ECLI:CZ:NSS:2010:VOL.67.2010:47
sp. zn. Vol 67/2010 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Radana Malíka,
JUDr. Jana Passera a JUDr. Petra Průchy v právní věci navrhovatelky: Politická strana TOP 09,
se sídlem Újezd 450/40, Praha 1, zastoupené Mgr. Filipem Smějou, advokátem se sídlem
Helénská 4, Praha 2, proti odpůrcům: 1) Státní volební komise, nám. Hrdinů 3, 140 21 Praha 4,
2) Ing. Petr Bratský, v řízení o návrhu na neplatnost voleb do Senátu Parlamentu České
republiky, konaných ve dnech 15. a 16. října a 22. a 23. října 2010 ve volebním obvodu č. 25 –
Praha 6, a o návrhu na neplatnost volby kandidáta Ing. Petra Bratského,
takto:
I. Návrh na neplatnost voleb do Senátu Parlamentu České republiky, konaných ve dnech
15. a 16. října a 22. a 23. října 2010 ve volebním obvodu č. 25 – Praha 6, se zamítá .
II. Návrh na neplatnost volby kandidáta Ing. Petra Bratského se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Obsah návrhu
[1.] Dne 3. 11. 2010 navrhovatelka podala Nejvyššímu správnímu soudu návrh na vydání
rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta ve druhém kole voleb do Senátu Parlamentu České
republiky, konaném ve dnech 22. a 23. října 2010 ve volebním obvodu č. 25 – Praha 6
a pro případ, že by soud shledal porušení zákona způsobem, který ovlivnil celé senátní volby
v daném volebním obvodu, tj. včetně prvního kola voleb, konaného ve dnech 15. a 16. října
2010, navrhla vydání rozhodnutí o neplatnosti celých voleb do Senátu Parlamentu České
republiky konaných ve zmíněných dnech v daném volebním obvodu.
[2.] Navrhovatelka uvedla, že byl zvolen kandidát Ing. Petr Bratský počtem 10 851 platných
hlasů oproti nezvolenému kandidátovi RNDr. Bedřichu Moldanovi, CSc., s počtem
10 781 platných hlasů.
[3.] Dále navrhovatelka tvrdila, že v několika okrscích došlo k velkým výkyvům
v procentuálním počtu odevzdaných neplatných hlasů. V okrsku 422 bylo odevzdáno 2,14%
neplatných hlasů, v okrsku 446 bylo odevzdáno 3,02% neplatných hlasů, v okrsku 462 bylo
odevzdáno 4,08% neplatných hlasů, v okrsku 463 bylo odevzdáno 10,04% neplatných hlasů,
v okrsku 469 bylo odevzdáno 4,79% neplatných hlasů, v okrsku 481 bylo odevzdáno 5,65%
neplatných hlasů, v okrsku 489 bylo odevzdáno 5,52% neplatných hlasů a v okrsku 491 bylo
odevzdáno 5,32% neplatných hlasů. Zejména v okrsku 463 byl počet neplatných hlasů vysoký,
navíc došlo k jejich výraznému nárůstu oproti 1,09% neplatných hlasů v tomto okrsku v prvním
kole, přestože v prvním kole byla volba spojena s nepřehledným hlasováním do zastupitelstev
měst a obcí. Vysoký počet neplatných hlasů v druhém kole senátních voleb v daném okrsku
stěžovatelka považovala za významnou indicii, způsobilou vyvolat pochybnosti o správnosti
vyhlášeného výsledku voleb.
[4.] Navrhovatelka v této souvislosti podotkla, že neměla ve zmíněných okrscích zastoupení
v okrskových volebních komisích, a proto se nemůže podrobněji vyjádřit ke způsobu sčítání
hlasů a vyhodnocování neplatných hlasů. Tvrdila přitom, že pro vysoký výskyt neplatných hlasů
neexistuje rozumné vysvětlení a je riziko, že při vyhodnocování a sčítání volebních lístků mohlo
dojít k omylům a chybám.
[5.] Z uvedených důvodů se navrhovatelka domnívala, že chybí „bezpečná jistota o správnosti
zveřejněných výsledků voleb“ a „je třeba tuto jistotu nastolit“. Nejvyšší správní soud
„by si proto měl sám vyžádat veškerou volební dokumentaci a přistoupit k přepočítání a kontrole
volebních lístků odevzdaných ve 2. kole voleb do Senátu v rámci volebního obvodu č. 25
a ověřit správnost údajů o počtu neplatných hlasů a o počtu hlasů pro jednotlivé kandidáty“.
To by podle navrhovatelky nepochybně „přispělo k utvrzení vysoké úrovně právní i politické
kultury v České republice“.
III. Vyjádření odpůrců
II.a
[6.] Odpůrkyně 1) Státní volební komise uvedla, že okrskové volební komise byly ustaveny
podle zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, a podle §70 tohoto zákona
plnily úkoly pro volby do zastupitelstev obcí i pro volby do Senátu, vyplývající ze zákona
č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých
dalších zákonů. Členové okrskových volebních komisí byli delegováni podle §17 zákona
o volbách do zastupitelstev obcí, každá politická strana, jejíž kandidátní listina byla zaregistrována
pro volby do zastupitelstva obce, mohla delegovat svého člena a jeho náhradníka do okrskové
volební komise ve volebním okrsku, v němž se volilo do příslušného zastupitelstva.
[7.] Dále odpůrkyně 1) předložila soudu vyjádření Českého statistického úřadu k neplatným
hlasům ve volebním obvodu č. 25, srovnávací tabulku obsahující údaje o neplatných hlasech
ve třech pražských volebních obvodech, ve kterých v tomto roce proběhly senátní volby,
a podrobné údaje o neplatných hlasech v jednotlivých volebních okrscích těchto obvodů.
II.b
[8.] Odpůrce 2) ing. Petr Bratský navrhl zamítnutí, event. odmítnutí návrhu. Zdůraznil
s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu a na ústavní imperativ
ochrany mandátu, že navrhovatelka byla povinna tvrdit a prokázat příčinnou souvislost mezi
porušením zákona a zvolením konkrétní osoby, a to navíc v dostatečné intenzitě. Navrhovatelka
ovšem nepostavila Nejvyšší správní soud do pozice volebního přezkumného soudu, ale spíše
do postavení vyšší instance volební komise, která v procesu sčítání hlasů aktivně zjišťuje výsledek
voleb.
[9.] Dále odpůrce 2) uvedl s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 73/04,
že navrhovatelka byla povinna předložit důkazy k vyvrácení domněnky, že volební výsledek
odpovídal vůli voličů. Řízení ve volebním soudnictví je založeno na ústavním principu ochrany
rozhodnutí vzešlého z vůle většiny vyjádřené svobodným rozhodováním při respektování práv
menšiny. Úprava ověřování voleb je založena na předpokladu objektivní příčinné souvislosti mezi
volební vadou a složením zastupitelského sboru nebo alespoň možné příčinné souvislosti. Soudní
moc může změnit rozhodnutí voličů jako suveréna jen ve výjimečných případech, kdy vady
volebního procesu způsobily nebo mohly prokazatelně způsobit, že by voliči rozhodli jinak a byl
by zvolen jiný kandidát.
[10.] Odpůrce 2) také zpochybnil argumentaci navrhovatelky usnesením Nejvyššího správního
soudu čj. Vol 82/2006 – 51. Zdůraznil přitom, že těsný rozdíl mezi počtem hlasů pro jednotlivé
kandidáty ani počet hlasů označených za neplatné není možné bez dalšího považovat za
relevantní důkaz pro zpochybnění výsledků voleb.
[11.] V souvislosti s tím odpůrce 2) tvrdil, že navrhovatelka vychází z nepodložené
a neobhajitelné premisy, podle níž by přehodnocení hlasů údajně nesprávně zařazených
jako neplatné prospělo právě jejímu kandidátovi. Podle odpůrce 2) by naopak prokázání
konkrétní volební vady ve vztahu k započítání nyní neplatných hlasů nevedlo ke změně
celkového poměru těchto původně neplatných hlasů pro oba kandidáty ani ke změně celkového
výsledku, tj. bylo by bez vlivu na mandát odpůrce 2).
[12.] Odpůrce 2) zmínil vyšší procento neplatných hlasů ve stejném obvodu ve srovnání
s volbami v roce 2004. Podotkl však, že celkově podíl neplatných hlasů v předmětném obvodu
a ve druhém kole senátních voleb nijak zásadně nevybočuje, a pro srovnání konstatoval vyšší
podíl neplatných hlasů v obvodu č. 22 – Praha 10.
[13.] Navrhovatelka údajně opomněla zohlednit vliv většinového volebního systému na procento
neplatných hlasů, které nemusí být důsledkem porušení volebního zákona. Reakce
na tento volební systém se může projevovat i záměrným odevzdáním neplatného hlasu a neplatí
kategorický závěr navrhovatelky, že vysoké procento neplatných hlasů v některých okrscích nemá
žádné rozumné vysvětlení.
[14.] Odpůrce 2) se tedy domnívá, že navrhovatelka nejen nepředložila relevantní argumenty
a důkazy svědčící o konkrétním porušení zákona se zásadním vlivem na volební výsledek, ale mýlí
se i ve východisku, že byla vyšším počtem neplatných hlasů poškozena právě ona.
[15.] K volebnímu okrsku č. 463, jehož vysoký podíl neplatných hlasů navrhovatelka zdůraznila,
odpůrce 2) uvedl, že ani připočtení všech neplatných hlasů z daného okrsku by kandidátovi
navrhovatelky nestačilo ke zvolení. Přepočítání hlasů by proto bylo samoúčelné a výkyv v podílu
platných hlasů v rámci daného okrsku nemůže ani teoreticky vést ke zpochybnění volby odpůrce
2).
[16.] Měl-li by soud podle navrhovatelky utvrdit vysokou úroveň právní a politické kultury
v České republice, odpůrce 2) zdůraznil, že té by prospěl spíše odpovědný přístup navrhovatelky,
kdyby využila zákonných prostředků demokratické kontroly svým zastoupením ve volebních
komisích, namísto přenášení odpovědnosti za vlastní pasivitu na Nejvyšší správní soud.
[17.] K alternativnímu petitu, aby soud rozhodl o neplatnosti voleb do Senátu v obvodu č. 25,
tj. včetně prvního kola voleb, odpůrce 2) uvedl, že navrhovatelka návrh nedoprovodila žádnou
argumentací, a návrh je proto neopodstatněný.
[18.] Závěrem odpůrce 2) shrnul, že navrhovatelka nerespektovala nároky na důkazní
a argumentační kvalitu návrhu na vyslovení neplatnosti volby kandidáta a na vyslovení neplatnosti
voleb. Její argumentace se přesvědčivě nezabývá ani otázkou porušení volebního zákona,
příčinným vztahem takového porušení ke zvolení odpůrce 2) a intenzitou tvrzené volební vady.
Návrh v tomto směru neobsahuje odpovídající důkazy ani indicie.
III. Argumentace soudu
[19.] Nejvyšší správní soud projednal podaný návrh a usoudil o něm takto. Podle ustanovení
§90 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) za podmínek
stanovených zvláštními zákony se může občan, politická strana nebo nezávislý kandidát
anebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení politických stran nebo politických hnutí
a nezávislých kandidátů návrhem domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti voleb
nebo neplatnosti hlasování anebo neplatnosti volby kandidáta. Tímto zvláštním zákonem
je i zákon č. 247/1995 Sb. Podle §87 odst. 2 tohoto zákona se podáním návrhu na neplatnost
voleb a na neplatnost volby kandidáta může domáhat ochrany u soudu mj. každá politická strana,
politické hnutí, koalice nebo nezávislý kandidát, jejichž přihláška k registraci ve volebním obvodu
byla pro volby do Senátu zaregistrována. Návrh je třeba podat nejpozději 10 dnů po vyhlášení
výsledků voleb Státní volební komisí.
[20.] Soud konstatuje, že návrh na neplatnost volby kandidáta a na neplatnost voleb je věcně
projednatelný, neboť byl podán v zákonem stanovené desetidenní lhůtě a navrhovatelem
je politická strana, jejíž přihláška k registraci byla v daném volebním obvodu zaregistrována.
Jelikož navrhovatelka nijak konkrétně nezpochybnila výsledky prvního kola voleb v daném
obvodu, zaměřil soud svoji pozornost toliko na druhé kolo.
[21.] Dále soud, v souladu s právním názorem vysloveným v usnesení č. j. Vol 82/2006 – 51
(www.nssoud.cz), na které na tomto místě pro stručnost zcela odkazuje, uzavřel, že samotný
těsný rozdíl v počtu odevzdaných platných hlasů pro jednotlivé kandidáty nemohl ani v nyní
posuzované věci sám o sobě zpochybnit výsledek voleb. Podobně soud konstatuje, že výsledek
voleb nemohl být zpochybněn ani tím, že navrhovatelka neměla v některých okrskových
volebních komisích své zástupce. V souladu s ustanovením §14e odst. 3 volebního zákona
totiž měla nepochybně právo své zástupce do příslušných komisí delegovat a jde pouze jí k tíži,
že tohoto práva nevyužila.
[22.] Zároveň se ovšem soud zabýval tvrzeními navrhovatelky, týkajícími se údajně
nestandardního počtu neplatných hlasů v některých volebních okrscích, zejména pak v okrsku
č. 463. V té souvislosti soud připomíná i svůj závěr vyslovený v usnesení čj. Vol 82/2006 – 51,
podle nějž indicií způsobilou vyvolat pochybnosti o správnosti vyhlášeného výsledku voleb
by při těsném volebním výsledku „mohl být například vysoký počet odevzdaných hlasů označených
za neplatné v jednom či několika volebních okrscích“. Ve volebním okrsku č. 463 bylo dosaženo 10,04%
neplatných hlasů, které v absolutním počtu představovaly 26 hlasů, což činilo v kontextu
nyní posuzované věci a za neexistence jiného vysvětlení (tedy např. zjevné indicie prokazující,
že by se jednalo o „protestní“ hlasy apod.) poměrně vysoký počet z odevzdaných hlasů. Ten byl
pro Nejvyšší správní soud indicií, která jej vedla k přezkumu odevzdaných hlasů v předmětném
volebním okrsku. Za tím účelem si vyžádal od úřadů příslušných městských částí veškerou
volební dokumentaci, zejména protokoly okrskových volebních komisí, všechny odevzdané
hlasovací lístky a odevzdané obálky.
[23.] Přepočtením a přezkumem této volební dokumentace soudem bylo zjištěno, že v daném
volebním okrsku č. 463 skutečně došlo k chybě při vyhodnocení odevzdaných platných hlasů.
Mezi volebními lístky, které byly z tohoto volebního okrsku předloženy soudu a byly označeny
jako platné, se totiž nacházelo dvacet lístků pro odpůrce 2), které však nebyly okrskovou volební
komisí ve prospěch tohoto kandidáta započteny. Soud přitom zjistil, že z dvaceti šesti neplatných
hlasů bylo těchto dvacet hlasů chybně označeno za neplatné, resp. jednalo se o platné hlasy,
které chybně nebyly započítány pro odpůrce 2). Výsledek daného volebního okrsku tedy vycházel
ve vztahu ke kandidátovi navrhovatelky shodně jako podle protokolu vyhotoveného okrskovou
volební komisí na 127 hlasů. Ve vztahu k odpůrci 2) však činil podle zjištění Nejvyššího
správního soudu počet hlasů 126, nikoliv 106, jak uvedla ve svém protokolu chybně okrsková
volební komise.
[24.] Výsledek přezkumu ve vztahu k volebnímu okrsku č. 463 tedy potvrdil, že zásadní vybočení
v procentu i v absolutním počtu neplatných hlasů ve srovnání s ostatními okrsky odráží reálné
pochybení, k němuž při sčítání hlasů v tomto okrsku došlo. Přestože k tomuto pochybení došlo
v neprospěch odpůrce 2) a nikoliv - podle předpokladu navrhovatelky - v neprospěch
jejího kandidáta, soud v návaznosti na účinné zpochybnění výsledku voleb v daném okrsku
dospěl k závěru, že je na místě přistoupit k přezkumu volebních výsledků ve všech volebních
okrscích obvodu č. 25.
[25.] Na tomto místě je nutno uvést, že volební dokumentace vztahující se k druhému kolu
senátních voleb ve volebním obvodu č. 25 byla předložena soudu ve značně nepřehledném stavu.
Za extrém, jemuž se tento soud podrobněji věnuje v další části odůvodnění, je nutno
považovat úplnou ztrátu a tedy nepředložení jakékoliv volební dokumentace z volebního okrsku
č. 526 – Praha Suchdol.
[26.] Ve vztahu k nedostatkům dokumentace předložené z ostatních volebních okrsků volebního
obvodu č. 25 lze zmínit zejména označování neplatných hlasů. Z protokolů jednotlivých
okrskových volebních komisí je zřejmě i v důsledku nedostatečné a nejednotně uplatňované
metodiky pro práci volebních komisí možné zjistit pouze počet odevzdaných obálek, počet
odevzdaných platných hlasů a jejich rozdělení mezi jednotlivé kandidáty. Chybí však označení
počtu neplatných hlasů a zejména jakákoliv dokumentace vysvětlující důvody neplatnosti
jednotlivých hlasů. V tomto směru se jednotlivé komise lišily i v nakládání s prázdnými obálkami
bez vloženého lístku pro některého z kandidátů. V důsledku nejednotné a ne zcela průkazné
praxe volebních komisí tak bylo obtížné a v řadě případů zcela nemožné vložit do matematické
rovnice přesný počet předložených obálek, který by odpovídal počtu předložených platných
odevzdaných hlasů (představovaných volebními lístky) a počtu neplatných odevzdaných hlasů
(představovaných volebními lístky, z nichž nebo z připojené dokumentace by byl zřejmý důvod
jejich neplatnosti). Nejpodstatnějším vodítkem pro přezkum soudu se tak staly především lístky
s hlasy pro kandidáta navrhovatelky a pro odpůrce 2), které byly označeny jako platné,
a tyto výsledky byly konfrontovány s oficiálními protokoly z jednotlivých volebních okrsků.
[27.] Výsledkem přezkumu provedeného soudem byla zjištěná pochybení v řadě dalších
volebních okrsků. Soud po přepočítání volebních lístků odevzdaných jako platné v jednotlivých
volebních okrscích zjistil, že ve volebním okrsku č. 504 nebyl započten jeden hlas pro kandidáta
navrhovatelky; ve volebním okrsku č. 472 nebyly započteny dva hlasy pro kandidáta
navrhovatelky a jeden hlas pro odpůrce 2); ve volebním okrsku č. 478 bylo deset hlasů
pro kandidáta navrhovatelky chybně započítáno jako hlasy pro odpůrce 2); ve volebním okrsku
č. 481 nebyly započteny dva hlasy pro kandidáta navrhovatelky; ve volebním okrsku č. 432 nebyl
započten jeden hlas pro kandidáta navrhovatelky; ve volebním okrsku č. 460 byl jeden hlas
pro kandidáta navrhovatelky chybně započítán jako hlas pro odpůrce 2); ve volebním okrsku
č. 462 nebylo započteno pět hlasů pro kandidáta navrhovatelky; v již zmíněném volebním okrsku
č. 463 nebylo započteno dvacet hlasů pro odpůrce 2); ve volebním okrsku č. 502 byl jeden hlas
pro kandidáta navrhovatelky chybně započítán jako hlas pro odpůrce 2); ve volebním okrsku
č. 492 nebyl započten jeden hlas pro kandidáta navrhovatelky a jeden hlas pro odpůrce 2);
ve volebním okrsku č. 497 nebyl započten jeden hlas pro odpůrce 2); ve volebním okrsku č. 409
nebyl započten jeden hlas pro kandidáta navrhovatelky; ve volebním okrsku č. 421 byl jeden hlas
pro odpůrce 2) chybně započítán jako hlas pro kandidáta navrhovatelky; a konečně ve volebním
okrsku č. 427 nebyl započten jeden hlas pro odpůrce 2). V celkovém součtu díky vypočteným
chybám měl kandidát navrhovatelky získat o dvacet čtyři hlasů více a odpůrce 2) měl získat
o třináct hlasů více. Rozdíl mezi volebními výsledky kandidáta navrhovatelky a odpůrce
2) se tak po přepočtení volebních lístků soudem snížil ze sedmdesáti na padesát devět. Volební
výsledek samotný se ovšem nezměnil.
[28.] Soud podotýká, že jakkoliv zjištěné nedostatky v předložené volební dokumentaci
podstatně ztížily jeho možnost účinného přezkumu volebních výsledků v daném volebním
obvodu, nevyloučily jej. Bylo totiž třeba vycházet i z presumpce správnosti závěrů jednotlivých
okrskových volebních komisí, nebyl-li v konkrétním případě prokázán opak. Ostatně i Ústavní
soud konstatoval v nálezu ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. Pl. ÚS 73/04, že „lid je zdrojem veškeré
státní moci a mimo jiné se v této roli podílí na jejím ustavování cestou svobodných a demokratických voleb. Tomu
odpovídá i zákonná úprava volebního soudnictví a ověřování voleb. Pro procesní úpravu volebního soudnictví
a postup v takovém řízení z toho plyne vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit
důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební pochybení namítá.“ Soud pak zdůrazňuje,
že v žádném z přezkoumávaných volebních okrsků nedošlo k vyjádření nesouhlasu některého
člena volební komise s protokolem a v něm obsaženými výsledky. Protokoly volebních komisí
jsou přitom relevantním důkazem při rozhodování soudu.
[29.] Soud ve svých úvahách vycházel z toho, že kterýkoliv kandidující subjekt (tzn. politická
strana, jejich koalice a nezávislý kandidát) je oprávněn delegovat své zástupce do všech
okrskových komisí ve volebním obvodu, kde podal přihlášku k registraci. Je proto primárně věcí
samotných volebních aktérů, nacházejících se v prostředí svobodné politické soutěže,
aby vzájemně kontrolovali dodržování stanovených pravidel. Součástí této kontroly
je samozřejmě, ovšem pouze jako ultima ratio, také volební soud. Tento by měl do volebního
procesu zasáhnout výjimečně, a to pokud se ostatní prostředky kontroly ukázaly jako neúčinné
anebo nelze spravedlivě požadovat jejich vyčerpání a současně existují konkrétní skutečnosti
naznačující porušení těchto pravidel způsobem, který mohl ovlivnit výsledek voleb.
[30.] Pro rozhodování volebního soudu je totiž důležitá zmíněná zásada,
podle níž pokud by došlo k pochybení na úrovni okrskové volební komise, měla by být sjednána
náprava pokud možno hned „na místě“. Role volebního soudu nemá být zvýrazněna a prostor
pro jeho vlastní aktivitu nemá vzniknout pouze tím, že se některý ze soutěžících vzdá účasti
v základním kontrolním orgánu, jímž jsou právě okrskové volební komise. Takový krok sám
o sobě nemůže vytvořit prostor pro širší rámec soudního přezkumu. Lze proto konstatovat,
že samotné neobsazení okrskových volebních komisí ze strany navrhovatelky vede spíše
k faktickému ztížení jejího postavení co do možnosti přesvědčivě tvrdit konkrétní pochybení
v práci volební komise a konkrétní porušení volebního zákona.
[31.] Soud pak v nyní projednávané věci za neexistence jakýchkoliv důkazů, tvrzení a dokonce
ani jen indicií o opaku nepochyboval o tom, že shora zmíněné nedostatky v předložené volební
dokumentaci ani zjištěná pochybení při sčítání hlasů nebyly způsobeny jakýmkoliv záměrným
jednáním či dokonce snahou o manipulaci s výsledky voleb. Pochybení lze přičítat především
existenci „lidského faktoru“, tj. nedostatečné pečlivosti při sčítání hlasovacích lístků,
resp. při jejich zabezpečení a následné archivaci. Zřejmě byla způsobena také již naznačenou
nevhodnou, resp. nedostatečnou metodikou pro práci volebních komisí. Tomu nasvědčuje
i skutečnost, že byť ve výsledku „přibylo“ více hlasů kandidátu navrhovatelky, k chybám
docházelo více méně rovnoměrně ve prospěch, resp. neprospěch obou kandidátů,
takže nic nesvědčí pro domněnku, že by tato pochybení byla cíleně zaměřena
jen proti neúspěšnému kandidátovi navrhovatelky. Zvláště patrné je to v případě největší zjištěné
chyby, shodou okolností v případě okrsku č. 463, jímž navrhovatelka argumentovala
a v němž chybně nedošlo k započtení dvaceti platných hlasů pro odpůrce 2),
nikoliv pro kandidáta navrhovatelky. Současně platí, že zjištěná pochybení se týkají jednotlivých
hlasů a nejedná se o masivní přesuny hlasů mezi oběma kandidáty. Lze tak učinit zobecňující
závěr, že pokud se staly některé chyby při vyhodnocení volebního výsledku okrskovými
komisemi, soud neměl sebemenší důvod domnívat se, že byly způsobeny něčím jiným
než prostou nepozorností a nedůsledností. Pro úplnost soud dodává, že na shledaných
pochybeních zjevně nenese podíl žádný z obou kandidátů ani jejich „volební týmy“.
Nic takového ostatně výslovně netvrdila ani samotná navrhovatelka.
[32.] Dále se soud zabýval tím, zda mohla zjištěná pochybení a zejména chybějící volební
dokumentace z volebního okrsku č. 526 – Praha Suchdol vést k vyhovění návrhu. Z ustanovení
§87 odst. 4 a 5 volebního zákona přitom vyplývá, že návrh na neplatnost voleb nebo neplatnost
volby kandidáta je důvodný tehdy, byla-li porušena ustanovení tohoto zákona způsobem,
který mohl ovlivnit výsledky voleb či výsledek volby kandidáta.
[33.] Již v usnesení ze dne 2. 7. 2004, čj. Vol 6/2004-12 (č. 354/2004 Sb. NSS), Nejvyšší správní
soud konstatoval, že „mezi předpoklady k tomu, aby soud mohl vyhovět návrhu na neplatnost volby kandidáta
podle ustanovení §57 odst. 2 zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu, patří nejen
nezákonnost a vztah mezi touto nezákonností a zvolením kandidáta, jehož zvolení je napadeno, ale i zásadní
intenzita této nezákonnosti, která musí v konkrétním případě dosahovat takového stupně, že je možno se důvodně
domnívat, že pokud by k takovému jednání nedošlo, nebyl by kandidát zřejmě vůbec zvolen (tzv. „zatemnění“
volebních výsledků).“ (srov. také např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2006,
čj. Vol 77/2006-26). Tři popsané kroky algoritmu musejí být sice splněny kumulativně,
ne vždy je však možno jejich splnění konstatovat s naprostou jistotou danou nezpochybnitelnými
kauzálními vztahy.
[34.] Je totiž třeba realisticky konstatovat, že soudy při zjišťování skutkových okolností často
pracují s určitou mírou pochybností a jejich úkolem je v řádném procesu na základě zjištěných
skutečností dospět k závěru, zda určité jednání bylo či nebylo prokázáno, resp. zda pochybnosti
o skutkových závěrech nepřevažují nad rozumnou mírou jistoty.
[35.] Z uvedených důvodů postačuje splnění shora popsaných tří kroků algoritmu s určitou
pravděpodobností (to se týká zejména druhého kroku, tedy vztahu ke zvolení), resp. v určité
intenzitě (to se týká především prvního kroku, tedy protizákonnosti). Tuto pravděpodobnost
a intenzitu jejich splnění je přitom třeba vážit souběžně. To je právě vyjádřeno ve třetím kroku,
kterým je „zatemnění“ volebních výsledků, tedy „zásadní intenzita této nezákonnosti, která musí
v konkrétním případě dosahovat takového stupně, že je možno se důvodně domnívat, že pokud by k takovému
jednání nedošlo, nebyl by kandidát zřejmě vůbec zvolen“. Z toho plyne, že velmi intenzivní protiprávnost
může být podle okolností konkrétního případu důvodem prohlášení voleb za neplatné i tehdy,
kdy vztah mezi touto nezákonností a výsledkem voleb není (a třeba ani nemůže být) v druhém
kroku algoritmu prokázán s naprostou jistotou.
[36.] V posuzované věci Nejvyšší správní soud zjistil dva druhy pochybení a uzavřel, že jimi byly
naplněny první dva kroky algoritmu. Chybným nezapočtením některých hlasů, a to pro oba
kandidáty ve shora podrobně uvedeném rozsahu, stejně jako ztrátou veškeré volební
dokumentace vztahující se k okrsku č. 526 – Praha Suchdol, totiž nepochybně došlo k porušení
volebního zákona. Tyto nezákonnosti zároveň mohly mít vztah ke konečným volebním
výsledkům.
[37.] V případě chybného započítání (resp. nezapočítání) některých hlasů, lze exaktně a jasně
určit vliv na výsledný počet hlasů pro oba kandidáty. Jak ovšem soud již shora konstatoval,
přes snížení rozdílu mezi hlasy pro kandidáta navrhovatelky a pro odpůrce 2) na padesát devět
hlasů není pochyb o tom, že třetí krok algoritmu naplněn nebyl.
[38.] U dalšího pochybení, jímž je ztráta volební dokumentace okrsku č. 526 – Praha Suchdol,
tedy jednoho volebního okrsku z celkového počtu 110 volebních okrsků v daném volebním
obvodu, může být vliv na volební výsledek teoreticky značný, ovšem tato možnost byla
v posuzované věci z dále popsaných důvodů krajně nepravděpodobná.
[39.] Za shledaného velmi těsného rozdílu padesáti devíti platných hlasů mezi oběma kandidáty
nelze totiž jednoznačně tvrdit, že by se tento poměr nemohl zásadně změnit po případném
přepočtu hlasů v okrsku č. 526. Vždy je totiž možné namítnout, že byť v tomto okrsku obdržel
kandidát navrhovatelky sto šedesát jedna hlasů a odpůrce 2) pouze sedmdesát jedna hlasů,
nelze bez provedené kontroly volební dokumentace zcela vyloučit manipulaci s hlasovacími lístky
a to, že např. všechny hlasy odevzdané pro odpůrce 2) dostal ve skutečnosti kandidát
navrhovatelky, příp. že ve skutečnosti byla jiná volební účast než vykázaná a že tyto nezapočtené
hlasy obdržel právě kandidát navrhovatelky. Tyto skutečnosti jsou sice krajně nepravděpodobné
[zejména s ohledem na situaci v jiných okrscích stejného obvodu, kde byla zcela srovnatelná
volební účast a rovněž počet neplatných hlasů (čtyři) plně odpovídá ostatním okrskům], nicméně
zcela vyloučit je nelze.
[40.] Stejně tak by se však v kontextu nyní posuzované věci jevil jako zpochybnitelný i závěr
opačný, totiž, že by výsledky v daném volebním okrsku mohly mít vliv na celkový výsledek voleb
v daném obvodu.
[41.] Za této situace Nejvyšší správní soud zohlednil i skutečnost, že rozhoduje jako volební,
nikoliv správní soud. Volební proces je totiž založen na jeho neopakovatelnosti. Voliči se vždy
rozhodují podle aktuální situace, nálady ve společnosti, jsou ovlivněni volební kampaní,
k jejich rozhodování mohou přistupovat rozličné ekonomické a třeba i zahraničněpolitické
události, a opakování voleb proto vždy znamená konání voleb nových, za zcela odlišných
okolností, než byly ty původní. Neplatí tedy, že konáním nových, případně opakovaných, voleb
dojde k prověření skutečné vůle voličů a tedy k odstranění původních pochybností. Tyto nové
volby jsou totiž vždy originální a tím, že v nich zvítězí někdo jiný než ve volbách původních,
totiž vůbec nemusí být potvrzeno, že původní volby byly vyhodnoceny chybně. Volební soud
proto musí být při úvahách o zrušení volebního výsledku velmi zdrženlivý. Ke zrušení by měl
přistoupit jen tehdy, dospěl-li k pevnému přesvědčení, že bez zjištěné nezákonnosti by s největší
mírou pravděpodobnosti volby dopadly odlišně.
[42.] K tomuto přesvědčení však v nyní projednávané věci soud nedospěl.
Vedle již předestřených důvodů pro presumpci správnosti závěrů okrskových volebních komisí
soud považoval za významné rovněž to, že byť nemohl přezkoumat ztracenou volební
dokumentaci z okrsku č. 526, jsou oficiální výsledky tohoto okrsku zcela souměřitelné s výsledky
z ostatních okrsků. Jinak řečeno, tento výsledek nikterak „nevybočuje“, a to ani co do volební
účasti nebo počtu neplatných hlasů. Pokud se výrazněji liší od výsledků dosažených v ostatních
okrscích tohoto senátního obvodu, pak jen výrazným vítězstvím kandidáta navrhovatelky
(69,39% hlasů oproti 30,60% hlasů pro odpůrce 2). To však logicky nelze interpretovat
jinak než jako potvrzení, že ani v tomto okrsku proto zřejmě nedošlo k žádné manipulaci s hlasy
v neprospěch kandidáta navrhovatelky – ostatně, navrhovatelka žádnými pochybeními ve vztahu
k výsledkům dosaženým v tomto okrsku vůbec neargumentovala.
[43.] Jakkoliv by tedy ztráta volební dokumentace okrsku č. 526 teoreticky za určitých
extrémních okolností mohla být dostatečným důvodem k závěru, že výsledek voleb byl jiný,
v kontextu nyní posuzované věci takový vliv, a dokonce ani jeho samotná existence, není jasně
určitelný. Naopak, k tomu, aby byl takový vliv shledán, by Nejvyšší správní soud musel
v kontextu nyní posuzované věci přitakat nejnepravděpodobnějším odhadům toho, do jaké míry
se volební výsledky v tomto okrsku mohly lišit od volebních výsledků zaznamenaných okrskovou
volební komisí. K takovému přitakání však není důvodu za situace, kdy není žádná indicie,
že ke ztrátě této volební dokumentace došlo úmyslně, naopak, vše nasvědčuje toliko nedbalosti
orgánů podílejících se na zjišťování výsledků voleb. S mírou pravděpodobnosti nepřipouštějící
rozumné pochybnosti o opaku lze na základě veškerých zjištěných skutečností naopak uzavřít,
že ani případná pochybení ve sčítání platných hlasů z daného volebního okrsku by již nijak
výrazně nevybočila z „chybovosti“ v ostatních okrscích daného volebního obvodu
a tedy nemohla ani mít vliv na celkový výsledek voleb. Ani u tohoto pochybení tak soud
při hodnocení třetího kroku algoritmu, tj. protiprávnosti, jejího vlivu na výsledek voleb a intenzity
tohoto vlivu na „zatemnění“ volebních výsledků, neuzavřel, že by volba kandidáta měla být
prohlášena za neplatnou.
[44.] S ohledem na shora popsané závěry soudu nebyl shledán důvod pro vyslovení neplatnosti
voleb do Senátu Parlamentu České republiky, konaných ve dnech 15. a 16. října a 22. a 23. října
2010 ve volebním obvodu č. 25 – Praha 6, ani pro vyslovení neplatnosti volby kandidáta
Ing. Petra Bratského.
[45.] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §93 odst. 4 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2010
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu