ECLI:CZ:NSS:2006:VOL.43.2006:19
sp. zn. Vol 43/2006 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci
navrhovatele: Mgr. J. D., proti odpůrci: Státní volební komise, se sídlem Náměstí Hrdinů 3,
Praha 4, v řízení o návrhu na neplatnost volby kandidáta,
takto:
I. Návrh na neplatnost volby kandidátů se v části týkající se kandidátů zvolených
v Pardubickém volebním kraji zamítá .
II. Návrh na neplatnost volby kandidátů se v části týkající se kandidátů zvolených
v ostatních volebních krajích odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Dne 15. 6. 2006 obdržel Nejvyšší správní soud včas podaný návrh na vyslovení
neplatnosti volby kandidáta odůvodněný tvrzením, že byla porušena ustanovení zákona
č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky způsobem, který mohl ovlivnit
výsledek volby kandidáta. Toto porušení mělo vzniknout výrokem moderátora J. K. v pořadu
vysílaném na prvním programu České televize. Moderátor v úvodu tohoto pořadu zmínil, že
v době voleb může mluvit pouze o neutrálních tématech, jako je počasí, nicméně že i barva
oblohy, trávy, či slunce by mohla být interpretována jako důvod nevyváženosti vysílání, proto
se omezí pouze na sdělení: „Obloha bude.“
Navrhovatel připomíná, že tento pořad byl vysílán v době voleb, kdy nesmí probíhat
ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích volební kampaň a nesmí být zveřejňovány
volební průzkumy. Moderátorovo sdělení přitom lze interpretovat jako předpověď vítězství
strany s barvou oblohy, tedy barvou modrou, kterou má ve svém znaku Občanská
demokratická strana. Vzkaz učiněný prostřednictvím veřejnoprávního média,
že právě tato strana vyhraje, byl přitom zdůrazňován úvodním ironickým podtrháváním
toho, že moderátor volební zákon dodržuje. Z těchto důvodů navrhovatel spatřuje
v předmětném výroku zneužití veřejnoprávního média ve prospěch jedné politické strany,
přitom závažnost tohoto zneužití a možnost ovlivnění volby kandidátů je dána i tím,
že je J. K. mediálně velmi známou a respektovanou osobností, jež vystupuje v televizi, tedy
v masmédiu s celostátním dosahem, nejméně jednou týdně ve značně sledovaném pořadu.
Závěrem navrhovatel uvádí, že jej k podání návrhu vede přesvědčení o porušení etických
pravidel vedení volební kampaně a úsilí dobrat se rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
v této věci.
Státní volební komise ve svém vyjádření uvedla, že zákon č. 247/1995 Sb., o volbách
do Parlamentu České republiky, upravuje zákazy při vedení volební kampaně pouze v případě
zveřejňování předvolebních a volebních průzkumů ve lhůtě počínající třetím dnem
přede dnem voleb a končící ukončením hlasování. Ve dnech voleb je pak v objektu,
v němž je umístěna volební místnost, a v jeho bezprostředním okolí zakázána volební agitace
pro politické strany, politická hnutí, koalice a kandidáty. Závěrem Státní volební komise
podotýká, že z návrhu není zřejmé, že by byla napadena neplatnost volby konkrétního
kandidáta či kandidátů.
Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že podle ustanovení §87 odst. 1 zákona
č. 247/1995 Sb. může návrh na neplatnost volby kandidáta podat občan zapsaný do stálého
seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen. Z obsahu podaného návrhu
je přitom patrno, že navrhovatel usiluje o prohlášení neplatnosti všech zvolených kandidátů,
jelikož výslovně uvádí, že k protizákonnosti došlo nejen na území jednoho volebního kraje,
nýbrž v celostátním měřítku. Jak nicméně soud podrobně vyložil v usnesení ze dne
26. 6. 2006, sp. zn. Vol 5/2006 (www.nssoud.cz), aktivní legitimace občana je dána
vždy jen ve vztahu ke kandidátům voleným ve volebním kraji, kde je navrhovatel veden
ve stálém seznamu. V daném případě to znamená, že navrhovatel je aktivně legitimován
k podání předmětného návrhu toliko ve vztahu ke kandidátům v Pardubickém volebním kraji
a touto částí návrhu se soud zabýval meritorně, zbývající část musel odmítnout.
Podle ustanovení §87 odst. 5 zákona č. 247/1995 Sb. může návrh na neplatnost volby
kandidáta podat navrhovatel, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona
způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta. Z citovaného ustanovení
je zřejmé, že předmětný návrh představuje prostředek soudní ochrany namířený proti zvolení
konkrétního kandidáta (příp. kandidátů) do Poslanecké sněmovny, přičemž pokud by soud
tomuto návrhu vyhověl, rozhodl by o neplatnosti volby kandidáta (§90 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní), tzn. s účinky ex tunc.
Jak vyplývá z ustanovení §87 odst. 5 zákona č. 247/1995 Sb. a ze samotného smyslu
předmětného právního institutu, za základní předpoklady vyhovění tomuto typu
volební stížnosti je – v obecné rovině - nutno označit především tři následující:
(1.) protizákonnost, tzn. porušení některých ustanovení zákona č. 247/1995 Sb.;
(2.) vztah mezi touto protizákonností a zvolením kandidáta, jehož zvolení je napadeno
volební stížností a (3.) zásadní intenzitu této protizákonnosti, která ve svých důsledcích
musí přinejmenším výrazně zpochybňovat volbu předmětného kandidáta. Jinak řečeno,
tato intenzita musí v konkrétním případě dosahovat takového stupně, že je možno se důvodně
domnívat, že pokud by k protizákonnému jednání nedošlo, nebyl by tento kandidát zřejmě
vůbec zvolen. Zjednodušeně řečeno tedy tato intenzita způsobuje „zatemnění“ volebních
výsledků, tzn. jejich zásadní zpochybnění.
Postupuje v souladu s tímto algoritmem, shledal zdejší soud, že výrok moderátora J.
K., v němž navrhovatel spatřuje porušení etických pravidel, zjevně nezakládá protizákonnost
ve smyslu zákona č. 247/1995 Sb.
Navrhovatel tuto protizákonnost spatřuje jednak v tom, že předmětná věta
představovala poselství obdobné zveřejnění volebních průzkumů, jež je zakázáno
ustanovením §16 odst. 3 zákona č. 247/1995 Sb.; a jednak v tom, že jejím pronesením
bylo veřejnoprávní médium zneužito pro volební kampaň Občanské demokratické strany,
že bylo tedy v tomto směru vysílání tendenční a nevyvážené. S těmito tvrzeními se zdejší
soud nemůže ztotožnit, a to z celé řady souběžně působících důvodů.
Co se týče prvého tvrzení, je opřeno o nepřiměřené rozšiřování zákazu zveřejňování
volebních průzkumů v době voleb, a to až za samu mez absurdity. Tento zákaz vychází
z ustanovení §16 odst. 3 zákona č. 247/1995 Sb., jež zní:
„V době počínající třetím dnem přede dnem voleb do Parlamentu České republiky
a končící ukončením hlasování nesmějí být žádným způsobem zveřejňovány výsledky
předvolebních a volebních průzkumů.“
Na toto ustanovení pak navazuje stanovení sankcí jednak fyzickým a jednak
právnickým osobám za toto jednání, které je obsaženo v §16 odst. 5 a 7 tohoto zákona:
„(5) Přestupku se dopustí fyzická osoba, která v době počínající třetím dnem
přede dnem voleb do Parlamentu České republiky a končící ukončením hlasování zveřejní
předvolební a volební průzkumy. K projednání přestupku je příslušný krajský úřad podle
místa bydliště fyzické osoby, která předvolební a volební průzkumy zveřejňovala.
Za tento přestupek lze uložit pokutu až do výše 30 000 Kč. Na řízení při ukládání pokut
se vztahuje zvláštní právní předpis.
(7) Jiného správního deliktu se dopustí právnická osoba, která při provozování
rozhlasového nebo televizního vysílání nebo při vydávání tisku v době počínající třetím dnem
přede dnem voleb do Parlamentu České republiky a končící ukončením hlasování zveřejní
předvolební a volební průzkumy. Za tento správní delikt lze uložit pokutu až do výše
500 000 Kč. Pokutu uloží krajský úřad místně příslušný podle sídla právnické osoby. Řízení
o uložení pokuty lze zahájit do 3 měsíců a musí být pravomocně ukončeno do 3 let ode dne,
kdy k porušení povinnosti došlo. Při stanovení výše pokuty se přihlédne k závažnosti
a způsobu protiprávního jednání. Uložením pokuty nejsou dotčena ustanovení zvláštního
právního předpisu. Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí,
jímž byla uložena. Pokuta je příjmem kraje, který ji uložil.“
Zákaz obsažený v těchto ustanoveních tak zjevně dopadá pouze na výsledky
předvolebních a volebních průzkumů, tedy na jednoznačně formulované odhady volebních
výsledků, ať už formou odhadů v podobě čísel či procent, nebo v určení
pořadí kandidujících subjektů z hlediska předpokládaných volebních výsledků.
Je sice pravdou, že kritizovaný výrok zazněl – v premiérovém odvysílání pořadu - v době
probíhajících voleb, tedy v době, kdy již bylo zveřejňování volebních a předvolebních
průzkumů, ať už veřejnoprávními, či jinými médii, či jakýmkoli jiným způsobem zakázáno.
Předmětný výrok však v žádném případě nelze na půdě racionálního a objektivního uvažování
označit za volební průzkum, či za odhad výsledku voleb. Navrhovatel touto kvalifikací
daného moderátorova tvrzení podsouvá J. K., že se pokusil z obrazovky veřejnoprávního
média sdělit svým divákům, tedy také pravděpodobně relativně početné skupině voličů,
alegorické poselství, že Občanská demokratická strana ve volbách zvítězí. Toto poselství
navrhovatel tuší v pronesené větě „Obloha bude“. V ní má slovo „obloha“ vyvolat v divákovi
asociaci modré barvy, ta má dále vyvolat asociaci té politické strany, jejímuž symbolu
dominuje modrá barva, a tuto stranu má divák identifikovat s Občanskou demokratickou
stranou. Sloveso „bude“ pak má být zaměněno slovem „zvítězí“.
S takovou představou předurčenosti asociačních řetězců běžného diváka České
televize se nelze ztotožnit. Soud nepopírá, že díky určité historické a sociokulturní tradici
disponují čeští umělci a jiné veřejně vystupující osoby značnou schopností hovořit v jinotajích
a občané, zde v roli příjemců uměleckých poselství, odpovídající vyvinutou schopností
tyto jinotaje dešifrovat a „číst mezi řádky“. Toto oboustranné komunikační dorozumění
však nelze přeceňovat způsobem, jakým to činí navrhovatel. Ten totiž předpokládá,
že relevantní část diváků předmětného pořadu provede s moderátorovou dvouslovnou větou
tutéž náročnou myšlenkovou operaci jako navrhovatel sám a odhalí v ní totéž poselství.
S tímto závěrem se nelze ztotožnit už proto, že po provedení čtveřice jiných následných
možných asociací vedených jiným směrem – a uvádění těchto představitelných možností
není úkolem soudu – lze dospět k nepřeberné škále jiných možných interpretací a není důvodu
se domnívat, že méně pravděpodobných, než je ta, kterou v moderátorově větě „odhalil“
navrhovatel. Lze tak konstatovat, že předmětné tvrzení v sobě neobsahuje žádné poselství
o výsledku voleb, alespoň ne způsobem prokazatelným v mezích pravděpodobnosti
a racionality; tím spíše pak toto tvrzení nelze označit za zveřejnění výsledků předvolebních
a volebních průzkumů ve smyslu §16 odst. 3 zákona o volbách do Parlamentu České
republiky.
Zjevně mimo rámec reality se nachází i navrhovatelův předpoklad, že rozebíraným
tvrzením moderátor J. K. agitoval pro Občanskou demokratickou stranu. K tomu, aby se soud
mohl s tímto tvrzením ztotožnit, by musel nejprve opět akceptovat navrhovatelovu
myšlenkovou zkratku mezi slovem „obloha“ a spojením „Občanská demokratická strana“ a
dále by musel přistoupit na nereálnou absolutizaci požadavku vyváženosti vysílání
veřejnoprávních médií v době voleb.
Lze jistě souhlasit s tím, že na Českou televizi dopadá v době voleb požadavek
legislativně specifikované nestrannosti, a to ze tří odlišných a samostatně se projevujících
zákonných zdrojů.
Prvním zdrojem je obecný požadavek vyváženosti, který ji stíhá coby veřejnoprávní
médium, tedy veřejnoprávní korporaci zřízenou zákonem za účelem poskytování služby
veřejnosti tvorbou a šířením programů, resp. za účelem poskytování objektivní a všestranné
informace pro svobodné vytváření názorů. Tento požadavek dopadá jednak na všechny
provozovatele rozhlasového a televizního vysílání podle §31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb.,
o provozování rozhlasového a televizního vysílání, podle nějž „provozovatel vysílání
poskytuje objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Názory
nebo hodnotící komentáře musí být odděleny od informací zpravodajského charakteru.“
Ve vztahu k České televizi je pak tato povinnost zopakována v ustanovení §2 odst. 2 písm. a)
zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, podle nějž je jednou z povinností veřejné služby
v oblasti televizního vysílání také „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku
vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů.“
Požadavek vyváženosti pak stíhá Českou televizi ve zvláštní intenzitě právě
v předvolební době, jak vyplývá ze zásady vyváženosti a rovného přístupu kandidujících
subjektů v období volební kampaně k veřejnoprávním sdělovacím prostředkům. Tato zásada
je vyjádřena konkrétně ve vztahu k jednomu druhu komunikace veřejnoprávních subjektů
s občany v ustanovení §16 odst. 1 zákona o volbách do Parlamentu České republiky;
v rovině obecné pak byla vyřčena zejména v nálezu Pl. ÚS 73/2004 ze dne 26. 1. 2005
(publ. pod č. 140/2005 Sb.), kde Ústavní soud uvedl ve vztahu k územní samosprávě pravidlo,
jež lze jistě vztáhnout i na jiné veřejnoprávní korporace v obdobném postavení,
tedy i na Českou televizi: „Není pochyb o tom, že sdělovací prostředky, kterými disponují
územní samosprávné celky, i když nejde o úřední věstníky, na které se tiskový zákon
nevztahuje, podléhají z hlediska využití ve volební kampani přísnějším pravidlům, než je tomu
v případě vydavatelů, kteří jsou osobami soukromého práva. Neznamená to sice jejich
povinnost zajišťovat mechanicky stejný prostor pro jednotlivé kandidující strany a osoby,
i zde se však musí uplatnit pravidlo možnosti rovného "přístupu". Jiný postup by byl v rozporu
s pravidly volné soutěže politických stran podle čl. 5 Ústavy, a svobodné soutěže politických
sil podle čl. 22 Listiny. Pokud již zákonodárce použití takových sdělovacích prostředků
nezakazuje, musí být jejich využití pro účely volební agitace měřeno pravidly rovnosti šancí
a vydavatel nebo provozovatel takových sdělovacích prostředků musí zvážit, zda je schopen
respektování takového principu zajistit.“
Třetím zdrojem povinností pro Českou televizi je pak její specifická úloha subjektu,
jemuž je svěřen zvláštní úkol v rámci předvolební kampaně politických stran, politických
hnutí a koalic. Tento úkol je uveden v ustanovení §16 odst. 4 zákona o volbách
do Parlamentu České republiky: „Pro volby do Poslanecké sněmovny mají v době začínající
16 dnů a končící 48 hodin před zahájením voleb kandidující politické strany, politická hnutí
a koalice, jejichž kandidátní listina byla zaregistrována, vyhrazeno v Českém rozhlase celkem
14 hodin a v České televizi celkem 14 hodin v rámci jejich vysílacích okruhů bezplatně
poskytnutého vysílacího času, který se rozdělí kandidujícím politickým stranám, politickým
hnutím a koalicím rovným dílem. Termíny vysílacích časů se určí losem. Odpovědnost
za obsah těchto pořadů mají politické strany, politická hnutí a koalice.“
Česká televize tak musí v době předvolební a volební dostát jednak
své trvalé povinnosti k poskytování objektivních, vyvážených a všestranných informací,
jež pro ni vyplývá z její povahy veřejnoprávního masmédia a jež působí ve spojení se zásadou
vyváženosti a rovného přístupu kandidujících subjektů zvláště intenzivně v době probíhající
volební kampaně; a jednak své specifické povinnosti časově omezené na předvolební
dobu k bezplatnému poskytnutí 14 hodin rozdělených rovným dílem mezi kandidující
subjekty, jež je jí uložena zákonem o volbách do Parlamentu České republiky.
Avšak ani ze vzájemné kombinace těchto ustanovení, tedy ani ze souhry požadavků,
jež dopadají na veřejnoprávní média vždy, a požadavků, jež na ně dále dopadají v době voleb,
neplyne, že by jejich vyváženost mohla být chápána s tak nereálnou mírou přísnosti,
jakou na ně implicitně klade navrhovatel. Jakkoli je totiž silný a legitimní veřejný zájem
na tom, aby (zejména) veřejnoprávní média působila v době voleb nestranně a vyváženě,
nevede tento zájem k tomu, aby se tento veřejný prostor, všichni jednotliví lidé v něm
vystupující, ba všechna jejich jednotlivá slova a myšlenky, stali názorově zcela sterilními,
aby museli rezignovat i na náznaky humoru, ironie či osobitosti. Tento silný a legitimní
veřejný zájem totiž nepůsobí v reálném ani právním světě izolovaně, ale střetává se s dalšími
veřejnými zájmy a subjektivními právy, zde zejména se svobodou projevu podle čl. 17 Listiny
základních práv a svobod; a právě fakt tohoto střetávání implikuje hledání vzájemné
rovnováhy a vylučuje absolutizaci jediného z nich.
Navrhovatelovo označení napadaného výroku moderátora J. K. za „nepřípustné
zneužití pro volební kampaň“ se nachází zcela mimo tuto rovnováhu, a soud je proto z výše
nastíněných důvodů nemůže akceptovat. Daný výrok, ať už je vnímán samostatně,
či v kontextu výstupu ironizujícího absurdním příkladem právě absolutizaci vyváženosti
vysílání, nebyl ani zveřejněním volebního průzkumu, ani volební agitací ve prospěch
kterékoli strany, a nemohl založit protizákonnost ve smyslu zákona o volbách do Parlamentu
ČR.
Za situace, kdy soud neshledal v napadeném výroku moderátora J. K. protizákonnost
ve smyslu prvého kroku výše nastíněného algoritmu posouzení důvodnosti volební stížnosti,
kdy tedy již první podmínka z trojice podmínek, jež by ke shledání důvodnosti volební
stížnosti musely být splněny kumulativně, splněna není; není důvodu zabývat se dalšími
dvěma podmínkami. To by ostatně v daném případě vyžadovalo určit, volbu kterého/kterých
konkrétního kandidáta/kandidátů navrhovatel napadá svým návrhem, a posoudit, zda
v důsledku napadaného výroku, jenž - jak bylo výše vyloženo – nemohl porušit volební
zákon, mohlo dojít k zatemnění výsledků voleb.
Proto soud dospěl k závěru, že podaná volební stížnost není důvodná. Jakkoli
však navrhovateli nemohlo být vyhověno v meritu věci, výše provedená argumentace
snad naplnila alespoň jím v návrhu uváděné „úsilí dobrat se rozhodnutí soudu
v této záležitosti“.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že ve vztahu ke kandidátům zvoleným v Pardubickém volebním kraji byl navrhovatel
k podání návrhu aktivně legitimován, nicméně nebyla zjištěna protizákonnost jejich volby,
a proto byl v této části návrh podle ustanovení §90 s. ř. s. zamítnut.
Ve vztahu ke kandidátům zvoleným v jiných krajích než v Pardubickém volebním
kraji se jedná o návrh podaný osobou zjevně k tomu neoprávněnou. Proto byl návrh
v této části podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. odmítnut.
Podle ustanovení §93 odst. 4 s. ř. s. nemá na náhradu nákladů řízení žádný z účastníků
právo.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2006
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu