ECLI:CZ:NSS:2019:VOL.17.2019:122
sp. zn. Vol 17/2019 - 122
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského
referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Josefa
Baxy, soudkyně Michaely Bejčkové a soudců Radana Malíka, Petra Mikeše, Pavla Molka, Tomáše
Rychlého a Miloslava Výborného v právní věci navrhovatele: Ing. L. W., za účasti: 1) Státní
volební komise, sídlem nám. Hrdinů 1634/4, Praha 4, 2) Dita Charanzová, 3) Martina
Dlabajová, 4) Ing. Martin Hlaváček, 5) Ing. Radka Maxová, 6) Ing. Ondřej Knotek,
7) Ing. Ondřej Kovařík, týkající se návrhu na neplatnost volby kandidáta ve volbách
do Evropského parlamentu konaných ve dnech 24. a 25. května 2019,
takto:
I. Návrh se za mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Volební stížnost
[1] Dne 7. června 2019 doručil navrhovatel Nejvyššímu správnímu soudu návrh na určení
neplatnosti volby kandidátů, kteří kandidovali za politické hnutí ANO 2011 (dále jen „hnutí
ANO“) do Evropského parlamentu ve volbách konaných ve dnech 24. a 25. května 2019
[účastníků řízení 2) – 7)] (dále jako „volební stížnost“). Alternativně se navrhovatel domáhá
„nařízení opatření, jež docílí vynětí právnické osoby politické hnutí ANO z koncertu Agrofert ve smyslu §79
odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, tak, aby právnická osoba politické hnutí ANO
2011 přestala být podrobena jednotnému řízení s jakoukoli z následujících osob: (a) obchodními korporacemi
či jinými právnickými osobami v rámci koncertu Agrofert provozujících televizní či rozhlasové vysílání nebo
vydávajících periodický tisk, b) obchodními korporacemi či jinými právnickými osoba koncernu Agrofert či Synbiol
získávajícími finanční prostředky či jiná plnění z veřejných rozpočtů, a to (i) z unijního rozpočtu v jakékoli formě
[…], (ii) ze státního rozpočtu […], (iii) z rozpočtů územně samosprávných celků […], a to nejpozději
do 30. 6. 2020.“
[2] Ve velmi obsáhlé argumentaci navrhovatel nejprve popsal vlastnickou strukturu skupiny
Agrofert a svěřenských fondů, do nichž vložil předseda hnutí ANO Andrej Babiš akcie této
skupiny. Dle názoru navrhovatele Andrej Babiš skupinu Agrofert, do níž patří i řada médií,
nadále fakticky ovládá. Vzhledem k tomu, že vykonává funkci předsedy vlády, je Andrej Babiš
podle navrhovatele ve střetu zájmů, což navrhovatel podpořil rozsáhlou argumentací vztahující
se k zákonu č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, směrnici Evropského
parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního
systému k praní peněz nebo financování terorismu a nařízení Evropského parlamentu a Rady
(EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla
pro souhrnný rozpočet Unie. Navrhovatel navrhuje předložit Soudnímu dvoru Evropské unie
předběžné otázky týkající se výkladu těchto právních předpisů.
[3] Navrhovatel namítl, že média ovládaná Andrejem Babišem zcela nepokrytě manipulují
s informacemi v jeho prospěch a ve prospěch hnutí ANO, a poukázal na dva případy z roku
2017, kdy Andrej Babiš ovlivňoval obsah Lidových novin a MF Dnes. Hnutí ANO
má privilegovaný přístup k médiím formujícím veřejné mínění. Bez dlouhodobé, cílené a rozsáhlé
mediální manipulace by hnutí ANO dle názoru navrhovatele nedosáhlo na takový volební
výsledek, jaký ve volbách do Evropského parlamentu získalo.
[4] Andrej Babiš navíc poskytl hnutí ANO bezúročnou půjčku, financovanou ze zisků
skupiny Agrofert, která čerpá dotace a jiné veřejné podpory ve výši dosahující miliard korun.
Dle názoru navrhovatele tak mohla být činnost hnutí ANO nepřímo financována z dotací,
a to jak národních, tak unijních, což může být v rozporu s unijním právem a rozhodně
to odporuje účelu zemědělských a strukturálních dotací, které skupina Agrofert čerpá. Andrej
Babiš si v důsledku střetu zájmů kupuje přes hnutí ANO politický vliv, aby si zajistil opakované
zvolení, vytváří „jakési politické ‚perpetuum mobile‘, které neguje demokratickou podstatu voleb jako
prostředku pro střídání vlád“. Andrej Babiš byl navíc nejviditelnější osobou volební kampaně hnutí
ANO, byť sám do Evropského parlamentu nekandidoval, a jako osoba ve střetu zájmů nečestně
a nepoctivě ovlivnil volební kampaň i volební výsledek hnutí ANO. Dle názoru navrhovatele
by bez účasti Andreje Babiše hnutí ANO získalo podstatně méně hlasů. Finanční propojení mezi
hnutím ANO a skupinou Agrofert navíc může být mnohem rozsáhlejší. Hnutí ANO
má pro volební kampaň několikanásobně vyšší rozpočet než jiné politické strany a hnutí.
[5] Vzhledem k tomu, že významné porušení čestnosti a poctivosti volební kampaně
ze strany hnutí ANO nelze nijak kvantifikovat ve vztahu k volebnímu výsledku tohoto hnutí,
nezbývá dle názoru navrhovatele nic jiného než vyslovit neplatnost volby kandidátů hnutí ANO
2011 „a prohlásit absenci vzniku mandátu poslance Evropského parlamentu těchto kandidátů“.
Eventuální petit, aby soud nařídil odloučení hnutí ANO od skupiny Agrofert, dokud tato skupina
bude získávat veřejnou podporu, navrhovatel činí proto, že vyslovení neplatnosti volby kandidátů
se může jevit jako tvrdý zásah do jejich ústavně zaručených práv. Takový návrh je podle
navrhovatele poněkud neobvyklý, přináší však smysluplné, účinné a ústavně konformní řešení
popsaného problému a právní řád jej nezakazuje.
[6] K volební stížnosti navrhovatel připojil výpis z obchodního rejstříku a ze slovenského
registru partnerov verejného sektora společnosti AGROFERT, a.s., dva verifikačné dokumenty
vypracované podle slovenského zákona č. 315/2016 Z. z., o registri partnerov verejného sektora,
týkající se společností AGROFERT, a.s., a ISCARE, a.s., schéma postavení Andreje Babiše
v rámci vlády, svěřenských fondů a společnosti AGROFERT, a.s., ilustrativní seznam dotací
a zakázek pro skupinu Agrofert, „flash report“ Evropské komise týkající se setkání komisaře
Phila Hogana s ministrem zemědělství Miroslavem Tomanem (v angličtině) a tabulku nazvanou
„rozhodování Andreje Babiše na vládě o věcech potenciálně financovaných ze státního rozpočtu
a rozpočtu EU“.
II. Průběh řízení
[7] Nejvyšší správní soud zaslal volební stížnost na vědomí dalším účastníkům řízení.
[8] Státní volební komise uvedla, že je účastníkem řízení jen proto, že je jí svěřeno vyhlášení
celkových výsledků voleb do Evropského parlamentu. Ke skutkovým tvrzením navrhovatele
se nemůže vyjádřit, neboť nedisponuje žádnými informacemi, jimiž by je mohla podpořit
či vyvrátit. Dohled nad oblastmi, jichž se volební stížnost dotýká, je svěřen Úřadu pro dohled nad
hospodařením politických stran a politických hnutí, respektive Radě pro rozhlasové a televizní
vysílání.
[9] Ing. Ondřej Kovařík, Dita Charanzová, Ing. Ondřej Knotek, Ing. Martin Hlaváček
a Ing. Radka Maxová ve svých obsahově totožných vyjádřeních upozornili, že volební stížnost,
kterou považují za nedůvodnou, směřuje proti šesti zvoleným kandidátům hnutí ANO, a přesto
se opírá pouze o argumentaci vůči Andreji Babišovi, hnutí ANO a společnosti AGROFERT, a. s.
