Rozhodnutí Ústavního soudu
ze dne 27.05.1998, sp. zn. Pl. ÚS 34/97 [ nález / JANŮ / výz-2 ],paralelní citace: N 59/11 SbNU 77 [ 152/1998 Sb. ] dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1998:Pl.US.34.97
Postup při pozemkových úpravách v územích s nedokončeným scelovacím řízením
Právní větaPozemkové úpravy ve své většině nepředstavují vyvlastnění vlastnického práva v pravém slova smyslu, protože v podstatě jsou hromadnou dobrovolnou směnou vlastnických práv dotčených vlastníků. Nicméně, pro tu skupinu vlastníků, která s prováděnými úpravami nesouhlasí, jsou ústavní pravidla platná pro vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva krajním kriteriem ochrany jejich vlastnictví. Ústavní soud konstatuje, že pozemkové úpravy se provádějí ve veřejném zájmu, na základě zákona a je na příslušných orgánech, aby - ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod - striktně zajistily právo na adekvátní náhradu.
ECLI:CZ:US:1998:Pl.US.34.97
sp. zn. Pl. ÚS 34/97NálezÚstavní soud rozhodl dne 27. května 1998 v plénu ve věci návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení ustanovení §9b až 9h zákona České národní rady č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění zákona č. 217/1997 takto:Návrh se zamítá.Odůvodnění:I.Dne 9. října 1997 podala skupina 46 poslanců Poslaneckésněmovny Parlamentu České republiky návrh na zrušení ustanovení§9b až 9h zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravácha pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů. Návrhemnapadená ustanovení byla do zákona č. 284/1991 Sb. doplněnazákonem č. 217/1997 Sb., jehož obsahem byla právní regulace, mimojiné, postupu při pozemkových úpravách v územích s nedokončenýmscelovacím řízením. Novelizace nabyla účinnosti dnem vyhlášenízákona č. 217/1997 Sb. ve Sbírce zákonů, tj. dnem 8.9.1997, a tímse stala součástí textu zákona č. 284/1991 Sb.Skupina poslanců ve svém návrhu tvrdí, že napadenáustanovení zákona jsou v rozporu s čl. 11 odst. 1 a 4Listinyzákladních práv a svobod (dále jen "Listina"). Konkrétněpoukazují na skutečnost, že citovaná ustanovení umožňují přechodvlastnického práva bez souhlasu dosavadního vlastníka a preferujíužívací vztahy (jež nepožívají ústavněprávní ochrany) předvlastnickým právem, čímž je znemožňováno jedno ze základníchpráv, a to právo vlastnit majetek. Navrhovatelé současněpoukazují na okolnost, že přechody vlastnického práva postrádajícharakter vyvlastnění podle čl. 11 odst. 4Listiny, zejménaproto, že se tak neděje ve veřejném zájmu, neboť není veřejnýmzájmem ukončit nedokončená scelovací řízení, a dále že napadenáúprava neobsahuje poskytnutí náhrady všem účastníkůmnedokončeného scelovacího řízení. Náhrada, dle dikce zákona,nebude příslušet těm, jimž okresní úřad po dohodě s katastrálnímúřadem nevyhoví, a těm, v jejichž obvodě pozemkových úprav nenípotřebná výměra pozemků. Navíc, i tam, kde zákon náhradupřipouští, je poskytována jinými osobami než těmi, v jejichžprospěch došlo k nucenému přechodu vlastnických práv. Podlestanoviska navrhovatelů, novelizací upravený nucený přechodvlastnického práva nastává ex tunc, pravděpodobně od doby, kdyvznikl návrh scelovacího plánu, popřípadě, kdy účastník scelovánípřevzal podle návrhu scelovacího plánu pozemky do náhradníhoužívání. Tyto aspekty ve svém souhrnu hodnotí navrhovatelé jakojiný způsob nuceného zbavení vlastnického práva než jak stanovíčl. 11 odst. 4Listiny.II.Návrh na zrušení §9b až 9h zákona České národní rady č.284/1991 Sb., ve znění zákona č. 217/1997 Sb., podala podle čl.87 odst. 1 písm. a) Ústavy a §64 odst. 1 písm. b) zákona č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, skupina čtyřicetišesti poslancůPoslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, kteří ze svýchřad pověřili zastupováním v řízení před Ústavním soudem ing.M. T.Po zjištění, že neexistují důvody ani pro odmítnutí návrhupodle §43 zákona č. 182/1993 Sb., ani pro zastavení řízení podle§67 téhož zákona, byl návrh v souladu s ustanovením §69citovaného zákona zaslán Poslanecké sněmovně Parlamentu ČRa Senátu Parlamentu ČR s výzvou k vyjádření. V rámci zajišťovánídalších listinných důkazů podle §42 odst. 2, §48 odst. 1 a 2a,§49 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. vyžádal Ústavní soudstanovisko dalších vybraných ústředních orgánů, a to Ministerstvazemědělství - Ústředního pozemkového úřadu a Českého úřadukatastrálního a zeměměřického a Ministerstvo zemědělství požádalo poskytnutí všech písemných podkladů z přípravy napadenéhopředpisu.III.Vyjádření účastníka řízeníA) Poslanecká sněmovna Parlamentu České republikyPoslanecká sněmovna Parlamentu ČR, jako účastník řízení vesvém vyjádření podepsaném jejím předsedou ing. Milošem Zemanemvycházela z obsahu důvodové zprávy. Zejména poukázala na to, žezákon o půdě (sc. zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějšíchpředpisů) se nevypořádal s dlouhodobě neřešeným chaotickýmprávním stavem v cca 450 katastrálních územích vzniklým v různýchstadiích přerušeného a nedokončeného scelovacího řízení podlescelovacího zákona č. 47/1948 Sb. a předcházejícího vládníhonařízení č. 171/1940 Sb., o scelování hospodářských pozemkůa o jiných úpravách pozemkové držby, a rovněž s důsledkynedokončeného přídělového řízení z pozemkových reforem. Řešenínashromážděných problémů se neobejde bez aktivního zásahu státudo majetkových vztahů v katastrech. Z obsahu zvláštní částidůvodové zprávy se zdůrazňuje především poukaz na zajištěnísoudní ochrany práv a oprávněných zájmů dotčených vlastníků(odvolacím orgánem proti rozhodnutí o schválení návrhupozemkových úprav je soud).Poslanecká sněmovna potvrzuje, že vzniklé chaotické právnívztahy k pozemkům v územích s nedokončeným scelováním jsoudůsledkem přerušeného scelovacího řízení po únoru 1948 a v etapě,kdy náhradní pozemky i společná zařízení byla již předánaa účastníky převzata do užívání, ale nebyl proveden zápis novýchvlastnických vztahů v pozemkové knize. Tím byl vytvořen stav, kdys vlastnickým právem k určenému pozemku bylo spojeno užívacíprávo k pozemku zcela jinému s tím, že tento užívací vztah bylúčastníky považován za vlastnictví. Na základě toho se Poslaneckásněmovna domnívá, že neexistuje možnost vyřešení jednotlivéhopřípadu, aniž by došlo k zásahu do právních vztahů jinýchsubjektů.Vyjádření Poslanecké sněmovny konkrétně reaguje na některénámitky navrhovatelů. K nim např. uvádí, že kritizovanéupřednostnění užívacího práva před vlastnickým právem nenínapadenou právní úpravou umožněno obecně, ale pouze ve spojitostis řešením otázky vlastnického práva osob, jímž bylo po přidělenía převzetí jiných (náhradních) pozemků účastníky scelováníznemožněno užívání vlastního pozemku, a uživatelé převzatépozemky nepřetržitě užívali v dobré víře, že jsou vlastníky.K námitce ohledně účinnosti přechodu vlastnických práv Poslaneckásněmovna připomíná, že účinnost je spojena se dnem nabytí právnímoci rozhodnutí okresního pozemkového úřadu o přechoduvlastnických práv, nejde-li o případy stanovené zákonem v §9d.Myšlenkové závěry vyjádření Poslanecké sněmovny sekoncentrují na zhodnocení účelu právní úpravy. V tomto duchu jezdůrazňován cíl zákona v dosažení právní jistoty ve vlastnickýchvztazích k pozemkům v územích, kde existují nevyřešené otázky- zda se účastníci scelování podle stavu řízení stali jižvlastníky náhradních pozemků či nikoliv (a to např. na základěvydržení) - a kde je třeba v současné době řešit i důsledkyprováděných převodů, přechodů, výkupů i vyvlastnění pozemků zauplynulých 40 let, při nichž byli někdy za řádného vlastníkapovažováni jejich držitelé po scelování a někdy jejich knihovnívlastníci. Cílem zákona rozhodně není, dle Poslanecké sněmovny,vyvlastňování či jiné omezování vlastnického práva, ale naopakjeho ochrana odstraněním stavu, kdy vlastníci doposud v důsledkunedokončeného scelovacího řízení byli ve svých právech omezenitak, že došlo ke ztrátě předmětu jejich vlastnického práva neboztratili možnost disponovat tímto vlastnictvím.V závěru vyjádření vyslovuje předseda Poslanecké sněmovnystanovisko, že zákonodárný sbor jednal v přesvědčení, že přijatýzákon je v souladu s Ústavou a právním řádem České republiky,zákon byl schválen dne 30.7. 1997, byl podepsán příslušnýmiústavními činiteli a řádně vyhlášen. Podle jeho názoru je naÚstavním soudu, aby v souvislosti s podaným návrhem posoudilústavnost tohoto zákona a vydal příslušné rozhodnutí.B) Senát Parlamentu České republikyVe vyjádření Senátu , podepsaném jeho předsedou doc. JUDr.Petrem Pithartem jsou použity obsahově shodné argumenty, jako vevyjádření Poslanecké sněmovny. In concreto zdůrazňuje stanoviskoSenátu myšlenku, že jedním z hlavních důvodů přijetí napadenéhozákona je napravení dlouhodobě neřešeného chaotického právníhostavu v cca 450 katastrálních území vzniklých v různých stadiíchpřerušeného a nedokončeného scelovacího řízení.Senát se také zaměřil na námitku poslanců týkající se účinkůpřechodu vlastnických práv. K tomu uvádí, že tato účinnost jespojena se dnem nabytí právní moci rozhodnutí okresníhopozemkového úřadu o přechodu vlastnických práv, nejde-lio případy stanovené zákonem v §9d.V závěru vyjádření se konstatuje, že Senát při projednávánízákona schváleného Poslaneckou sněmovnou neshledal důvody, prokteré by nemohl s tímto zákonem vyslovit svůj souhlas. Podle jehostanoviska je na Ústavním soudu, aby posoudil ústavnost tohotozákona a vydal příslušné rozhodnutí.IV.Rekapitulace vyžádaných stanovisekA) Ministerstvo zemědělství - Ústřední pozemkový úřadÚstřední pozemkový úřad konstatuje, že pozemkové úpravyv územích s nedokončeným scelováním nebylo možno před provedenounovelizací prakticky realizovat, neboť obecné zásady řízenío pozemkových úpravách předpokládají jasné vlastnické vztahyk pozemkům ve stanoveném obvodu. Teprve po účinnosti zák. č.217/1997 Sb. mohou pozemkové úřady v řízení pokračovat právěs ohledem na možnosti, které jim přinesla právní úprava zejménav ustanovením §9b až 9h.Nejdůležitější přínos novelizace provedené zákonem č.217/1997 Sb. spatřuje Ústřední pozemkový úřad v tom, že:a) stav pozemkového vlastnictví v územích, kde výsledky zescelování byly zavedeny do evidence nemovitostí a následněpřevzaty do katastru nemovitostí, se stal stavem platným,b) v katastrální územích, kde je stav pozemkového vlastnictvív katastru nemovitostí veden podle stavu před scelováním, jemožné- zahrnout do pozemkových úprav i ty pozemky, které by podleobecných zásad podle §3 odst. 2 zák. České národní rady č.284/1991 Sb. byly z pozemkových úprav vyloučeny,- sestavit nároky vlastníků tím, že jsou stanovena pravidlaa postup v případech uvedených v §9d, 9e a 9f,- rozhodnout o schválení pozemkových úpravy při dodrženístanovených pravidel i bez souhlasu vlastníků.B) Český úřad zeměměřický a katastrálníV obsáhlém stanovisku Českého úřadu zeměměřickéhoa katastrálního (ČÚZK) je podán důkladný právní rozbor vývojescelovacího řízení. Současně je v něm vyjádřen názor o tom, žeustanovení zákona, která umožňují, aby za pozemky, které fyzickéosoby (nebo jejich předchůdci) vložily do scelovacího řízení,byla poskytnuta odpovídající náhrada v plnohodnotnémneduplicitním vlastnictví k jiným pozemkům nebo finanční náhradav penězích, nemohou být v rozporu s ustanovením čl. 11Listiny.Úprava byla vedena snahou najít optimální řešení léta neřešenéhoproblému, když při hledání prostředků byla preferována snahazachovat především práva nabytá v dobré víře, snaha, aby sekaždému, kdo vložil kdysi pozemky do scelovacího řízení, dostalopokud možno odpovídající náhrady, a aby dovršení nedokončenéhoscelení vedlo k obnovení jistoty vlastníků v dotčených územích.V.Ústavní soud, jak mu ukládá §68 odst. 2 zákona č. 182/1993Sb., nejprve zkoumal, zda zákon č. 217/1997 Sb., protiústavnostjehož ustanovení navrhovatelé namítají, byl přijat a vydánv mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsanýmzpůsobem.Z vyjádření Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR,z těsnopisecké zprávy o schůzi Poslanecké sněmovny 12 (2. díl),2. volební období, jakož i ze sněmovních tisků č. 139, 139/1a 139/2 je zřejmé, že zák. č. 217/1997 Sb. navrhla vláda Českérepubliky. Zákon byl přijat Poslaneckou sněmovnou ParlamentuČeské republiky podle čl. 15 odst. 1 a čl. 106 odst. 2 věta třetíÚstavy. Kvora předepsaná ustanoveními čl. 39 odst. 1 a 2Ústavybyla dodržena. Pro usnesení Poslanecké sněmovny, v němž bylvysloven souhlas s vládním návrhem zákona, ve znění schválenýchpozměňovacích návrhů, se z přítomných 179 poslanců pro vyslovilo146, proti 2.Z vyjádření Senátu Parlamentu ČR a ze stenozáznamu z jeho7. schůze vyplývá, že Senát zákon schválil dne 30. července1997, a to v hlasování, při kterém z 75 přítomných senátoreka senátorů se pro schválení návrhu zákona vyslovilo 64 senátorek,resp. senátorů a nikdo nehlasoval proti.Ústavou předepsaný způsob přijetí zákona byl dodržen, stejnětak i jeho vydání, neboť byl podepsán předsedou Poslaneckésněmovny, prezidentem republiky a předsedou vlády (čl. 51Ústavy)a byl vyhlášen ve Sbírce zákonů (čl. 52Ústavy, §2 zákona č.545/1992 Sb., o Sbírce zákonů České republiky) v částce 76,ročník 1997, rozeslané dne 8. září 1997. Tímto dnem nabyl zákonč. 217/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národnírady č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkovýchúřadech, ve znění zákona České národní rady č. 38/1993 Sb.,a doplňuje zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání(živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, platnostia současně i účinnosti.Námitky skupiny poslanců se koncentrují na poukázání rozporupřijaté právní úpravy a jejího obsahu s ústavně právní ochranouzákladních lidských práv a svobod. Je nepochybné, že subjektivnívlastnické právo patří v demokratické společnosti do souboru právchráněných předpisy nejvyšší právní síly. Jakékoliv zásahy dovlastnického práva, zejména omezení a odnětí musí respektovatpřísná pravidla. Proto také Listina garantuje právo každéhovlastnit majetek (čl. 11 odst. 1) a připouští vyvlastnění nebonucené omezení vlastnického práva jen ve veřejném zájmu, a to nazákladě zákona a za náhradu (čl. 11 odst. 4). Navrhovatelé tvrdí,že tato ustanovení Listiny byla přijetím napadených ustanoveníporušena, a to z těchto důvodů:a) přechody vlastnického práva [na podkladě existence návrhuscelovacího plánu - §9b odst. 2, založení vlastnického právaosobě, která sama pozemek užívá od doby jeho převzetí vescelování - §9d odst. 1 písm. a), na základě rozhodnutípozemkového úřadu - §9e) bez souhlasu vlastníků (§9g odst. 1)]postrádají charakter vyvlastnění neboť se tak neděje ve veřejnémzájmu, když podle navrhovatelů není veřejným zájmem ukončitnedokončená scelovací řízení,b) napadená ustanovení nezaručují poskytnutí náhrady všemúčastníkům scelovacího řízení - náhradu neobdrží ti, jímžnevyhoví okresní úřad po dohodě s katastrálním úřadem, a dále ti,v jejich obvodě pozemkových úprav není potřebná výměra pozemků.Vzhledem k obsahu námitek navrhovatelů zkoumal Ústavní soudvěcné důvody, které vedly k přijatí napadené právní úpravy, jakoži soulad přijaté právní úpravy s ústavním pořádkem Českérepubliky.ad a) Jednotlivé případy, u nichž navrhovatelé namítajínedostatek veřejného zájmu, jsou legislativně vyjádřeny takto:
§9b odst. 2V katastrálním území, ve kterém nebylo dokončeno scelovánía katastr nemovitostí vede vlastnictví k pozemkům v souladus návrhem scelovacího plánu, platí, že vzniklo vlastnictvík pozemkům podle tohoto návrhu.§9d odst. 1, písm. a), včetně návětíJsou-li v důsledku nedokončeného scelování u některýchpozemků nebo jejich částí zapsány v katastru nemovitostí jakovlastníci dvě či více osob a nejde-li o spoluvlastnictví, potomje vlastníkem takového pozemku ta osoba nebo její právnínástupce, která sama pozemek nepřetržitě užívá od doby jehopřevzetí ve scelování, nebo ...§9ePokud účastník scelování převzal podle návrhu scelovacíhoplánu do užívání za pozemky, s nimiž vstoupil do scelovánía které doposud vlastní, pozemky náhradní ve vlastnictví jinýchvlastníků a tyto pozemky sám nebo jeho právní nástupce dosudužívá a vlastní stavbu umístěnou na některém z těchto pozemkůnebo jde o pozemek s trvalým porostem (sad, vinice aj.),popřípadě zahradu, okresní pozemkový úřad rozhodne o přechoduvlastnického práva k předmětnému pozemku na jeho uživatele.Není nejmenších pochybností o tom, že pozemky, zejménaurčené k zemědělskému využívání, byly v historii lidskéspolečnosti považovány za součást přírody a krajiny, přitomnázory na vhodné uspořádání přírody a krajiny prošly určitýmvývojem. Zásahy provázející toto uspořádání byly však ve všechpřípadech považovány za činnost prováděnou ve veřejném zájmu.Nezbytným produktem pozemkových úprav byly i zásahy dovlastnických a jiných práv k pozemkům. Principiálně se tak děloza náhradu, a to buď náhradu věcnou (přidělením náhradníhopozemku), či relutární (přiznáním adekvátní náhrady v penězích).Jde o postup obvyklý ve všech vyspělých zemích také v dnešnídobě, i když k němu nedochází v takovém rozsahu jako v Českérepublice. Přitom však neexistují signály, že by v těchtopřípadech byl takový postup klasifikován jako porušovánízákladních lidských práv.V tomto směru patřilo k avantgardním státům v období 19.století Německo, které bylo vzorem pro rakouské zákonyo agrárních operacích (na území České republiky většinou platnýchaž do poloviny 20. století), také v Uhrách byla věnována úpravámpozemkové držby značná pozornost již od první poloviny 19.století. K agrárním operacím bylo zařazováno především scelování(komasace) hospodářských pozemků, scelování lesů, děleníspolečných pozemků (agrárních společenstev) a úprava užívacícha správních práv ke společným pozemkům, jakož i očišťování lesůod cizích enkláv a vyrovnávání lesních hranic. V současné době setakové zásahy označují jako "pozemkové úpravy".Počátky pozemkových úprav se na území České republikyobjevují již v minulém století. Nejprve byly založeny nadobrovolné směně vlastnických práv k pozemkům, neboť senedostávalo potřebné právní úpravy. Scelování bylo považováno zaúpravu pozemkové držby spočívající v tom, že vlastníci půdyodevzdali všechny své hospodářské nebo lesní pozemky určitéhoobvodu do společné masy, z které obdrželi jako náhradu novépozemky, pokud možno pravidelného a účelného tvaru v počtu mnohemmenším, avšak ve větší výměře jednotlivých kusů. Současně seprováděla s novým rozdělením půdy úprava zařízení potřebných proúčelné obdělávání pozemků (např. nové přístupové cesty,odvodňovací příkopy, remízy pro ochranu polní zvěře) a úpravaprávních poměrů s pozemkovou držbou souvisejících (např.vypořádání služebností a reálných břemen). Scelování pozemků bylobuď soukromé nebo úřední. Soukromé scelování se provádělovzájemnou dohodou účastníků, kteří směnnými smlouvami jednotlivépozemky mezi sebou si vyměnili tak, aby vždy ze dvou nebo vícesousedních pozemků byl utvořen jeden větší celek pro každéhoměnitele. Poněvadž tato akce vyžadovala vždy souhlas stran,omezila se zpravidla jen na směny několika málo pozemkůa docházelo k ní dosti zřídka. Pro rozvoj zemědělství byl jejípřínos proto hodnocen jako nepoměrně menší ve srovnání s úřednímscelováním.Směna vlastnických práv v rámci pozemkové úpravy je velmináročný proces, který musí být formálně proveden v jeden okamžikna celém území pozemkové úpravy. Není totiž možné, aby jedenúčastník vlastnické právo k pozemku v rámci mnohonásobné výměnyvlastnických práv směnil, zatímco jiný nikoliv. Jinak by došlok tomu, že k určitým pozemkům by mělo plné vlastnické právosoučasně několik vlastníků, což je vzhledem k jeho obsahu pojmověvyloučeno (nejde-li o spoluvlastnictví). Úřední scelováníprováděly na základě citovaných zákonů zvláštní státní úřadysprávní podle řízení podrobně upraveného. Tyto tzv. agrární úřadybyly zřízeny na Moravě a ve Slezsku. Jejich působnost sevztahovala na projednání a rozhodnutí o všech skutečnýcha právních poměrech, které při scelování nemohly zůstatv dosavadním stavu. Z působnosti agrárních úřadů byly vyňatypouze spory o vlastnictví a držbu pozemků, věci upravenéstavebními řády a předpisy o železnicích a veřejných cestách.K zahájení scelovacího řízení postačoval návrh poloviny vlastníkůhospodářských pozemků (příp. také jen třetiny vlastníků).Principy citované právní úpravy byly převzaty do vl. nař. č.171/1940 Sb. o scelování hospodářských pozemků a o jinýchúpravách pozemkové držby, na jehož základě bylo zahájeno scelenív převážné řadě katastrálních územích po II. světové válce, anižbylo scelovací řízení dokončeno, čímž byl založen problém, kterýnovelizace řeší.Poslední právní předpis, který v předlistopadovém obdobíupravoval postup při pozemkových úpravách na principu adekvátnínáhrady za zásah do vlastnického práva k pozemku byl zák. č.47/1948 Sb. (tento zákon přitom zachoval možnost dokončit jižzahájená scelovací řízení podle dřívějších předpisů, jestliže jižv těchto věcech bylo skončeno odhadní řízení). Adekvátní náhradapřitom spočívala v přidělení náhradního pozemku nebo v peněžitémplnění. Obecně při zahájení pozemkové úpravy došlo k omezenívlastnického práva všech účastníků úpravy k pozemkům do nízahrnutých. Rozsah tohoto omezení se s dalším průběhem měnil.Významné omezení vlastnického práva účastníků pozemkové úpravynastalo v okamžiku, kdy jim bylo zřízeno tzv. právo zatímníhoužívání náhradních pozemků k pozemkům jiných vlastníků (§60 cit.zákona), pokud jim nebyla vyplacena peněžitá náhrada. Od zřízenípráva zatímního užívání nastal stav, kdy vlastnické právok pozemku podrobenému scelení již neumožňovalo užívat vlastněnýpozemek, ani požívat jeho plody, ale bylo s ním spojeno právoužívat pozemek v zatímním užívání a požívat plody tohoto pozemku.Tedy, po odevzdání náhradního pozemku do zatímního užívání bylovlastnické právo jednoho pozemku trvale spojeno s užívacím právemk pozemku zcela jinému. Přitom tento stav nebyl časově nijakomezen. Scelovací zákon však předpokládal, že jde o stavpřechodný, který bude trvat pouze do doby, než bude scelovacířízení ukončeno i po formálně právní stránce a dojde ke směněvlastnických práv k pozemkům, při které se změní právo zatímníhoužívání na vlastnické právo při současném zániku vlastnickéhopráva k původnímu pozemku, který byl vložen do scelovacíhořízení. Scelování mělo být zakončeno závěrečným řízením, v němžměla být provedena, mimo jiné, změna, oprava a založení pozemkovéknihy a pozemkového katastru, jako základních nástrojů tehdejšíevidence nemovitostí. Zakončení scelovacího řízení mělo býtoznámeno vyhláškou v Úředním listě II.Stát, který v době komunistického režimu nerespektoval anizákony, jež sám přijal, postupem doby ztratil zájem na tom, abybyl dodržován postup stanovený právními předpisy a od oznamováníukončení řízení se upustilo. Do pozemkových úprav se začalvýrazně prosazovat politický podtext. Počínaje rokem 1950 sepozemkové úpravy staly nástrojem co nejrychlejší likvidacerozporu mezi zestátněnými odvětvími národního hospodářství,zejména průmyslu, a přetrvávajícím poměrně silným zemědělskýmsektorem. V široké míře byl využíván zákon č. 69/1949 Sb.,o jednotných zemědělských družstvech, který měl dát našemuzemědělství nový směr - nově organizovat zemědělský půdní fonda podpořit i v zemědělství rozvoj zemědělské výroby po vzorusovětských kolchozů a sovchozů, při maximálním potlačenísoukromého vlastnictví zemědělského nemovitého majetku.Vládním nařízením č. 47/1955 Sb., o opatřeních v oboruhospodářsko-technických úprav pozemků, došlo ke zrušeníscelovacího zákona, nebyla však zrušena žádná práva nabytá najeho základě. Tato nová právní úprava však neobsahovala žádnépravidlo chování, na jehož základě by bylo možné dokončitzapočatá, ale dosud neukončená scelovací řízení, ani faktickyneumožňovala návrat k původnímu vlastnictví. Tím byla všechnaneukončená scelovací řízení fakticky přerušena a právní vztahyk pozemkům dotčeným nedokončeným scelovacím řízením bylyponechány v tom stavu, v jakém byly. Zatímní užívání k náhradnímupozemku se změnilo na právo náhradního užívání, jejich obsahzůstal prakticky totožný, rozdíl spočíval v tom, že právozatímního užívání mělo trvat jen do své transformace vevlastnické právo, náhradní užívání se ve vlastnické právo nikdynemělo změnit. Vl. nař. č. 47/1955 Sb., i když podle nějprobíhaly hospodářsko-technické úpravy pozemků, nekalkulovalos tím, že by v návaznosti na úpravy krajiny a změn konfiguracezemědělské půdy, mělo docházet ke směně vlastnických práv. Podleněj totiž mohlo u pozemků v soukromém vlastnictví docházet jen kesměně práv užívacích.Prováděcí předpisy (nejprve vyhl. č. 212/1955 Ú.l.) pouzeprohlásily předešlé pozemkové úpravy za úpravy provedené podlevl. nař. č. 47/1955 Sb. a stanovily, že náhradní pozemky dané doužívání se považují za pozemky přidělené do užívání (obdobnýrežim postihl požívací a užívací práva), posléze (vyhl. č.27/1958 Ú.l.) vyjádřily nedotčenost vlastnických práv k pozemkům,které byly pojaty do pozemkových úprav provedených v souladus účelem sledovaným vl. nař. č. 47/1955 Sb. před jeho účinností.Druhým prováděcím předpisem byl učiněn pokus o vyjádření faktu,že při pozemkových úpravách zahájených podle scelovacího zákonake směně vlastnických práv nedošlo. Toto ustanovení však nebylostátní mocí respektováno (tento závěr platí zejména o praktikáchministerstva zemědělství v 70. letech).Z podaného přehledu je evidentní, že přechodný stav vyvolanýv souladu se scelovacím zákonem, kdy vlastnickému právuk určitému pozemku neodpovídalo právo požívání a užíváník pozemku ve vlastnictví, ale k pozemku náhradnímu, trvá až dosoučasné doby. Vazba mezi vlastněným a náhradním pozemkem máprakticky věcně právní charakter, protože trvá i tehdy, kdyždojde ke změně vlastníka pozemku. Žádným právním předpisem nebyloprávo náhradního užívání zrušeno, i po přijetí zákona č.229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinémuzemědělskému majetku, zůstalo zachováno s předpokladem trvání aždo schválení návrhu pozemkové úpravy.Tento právní stav znamená, že vlastníkem pozemku, který bylpodroben scelovacímu řízení, později přerušenému, je osoba, kterápozemek do scelovacího řízení vložila, ev. její právní nástupce(nedošlo-li k zániku vlastnického práva jiným způsobem).Vlastnické právo k tomuto pozemku je svým obsahem tzv. holýmvlastnictvím. Vlastník totiž nemůže svůj pozemek užívat, nenáležímu ani právo užívání a požívání. K vlastnictví tohoto pozemku,právě v důsledku nedokončeného scelovacího řízení, neoddělitelněnáleží právo náhradního užívání pozemku jiného vlastníka, k jehožobsahu patří právo užívat náhradní pozemek a přivlastňovat sijeho plody.V souvislosti s pokračující tzv. socializací vesnice semnožily případy nerespektování vlastnického práva, důraz bylkladen na práva užívací. Stát nikdy neprovedl knihovní pořádek,ač k tomu byl zákonem č. 90/1947 Sb. i zákonem č. 47/1948 Sb.zavázán. Přestala být vedena základní evidence v pozemkovýchknihách, byly opuštěny tradiční principy nabývání vlastnickéhopráva, naopak byla zaváděna jednotná evidence půdy, jejímž úkolembyl popis a zobrazení toliko užívacích vztahů, a to navíc podlefaktického stavu, bez ohledu na právní titul. Ani tato evidencenezachycovala některá užívací práva, k nimž patřilo právozatímního užívání, právo náhradního užívání, právo družstevníhoužívání apod.Nápravu nepřineslo ani vytvoření nového evidenčníhosystému-evidence nemovitostí v r. 1964. Původní záměr směřujícívedle evidence užívacích vztahů také k zachycení vztahůvlastnických, však nebyl důsledně realizován. Např. zemědělskéa lesní pozemky ve vlastnictví občanů, které užívalasocialistická organizace nebo které byly v náhradním užívání, sev mapách evidence nemovitostí vůbec nezobrazovaly a neevidovalyse podle parcelních čísel. Vlastnická práva k takovým pozemkůmbyla evidována jen v části D listu vlastnictví vyhrazené propoznámky, a to textem "ostatní pozemky v kat. úz. ....v užívánísocialistické organizace." Založení a vedení evidence nemovitostíbylo zvlášť obtížné v katastrálních územích, v nichž bylo v roce1955 přerušeno scelovací řízení. Spisy ze scelovacích prací bylyuloženy u různých orgánů, některé byly ztraceny, jiné nebylomožné dohledat. Důsledek vyplývající ze scelovacího zákona, že odpřidělení pozemku do zatímního užívání vznikl stav trvající dosměny vlastnického práva, kdy vlastnictví k jednomu pozemku bylonerozlučně spojeno s užívacím právem k pozemku zcela jinému,s ohledem na politické poměry nebyl respektován. Střediskageodézie, pověřená vedením evidence nemovitostí, mělaz katastrálních území dotčených nedokončeným scelovacím řízenímve své dokumentaci zpravidla měřické operáty zachycující stavpozemkové držby před scelením a po scelení. Za základ pozemkovýchmap evidence nemovitostí byl při jejím zakládání zpravidla použitměřický operát zachycující již uspořádání pozemků po scelení.V případech, kdy bylo nedokončené scelovací řízení kombinovános nedokončeným přídělovým řízením, byla situace složitějšío existenci dokumentů zachycujících další možný stav pozemkovédržby. Díky tomu vznikla nepřehledná situace, kdy není jisté,který z dokumentovaných vztahů pozemkové držby zobrazuje stavvlastnických práv, který zachycuje stav práva zatímního čináhradního užívání a který stav je zcela neplatný.Na území dotčeném nedokončeným scelením docházelo v průběhunásledujících decénií k mnoha dalším změnám, k přechodůmi převodům vlastnického práva, k jiným dispozicím, což v mnohapřípadech vedlo ke vzniku duplicitních vztahů. Vyskytovaly sevšak odlišné právní názory na otázku, který z možných stavůpozemkové držby vyjadřuje vlastnický vztah, názory se častoodlišovaly a měnily. Rozdíly mezi skutečným stavem právníchvztahů a evidovanými vztahy se nadále prohlubovaly.Zavedením nových metod při vedení katastru nemovitostí(např. digitalizace souboru písemných informací) lze odhalitduplicity, příp. také triplicity v listinách svědčícícho vlastnickém právu různých subjektů ke stejným částem zemskéhopovrchu. Katastrální úřady jsou vedeny snahou odstraňovat tytonežádoucí jevy, nemají však dostatek právních prostředků k jejichřešení. Proto se mohou omezit na doporučení různým subjektům, abysporné vlastnictví řešily buď mimosoudně (uznáním vlastnickéhopráva) či žalobou na určení vlastnictví. Tento postup je všakmožný pouze v konkrétním případě, neřeší samotnou podstatunedokončeného scelovacího řízení. I eventuální soudní řízenív jednotlivém konkrétním případě naráží na velké prakticképotíže. Pokud by rozhodnutí soudu mělo být závazné i pro jinéosoby než pro žalobce a žalovaného, bylo by nezbytné, abyúčastníkem takového sporu byli všichni účastníci přerušenéhoscelovacího řízení (nebo jejich právní nástupci), tedy všichniúčastníci v minulosti probíhající mnohanásobné směny pozemků.Mnozí z nich by nepochybně mohli uplatnit námitku vydrženívlastnického práva k některým pozemkům. Rozsah takového soudníhořízení by fakticky korespondoval rozsahu provádění pozemkovéúpravy. Pokud by rozhodnutí soudu mělo být spravedlivé, muselo bykaždému, kdo vložil kdysi jakékoliv pozemky do přerušenéhoscelovacího řízení, stanovit odpovídající náhradu.Dochází-li proto ke konstrukci vlastnického práva ex lege[§9b odst. 2, §9d odst. 1 písm. a)] nebo ke vzniku vlastnickéhopráva v důsledku rozhodnutí správního orgánu (§9e), lze uvažovato dvou důsledcích:Buď se tím potvrzuje již existující vlastnické právo, kterédosavadní uživatel nabyl vydržením (v souladu s podmínkamivydržení, které občanských zákoník různě upravoval v jednotlivýchhistorických obdobích), pak nelze vůbec hovořit o zásahu dovlastnického práva původního vlastníka, které již zaniklov důsledku vydržení. Naplnění podmínek vydržení lze předpokládatve velkém množství případů. Ústavní soud z vyjádřeníZeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně zjistil, ženedokončené scelení se v Jihomoravském kraji (jenž lze označit zatěžiště problémů s nedokončeným scelením) dotýká 179 540vlastníků pozemků, přičemž u 173 076 je v katastru nemovitostíveden stav po scelení a u 151 372 (tj. cca 88%) byl již tentostav tzv. překryt změnami provedenými na základě rozhodnutío dědictví, registrace smluv, či vkladem vlastnického práva.U těchto vlastníků chrání novelizace jejich právní jistotu, navícpodloženou zákonnou domněnkou dobré víry (§11 a §16 odst. 1zák. č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcnýchpráv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů).Nebo dochází k zásahu do vlastnického práva jeho odnětímv návaznosti na konstruování vlastnického práva jiného subjektuk téže věci. Předchozí zjištění dokládají, že za vzniklého stavubylo nezbytné přikročit ke komplexnímu řešení důsledkůnedokončeného scelovacího řízení, a to obecně závazným pravidlemchování obsaženým v právním předpise. Tento způsob obecnéhořešení vylučuje vznik souběžně probíhajících soudních sporův jednotlivých případech. Z tohoto hlediska je volba způsobuřešení, tj. regulace právním předpisem, adekvátní veřejnémuzájmu. Je nepochybně ve veřejném zájmu, aby byla odstraněnanepřehlednost ve vlastnických a užívacích vztazích, napravenídlouhodobě neřešeného chaotického právního stavu v 439katastrálních územích..Soudní řešení individuálních případů byznemožnilo příp. značně oddálilo provedení pozemkových úprav.Námitka navrhovatelů, že jsou napadenými ustanovenímiupřednostňovány užívací vztahy před vlastnickými právy, jejichžochrana je zakotvena v čl. 11Listiny, čímž je znemožňováno právovlastnit majetek, nemůže být hodnocena izolovaně. Čl. 11 odst.1 na ústavně právní úrovni zaručuje vlastnické právo, tj. právnězabezpečuje, že každý může být vlastníkem a nikdo ve svémvlastnictví nesmí být diskriminován ve vztahu k jiným vlastníkům,jak již Ústavní soud konstatoval v usnesení ve věci sp. zn. II.ÚS 249/95. Tento princip napadená ustanovení neporušují. Čl. 11odst. 1 totiž neobsahuje generální klauzuli omezení vlastnickéhopráva zákonem, proto na něj navazují další odstavcereglementující taxativně možnosti omezení.Mezi ně patří podmínky pro vyvlastnění nebo nucené omezenívlastnického práva (čl. 11 odst. 4).Z výše formulovaných důvodů nelze přisvědčit navrhovatelům,že zásahy do vlastnického práva postrádají veřejný zájem. Naopak,důsledky dlouhodobě neřešených vztahů a jejich poměrně vysokáčetnost, neumožňují dokončení pozemkových úprav. Přitom jenepochybně evidentní, že pozemkové úpravy jsou determinoványsouborem veřejných zájmů, z nichž je dominujícím zájem na dalšímrozvoji zemědělské výroby při respektování odůvodněnýchekologických požadavků. K tomu lze využít také judikaturubývalého Nejvyššího správního soudu Československé republiky.Např. v nálezu Boh. adm. č. 14224 je formulováno stanovisko, ževeřejný zájem je dán, podniká-li se dílo za tím účelem, aby bylovyhověno životním potřebám nějakého širšího celku, státního,územního, sociálního apod. V dalších nálezech bylo konstatováno,že zájem veřejný nemusí být zájmem absolutním, neboť takovýveřejný zájem buď vůbec není, nebo se vyskytuje jen zcelavýjimečně. Pokud by vyvlastnění mělo být podmíněno absolutnínutností, byl by tím tento institut prakticky znehodnocena soukromý zájem vlastníků by byl neúměrně povýšen nad zájemveřejný. Míněna byla pouze nutnost relativní (Boh. adm. č. 5766a č. 14396).Navrhovatelé sice správně poukazují na to, že pro schválenínávrhu v území, ve kterém nebylo dokončeno scelování, senevyžaduje souhlas vlastníků půdy dotčené pozemkovou úpravou (§9g odst. 1). Jde však pouze o prvostupňové rozhodnutí orgánustátní správy, zákon respektuje princip soudní ochrany, kdyžzakotvuje možnost účastníků podat proti tomuto rozhodnutí opravnýprostředek k soudu ve smyslu §250l a násl. občanského soudníhořádu (§9g odst. 2). V této souvislosti je žádoucí připomenout,že v řízení při rozhodování o opravných prostředcích protirozhodnutím správních orgánů, může soud provést důkazy nezbytnék přezkoumání napadaného rozhodnutí (§250q odst. 1 občanskéhosoudního řádu).Ústavní soud konstatuje, že pozemkové úpravy ve své většiněnepředstavují vyvlastnění vlastnického práva v pravém slovasmyslu. protože v podstatě jsou hromadnou dobrovolnou směnouvlastnických práv dotčených vlastníků. Nicméně, pro tu skupinuvlastníků, která s prováděnými pozemkovými úpravami nesouhlasí,jsou ústavní pravidla platná pro vyvlastnění (nucené omezenívlastnického práva) krajním kritériem ochrany jejich vlastnictví.Zákonodárce přihlédl také k tomu, že pokud by scelení bylodokončeno podle návrhu scelovacího plánu, zatímní uživatelé by sestali "plnými" vlastníky. Nejde proto o libovůli, aleo respektování případných důsledků přerušeného a nedokončenéhoprocesu. V řízení před obecnými soudy byl dokonce vysloveni názor, že vlastnické právo k novým pozemkům nabývali účastníciscelení už rozhodnutím příslušného orgánu, aniž došlo k zápisuvlastnického práva do pozemkové knihy. Scelovací řízení nebylosice formálně právně dokončeno, avšak vlastnické vztahy podletohoto stanoviska již byly nově nastoleny (rozsudek Krajskéhosoudu v Plzni sp. zn. 15 Ca 142/94). Zvolené postupy svýmidůsledky, v konečné fázi, evidentně vedou k odstranění nejistotyve vlastnických vztazích. Ústavní soud je, na rozdíl odnavrhovatelů, toho názoru, že ustanovení, jejichž zrušení jenavrhováno, naopak přispívají k naplnění jednoho ze základníchprincipů právního státu - právní jistoty.Pokud jde o hodnocení okamžiku vzniku právních účinkůpřechodu vlastnických práv, které navrhovatelé kladou do doby,kdy vznikl návrh scelovacího plánu, příp. kdy účastník scelovánípřevzal podle návrhu scelovacího plánu pozemky do náhradníhoužívání (správně zatímního užívání), Ústavní soud se ztotožňujese stanoviskem obou komor Parlamentu České republiky.ad b)Navrhovatelé dále tvrdí, že náhradu neobdrží všichnivlastníci, jimž vlastnické právo zaniklo. Pro vymezené skupinypřípadů založení vlastnického práva (které navrhovatelé označujíza přechody) zákon formuluje, v souladu s čl. 11 odst. 4Listiny,právo na náhradu.§9d odst. 2Osoby, jímž není založeno vlastnictví podle písmene a) nebopísmene b), mají právo na náhradu.§9e, poslední větaDosavadní vlastník obdrží náhradu v jiném pozemku podledruhu před zahájením scelování.Půjde-li o případ předvídaný v §9c odst. 2 (Pokud z údajůscelovacího operátu, který je založen u katastrálního úřadu,vyplývá, že některý účastník scelování neobdržel náhradu za svépozemky pojaté do scelování, může okresní pozemkový úřad poprojednání s katastrálním úřadem tomuto účastníkovi, popřípadějeho dědici stanovit nárok na pozemky ve výměře odpovídajícíneposkytnuté náhradě, je-li potřebná výměra pozemků v obvodupozemkových úprav k dispozici.), tvrdí navrhovatelé, že náhraduneobdrží ti, jimž okresní úřad po dohodě s katastrálním úřademnevyhoví, a dále ti, v jejichž obvodě pozemkových úprav nenípotřebná výměra pozemků.Tento případ poskytnutí náhrady za pozemek vnesený doscelování se uplatní pouze v návaznosti na založení vlastnickéhopráva k pozemkům podle návrhu scelovacího plánu (§9b odst. 2).Již podle dřívějších předpisů měl každý, kdo vnesl do scelenípozemek, obdržet náhradu, a to zpravidla v jiných pozemcích, a toi podle zákona č. 47/1948 Sb., jehož §41 odst. 1 stanovil:"Každý vlastník pozemků pojatých do scelování jest přímýmúčastníkem scelování a má nárok na náhradu (odstavec 4) za svédosavadní pozemky podle ceny těchto pozemků, dohodnuté přímýmiúčastníky nebo podle jejich obecné ceny určené na podkladěposudku znalců.", taktéž odst. 4 téhož ustanovení zněl: "Náhrada,pokud se nevyplatí v penězích (§85), musí býti dána v pozemcích,které se mají rovnati jakostí, výměrou a vzdáleností pokud možnodosavadním pozemkům, přičemž je však přihlížet i k výhodě získanéscelováním." Tedy takový vlastník se stal (v kat. územíchs nedokončeným scelovacím řízením) zatímním uživatelem a jemusvědčí konstrukce vzniku vlastnického práva k pozemku odevzdanémudo zatímního užívání podle §9b odst. 2. Jen výjimečně přicházelav úvahu peněžní náhrada.Lze proto důvodně předpokládat, že případy, kdy některýúčastník scelování neobdržel náhradu za své pozemky pojaté doscelování, se budou vyskytovat jen v minimálním počtu. Protakovou situaci je zakotvení práva na náhradu v §9c odst. 2dostatečné. Náhrada může spočívat v nároku na pozemek (jelogické, že pouze tehdy, bude-li potřebná výměra pozemků v obvodupozemkových úprav k dispozici). Samotné stanovení podmínek proposkytnutí náhrady na existenci vhodných pozemků není samo o soběprotiústavní - v rozporu se čl. 11 odst. 4Listiny. Pouze tehdy,pokud by v konkrétním případě náhrada nemohla být poskytnuta,přičemž v této době nelze odhadnout, zda takový případ vůbecnastane, bylo by možné připustit, aby se účastník domáhalindividuálním způsobem ochrany pro porušení jeho základníhopráva. Ústavní soud přitom připomíná, že zvolenou dikciv ustanovení §9c odst. 2 projevenou slovesem "může", není možnointerpretovat jako možnost pro projev libovůle okresníhopozemkového úřadu. Jestliže bude potřebná výměra pozemků v obvodupozemkových úprav k dispozici, okresní pozemkový úřad nárok nanáhradu v pozemcích stanovit musí. K přijetí tohoto stanoviskavede systémový přístup k interpretaci použitého slova "může",který překonává výsledky izolovaného sémantického rozboru. Tehdy,kdy ustanovení zákona zakládá pro účastníky nějaké právo (zdeprávo na věcnou náhradu), nesmí příslušný orgán ochranu tohotopráva odepřít a musí ji přiznat, jestliže jsou splněny všechnypředpoklady stanovené v hypotéze právní normy, i když zákonodárcepoužil nepříliš přesného vyjádření, mluvě jen o možnosti. Konečněje třeba vzít v úvahu možnost přímé aplikace čl. 11 odst. 4Listiny, který náhradu jednoznačně předpokládá (věcnou čirelutární). Ustanovením §9c odst. 2 s použitou dikcí "může" dávázákonodárce najevo, že preferuje (jsou-li pro to dány podmínky)náhradu věcnou.Námitka navrhovatelů, že náhrady nebudou poskytnuty těmi,kteří nuceným přechodem vlastnických práv tato práva nabudou, jez ústavně právního pohledu bezvýznamná. Listina chránísubjektivní vlastnické právo pro případ jeho omezení právem nanáhradu. Není přitom rozhodné, kdo náhradu poskytne.V posuzovaném případě, dle názoru Ústavního soudu, aby náhraduposkytl stát, neboť je zřejmé, že v minulosti svojí nečinnostízpůsobil popsaný chaotický stav, takže se nemůže vyhnout jehodůsledkům.Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud návrh na zrušeníustanovení §9b až 9h zákona České národní rady č. 284/1991 Sb.,o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění zákona č.217/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 284/1991 Sb.,o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění zákonaČeské národní rady č. 38/1993 Sb., a doplňuje zákon č. 455/1991Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve zněnípozdějších předpisů, zamítl.V Brně dne 27.5. 1998
Odlišné stanovisko soudce JUDr. V. Č.Právní úprava, předcházející vydání scelovacího zákona č.47/1948 Sb., zahrnovala vedle předpisů, týkajících se "scelovánívšeobecně" (příloha A obsahující podle článku I, odst. 1 vládníhonařízení ze dne 19. května 1939, č. 171 Sb. z r. 1940,o scelování hospodářských pozemků a o jiných úpravách pozemkovédržby, upravené znění zákona ze dne 13. 2. 1884, č. 30 mor. z z.,o scelování hospodářských pozemků, ve znění zákonů ze dne 22.července 1892, č. 65 mor. z. z., ze dne 18. května 1896, č. 57mor. z. z., a ze dne 14. května 1910, č. 52 a 53 mor. z. z., dálepříloha B obsahující upravené znění zákona ze dne 13. února1884, č. 31 mor. z. z., o dělení společenských pozemků a o úpravěužívání a správy společenských pozemků) i předpisy zakotvujícítzv. povinné scelování (vládní nařízení č. 171/1940 Sb.,o scelování hospodářských pozemků a o jiných úpravách pozemkovédržby). Zatímco v prvém případě se u scelování předpokládalospíše jen "úřední spolupůsobení" (§1 odst. 1 přílohy A),v posléze uvedeném případě povinného scelování byl jeho účelexaktně vymezen. Jak se totiž výslovně konstatuje v článku IIodst. 1 části II vládního nařízení č. 171/1940 Sb., "z úřednímoci lze nařídit povinné scelování hospodářských pozemků, kdybyprováděním rozsáhlejších staveb komunikačních, vodních cest neboletišť byla pozemková držba v obvodu těchto zařízení takroztříštěna, že by tím bylo řádné hospodaření značně ohroženo".Individuální a obecné či veřejné v uvedené právní úpravěv principu nebylo stavěno do protikladu, přičemž důvody svědčícípro veřejný zájem byly přitom jasně definovány. Scelovací zákonč. 47/1948 Sb. volí sice v řadě svých ustanovení "starou řeč"(kupř. ustanovení §33 odst. 1, 2), nicméně již z vymezení účeluscelování (§1: ". pokud se výsledky těchto pozemkových úpravzvýší životní úroveň zemědělského lidu a lépe zajistí výživaveškerého obyvatelstva"), stejně jako osob oprávněných k podánínávrhu na zahájení řízení o pozemkové úpravě (§16 odst. 1 "návrhna zahájení řízení o pozemkové úpravě může podat jeden neboněkolik vlastníků zemědělských nebo lesních pozemků nebo místnínárodní výbor nebo místní sdružení příslušného Jednotného svazuzemědělců nebo okresní národní výbor") je zjevno, o co tehdejšímuzákonodárci, resp. tehdejším politickým silám, ve skutečnosti šloa co od roku 1948 bylo jimi cílevědomě sledováno, totižodstranění soukromého vlastnictví k půdě a eliminování podmínekpro vytvoření konkurenčního prostředí v zemědělství, tedy něco,co v právním státě je v souvislosti se scelováním stěžímyslitelné, natož proveditelné. Právní úprava scelování v doběnesvobody, završená vydáním vládního nařízení č. 47/1955 Sb.,o opatřeních v oboru hospodářsko-technických úprav pozemků, bylatedy spíše než "tendencí k vhodnému uspořádání přírody a krajiny"pouhým korelátem tendence k "socializaci" veškeré půdy, tendencejasně vyjádřené mimo jiné v ustanovení §490 odst. 1 obč. zák.z roku 1964, umožňujícím převod nezastavěných stavebních pozemkůze strany občanů pouze na stát nebo na socialistickou organizacik tomu oprávněnou zvláštním předpisem, a převod nebo nájemzemědělského (lesního) pozemku jen se souhlasem okresníhonárodního výboru. Zmiňuje-li se tedy Poslanecké sněmovnaParlamentu ČR ve svém vyjádření o nezbytnosti aktivního zásahustátu do majetkových vztahů v katastrech, potom by patrně mělobýt předmětem pozornosti ze strany státu spíše to, co se dálezdůrazňuje ve zvláštní části důvodové zprávy, a to zajištěnísoudní ochrany práv a oprávněných zájmů všech dotčenýchvlastníků. Jinými slovy, nejen teprve po roce 1948, ale jižv problematickém období let 1945 - 1948, byl ze strany státu,konkrétně pak Ministerstva zemědělství, vyvíjen masivní tlakzaměřený na eliminování funkcí soukromého vlastnictví k půdě,jehož nejen existence, ale i existující transparentní vztahy sev této době nastupujícím dominantním politickým silám jevily jakojedna ze základních překážek uskutečnění sledovaných záměrů.Vzhledem k uvedenému jeví se mně proto jako krajně problematickýdůvod intervence státu do majetkových vztahů v katastrech,vyžadované nejen ve vyjádření Poslanecké sněmovny, alei Ministerstva zemědělství, neboť jaksi bez dalšího je zdenadřazen zájem na dokončení scelování při pouhém konstatovánínedostatku jasných vlastnických vztahů k pozemkům.Je jistě mimo jakoukoli pochybnost, že v uplynulých 50letech bylo v některých oblastech provedeno scelování v onomklasicky definovaném veřejném zájmu, jaký představují"rozsáhlejší komunikační stavby, vodní cesty apod.". Nejasnostikolem vlastnictví vznikající i v podmínkách právního státu bylyřešeny mimo jiné kupř. v ustanovení §31 odst. 3 (příloha A),a to tak, že bylo-li vlastnictví k pozemku sporné, měl hlasovacíprávo jeho držitel. Nicméně tam, kde tzv. scelování šlo zcelastranou tohoto veřejného zájmu a kde stát vlastníkům zemědělsképůdy vnucoval svou vůli, sleduje přitom již konstatované cíle,nevidím důvod, proč takový účel scelování by měl být jakýmkolizpůsobem zohledněn a naplněn. Jakkoli obsahem "konkrétního" můžebýt v těchto případech nejasnost vlastnických vztahů, nemůžepodle mého názoru tato skutečnost ve světle účelu, jaký vnucenéscelování sledovalo, legitimovat ke konstrukci vlastnického právaex lege. Tento zásah do vlastnického práva jeho odnětímv návaznosti na konstruování vlastnického práva jiného subjektuk téže věci, při současném vyloučení tohoto způsobu řešeníexistencí souběžně probíhajících soudních sporů v jednotlivýchpřípadech, je odůvodňován souborem veřejných zájmů, z nichž jedominujícím zájem na dalším rozvoji zemědělské výroby přirespektování odůvodněných ekologických požadavků. V tétosouvislosti se poukazuje na nález Boh. adm. 14224 a v němformulovaný obsah veřejného zájmu. Podle mého názoru všakz citovaného nálezu vyplývá něco jiného, vskutku "vyššího",posunutého již do roviny životních potřeb určité kvality, než to,co spíše jen reflektuje, snad i z části oprávněně, chaotický stavv našich katastrálních územích. Existenci souběžně probíhajícíchsoudních sporů, směřujících k objasnění vlastnických poměrů,nelze přece vyloučit pouhým odkazem na negativní moment oddáleníprovedení pozemkových úprav, o jejichž kořenu již byla řeč, jakoži odkazem na dominující zájem na dalším rozvoji zemědělskévýroby, ačkoli právě existence soukromého vlastnictví patřík pilířům každé svobodné společnosti. Existuje-li duplicita čidokonce triplicita v listinách svědčících o vlastnickém právurůzných subjektů ke "stejným částem zemského povrchu" a s tímsouvisející vznik duplicitních vztahů, jakým způsobem by ses touto skutečností mohl vyrovnat návrh scelovacího plánu a jakápráva by zde měli, dejme tomu, přece jen skuteční vlastnícisporných nemovitostí, když soudní přezkum ve správním soudnictvípodle §9g odst. 2 zákona č. 218/1997 Sb. by zde šel spíše cestoupřezkoumání účelů a způsobů pozemkových úprav než cestouzjišťování individuálního vlastnictví. Přitom za vysoceproblematické lze považovat i ustanovení §9c odst. 2 citovanéhozákona, zejména v jeho podmíněnosti poskytnutí náhrady za pozemek"je-li potřebná výměra pozemků v obvodu pozemkových úpravk dispozici".Konstrukce vlastnického práva ex lege, vyjádřená zejménav ustanovení §9b odst. 2 zákona nebo rozhodnutím správníhoorgánu (§9e zákona), jeví se tedy být v rozporu s článkem 1Ústavy ČR a v něm zakotveným principem právního státu, stejnějako článkem 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod.Jako takové se mně jeví i ustanovení §9e zákona ČNR č. 284/1991Sb., ve znění novely, neboť povaha a hodnota stavby, popř.existence porostů, mohou mít často jen minimální význam vesrovnání s povahou a polohou pozemku, což uvádí do hry ustanoveníčlánku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury
ECLI:CZ:US:1998:Pl.US.34.97
Název soudu
Ústavní soud České republiky
Spisová značka
Pl. ÚS 34/97
Paralelní citace (Sbírka zákonů)
152/1998 Sb.
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)
N 59/11 SbNU 77
Populární název
Postup při pozemkových úpravách v územích s nedokončeným scelovacím řízením
Datum rozhodnutí
27. 5. 1998
Datum vyhlášení
Datum podání
9. 10. 1997
Datum zpřístupnění
15. 10. 2007
Forma rozhodnutí
Nález
Typ řízení
O zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam
2
Navrhovatel
SKUPINA POSLANCŮ
Dotčený orgán
Soudce zpravodaj
Janů Ivana
Napadený akt
zákon; 284/1991; o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech; §9b, §9c, §9d, §9e, §9f, §9g, §9h