ECLI:CZ:NSS:2006:PST.15.2005
sp. zn. Pst 15/2005 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Josefa Baxy,
JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci
navrhovatele: Vláda České republiky, se sídlem Praha 1, nábř. E. Beneše 4, proti odpůrci:
Volba pro budoucnost, se sídlem Plzeň, Klatovská 127, v řízení o návrhu na pozastavení
činnosti politické strany,
takto:
I. Činnost politické strany Volba pro budoucnost se p o z a s t a v u je .
II. Navrhovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Dne 24.3.2005 podala u Nejvyššího správního soudu vláda ČR
(dále jen „navrhovatel“) návrh na pozastavení činnosti politické strany Volba pro budoucnost
(dále i „odpůrce“) podle ustanovení §15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování
v politických stranách a v politických hnutích, v platném znění (dále jen „zákon o politických
stranách“). Návrh odůvodnil navrhovatel tím, že odpůrce opakovně nesplnil svoji zákonnou
povinnost každoročně předložit Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky vždy
do 1. dubna výroční finanční zprávu (§18 odst. 1 zákona o politických stranách), a to za roky
2002 a 2003.
Odpůrce nevyužil možnosti se k návrhu vyjádřit.
Z obsahu spisu soud zjistil zejména následující. V usnesení Poslanecké sněmovny
č. 495 z 16. schůze ze dne 21. 5. 2003 ke Zprávě o kontrole výročních finančních zpráv
politických stran a politických hnutí za rok 2002 se uvádí, že odpůrce nepředložil výroční
finanční zprávu za rok 2002. Z usnesení Poslanecké sněmovny č. 1136 z 31. schůze ze dne
7. 5. 2004 ke Zprávě o kontrole výročních finančních zpráv politických stran a politických
hnutí za rok 2003 se dále zjišťuje, že odpůrce nepředložil výroční finanční zprávu za rok 2003
a z tohoto důvodu Poslanecká sněmovna požádala vládu o podání návrhu na pozastavení jeho
činnosti.
Podle ustanovení §4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou vznikat
a vyvíjet činnost strany a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem
je odstranění demokratických základů státu. Z ustanovení §18 odst. 1 stejného zákona vyplývá
povinnost stran a hnutí předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci
výroční finanční zprávu v členění konkretizovaném pod body a) až e) tohoto ustanovení.
Podle ustanovení §14 odst. 1 zákona může být činnost strany a hnutí rozhodnutím
soudu pozastavena, jestliže jejich činnost je v rozporu s §1 až 5, §6 odst. 5 a §17
až 19 nebo se stanovami.
Ustanovení §15 odst. 1 zákona o politických stranách zakládá příslušnost Nejvyššího
správního soudu rozhodovat o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti strany a hnutí
a o znovuobnovení jejich činnosti. Návrh podá vláda; pokud tak neučiní do 30-ti dnů
od doručení podnětu, může návrh podat prezident republiky. O návrhu na rozpuštění politické
strany nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti
rozhoduje Nejvyšší správní soud v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu pátého zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Podle ustanovení §96 s. ř. s.
rozhoduje o návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí soud podle
skutkového stavu, který tu je v době rozhodnutí soudu.
Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že podaný návrh je důvodný, neboť z údajů obsažených v tomto návrhu a v předložených
listinách, které odpůrce nezpochybnil, bylo zjištěno, že odpůrce skutečně nesplnil zákonem
uložené povinnosti, když opakovaně v zákonem stanoveném termínu nepředložil příslušnému
orgánu, tj. Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, výroční finanční zprávy,
a to za roky 2002 a 2003 a neučinil tak ani později. Odpůrce tak nesplnil zákonnou povinnost
stanovenou v §18 odst. 1 zákona o politických stranách, přičemž nesplnění této povinnosti
představuje zvláštní a samostatný důvod, pro který může Nejvyšší správní soud rozhodnout
o pozastavení činnosti strany.
Ze smyslu ustanovení §14 odst. 1 zákona o politických stranách je zřejmé,
že za situace, kdy politická strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu nepředložily
buď vůbec, anebo ji předložily, aniž by měla zákonem požadované náležitosti, a kdy se tak
stalo opakovaně, takové porušení ustanovení §18 odst. 1 zákona opodstatňuje pozastavení
činnosti politické strany nebo politického hnutí. Nejvyšší správní soud při svém rozhodování
vycházel i z nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 10. 1995, Pl. ÚS 26/94, podle kterého strany
a hnutí trvale porušující zákon (tedy nikoli které zákon jednorázově porušily, nýbrž toto
porušování má charakter perpetuálního chování – viz znění §4 zákona) nemohou vyvíjet
činnost, neboť tímto opakovaným porušováním zákonů se chovají způsobem ohrožujícím
demokratické základy státu. Smyslem institutu pozastavení činnosti politické strany
je v těchto případech vytvořit právní rámec pro nápravu vadného stavu, a pokud
k této nápravě ve stanovené lhůtě nedojde, k následnému podání návrhu na rozpuštění strany.
Podle ustanovení §14 odst. 2 zákona o politických stranách totiž mohou strany a hnutí
při pozastavení činnosti činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem
k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku. Trvají-li
i nadále skutečnosti, pro které byla činnost strany pozastavena, podají orgány uvedené
v ustanovení §15 tohoto zákona žalobu ve správním soudnictví na rozpuštění strany. Podle
ustanovení §14 odst. 3 zákona, pokud dojde ve stanovené lhůtě k odstranění stavu, který byl
důvodem pro pozastavení činnosti strany a hnutí, považuje se činnost strany a hnutí za řádně
obnovenou dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným orgánem.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl na podkladě návrhu oprávněného
subjektu - Vlády ČR - o pozastavení činnosti politické strany Volba pro budoucnost,
a to z důvodu uvedeného v ustanovení §18 odst. 1 zákona o politických stranách,
přičemž tak učinil se souhlasem účastníků řízení bez nařízení jednání (§51 odst. 1 s. ř. s.).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s., když úspěšnému
navrhovateli podle obsahu spisu náklady řízení přesahující jeho běžnou činnost nevznikly
a neúspěšný odpůrce právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustná obnova řízení za podmínek uvedených
v §111 a násl. s. ř. s. Návrh na obnovu řízení lze podat k Nejvyššímu
správnímu soudu ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy se ten, kdo obnovu řízení
navrhuje, dozvěděl o důvodu obnovy. Po třech letech od právní moci
napadeného rozhodnutí však může být návrh podán jen tehdy, jestliže byl
zrušen trestní rozsudek, jímž byl soud při svém rozhodování vázán.
V Brně dne 7. února 2006
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu