ECLI:CZ:US:1997:Pl.US.35.96
sp. zn. Pl. ÚS 35/96
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci návrhu přednosty O.Ú., Ing. J.V. na zrušení obecně závazné vyhlášky obce H., ze dne 2.7.1996, vydané za účelem zajištění hospodářského a sociálního rozvoje území, ochrany a tvorby zdravého životního prostředí, za účasti obce H., jako účastníka řízení,mimo ústní jednání, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatel pozastavil dne 20. 6. 1995 účinnost obecně závazné vyhlášky ze dne 2. 7. 1996, vydané za účelem zajištění hospodářského a sociálního rozvoje území, ochrany a tvorby zdravého životního v prostředí z důvodu jejího rozporu s čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR, čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dále se zákonem č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, a se zákonem č. 62/1988 .Sb., o geologických pracích a Č.ú., ve znění pozdějších předpisů. Na základě jeho výzvy k nápravě nedošlo. Proto navrhovatel podal dne 1. 11. 1996 návrh na zrušení této obecně závazné vyhlášky Ústavnímu soudu v Brně, který návrh obdržel 12. 11. 1996.
K návrhu se dne 20. 12. 1996 vyjádřil za obec starosta S.K. Uvedl skutečnosti potřebné pro určení, zda předmětná vyhláška byla platně přijata. Z celkového počtu 11 členů zastupitelstva bylo při hlasování přítomno 9 členů a všichni se vyslovili pro návrh. Téhož dne byla vyhláška vyvěšena na úřední desce O.ú. Dále starosta obce H. sdělil, že ve smyslu ustanovení jejího čl. 3 ji obec H. již nepovažuje za platnou.
Ústavní soud v této souvislosti zjistil následující skutečnost. Čl. 3 předmětné vyhlášky zní: "Své platnosti pozbývá
vynesením nálezu Ústavního soudu ve věci stížnosti ze dne 19. 3. 1996, čj. 661/96, ke které se připojila obec H.". Dne 21. 11. 1996 se stalo vykonatelným usnesení ústavního soudu,sp. zn. IV. ÚS 86/96, kterým bylo rozhodnuto o ústavní stížnosti města R., která byla tímto městem vedena v jeho spisové evidenci pod č.j. 661/96.
Podle ustanovení §67 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se řízení zastaví, jestliže právní předpis, jehož zrušení je navrhováno, pozbude platnosti před skončením řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud však došel k závěru, že podmínky tohoto ustanovení nejsou naplněny, neboť ustanovení čl. 3 předmětné vyhlášky je formulováno takovým způsobem, že není schopno vyvolat zamýšlené účinky. Rozhodná právní skutečnost, se kterou se pojí zánik platnosti vyhlášky, je stanovena tak, že to odporuje požadavkům tvorby právních předpisů v demokratickém právním státě, především principu veřejnosti tvorby a obsahu právního předpisu. Označení rozhodné právní skutečnosti spisovým číslem, které může být známo pouze úzkému okruhu osob, je nedostačující. Navíc je zde použito neurčitého pojmu "vynesení nálezu," který zákon o Ústavním soudu nedefinuje a konečně pozbytí platnosti je spojeno s vynesením "nálezu," což se v daném případě nestalo, neboť nebylo rozhodnuto ve věci samé a návrh byl pouze odmítnut usnesením.
Proto Ústavní soud nepřihlédl k připomínce starosty obce H. a posoudil přípustnost samotného návrhu přednosty O.Ú. Přitom došel k závěru, že předmětná vyhláška není obecně závaznou vyhláškou, která by byla vydána v samostatné působnosti obce. Žádný zákon nesvěřuje do samostatné působnosti obce rozhodování (a to ani formou obecně závazné vyhlášky) o možnosti provádět geologické práce, které byly na základě ustanovení §4, §4a a §4b zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, v povoleny Ministerstvem pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR. Podle §4 odst. 6 tohoto zákona si před udělením povolení podle §4 odst. 1 ovšem ministerstvo musí vyžádat stanovisko obce, v jejímž katastrálním území se nachází průzkumné území. V žádném případě však obci nenáleží regulace těchto vztahů.
V rámci své samostatné působnosti může obec svými obecně závaznými vyhláškami řešit jen ty úkoly veřejné správy, které jsou zákony (na prvém místě zákonem o obcích) takto jako samostatná působnost označeny, a to navíc za podmínky, že tak učiní způsobem, který neodporuje ústavním zákonům, mezinárodním smlouvám podle čl. 10 Ústavy ČR, zákonům a právním předpisům vydaným ústředními orány státní správy k jejich provedení (čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy ČR, §16 odst. 2 zákona o obcích). V žádném případě však obec nemůže obecně závaznou vyhláškou upravit něco, co je vyhrazeno ústřednímu orgánu státní správy.
Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti podle čl. 83 a čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR nemůže ve věcech ochrany ústavnosti rozhodovat jinak, než v souladu s čl. 88 odst. 1 Ústavy ČR. Podle tohoto ustanovení je úkolem zákona vymezit, kdo a za jakých
podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem. Tímto zákonem, kterým je zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jsou soudci Ústavního soudu podle čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR vázáni.
Přednosta okresního úřadu je oprávněn podat návrh na obecně závazné vyhlášky obce podle §64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení je aktivní legitimace dána pouze v případě, kdy se jedná o obecně závaznou vyhlášku "v samostatné působnosti obce". Určením, zda se jedná o samostatnou působnost obce, se musí okresní úřad zabývat z úřední povinnosti, neboť to je pro něj právním východiskem pro jeho případné rozhodnutí, zda bude obecně závazná vyhláška obce pozastavena pro svou nezákonnost podle ustanovení §62 odst. 1 zákona o obcích, nebo zda bude případně zrušena, dojde-li k závěru, že se jedná o nesprávné opatření v oblasti přenesené působnosti podle §62 odst. 3 téhož zákona.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Protože je nade vší pochybnost zjevné, že v posuzovaném případě nemůže jít o vyhlášku v samostatné působnosti obce, přednosta O.Ú. je podle ustanovení §43 odst.1 písm. d) ve spojení s ustanovením §64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., osobou zjevně neoprávněnou k podání návrhu na zrušení předmětné obecně závazné vyhlášky obce H.
Protože podmínky ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona
o Ústavním soudu byly naplněny, bylo rozhodnuto, jak výše uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. 2. 1997
Vojtěch Cepl
soudce zpravodaj