté". Navrhovatel tento návrh podal podle čl. 95 odst. 2Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") poté, co v souvislosti se svou rozhodovací činností dospěl k názoru, že napadená část občanského zákoníku je v rozporu s čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 32Listiny základních práv a svobod (dále také "Listina") a čl. 8 a čl. 14Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").2. Navrhovatel vede pod sp. zn. 50 Nc 5020/2019 řízení o návrhu J. R. na osvojení nezletilého, osvojeného již dříve na základě rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 27. 2. 2018 registrovaným partnerem J. R., který byl následně zapsán jako osvojitel do matriky a rodného listu nezletilého jako otec, údaj o matce byl z rodného listu nezletilého vypuštěn. Oba registrovaní partneři mají společný záměr, aby se J. R. stal osvojitelem nezletilého, a přitom zůstala zachována rodičovská práva otce (druhého registrovaného partnera), neboť je v nejlepším zájmu nezletilého, který se de facto v jejich péči nachází od 3. 6. 2017, aby vedle otce nezletilého i jeho registrovaný partner disponoval rodičovskou odpovědností k nezletilému, a aby nezletilý byl ve vztahu k němu v postavení dítěte se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími.II.Argumentace navrhovatele3. Navrhovatel uvádí, že byť nálezem ze dne 14. 6. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 7/15 (N 110/81 SbNU 729; 234/2016 Sb.) byl zrušen §13 odst. 2 zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen "zákon o registrovaném partnerství"), platná právní úprava (§833 odst. 2občanského zákoníku) neumožňuje, aby se J. R. stal osvojitelem nezletilého se stejnými následky jako manžel rodiče. Nález ze dne 19. 11. 2015 sp. zn. Pl. ÚS 10/15 (N 197/79 SbNU 229; 44/2016 Sb.), kterým rozhodoval Ústavní soud o ústavní konformitě neumožnění osvojení nesezdaným partnerem matky, přitom není na posuzovaný případ aplikovatelný, neboť osvojitel a matka dítěte, kteří žili v nesezdaném svazku, měli možnost kdykoliv vstoupit do manželství a následně formou osvojení dosáhnout svého záměru. Nezletilý, který je občanem České republiky, je dle navrhovatele také znevýhodněn v porovnání s dětmi, které byly českými státními občany osvojeny v zahraničí, a které se v důsledku osvojení stávají občany České republiky až v okamžiku, kdy je zahraniční rozhodnutí o osvojení na území České republiky pravomocně uznáno podle §9 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky), a je znevýhodněn také proti dětem rodičů, jejichž rodičovství bylo v zahraničí legálně založeno náhradním mateřstvím (viz nález Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2017 sp. zn. I. ÚS 3226/16). Navrhovatel je proto přesvědčen, že ke zrušení navržená část napadeného ustanovení je v rozporu s ústavní zásadou rovnosti práv, respektování lidské důstojnosti, zákazu diskriminace a porušuje právo na respektování rodinného a soukromého života.III.Průběh řízení před Ústavním soudem4. Ústavní soud vyzval Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky a Senát Parlamentu České republiky jako účastníky řízení k vyjádření k návrhu.5. Poslanecká sněmovna ve svém vyjádření podepsaném jejím předsedou Mgr. Radkem Vondráčkem shrnula průběh zákonodárného procesu, který vedl k přijetí občanského zákoníku, přičemž konstatovala, že návrh zákona byl schválen ústavně předepsaným postupem, podepsán příslušnými ústavními činiteli a řádně vyhlášen. Poslanecká sněmovna ponechává na Ústavním soudu, aby posoudil namítanou protiústavnost a rozhodl o návrhu.6. Taktéž Senát ve vyjádření podepsaném jeho předsedou RNDr. Milošem Vystrčilem shrnul průběh zákonodárného procesu a uvedl, že návrh zákona byl Senátem přijat v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem, přičemž otázka osvojení, potažmo osvojení dítěte registrovaným partnerem nebyla v žádném ohledu předmětem diskuse této komory. Posouzení ústavnosti napadeného ustanovení je tak na Ústavním soudu.7. Vláda České republiky podle §69 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), oznámila, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník a navrhla zamítnutí návrhu. Ve svém vyjádření k návrhu poukázala vláda na mezinárodní závazky České republiky, zejména na Úmluvu a Evropskou úmluvu o osvojení dětí, v nichž není stanoveno základní právo na osvojení dítěte. Udělení možnosti společného osvojení dítěte pouze manželům tak dle vlády samo o sobě nezpůsobuje situaci rozpornou s ústavním pořádkem, ani není náhodným excesem zákonodárce, ale opírá se o doposud v judikatuře a právní nauce převládající pojetí rodiny jako svazku v prvé řadě biologického, kopírujícího do jisté míry společenský a kulturní kontext, který nelze ignorovat. V této souvislosti vláda poukazuje na judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva ("dále jen ESLP"), která upřednostnění určité formy vzájemného soužití - manželství, hodnotí jako legitimní a plně ústavně souladné. Vláda se proto domnívá, že napadeným ustanovením nedochází k diskriminaci a porušení základních práv registrovaných partnerů, jak tvrdí navrhovatel. Vláda připouští, že eroze tradiční rodiny je nepopiratelným faktem, a jednotlivé evropské státy se snaží na tento vývoj více či méně reagovat, reakce na tyto tendence však náleží politické složce moci ve státě - zákonodárci, který prostřednictvím legislativní činnosti rozhoduje o politickém, ekonomickém a společenském směřování země. Pouze změna právních předpisů pomocí řádného legislativního procesu, který zahrnuje zohlednění a odborné posouzení všech myslitelných dopadů (sociálních, ekonomických, právních), a dosažení politické shody na daném řešení může zajistit legitimní změnu úpravy dané oblasti rodinného práva. Závěrem vláda upozorňuje, že návrh je spojen s řadou nezamýšlených vedlejších důsledků do celé škály právních předpisů. 8. V souladu s §69 odst. 3zákona o Ústavním soudu byl návrh zaslán Veřejnému ochránci práv s tím, že může do řízení vstoupit v postavení vedlejšího účastníka. Veřejný ochránce práv sdělil, že do řízení nevstoupí.9. V průběhu řízení obdržel Ústavní soud dne 14. 7. 2020 návrh Okresního soudu Brno - venkov a dne 26. 11. 2020 návrh Okresního soudu Plzeň - jih (se zcela totožným odůvodněním jako návrh navrhovatele), které se rovněž domáhaly zrušení §3020občanského zákoníku ve slovech "částí první, třetí a čtvrté". Okresní soud Brno - venkov v návrhu uvedl, že současná společenská realita v České republice odráží nárůst odhodlání osob stejného pohlaví žít v registrovaném partnerství a pečovat o nezletilé děti. Okresní soud Brno - venkov má za to, že nezletilé děti v takovém rodinném prostředí prospívají, přičemž "tradiční" rodina, v níž je v manželství otec (muž) a matka (žena), přirozeně etablovaným modelem osob stejného pohlaví v registrovaném partnerství není ohrožena; další model rodiny v demokratické společnosti existuje paralelně. Ponižující přístup zákonného pojetí v nazírání na osoby stejného pohlaví žijící v registrovaném partnerství zakotvený v §3020občanského zákoníku výrazným způsobem zasahuje do jejich lidské důstojnosti. Odepření osvojení dítěte partnerem rodiče dítěte za analogické úpravy rodinných poměrů podle druhé části občanského zákoníku, včetně §800občanského zákoníku, je podle Okresního soudu Brno - venkov taktéž v rozporu s nejlepším zájmem dítěte (čl. 3 odst. 1Úmluvy o právech dítěte). 10. Návrhy Okresního soudu Brno - venkov a Okresního soudu Plzeň - jih byly podle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 1 písm. e)zákona o Ústavním soudu odmítnuty pro litispendenci usneseními sp. zn. Pl. ÚS 89/20 ze dne 15. 9. 2020 a sp. zn. Pl. ÚS 108/20 ze dne 15. 12. 2020, a Okresnímu soudu Brno - venkov a Okresnímu soudu Plzeň - jih bylo podle §35 odst. 2zákona o Ústavním soudu přiznáno v řízení o nyní posuzovaném návrhu postavení vedlejších účastníků řízení. 11. Ústavní soud obdržel dále dne 25. 8. 2020 vyjádření spolku Aliance pro rodinu, z. s., který stojí na stanovisku, že optimální prostředí pro výchovu dětí poskytují pouze svazky muže a ženy, a pohlavně diferenciované rodičovství má neopomenutelný význam pro zdravý vývoj dětí. Teoretické poznatky některých směrů vývojové psychologie navíc předpovídají zvýšené psychosociální obtíže pro děti, které nemohou profitovat z přítomnosti mužských a ženských vstupů. Homosexuální svazky proto nelze považovat za optimální pro výchovu, a není možné je klást na roveň manželství muže a ženy. 12. Na Ústavní soud se rovněž obrátila též evidovaná právnická osoba Česká biskupská konference, která předesílá, že §3020občanského zákoníku nelze považovat za ustanovení, které je povinen navrhovatel použít v řízení vedeném pod sp. zn. 50 Nc 5020/2019, neboť druhá část občanského zákoníku, která mj. obsahuje úpravu osvojení, na registrované partnery vůbec nedopadá, když citované ustanovení pouze rozšiřuje práva a povinnosti registrovaných partnerů o možnost použít obdobně úpravy obsažené v části první, třetí a čtvrté občanského zákoníku. V daném případě nelze shledat ani porušení práva na rodinný život, protože neexistuje žádné právo osvojit dítě, stejně tak jako právo registrovaných partnerů (ani žádných jiných osob žijících v jakémkoliv jiném vzájemném svazku) mít stejná práva jako manželé. Při upřednostnění manželů a znevýhodnění registrovaných partnerů nedochází podle České biskupské konference k odlišnému zacházení na základě sexuální orientace, jelikož ani heterosexuální pár žijící mimo manželství nemá možnost společně osvojit dítě. Taktéž Česká biskupská konference cituje a v příloze předkládá studie, které naznačují možnost negativních výsledků dětí v prostředích, která neposkytují příklady mužských a ženských rolí.13. Své stanovisko zaslalo Ústavnímu soudu taktéž prezidium spolku Asociace manželských a rodinných poradců, z. s. (dále jen "Asociace"). Ve zprávě se uvádí, že není důkaz, že by ideálním rodičovským párem byla genderová kombinace muže a ženy, či že ideálním rodinným uspořádáním ve vztahu k prospěchu dětí je výchova v institucionalizovaném manželství matky a otce. Pro spokojenost dítěte tudíž není podstatné pohlaví osob, které se o ně starají, vychovávají ho, pečují o jeho rozvoj, ale důležité jsou jiné faktory. Z tohoto důvodu Asociace považuje za důležité, aby při rozhodování o náhradním rodičovství byli všichni žadatelé postaveni na roveň, aby byla sjednocena kritéria, která budou platit pro všechny a která budou posuzovat skutečné osobnostní a výchovné předpoklady žádající osoby, její motivy pro náhradní rodičovství, nikoli její pohlaví. Asociace rovněž považuje za významné, aby byly dořešeny další právní důsledky náhradního rodičovství, např. důsledky rozpadu vztahu v případě společného osvojení, a to opět pro všechny žadatele stejně.IV.Základní východiska při přezkumu napadeného zákonného ustanoveníIV.1Dikce napadeného ustanovení14. Ustanovení §3020občanského zákoníku zní (napadená část je vyznačena tučně):"Ustanovení částí první, třetí a čtvrté o manželství a o právech a povinnostech manželů platí obdobně pro registrované partnerství a práva a povinnosti partnerů."IV.2Přezkum procedury přijetí napadeného ustanovení15. Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda napadené ustanovení bylo přijato a vydáno ústavně předepsaným způsobem a v mezích Ústavou stanovené kompetence.16. Z příslušných sněmovních tisků, údajů o průběhu hlasování a vyjádření komor Parlamentu plyne, že návrh zákona Poslanecká sněmovna řádně schválila na své schůzi konané dne 9. 11. 2011 (usnesení č. 839). Poslanecká sněmovna postoupila dne 3. 1. 2012 návrh zákona Senátu, který po proběhlé rozpravě návrh neschválil ani jej nezamítl, a odmítl i předložený pozměňovací návrh, podle čl. 46 odst. 3Ústavy byl tedy návrh přijat uplynutím 30 dnů od jeho postoupení Senátu. Prezident republiky návrh zákona podepsal dne 20. 2. 2012 a zákon byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 22. 3. 2012 v částce 33 pod č. 89/2012. Zákon byl tedy přijat ústavně předepsaným postupem, podepsán příslušnými ústavními činiteli a řádně vyhlášen.IV.3Podmínky aktivní legitimace navrhovatele17. Dříve než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení návrhu, je povinen zkoumat, zda byl návrh podán oprávněným navrhovatelem. Aktivní legitimace soudu k podání návrhu na přezkum ústavnosti konkrétních ustanovení zákona je podle čl. 95 odst. 2Ústavy, potažmo §64 odst. 3zákona o Ústavním soudu, dána jen tehdy, dospěje-li soud k závěru, že zákon (popř. jeho část), jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyložil, že aktivní legitimace soudu podat návrh na zrušení zákona nebo jeho částí se odvíjí od předmětu sporu a právní kvalifikace. Soud tedy může podat návrh na zrušení pouze takového zákona (nebo jeho dílčích ustanovení), který má přímo (bezprostředně) použít při řešení aktuálního probíhajícího sporu. Úvaha o takové aplikaci musí být odůvodněná, odvozená od splnění podmínek řízení, včetně věcné legitimace účastníků, a jde-li o hmotněprávní předpis, od jednoznačného zjištění, že předpis má být použit [viz nález sp. zn. Pl. ÚS 50/05 (N 161/47 SbNU 133; č. 2/2008 Sb.) či usnesení sp. zn. Pl. ÚS 57/04, sp. zn. Pl. ÚS 12/08 aj., všechna rozhodnutí jsou dostupná na adrese http://nalus.usoud.cz].18. Podle závěrů usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 39/2000 ze dne 23. 10. 2000 (U 39/20 SbNU 353) je podmínka přímého (bezprostředního) použití splněna, jedná-li se o zákon, resp. jeho jednotlivé ustanovení, jehož aplikace je nezbytná, nevyhnutelná, a nikoli jen hypotetická, resp. dána jinými, širšími souvislostmi [srov. též nález sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ze dne 28. 2. 2006 (N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb.)]. Z účelu a smyslu (konkrétní) kontroly ústavnosti právních norem pak plyne, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je pouze ten (resp. jeho ustanovení), jenž překáží tomu, aby bylo dosaženo žádoucího (ústavně konformního) výsledku; nebyl-li by pak odstraněn, byl by výsledek před soudem probíhajícího řízení jiný, odporující ústavnímu pořádku. Jde tedy o zákon (jeho část), který překáží dosažení žádoucího (ústavně souladného) výsledku. Takový výklad je součástí ustálené judikatury Ústavního soudu [viz např. nález sp. zn. Pl. ÚS 49/10 ze dne 28. 1. 2014 (N 10/72 SbNU 111; 44/2014 Sb.)].19. Ústavní soud proto nejprve zkoumal, zda tyto podmínky byly v daném případě naplněny, tj. zda navrhovatelem a druhým a třetím vedlejším účastníkem napadené ustanovení §3020občanského zákoníku má být použito ve shora zmíněných věcech, vedených u Obvodního soudu pro Prahu 5, Okresního soudu Brno - venkov a Okresního soudu Plzeň - jih, a zda tak existuje požadovaná souvislost s rozhodovací činností navrhovatele a druhého a třetího vedlejšího účastníka. Ústavní soud dospěl k závěru, že tyto podmínky splněny nejsou.20. Jak již bylo výše uvedeno, navrhovatel i druhý a třetí vedlejší účastník podali návrh na zrušení napadeného ustanovení v souvislosti se svou rozhodovací činností, kdy jako příslušné soudy projednávaly návrhy registrovaného partnera na osvojení dítěte druhého z partnerů, podané se záměrem, aby se registrovaný partner stal osvojitelem nezletilého, a přitom zůstala zachována rodičovská práva druhého registrovaného partnera.21. Podle §3020občanského zákoníku ustanovení částí první, třetí a čtvrté o manželství a o právech a povinnostech manželů platí obdobně pro registrované partnerství a práva a povinnosti partnerů. Důsledkem této právní úpravy je stav, kdy se pro registrované partnerství a pro práva a povinnosti partnerů obdobně použijí pouze ustanovení obecné části (§1 až 654), části o absolutních majetkových právech (§976 až 1720) a části o relativních majetkových právech (§1721 až 3014) občanského zákoníku. Vyloučeno je tudíž obdobné užití ustanovení o manželství a právech a povinnostech manželů v části druhé - rodinné právo (§655 až 975občanského zákoníku). 22. Jak již bylo řečeno, důvodem podání návrhu bylo dosažení právního stavu, který by umožnil jednomu z registrovaných partnerů osvojit dítě druhého partnera, aniž by došlo k zániku příbuzenského poměru mezi osvojencem a původní rodinou (§833 odst. 1občanského zákoníku). Takový stav předpokládá zákon (§833 odst. 2občanského zákoníku) pouze za situace, je-li osvojitel manželem rodiče osvojence, neboť §3020občanského zákoníku, podle kterého jinak ustanovení o manželství platí i pro registrované partnerství, výslovně užití §655 až 975občanského zákoníku vylučuje.23. Navrhovateli lze tedy přisvědčit v tom, že byla-li by zrušena část §3020občanského zákoníku specifikovaná v návrhu, k takovému důsledku by nedošlo. V důsledku zrušení navrženého ustanovení by se §800, 832 i 833 občanského zákoníku vztahovaly i na registrované partnerství, osvojiteli by se tedy mohli stát registrovaní partneři nebo jeden z registrovaných partnerů, přičemž byl-li by osvojitel registrovaným partnerem rodiče osvojence, nedotýkalo by se osvojení příbuzenského poměru mezi osvojencem a tímto rodičem i jeho příbuznými, ani práv a povinností vyplývajících z tohoto poměru. Dítě, které by bylo společně osvojeno registrovanými partnery, nebo registrovaným partnerem svého rodiče, by mělo postavení společného dítěte registrovaných partnerů. Takového zamýšleného stavu hodlá nepochybně navrhovatel svým návrhem dosáhnout.24. Pro posouzení aktivní legitimace navrhovatele je však také podstatné, že vyhověl-li by navrhovatel za stavu nyní platné právní úpravy návrhu na osvojení registrovaným partnerem rodiče dítěte, došlo by podle §832 odst. 1 a §833občanského zákoníku k zániku právního vztahu mezi dítětem a původním rodičem. Právě tato ustanovení tedy brání vyhovění návrhu na osvojení, neboť by tak dítě z právního hlediska přišlo o současného rodiče, a jsou to tedy tato ustanovení, která mají být bezprostředně aplikována. Namísto návrhu na zrušení těchto ustanovení či některého z nich se navrhovatel domáhá přezkumu §3020občanského zákoníku. Problematické přitom dle navrhovatele není, co je v tomto ustanovení obsaženo, nýbrž to, co v něm chybí - užití analogie pro část druhou občanského zákoníku (přesněji řečeno pro ustanovení o přiosvojení). Navrhovatelem spatřovaná neústavnost tedy není vyvolána použitím §3020občanského zákoníku, ale výslovnou úpravou v §832 a 833občanského zákoníku; napadený §3020občanského zákoníku toliko "nebrání" působení §832 a 833občanského zákoníku tím, že nemodifikuje jejich význam. Jsou to tedy právě tyto širší souvislosti, a nikoliv bezprostřední aplikace §3020občanského zákoníku, jež vedly k podání návrhu na zrušení tohoto ustanovení. Přímé napadení ustanovení obsažených v §832 odst. 1 a §833občanského zákoníku by taktéž respektovalo procesní cestu k meritornímu rozhodnutí vytyčenou nálezem sp. zn. Pl. ÚS 10/15 ze dne 19. 11. 2015 (N 197/79 SbNU 229; 44/2016 Sb), ve kterém Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená právní úprava sice stanoví omezení pro nesezdané páry, ale toto omezení je dostatečně odůvodněno předpokladem vyšší míry stability manželských párů a zejména lepším zajištěním poměrů dítěte, dojde-li k ukončení soužití jeho rodičů, tato úprava tedy sleduje nejlepší zájem dítěte. 25. Přímé napadení §832 odst. 1 a §833občanského zákoníku by současně odráželo i systematiku občanského zákoníku. Ten totiž není vystavěn tak, že by pracoval jen s pojmem manželství a registrované partnerství upravoval toliko v závěru ve společných ustanoveních cestou příkazu k obdobnému užití relevantních ustanovení. Zákonodárce totiž tam, kde to považoval za potřebné, registrované partnerství či partnery zmiňuje v občanském zákoníku výslovně v příslušném ustanovení, a to i v těch částech, pro které §3020 tohoto zákona připouští analogii. Tato systematika by měla být respektována, a i z tohoto důvodu může být přezkoumáváno toliko to, proč není registrované partnerství výslovně zmíněno i v ustanoveních §832 a §833občanského zákoníku. Navrhovatel se tedy domáhá zrušení ustanovení, které nebylo aplikováno přímo, nýbrž pouze v širší souvislosti, nerespektuje systematiku občanského zákoníku a excesivně usiluje o celkový přezkum rozdílů v zákonné úpravě manželství a registrovaného partnerství, ačkoliv řeší toliko otázku přiosvojení. 26. Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené ustanovení §3020občanského zákoníku není ustanovením zákona, jehož má být při řešení věci použito, a nelze tedy dovodit aktivní legitimaci navrhovatele ani druhého či třetího vedlejšího účastníka k podání návrhu na jeho zrušení podle čl. 95 odst. 2Ústavy ve spojení s §64 odst. 3zákona o Ústavním soudu. Proto Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 1 písm. c)zákona o Ústavním soudu a podle čl. 1 odst. 2 písm. b) rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014 č. Org. 24/14 o atrahování působnosti (sdělení č. 52/2014 Sb.) návrh odmítl jako podaný někým zjevně neoprávněným.Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.V Brně dne 15. června 2021 Pavel Rychetský v. r.předseda Ústavního soudu
Odlišné stanovisko soudce Davida Uhlíře S usnesením pléna v této věci (dále též jen "usnesení") nesouhlasím a uplatňuji vůči němu podle ustanovení §14 zákona o Ústavním soudu odlišné stanovisko. Mám za to, že návrhu Obvodního soudu pro Prahu 5 na zrušení části §3020 občanského zákoníku mělo být vyhověno, byť třeba jen zčásti, a to rozsahovým výrokem ve vztahu k §832 odst. 1 a §833 občanského zákoníku.K mému nesouhlasu mě vedou dva důvody, první se týká procesního postupu, druhý věcného posouzení věci.Procesním důvodem pro odmítnutí návrhu byla úvaha Ústavního soudu, že navrhovatel není k podání návrhu aktivně legitimován, neboť svým návrhem "míří na špatný cíl." Podle této úvahy navrhovateli (Obvodnímu soudu pro Prahu 5) k takzvanému "přiosvojení" dítěte jedním z partnerů nebrání ustanovení §3020 občanského zákoníku, ale jeho §832 odst. 1 a §833; tato ustanovení tedy měla být navržena ke zrušení.S tímto nesouhlasím. Ustanovení §3020 občanského zákoníku říká, zjednodušeně řečeno, že kde všude v něm narazíme na slova "manželství" nebo "manželé", můžeme místo nich podle okolností číst také slova "registrované partnerství", resp. "partneři", avšak s výjimkou některých dalších ustanovení občanského zákoníku; v případě posuzovaném Obvodním soudem pro Prahu 5 se tato výjimka z rovnoprávného přístupu zákonodárce k manželství a registrovanému partnerství vztahuje na ustanovení §832 odst. 1 a §833, umožňující jednomu z manželů "přiosvojit" dítě druhého z nich. Nebýt této výjimky obsažené v napadené části §3020 občanského zákoníku (a postulující nerovnoprávnost), mohl soud návrhu J. R. na osvojení vyhovět. Soudím tedy, že Obvodní soud pro Prahu 5 byl k podání návrhu na zrušení části §3020 občanského zákoníku plně aktivně legitimován ve smyslu čl. 95 odst. 2 Ústavy a §64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.Druhým důvodem mého nesouhlasu s usnesením Ústavního soudu je věcné posouzení. Český právní řád v současné době aprobuje nerovné zacházení s lidmi podle jejich pohlavní orientace, což je v rozporu s čl. 3 odst. 1 Listiny podobně, jako by bylo v rozporu se základními právy nerovné zacházení z důvodu barvy pleti nebo náboženství. Jedním ze základních lidských práv je právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života; přitom právě v přístupu k manželství se různé lidské společnosti stále potýkají s diskriminací posvěcenou zákonem. Jen namátkou lze uvést překážky kladené lidem různého náboženství, kupř. zákon z 27. listopadu 2020 omezující manželství mezi muslimy a hinduisty ("Prohibition of Unlawful Religious Conversion Ordinance") v indickém státě Uttarpradéš. Až do rozhodnutí Nejvyššího soudu USA z roku 1967 ve věci Loving v. Virginie bylo ve čtrnácti ze států USA zákonem zakázané manželství mezi lidmi bílé barvy pleti a barevnými. (Za povšimnutí stojí, že se jednalo o rozhodnutí přijaté jednomyslně soudci konzervativními i liberálními.)V České republice právní řád umožňuje dvěma lidem, kteří "sdílejí stůl a lože", aby svůj dlouhodobě vztah formalizovali, stát tento jejich formální vztah aprobuje a podporuje určitými výhodami. Takto formalizovaný vztah dvou lidí právní řád označuje jako manželství nebo jako registrované partnerství, podle toho, zda se jedná o vztah dvou osob různého nebo stejného pohlaví, tedy podle jejich sexuální orientace. S různým označením takového vztahu se ale v důsledku výjimky obsažené v §3020 občanského zákoníku pojí to, že lidem jsou zaručena základní práva a svobody nikoliv bez rozdílu sexuální orientace, ale rozdílně; homosexuálně orientovaným jsou tato práva zaručena jen omezeně.Základní práva a svobody se podle čl. 3 odst. 1 Listiny "zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy barvy pleti, jazyka .... nebo jiného postavení." Představme si tedy, že by ustanovení §3020 znělo takto:"Ustanovení části první, třetí a čtvrté o manželství a o právech a povinnostech manželů platí obdobně pro smíšená manželství manželů různé barvy pleti a práva a povinnosti manželů různé barvy pleti."Pak by nám diskriminační charakter takové právní úpravy byl zřejmý, protože bychom v něm jasně rozpoznali diskriminaci z důvodu barvy pleti. Stejně musíme chápat i diskriminaci z důvodu sexuální orientace, byť ta není v článku 3 odst. 1 Listiny výslovně uvedena.Z těchto důvodů soudím, že ustanovení §3020, vylučující obdobné užití ustanovení §832 odst. 1 a §833 občanského zákoníku o manželství a právech a povinnostech manželů pro registrované partnerství a práva a povinnosti partnerů, je v rozporu s čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a dále s čl. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.V Brně dne 15. června 2021 David UhlířOdlišné stanovisko soudce Jana Filipa k odůvodnění usnesení sp. zn. Pl. ÚS 28/19Podle §14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podávám odlišné stanovisko k odůvodnění usnesení ze dne 15. června 2021 sp. zn. Pl. ÚS 28/19, s jehož částí (body 23 až 25) jsem se nemohl ztotožnit.Vedou mne k tomu tyto důvody:1. Předmětem řízení v této věci byl návrh Obvodního soudu pro Prahu 5 na zrušení části §3020 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), ve slovech "částí první, třetí a čtvrté". Navrhovatel tento návrh podal podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") poté, co v souvislosti se svou rozhodovací činností dospěl k názoru, že napadená část občanského zákoníku je v rozporu s čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 32 Listiny základních práv a svobod (dále také "Listina") a čl. 8 a 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").2. Šlo tedy o tzv. konkrétní kontrolu ústavnosti zákona, jejímž účelem je zajistit, aby obecné soudy mohly rozhodovat ve věcech své kompetence na základě zákonů nebo jejich ustanovení, o jejichž ústavnosti mají pochybnost.3. V této souvislosti se v bodu 17 odůvodnění správně poznamenává, že aktivní legitimace obecného soudu podat návrh na zrušení zákona nebo jeho částí se odvíjí od předmětu sporu a právní kvalifikace. Soud tedy může podat návrh na zrušení pouze takového zákona (nebo jeho dílčích ustanovení), který má přímo (bezprostředně) aplikovat při řešení aktuálního probíhajícího sporu. Úvaha o takové aplikaci musí být odůvodněná, odvozená od splnění podmínek řízení, včetně aktivní legitimace účastníků, a jde-li o hmotněprávní předpis, od jednoznačného zjištění, že předpis má být použit.4. Obecný soud je oprávněn podat návrh tehdy, navrhuje-li zrušení zákona, resp. jeho jednotlivého ustanovení, jehož aplikace má být bezprostřední, případně je nezbytná; nepostačí jen hypotetické použití nebo jiné širší souvislosti [usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2000 sp. zn. Pl. ÚS 39/2000 (U 39/20 SbNU 353)]. Z účelu a smyslu tzv. konkrétní kontroly ústavnosti právních předpisů plyne, že zákon (resp. jeho jednotlivá ustanovení), jehož má být při řešení věci použito, je pouze takový zákon, jenž překáží dosažení žádoucího, tj. ústavně konformního výsledku; nebyl-li by odstraněn, byl by výsledek probíhajícího řízení jiný, a to neústavní [viz k tomu nález ze dne 6. 3. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 3/06 (N 41/44 SbNU 517; 149/2007 Sb.), bod 26 odůvodnění].5. Odůvodnění usnesení však v tomto ohledu uvedené požadavky nerespektuje. V bodech 23 až 25 nejenže vykračuje ze shora uvedených mezí kognice Ústavního soudu, nýbrž dokonce v rozporu s tím neodpovídá na otázku navrhovatele (obecného soudu), co je po právu, či co je ústavně konformní pro rozhodnutí v jeho věci. Fakticky tak radí jedné ze stran řízení před obecným soudem, jak by měla napříště postupovat a čeho by se mohla dovolávat.6. Ústavní soud tak činí i za pomoci problematických právních prostředků s poukazem na analogii, čímž budí dojem, že jde o mezeru v právu (tam může mít její použití význam), ačkoli v případě napadené části ustanovení §3020 občanského zákoníku jde naopak o odkaz, což je zcela odlišný právní institut. V posuzované věci proto nejde o řešení mezery v právu, nýbrž o odkaz (a contrario) ve formě výslovně vylučující použití právní úpravy ve II. části občanského zákoníku na vztahy registrovaného partnerství. Nejde tedy o problém analogie, nýbrž odkazu na to, co "obdobně" lze a co naopak vůbec nelze na tento právní institut použít! Tento závěr je přímo v rozporu s tím, co §3020 občanského zákoníku sleduje - formou negativního odkazu (tedy zákazu) vylučuje obecně použití části druhé občanského zákoníku. Analogie se však má používat tam, kde právní úprava pro pochybení zákonodárce chybí (mezera v právu či v zákoně), nikoli tam, kde naopak výslovná právní úprava - lhostejno, zda něco přikazující, povolující nebo zakazující - existuje.7. Odůvodnění nynějšího usnesení Ústavního soudu tak činí za pomoci chybného závěru ve formě pars pro toto, neboť za pomoci poukazu na §800, 832 a 833 odst. 1 občanského zákoníku vlastně zpochybňuje celkovou koncepci ustanovení §3020 občanského zákoníku, které je vyjádřením hodnotové orientace zákonodárce při přijímání občanského zákoníku a jednou z podmínek pro to, aby významná část poslanců tehdy pro jeho návrh v této podobě hlasovala.8. Tak zásadní věc podle mého názoru nelze vypořádat v několika bodech usnesení, ve kterém je obecný soud shledán zjevně neoprávněným navrhovatelem. Přesto se většina pléna Ústavního soudu přiklonila k formulacím, které mohou budit dojem, že za jiné procesní konstelace by Ústavní soud mohl takovému návrhu vyhovět. Přitom z odůvodnění plyne, že navrhovatel je zjevně neoprávněným ne proto, že napadá pouze nepoužitelnost (vyloučení použití) §800, 832 a 833 občanského zákoníku, nýbrž právě proto, že napadá část ustanovení §3020 občanského zákoníku. Tato část §3020 však nota bene vylučuje použití celé části druhé občanského zákoníku, tedy prakticky brání ztotožnění manželství a jeho dopadů (vznik, zánik, příbuzenství, osvojení, vztahy rodičů a dětí, vyživovací povinnost, pěstounství) s poměry registrovaného partnerství. Právě to by muselo být předmětem nynějšího rozhodnutí o ústavnosti §3020 občanského zákoníku, nikoli jen určitý výsek právní úpravy manželství, neboť v případě vyhovění by napadené ustanovení znělo tak, že: "Ustanovení o manželství a o právech a povinnostech manželů platí obdobně pro registrované partnerství a práva a povinnosti partnerů.".9. To pak znamená, že možné vyhovění návrhu (jak postuluje odůvodnění) by znamenalo zcela zásadní změnu (revizi, nikoli pouhou novelizaci) právní úpravy registrovaného partnerství, a to nikoli jen v oněch shora uvedených třech ustanoveních občanského zákoníku, nýbrž jeho ztotožnění (viz obrat "obdobně") s manželstvím ve všech otázkách, které jsou pro manželství zakotveny v jeho §655 až 975.10. Nelze současně opomenout vznik problémů s další (nyní nedotčenou) existencí zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství, ve znění pozdějších předpisů, a již vůbec ne zásah do práv rodiče, jehož vztah k (při)osvojovanému dítěti by musel zaniknout. Tím se navíc odůvodnění usnesení, kterým se věc odmítá pro nesplnění podmínek řízení, dostává v bodě 24 dokonce do řešení merita věci samé hledáním odpovědi ve třetím kroku testu proporcionality (přiměřenost zásahu do práv druhých), jako by odpověď na otázky legitimního cíle zásahu, jeho vhodnosti a potřebnosti považovala za vypořádanou bez potřeby jakékoli argumentace. Ani prvé, ani druhé však v případě chybějící podmínky řízení podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu nepřichází do úvahy. Pro takový postup proto v posuzované věci nebyly dány podmínky.V Brně dne 15. června 2021Jan FilipK tomuto odlišnému stanovisku se připojili soudci Josef Fiala a Radovan Suchánek.V Brně dne 15. června 2021Josef FialaRadovan Suchánek