ECLI:CZ:US:2013:Pl.US.31.12.1
sp. zn. Pl. ÚS 31/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. ledna 2013 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného a Michaely Židlické, o ústavní stížnosti, kterou podali: 1/ Věci veřejné, se sídlem Praha 4, Ohradní 1087/63, IČ: 26599643, 2/ Poslanecký klub politické strany Věci veřejné, Praha 1, Sněmovní 4, 3/ poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky: Michal Babák, JUDr. Vít Bárta, Mgr. Jana Drastichová, Otto Chaloupka, Mgr. Radek John, David Kádner, ThDr. Kateřina Klasnová, Ing. Josef Novotný, Petr Skokan, Ing. arch. Miroslav Petráň, MUDr. Jiří Štětina a 4/ senátor Senátu Parlamentu České republiky MUDr. Pavel Lebeda, všichni zastoupeni JUDr. Karolem Hrádelou, advokátem se sídlem na adrese Praha 6, Českomalínská 516/27, na I. zrušení usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 6. volebního období č. 1359 ze 47. schůze ze dne 8. listopadu 2012 k návrhu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, sněmovní tisk 580/4, II. odklad vykonatelnosti usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 6. volebního období č. 1359 ze 47. schůze ze dne 8. listopadu 2012 k návrhu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, sněmovní tisk 580/4, III. předběžný odklad účinnosti publikace zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), IV. odklad účinnosti zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), V. zákaz realizovat zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), VI. vydání předběžného opatřením kterým Ústavní soud zakáže oprávněným osobám realizovat zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), VII. zrušení ustanovení §64 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve slovech "nejméně 41" a ve slovech "nejméně 17" a odst. 5 ve slovech "požadovaným počtem poslanců nebo senátorů" a VIII. zrušení zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), takto:
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Obsah ústavní stížnosti
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavním soudu dne 31. prosince 2012 a doplněné podáním doručeném Ústavnímu soudu dne 3. ledna 2013, navrhovatelé s poukazem na ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") navrhli, aby Ústavní soud rozhodl, že:
I. Ruší se usnesení Parlamentu České republiky, Poslanecké sněmovny 6. volebního období č. 1359 ze 47. schůze ze dne 8. listopadu 2012 k návrhu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) /sněmovní tisk 580/4/ - zamítnutému Senátem, že: "Poslanecká sněmovna schvaluje návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnám s církvemi a náboženskými společnostmi), podle sněmovního tisku 580/4."
II. Odkládá se vykonatelnost usnesení Parlamentu České republiky, Poslanecké sněmovny 6. volebního období č. 1359 ze 47. schůze ze dne 8. listopadu 2012 k návrhu zákona o majetkovém vyrovnám s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) /sněmovní tisk 580/4/ - zamítnutému Senátem, že: "Poslanecká sněmovna schvaluje návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), podle sněmovního tisku 580/4." do rozhodnutí Ústavního soudu o návrhu na zrušení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) vyhlášeného dne 5. 12. 2012 ve Sbírce zákonů v částce 155 pod číslem 428/2012 Sb. a v případě úplného či částečného vyhovění do zveřejnění nálezu ve Sbírce zákonů.
III. Předběžně se odkládá účinnost publikace zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) vyhlášeného dne 5. 12. 2012 ve Sbírce zákonů v částce 155 pod číslem 428/2012 Sb. do rozhodnutí Ústavního soudu o návrhu na zrušení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) vyhlášeného dne 5. 12. 2012 ve Sbírce zákonů v částce 155 pod číslem 428/2012 Sb. a v případě úplného či částečného vyhovění do zveřejnění nálezu ve Sbírce zákonů.
IV. Odkládá se účinnost zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) vyhlášeného dne 5. 12. 2012 ve Sbírce zákonů v částce 155 pod číslem 428/2012 Sb. do rozhodnutí Ústavního soudu o návrhu na zrušení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) vyhlášeného dne 5. 12. 2012 ve Sbírce zákonů v částce 155 pod číslem 428/2012 Sb. a v případě úplného či částečného vyhovění do zveřejnění nálezu ve Sbírce zákonů.
V. Zakazuje se do rozhodnutí Ústavního soudu o návrhu na zrušení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) vyhlášeného dne 5. 12. 2012 ve Sbírce zákonů v částce 155 pod číslem 428/2012 Sb. a v případě úplného či částečného vyhovění do zveřejnění nálezu ve Sbírce zákonů vládě České republiky, Ministerstvu financí, Ministerstvu kultury, Ministerstvu zemědělství, Pozemkovému fondu České republiky, Lesům České republiky, s. p., Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a všem dalším osobám uvedeným v zákoně o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), vyhlášeného dne 5. 12. 2012 ve Sbírce zákonů v částce 155 pod číslem 428/2012 Sb., jako osobám povinným či jakýmkoli jiným povinným osobám realizovat zákon o majetkovém vyrovnám s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) vyhlášeného dne 5. 12. 2012 ve Sbírce zákonů v částce 155 pod číslem 428/2012 Sb. či splnit jakékoliv povinnosti či jakoukoliv i dílčí povinnost z něj vyplývající.
VI. Ústavní soud předběžně zakazuje oprávněným osobám realizovat zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) vyhlášeného dne 5. 12. 2012 ve Sbírce zákonů v částce 155 pod číslem 428/2012 Sb. či jakékoliv oprávnění z něj vyplývající.
VII. Ustanovení §64 odst. 1 písm. b) se ve slovech "nejméně 41" a ve slovech "nejméně 17" a odst. 5 ve slovech "požadovaným počtem poslanců nebo senátorů" zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších přepisů, se ruší dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů, pokud nerozhodne Ústavní soud jinak.
VIII. Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), vyhlášený dne 5. 12. 2012 ve Sbírce zákonů v částce 155 pod číslem 428/2012 Sb., se ruší dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů, pokud nerozhodne Ústavní soud jinak.
2. Navrhovatelé v ústavní stížnosti uvedli, že neznají jakoukoliv jinou cestu, která by umožnila diskriminované politické menšině plnit její ústavní povinnosti a hájit zájmy společnosti a svá práva, než v případě svévole státní moci se obrátit na Ústavní soud, pokud neexistuje jiná cesta ochrany Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a navrhovatelé přitom nechtějí vyzývat k odporu proti státní moci zneužívajíce svého postavení.
3. Navrhovatelé dále v ústavní stížnosti uvedli, že znají zákon o Ústavním soudu a uvědomují si, že nemusí být považováni za osoby oprávněné podat podle §64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy, neboť nemusí podle určitých výkladů splňovat žádnou z podmínek zde uvedených. Proto stěžovatelé nejprve napadají uvedená ustanovení zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelé jsou si rovněž vědomi, že k porušení jejich ústavních práv dochází nikoliv konkrétním zákonem upravujícím legislativní proces, nýbrž popřením významu politických stran a jejich úlohy v demokratické společnosti při procesu schvalování zákona.
4. Podle názoru navrhovatelů v důsledku postupu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (dále jen "Poslanecká sněmovna") a předsedkyně této Poslanecké sněmovny bylo znemožněno poslancům přednést stanovisko strany a poslaneckého klubu, neboť Poslanecká sněmovna později v době přestávky v jednání Poslanecké sněmovny zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), (dále jen "napadený zákon"), přijala, a to v rozporu s Jednacím řádem Poslanecké sněmovny. Navrhovatelé rovněž Poslanecké sněmovně vytýkají, že v rozporu s Jednacím řádem Poslanecké sněmovny vyčkávala s hlasováním o návrhu zákona po jeho vrácení Senátem Parlamentu České republiky (dále jen "Senát") až na změnu ve složení Poslanecké sněmovny, kdy se poslancem stala, i v té době již nepravomocně odsouzená osoba pro korupci, která pomáhala se schválením zákona. Tím došlo podle navrhovatelů k diskriminaci politické strany, poslaneckého klubu politické strany, poslanců-stěžovatelů, ale zejména voličů, kteří zvolili poslance-stěžovatele, kteří byli zbaveni možnosti plnit své ústavní povinnosti a práva.
5. Navrhovatelé - nesenátoři zastávají stanovisko, že přijetím zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi došlo i k porušení jejich základních práv, když nemohli získat nejen od státní moci potřebné informace, ale i zabránit či se pokusit zabránit v rozporu s demokratickými principy přijetí diskriminačního zákona spojeného i s vyplacením neověřených a neodůvodněných náhrad z majetku státu ke škodě jeho obyvatel a tím i navrhovatelů.
6. Navrhovatelé - poslanci mají za to, že byla porušena jejich individuální práva včetně práva hlasovat a vyjadřovat své názory, stejně jako došlo k porušení těchto individuálních práv i u jejich politické strany a klubu, ale i senátora, jež mají právo na to, aby legislativní proces probíhal v demokratickém duchu při respektování ústavy a všichni poslanci se mohli řádně vyjadřovat a rozhodovat o zákonu vráceném Senátem.
7. Základní výhrady k napadenému zákonu uplatňují navrhovatelé proti způsobu schvalování zákona i jeho obsahu a vycházejí ze skutečnosti, že napadený zákon ohrožuje samotné základy České republiky, poráží myšlenky otců zakladatelů Československé republiky, je diskriminační vůči jiným právnickým či fyzickým osobám, vytváří neodůvodněnou materiální základnu pro pravicové politické síly z prostředků všech, prolomuje hranici Února 1948 a de facto prohlašuje dekrety prezidenta Beneše za zdroj bezpráví. Narušuje rovněž bez jakékoliv právní či jiné povinnosti ekonomickou a právní stabilitu České republiky. Napadený zákon je dle tvrzení navrhovatelů v rozporu s právem občanů podílet se na správě věcí veřejných a v rozporu s principem plurality politických sil a to i v důsledku chyb při jeho přijímání.
8. Dle názoru navrhovatelů došlo v souvislosti s přijetím napadeného zákona k porušení čl. 1, čl. 2, čl. 3, čl. 4, čl. 5, čl. 9 odst. 2, a čl. 112 odst. 1 Ústavy, čl. 1, čl. 2 odst. 1 a 2, čl. 3, čl. 11, čl. 20 odst. 2 a 3, čl. 21 odst. 1 a čl. 22 Listiny základních práv a svobod a čl. 10 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II.
Řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud se řídí rozhodnutím o atrahování působnosti čj. Org 49/12 ze dne 30. října 2012, které bylo publikováno ve formě Sdělení Ústavního soudu č. 364/2012 Sb. Podle čl. 1 odst. 1 písm. e) si plénum vyhrazuje rozhodování o ústavních stížnostech proti rozhodnutí nebo jinému zásahu orgánu veřejné moci, je-li účastníkem řízení nebo vedlejším účastníkem řízení o této ústavní stížnosti prezident republiky, vláda, předseda vlády, Parlament nebo některá z jeho komor, předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu nebo předseda Senátu Parlamentu nebo jiný orgán komory Parlamentu. Podle čl. 1 odst. 2 písm. a) si plénum v takové věci vyhradilo rovněž rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Z tohoto důvodu v posuzované věci v řízení o ústavní stížnosti rozhoduje plénum Ústavního soudu.
III.
Posouzení návrhu Ústavním soudem
10. Ústavní soud před věcným projednáním ústavní stížnosti vždy posuzuje podmínky řízení a obsah návrhu z hledisek stanovených zákonem o Ústavním soudu. Předně byl povinen posoudit otázku, zda je ústavní stížnost způsobilá k projednání, resp. zda je Ústavní soud oprávněn ji projednat z hlediska ustanovení §43 zákona o Ústavním soudu. V této předložené věci dovodil, že se jedná o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
11. Čl. 87 odst. 1 Ústavy obsahuje taxativní výčet věcí, o nichž Ústavní soud může rozhodovat, a zákon o Ústavním soudu podrobněji stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení. Uvedené se promítá i do odlišných typů a podmínek řízení, např. otázky aktivní legitimace, jak jsou obsaženy v zákoně o Ústavním soudu.
12. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzické nebo právnické osoby podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byly účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno jejich základní právo nebo svoboda. Ústavní stížnost tedy představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv nebo svobod fyzických nebo právnických osob. Procesním předmětem řízení je rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci, které jsou způsobilé narušit materiální předmět řízení a proti nimž ústavní stížnost směřuje. Z této skutečnosti a z toho, že úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), zejména plyne, že ústavní stížnost je možné podat pouze za určitých okolností a Ústavní soud se jí nemusí věcně zabývat vždy, nýbrž jen v zákonem vymezených případech.
13. V ustanovení §64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je uveden výčet subjektů oprávněných podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení. Návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy je oprávněn podat prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, vláda za podmínek uvedených v §118, ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v §74 tohoto zákona, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v §119 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.
14. K základním procesním podmínkám ústavní stížnosti patří pravomoc a příslušnost Ústavního soudu k řízení o rozhodnutí. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu nelze ústavní stížnost podat pouze proti právnímu předpisu. Samotný právní předpis totiž není možno pokládat za zásah orgánu veřejné moci ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, protože tento zásah musí mít charakter individuálního aktu aplikace práva nebo jiného individuálního zásahu do základních práv a svobod, a nikoliv charakter normativního právního aktu.
15. Návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení může sice podat také fyzická nebo právnická osoba, avšak pouze tehdy, pokud jejich uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem její ústavní stížnosti, jež je v tvrzeném rozporu s ústavním pořádkem (§74 zákona o Ústavním soudu). O tuto situaci se v daném případě nejedná. Základním předpokladem podání návrhu podle ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu je "uplatnění" napadeného právního předpisu. To znamená, že teprve až na základě aplikace předmětného předpisu (nastalé skutečnosti) je vydáno rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci, které je předmětem ústavní stížnosti a které se projevilo v individuální právní sféře stěžovatele negativně, tj. došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod. Mezi ústavní stížností napadeným rozhodnutím nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci a ustanovením právního předpisu navrženého ke zrušení musí existovat úzká vazba v tom smyslu, že nebýt napadeného ustanovení právního předpisu, nebylo by vydáno ani napadené rozhodnutí nebo uskutečněn jiný zásah orgánu veřejné moci. Předpokladem projednání návrhu na zrušení zákona podle §74 zákona o Ústavním soudu je tedy řádná a projednatelná ústavní stížnost. Ve vztahu k ústavní stížnosti má pak návrh na zrušení právního předpisu akcesorickou povahu, v kontextu ústavní stížnosti je také posuzován a sdílí její osud (Wagnerová E., Dostál. M., Langášek T., Pospíšil I.: Zákon o Ústavním soudu s komentářem. 1. vyd., Praha: ASPI, 2007, s. 366 a 367, ISBN 978-80-7357-305-8 a Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V.: Zákon o Ústavním soudu, komentář, 2. vydání, C. H. Beck, 2007, s. 543 až 545, ISBN 978-80-7179-599-5).
16. Ústavní soud je, jak uvedeno výše, příslušný posuzovat legislativní proces včetně usnesení přijatých v jeho rámci pouze v rámci kompetencí, daných mu Ústavou. Návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 Ústavy musí být proto podán subjektem k tomu oprávněným (§64 zákona o Ústavním soudu). Protože se tak v posuzovaném případě nestalo, není dána příslušnost Ústavního soudu posuzovat akty Parlamentu České republiky, které byly vydány v průběhu legislativního procesu a které směřují k přijetí zákona. K přezkumu legislativního procesu může dojít pouze na základě návrhu splňujícího podmínky dané Ústavou (čl. 87 odst. 1 Ústavy). Ústavní soud zastává názor, že navrhovaný zásah do probíhajícího rozhodovacího procesu moci zákonodárné by zcela vybočil z ústavně zakotvené pravomoci Ústavního soudu a je přesvědčen, že požadavek navrhovatelů zasahuje do ústavně garantovaných principů právního státu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. března 2011 sp. zn. Pl. ÚS 47/10, U 2/60 SbNU 765 a usnesení ze dne 25. ledna 2002 sp. zn. II. ÚS 21/02 in http://nalus.usoud.cz).
17. Ústavní soud uzavírá, že podaná ústavní stížnost směřuje nikoliv proti usnesení, které bylo aplikováno na základě napadeného zákona, ale proti usnesení, které bylo přijato v rámci legislativního procesu napadeného zákona a předcházelo jeho platnosti a účinnosti. Posouzení takové ústavní stížnosti směřující proti usnesení, kterým byl návrh napadeného zákona schválen, ale primárně směřující proti napadenému zákonu, za situace, kdy navrhovatelé zcela evidentně nesplňují podmínky pro podání návrhu podle §64 zákona o Ústavním soudu, zjevně vybočuje z mezí kompetencí Ústavního soudu. Ústavní soud také nepřehlédl, že v posuzované věci se jedná o řízení o ústavní stížnosti spojené s návrhem na zrušení právního předpisu v řízení o konkrétní kontrole norem, v němž je stanoveno povinné zastoupení advokátem a připomíná obecné důvody zavedení obligatorního právního zastoupení v tomto typu řízení.
18. Je nesporné, že pravomoc Ústavního soudu k přezkumu napadeného zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi je dána, avšak chybí tu aktivní legitimace navrhovatelů. Okruh účastníků řízení podle §64 zákona o Ústavním soudu je jednoznačně vymezen, pročež účastenství jiných než tam uvedených osob nepřichází v úvahu.
19. Pokud jde o návrh na zrušení napadených ustanovení zákona o Ústavním soudu, Ústavní soud s vazbou na čl. 88 Ústavy nemá pravomoc k projednání tohoto návrhu (slovy zákona o Ústavním soudu "není příslušný").
20. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků z důvodů uvedených v ustanovení §43 odst. 1 písm. d) a písm. c) zákona o Ústavním soudu spolu se všemi ostatními návrhy odmítnout jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, resp. jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 15. ledna 2013
Pavel Rychetský v.r.
předseda Ústavního soudu