Volební stížnost neuvádí žádný důvod, natož důkaz o porušení právních předpisů vztahujících
se k volebnímu procesu, které by bylo v příčinné souvislosti s hrubým ovlivněním výsledků voleb.
Účastníci řízení jsou přesvědčeni, že na základě zjevných nepravd či nepodložených domněnek
nelze zasahovat do výkonu volebního práva občanů České republiky a zpochybňovat výsledky
demokratických voleb. Prohlásili, že jako kandidáti hnutí ANO splnili všechny podmínky
kandidatury, vedli volební kampaň čestně a poctivě a neporušili v této souvislosti žádné právní
předpisy. S výjimkou Dity Charanzové dále odkázali na podrobnou argumentaci Martiny
Dlabajové, s níž se zcela ztotožňují.
[10] Martina Dlabajová v prvé řadě navrhla volební stížnost odmítnout, neboť navrhovatel
formuloval alternativní petit, který správní soudy nepřipouštějí. V první části navrhovatel brojí
proti volbě jakéhokoli poslance Evropského parlamentu zvoleného za hnutí ANO, fakticky
se tedy domáhá vyloučení celého hnutí ANO z možnosti být zastoupeno v Evropském
parlamentu, což zákon neumožňuje. Alternativní návrh je neurčitý a nevykonatelný, již proto,
že politické hnutí nemůže být z povahy věci součástí koncernu. Pokud Nejvyšší správní soud
volební stížnost neodmítne, navrhuje ji Martina Dlabajová zamítnout. Navrhovatelova tvrzení
jsou veskrze spekulativní a neprokázaná a nijak se nevztahují k volbě Martiny Dlabajové jako
poslankyně Evropského parlamentu. Tvrzení o údajném ovlivňování médií po časové ani věcné
stránce nesouvisejí s volbami do Evropského parlamentu. Ani další skutečnosti tvrzené
navrhovatelem nespadají do zákonem vymezeného období volební kampaně. Dle názoru Martiny
Dlabajové zákon tím, že přesně určuje počátek a konec volební kampaně, zároveň nepřímo
vymezuje rozsah možného soudního přezkumu voleb. Martina Dlabajová dále zmínila, že zákon
o střetu zájmů i navrhovatelem zmíněné předpisy Evropské unie neregulují volební kampaň, jím
stanovená omezení se netýkají kandidátů ve volbách do Evropského parlamentu ani členů
politických stran a hnutí. Ohradila se též proti nařčení Andreje Babiše z ovlivňování médií, které
považuje za čirou spekulaci. K otázce svěřenských fondů Andreje Babiše se Martina Dlabajová
nemůže kvalifikovaně vyjádřit, některá tvrzení navrhovatele však považuje za rozporná s českým
právem. Nelze se ubránit dojmu, že navrhovatel se snaží zvrátit výsledek voleb, s nímž není
spokojen, popřípadě dosáhnout posouzení situace v koncernu Agrofert v řízení, které k tomu
není určeno. Dle názoru Martiny Dlabajové není možné ani navrhovatelem tvrzené financování
volební kampaně hnutí ANO z dotací poskytnutých holdingu Agrofert, které jsou vždy vázány
na konkrétní účel. Hnutí ANO dodržuje pravidla financování politických stran a jejich
kampaní, členství Andreje Babiše v tomto hnutí je pouhým výkonem jeho práva svobodně
se sdružovat a účastnit se správy věcí veřejných.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
III.1. Okruh účastníků řízení
[11] Navrhovatel označil jako účastníky řízení Státní volební komisi a hnutí ANO. K tomu
Nejvyšší správní soud konstatuje, že okruh účastníků řízení ve věcech volebních není v dispozici
navrhovatele, nýbrž je vymezen zákonem. Podle §90 odst. 2 věty druhé zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jsou účastníky řízení
o návrhu na neplatnost volby kandidáta navrhovatel, příslušný volební orgán a ten, jehož volba byla
napadena. Politické hnutí, na jehož kandidátní listině byl uveden kandidát, jehož volba byla
napadena, účastníkem řízení není (na rozdíl o řízení o neplatnosti voleb či hlasování). Proto
Nejvyšší správní soud od počátku jednal jako s účastníky řízení s kandidáty zvolenými za hnutí
ANO.
[12] K námitce Martiny Dlabajové, že volební stížnost nevyjmenovává konkrétní kandidáty,
jejichž volbu navrhovatel zpochybňuje, Nejvyšší správní soud uvádí, že navrhovatel jednoznačně
uvedl, že podává „návrh na neplatnost volby kandidátů hnutí ANO 2011 do Evropského parlamentu“.
Okruh kandidátů zvolených za hnutí ANO, tedy zákonem daný okruh účastníků řízení, vyplývá
ze sdělení Státní volební komise č. 132/2013 Sb., o vyhlášení a uveřejnění celkových výsledků
voleb do Evropského parlamentu konaných na území České republiky ve dnech 24. a 25. května
2019. Volební stížnost je tudíž formulována dostatečně určitě na to, aby byla věcně projednána.
III.2. Obecná východiska pro soudní přezkum voleb do Evropského parlamentu
[13] Podle §57 odst. 1 a 2 zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu
a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o volbách
do Evropského parlamentu“), může každý volič zapsaný do seznamu voličů pro volby
do Evropského parlamentu nebo do výpisu z něj a každá politická strana, politické hnutí nebo
koalice, jejichž kandidátní listina byla pro volby do Evropského parlamentu na území České
republiky zaregistrována, podat návrh na neplatnost volby kandidáta, má-li za to, že byla
porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který hrubě ovlivnil výsledek volby tohoto
kandidáta.
[14] Nejvyšší správní soud při přezkumu návrhů podle §90 s. ř. s. vychází z toho,
že základními předpoklady pro vyhovění volební stížnosti je (1) protizákonnost, tj. porušení
ustanovení zákona upravujícího volební proces (nemusí jít nutně o volební zákon v užším slova
smyslu – srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. července 2006
č. j. Vol 36/2006 - 21, č. 960/2006 Sb. NSS), (2) vztah mezi touto protizákonností a zvolením
kandidáta, jehož zvolení je napadeno a (3) zásadní intenzita této protizákonnosti hrubě ovlivňující
volební výsledky, respektive vyvolávající jejich „zatemnění“ (usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 2. července 2004 č. j. Vol 6/2004-12, č. 354/2004 Sb. NSS). Po účinnosti zákona
č. 322/2016 Sb., kterým se mění volební zákony a další související zákony, je potom nutné,
aby porušení zákona výsledek volby skutečně ovlivnilo (nepostačí potencialita ovlivnění
volebních výsledků, s níž pracovala starší judikatura). Pro závěr o důvodnosti volební stížnosti
je tedy nyní nutné, „aby bylo v řízení podle §90 s. ř. s. prokázáno, že došlo k porušení některého zákonného
ustanovení upravujícího průběh volebního procesu a že tato protizákonnost ovlivnila (nikoli pouze mohla ovlivnit)
výsledek voleb, a to hrubým způsobem“ (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. února 2018
č. j. Vol 16/2018 - 33, č. 3717/2018 Sb. NSS). Jinými slovy nepostačuje „důkazy podložená
pravděpodobnost ovlivnění, ale je třeba prokázat samotné ovlivnění. V tomto ohledu je však třeba uvést, že volební
soud často hodnotí, zda by výsledek dějů ve skutečném světě byl jiný, pokud by i ony děje byly jiné. Odkrytí
faktických souvislostí zde není možné na základě výslechu voličů, odborného posouzení příslušných jevů z hlediska
fyzikálních, resp. přírodních zákonů, ale nanejvýš prostředky sociálních věd. Volební soudy však těmito
prostředky nedisponují a ani vlastní soudní řízení není k jejich získání uzpůsobeno. Pro závěr o hrubém ovlivnění
voleb je tedy určující komplexní hodnocení skutkového stavu zjištěného v (časově) omezených možnostech volebního
soudu z hlediska toho, zda skutková tvrzení o jiném přidělení mandátů, pokud by nebylo došlo k vadě volebního
procesu, odpovídají zkušenostem běžného života a soudce je o jejich pravdivosti vnitřně přesvědčen bez rozumných
pochybností“ (nález Ústavního soudu ze dne 2. dubna 2019 sp. zn. I. ÚS 4178/18, který se sice
týkal voleb do zastupitelstev obcí, je však použitelný i na volby do Evropského parlamentu,
neboť ustanovení volebních zákonů jsou co do parametrů soudního přezkumu voleb
formulována totožně).
III.3. Vlastní posouzení volební stížnosti
[15] Navrhovatel je občanem České republiky, který má na jejím území trvalý pobyt, je tudíž
osobou zapsanou v seznamu voličů pro volby do Evropského parlamentu [§28 odst. 1 písm. a)
zákona o volbách do Evropského parlamentu ve spojení s §28 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb.,
o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů]
a je aktivně legitimován k podání volební stížnosti.
[16] V závěru volební stížnosti navrhovatel spojil návrh na vyslovení neplatnosti volby
kandidátů hnutí ANO s návrhem na prohlášení absence vzniku mandátu poslance Evropského
parlamentu těchto kandidátů. K takovému rozhodnutí však Nejvyšší správní soud nemá
pravomoc, jeho výrokové možnosti jsou omezeny na vyslovení neplatnosti volby kandidáta
(v jiných typech voleb též neplatnosti hlasování či neplatnosti voleb). Mandát poslance
Evropského parlamentu vzniká zahájením první schůze Evropského parlamentu v novém
pětiletém funkčním období (§52 odst. 1 zákona o volbách do Evropského parlamentu),
k níž dosud nedošlo. Pokud by Nejvyšší správní soud rozhodl o neplatnosti volby kandidátů
hnutí ANO, nemohli by na první schůzi Evropského parlamentu mandáty nabýt, aniž by bylo
nutné „absenci vzniku“ jejich mandátu jakkoli autoritativně konstatovat.
[17] Totéž platí pro eventuální petit, jímž se navrhovatel (stručně řečeno) dožaduje,
aby Nejvyšší správní soud nařídil oddělení hnutí ANO od skupiny Agrofert. Ani takové
rozhodnutí zákon Nejvyššímu správnímu soudu neumožňuje. Pokud by Nejvyšší správní soud
shledal porušení zákona, nemohl by nařídit jiné opatření k nápravě než případné vyslovení
neplatnosti volby kandidátů. Pokud by pro takové rozhodnutí nebyly splněny podmínky, musel
by Nejvyšší správní soud volební stížnost zamítnout a pouze v odůvodnění by se mohl vyjádřit
ke zjištěné protizákonnosti. V žádném případě by však nemohl hnutí ANO či skupině Agrofert
závazně stanovit žádné povinnosti.
[18] Navrhovatel drtivou většinu své velmi rozsáhlé volební stížnosti soustředil na tvrzení,
že předseda hnutí ANO Andrej Babiš je coby předseda vlády ve střetu zájmů, neboť
prostřednictvím svěřenských fondů nadále ovládá skupinu Agrofert, do níž patří i řada médií
a která čerpá prostředky z veřejných rozpočtů. Z obsahového hlediska však nelze zákony
upravující střet zájmů prima facie považovat za právní předpisy vážící se na volební proces
(ve smyslu výše citovaného usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Vol 36/2006 - 21).
Vzhledem k tomu, že navrhovatel ani nenaznačil, jak střet zájmů předsedy hnutí ANO sám
o sobě ovlivnil výsledek voleb do Evropského parlamentu, lze učinit dílčí závěr, že ve vztahu
k této otázce navrhovatel neunesl břemeno tvrzení ohledně žádného ze tří kroků algoritmu
soudního přezkumu voleb. Nejvyšší správní soud proto považuje za zbytečné, respektive
nemožné, zabývat se tím, zda předseda hnutí ANO je, či není ve střetu zájmů. Ostatně
kompetence v oblasti střetu zájmů zákon svěřuje Ministerstvu spravedlnosti (§13 a následující
zákona o střetu zájmů), obecním úřadům obcí s rozšířenou působností a Úřadu na ochranu
osobních údajů (§25 odst. 1 zákona o střetu zájmů). Proto není ani třeba provádět důkazy, které
navrhovatel k prokázání tohoto svého tvrzení předložil. Ze stejného důvodu není namístě
pokládat Soudnímu dvoru Evropské unie předběžné otázky, jež navrhovatel ve volební stížnosti
formuloval.
[19] Odhlédne-li Nejvyšší správní soud od namítaného střetu zájmů Andreje Babiše, lze
podstatu volební stížnosti shrnout jako tvrzení, že hnutí ANO mělo ve volbách do Evropského
parlamentu neoprávněnou výhodu spočívající v mediální kampani prostřednictvím periodického
tisku spadajícího do podnikatelského uskupení, jež fakticky ovládá předseda hnutí ANO,
a ve financování z prostředků tohoto podnikatelského uskupení, které zčásti pocházejí
z veřejných podpor (dotací, veřejných zakázek, investičních pobídek apod.).
[20] Co se týče navrhovatelových výtek vůči mediální kampani hnutí ANO, nelze volební
stížnost považovat za důvodnou. Navrhovatel uvedl dva případy, kdy měl předseda hnutí ANO
ovlivňovat obsah několika celostátních deníků tak, že propagovaly hnutí ANO a jeho politické
soupeře vykreslovaly v negativním světle. Oba případy se však odehrály již v roce 2017. Volební
kampaň začíná dnem vyhlášení voleb do Evropského parlamentu a končí dnem vyhlášení
celkových výsledků těchto voleb (§59 odst. 3 zákona o volbách do Evropského parlamentu).
Volby do Evropského parlamentu byly vyhlášeny rozhodnutím prezidenta republiky
pod č. 9/2019 v částce 4 ročníku 2019 Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 17. ledna 2019.
Pro období následující po tomto datu navrhovatel neuvedl žádné konkrétní okolnosti či důkazy,
které by svědčily o ovlivňování médií ve prospěch hnutí ANO (a tedy o nečestně a nepoctivě
vedené volební kampani). Obecně sice nelze vyloučit, že by i událost časově vzdálenější vlastnímu
průběhu voleb mohla jejich výsledek ovlivnit, nic však nenasvědčuje tomu, že by se tak s talo
i v projednávaném případě, a je tak třeba respektovat domněnku, že volební výsledek odpovídá
vůli voličů (nález Ústavního soudu ze dne 26. ledna 2005 sp. zn. Pl. ÚS 73/04,
N 17/36 SbNU 185, vyhlášený pod č. 140/2005 Sb.).
[21] Navrhovatel dále poukazoval na financování činnosti hnutí ANO, jehož příjmy mohou
částečně pocházet z veřejných prostředků (dotací, investičních pobídek, veřejných zakázek
skupiny Agrofert), což mělo tomuto politickému hnutí poskytnout neoprávněnou výhodu oproti
jiným subjektům kandidujícím ve volbách do Evropského parlamentu.
[22] Financování činnosti hnutí ANO by mohlo být pro rozhodování volebního soudu
relevantní především ve vztahu k otázce, zda nedošlo k porušení pravidel pro financování volební
kampaně. Navrhovatel však opět neunesl břemeno tvrzení ohledně vztahu namítaného způsobu
financování činnosti hnutí ANO a výsledků voleb do Evropského parlamentu, Nejvyšší správní
soud tudíž nepovažuje za nutné zabývat se tím, zda k nějakému porušení zákona ze strany hnutí
ANO v tomto směru vůbec došlo, či nikoli (a ani provádět důkazy, které navrhovatel
v souvislosti s touto částí volební stížnosti předložil). Je-li však navrhovatel přesvědčen, že „je cosi
shnilého“ v účetnictví hnutí ANO, může se obrátit na Úřad pro dohled nad hospodařením
politických stran a politických hnutí, jehož úlohou je mimo jiné právě dohled nad dodržováním
pravidel financování činnosti politických stran a jejich volebních kampaní (srov. obdobně
již citované usnesení č. j. Vol 16/2018-33).
[23] Účast Andreje Babiše v kampani hnutí ANO pro volby do Evropského parlamentu nelze
považovat za porušení zákona, a to ani v souvislosti s jeho namítaným střetem zájmů. Nejvyšší
správní soud považuje za normální, že předseda politické strany či politického hnutí podporuje
své spolustraníky i v těch volbách, v nichž sám nekandiduje. Předseda bývá často nejznámější
a nejvýraznější tváří politické strany či politického hnutí a jeho prostřednictvím na sebe ostatní
kandidáti často upozorňují veřejnost. Na tom není nic nečestného ani nepoctivého. Ostatně hnutí
ANO nebylo jediným účastníkem voleb do Evropského parlamentu, jehož předseda se aktivně
zapojoval do volební kampaně, byť sám nekandidoval.
III.4. Závěrečné poznámky
[24] Nejvyšší správní soud připomíná, že „soudní přezkum voleb je mechanismem zajišťujícím ochranu
základních práv a svobod, mezi něž bezesporu patří i právo občanů podílet se na správě veřejných věcí svobodnou
volbou svých zástupců, stejně jako právo přístupu občanů k voleným a jiným veřejným funkcím (čl. 21 Listiny
základních práv a svobod)“ (usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Vol 16/2018-33). Zásah
volebního soudu by měl zůstat výjimečným opatřením pro situace, kdy existují dostatečně
závažné důkazy svědčící o tom, že volební výsledek neodpovídá skutečné vůli voličů. Takové
důkazy navrhovatel Nejvyššímu správnímu soudu nenabídl. Úlohou Nejvyššího správního soudu
jako volebního soudu není posuzovat jakékoli nesrovnalosti týkající se veřejně činných osob,
nýbrž střežit řádný průběh volebního procesu a v odůvodněných případech do něj i zasáhnout.
Podezření, jež navrhovatel ve volební stížnosti formuloval, nepatří do řízení o návrhu
na neplatnost volby kandidáta, nýbrž před Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran
a politických hnutí, příslušné orgány rozhodující podle zákona o střetu zájmů (viz výše), soudy
rozhodující v občanském soudním řízení, v krajním případě před soudy trestní.
Pokud by se navrhovatelova podezření ukázala jako opodstatněná, šlo by bezpochyby
o nežádoucí situaci, avšak její vliv na výsledek voleb do Evropského parlamentu se navrhovateli
nepodařilo prokázat (a povětšinou ani tvrdit). Jak Nejvyšší správní soud konstatoval
v již několikrát vzpomínaném usnesení č. j. Vol 16/2018-33, volič se může rozhodnout jakkoli.
„Až do poslední chvíle při své tajné volbě může uplatnit jakákoliv rozhodovací kritéria, včetně kritérií politicky
zcela irelevantních, nebo dokonce nahodilých či žádných. Nezpovídá se nikomu, jen svému svědomí.
„Nápravu“ - z pohledu navrhovatelů – nelze zajistit pořadem práva, nýbrž (díky ústavnímu principu vlády
na omezený čas) příští volbou.“
IV. Závěr a náklady řízení
[25] Nejvyšší správní soud tedy neshledal návrh na vyslovení neplatnosti volby kandidátů
zvolených do Evropského parlamentu za politické hnutí ANO 2011 důvodným, neboť
navrhovatel neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně vztahu skutečností,
které prezentoval jako porušení zákona, a výsledku voleb do Evropského parlamentu.
[26] Podle §93 odst. 4 s. ř. s. nemá v řízení ve věcech volebních žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Usnesení nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce Nejvyššího
správního soudu (§93 odst. 5 s. ř. s.).
Proti tomuto usnesení n e ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2019
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu