ECLI:CZ:NS:1998:33.CDO.237.98.1
ROZSUDEK
33 Cdo 237/98
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. ing. Jana Huška a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce D. - výrobní družstvo, proti žalovanému J. G., o zaplacení 150.000,- Kč, k dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 1997, č.j. 10 Co 338/96 - 83, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 5. 1997, č.j. 10 Co 338/96 - 83 změnil rozsudek Okresní soudu ve Vsetíně ze dne 7. 12. 1995, č.j. 10 C 692/95 - 34 tak, že žalobu, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 150.000,- Kč zamítl a dále rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že „mezi účastníky byla dne 13. 12. 1993 sepsána a dne 20. 12. 1993 podepsána kupní smlouva, na základě které žalobce prodal žalovanému nemovitosti, a to rodinný domek č.p. 162 včetně veškerých venkovních úprav, dále pozemek č.p. 641 - zastavěná plocha o výměře 290 m2, pozemek č. parcely 642 - zahrada o výměře 639 m2, zapsaných na LV č. 1015 pro obec V. a k.ú. V. 02 J., a dále 1/2 podílového spoluvlastnictví k pozemku p. č. 643 - ostatní plocha o výměře 101 m2, zapsaném na LV č. 2275 pro obec V., k. ú. V. 02 J. Nemovitosti byly odprodány za kupní cenu 290.000,- Kč. Žalovaný se zavázal tuto kupní cenu zaplatit tak, že 145.000,- Kč zaplatí do 30 kalendářních dnů od podpisu smlouvy, a zbylých 145.000,- Kč do 10 kalendářních dnů po nabytí právní moci rozhodnutí o provedeném vkladu do katastru nemovitostí. Kupující se k uvedenému zavázal pod smluvní pokutou ve výši 1%, kterou by musel zaplatit z dlužné částky po lhůtě splatnosti, a to za každý kalendářní den. Vklad byl zapsán do katastru nemovitostí dne 17. 5. 1994 a jeho právní účinky vznikly dne 20. 1. 1994. Prvou částku 145.000,- Kč zaplatil žalovaný 30. 6. 1994, druhou v téže výši dne 10. 10. 1994“.
Odvolací soud především dospěl k závěru, že vztah vzniklý mezi účastníky uvedené kupní smlouvy je vztahem občanskoprávním, neboť „předmětem činnosti žádného z účastníků není obchodní činnost jako prodej a koupě nemovitostí“.
Dále dospěl k závěru, že námitka neplatnosti části kupní smlouvy obsahující ujednání o smluvní pokutě je namístě. Dohoda účastníků o výši smluvní pokuty 1 % denně z dlužné částky podle názoru odvolacího soudu „odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům“, neboť sjednaná výše smluvní pokuty je neúměrně vysoká. Vzhledem k tomu je toto ujednání absolutně neplatné a proto se nelze domáhat plnění.
Odvolací soud proto změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, jak je uvedeno výše.
Dovoláním ze dne 5.11.1997 napadl žalobce uvedený rozsudek odvolacího soudu. V dovolání zejména uvedl, že dovolání je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a je odůvodňováno tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V odůvodnění dovolatel především uvedl, že předmětný vztah neměl být posouzen jako občanskoprávní a jde o případ, který „není obchodním zákoníkem upraven vůbec, proto měl být posouzen jako jiný vztah s podnikáním související“.
Dále dovolatel nepovažuje za správný názor odvolacího soudu, že ujednání o smluvní pokutě je absolutně neplatné pro její neúměrnou výši. Podle dovolatele smluvní pokuta ve výši 1 % denně z dlužné částky je takovou pohrůžkou sankce, která nutí dlužníka ke splnění závazku. Pouze samotné sjednání pokuty nezakládá povinnost ji platit a tato povinnost nastává až porušením smluvní povinnosti. Dlužník (žalovaný) sám, a to záměrně způsobil, že prodlení se zaplacením u první splátky ve výši 145.000,- Kč činilo 162 dní a u druhé splátky ve výši 143.173,- Kč činilo 172 dní, neboť u soudu prvního stupně uvedl, že peněz měl dostatek. Sjednání výše pokuty bylo podle dovolatele svobodnou vůlí smluvních stran a skutečnost, že žalobce neuplatnil nárok v plné výši, by neměla být měřítkem pro hodnocení výše sjednané pokuty.
Dále dovolatel uvedl, že zaplacení kupní ceny je základní povinností kupujícího a nezaplacením se žalobce dostával do vážných problémů.
K výši pokuty pak dovolatel poukázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1.3.1995, sp. zn. 5 Cmo 358/94, podle něhož je sazba smluvní pokuty ve výši 1 % za každý den prodlení nepochybně vysoká, avšak nejde o sazbu nijak extrémní.
Dovolatel s ohledem na uvedené navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud posoudil dovolání z 5.11.1997 a konstatoval, že bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti a dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovolání je přípustné podle ust. §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení otázky, zda v daném případě jde o vztah občanskoprávní či obchodní a otázka platnosti ujednání o smluvní pokutě s ohledem na její výši.
V posuzovaném případě ze skutkových zjištění soudů v předchozím řízení, z nichž dovolací soud vychází, vyplývá, že mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím byla dne 20.12.1993 uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě žalobce prodal žalovanému mj. rodinný domek čp. 162, dále pozemky č.p. 641, 642 v katastrálním území V. 02 J. atd. Smluvní strany jsou podnikateli, přičemž předmětem činnosti žádného z nich není prodej a koupě nemovitostí. Ve znaleckém posudku ze dne 20.9.1992, ev. č. 94/195/92 je mj. uvedeno, že rodinný domek čp. 162 je užíván jako sklad materiálu a z bytového fondu není vyjmut.
Z uvedeného je zřejmé, že byla podnikateli uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byly nemovitosti.
Podle §261 odst. 6 obch. zákoníku smlouvy mezi osobami uvedenými v §261 odst. 1 a 2 obch. zákoníku, mj. podnikateli, které nejsou upraveny v hlavě II., části třetí obchodního zákoníku, se řídí pouze ustanoveními občanského zákoníku.
V obchodním zákoníku je jako smluvní typ upravena obchodní kupní smlouva (§409 a násl.), jejímž předmětem plnění je movitá věc (zboží). Kupní smlouva, je -li předmětem koupě nemovitost, se proto řídí ust. §588 a násl. obč. zákoníku a občanským zákoníkem se řídí celý vztah založený touto smlouvou. S ohledem na ust. §261 odst. 4 obch. zákoníku se proto občanským zákoníkem řídí i vztahy vzniklé při zajištění plnění závazku.
Závěr odvolacího soudu v této otázce je s ohledem na uvedené správný, i když je poněkud jinak odůvodněn.
Další námitka dovolatele směřuje proti závěru odvolacího soudu o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně z dlužné částky.
Podle §39 obč. zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Výkon práv vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být mj. v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zákoníku).
V posuzovaném případě smluvní strany podle §544 odst. 1 a 2 obč. zákoníku sjednali v čl. II. kupní smlouvy ze 13.12.1993 smluvní pokutu tak, že „kupující se k uvedenému zavazuje pod smluvní pokutou ve výši 1 %, které by musel zaplatit z dlužné částky po lhůtě splatnosti, a to za každý kalendářní den“. Smluvní pokuta byla vázána na splnění povinnosti zaplatit dvě splátky kupní ceny, obě ve výši 145.000,- Kč, s termínem splatnosti první splátky do 30 kalendářních dnů od podpisu kupní smlouvy a druhá splátka s termínem splatnosti do 10 kalendářních dnů po nabytí právní moci rozhodnutí o vkladu vlastnického práva do katastru nemovitosti. Žalovaný byl v prodlení se zaplacením první splátky po dobu od 19.1.1994 do 30.6.1994 a v případě druhé splátky byl v prodlení od 27.5.1994 do 10.10.1994.
Dovolací soud shodně s názorem odvolacího soudu dospěl k závěru, že v tomto konkrétním případě dohoda účastníků o výši smluvní pokuty se příčí dobrým mravům (§3 odst. 1 o.z.). Sjednaná výše smluvní pokuty je nepřiměřená a to jak s ohledem na význam a hodnotu zajišťované povinnosti, tak i s ohledem na výši úroku z prodlení, který by v daném případě při prodlení se zaplacením splátek kupní ceny přicházel v úvahu. Při nepříliš velkém prodlení dosahuje smluvní pokuta již výše splátky. Takto sjednaná smluvní pokuta též mnohonásobně převyšuje úrok z prodlení stanovený jako sankční postih za prodlení s plněním peněžitého závazku, což platí i pro úroky požadované peněžními ústavy při poskytnutí finančních prostředků na základě úvěrové smlouvy, což vše vede k závěrům o její nepřiměřenosti.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že část kupní smlouvy z 13.12.1993 v části týkající se ujednání o smluvní pokutě je absolutně neplatné (§39 o.z.) a rozhodnutí odvolacího soudu je správné.
Nejvyšší soud proto podle §39 obč. zákoníku, §238 odst. 1 písm. a), §243b odst. 1 o.s.ř. rozhodl tak, že dovolání zamítl, pro jeho nedůvodnost.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. tak, žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalovanému podle spisu žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 15. prosince 1998
JUDr. ing. Jan H u š e k, v. r.
předseda senátu