ECLI:CZ:NS:2000:11.TCU.34.2000.1
sp. zn. 11 Tcu 34/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. června 2000 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. P., nar. 9. října 1971, rozsudkem Městského soudu Oslo ze dne 25. března 1996 č. 96-00490 M/12, ve spojení s rozsudkem Oblastního soudu pro soudní okres Oslo v Borgartingu ze dne 21. března 1997 č. 96-01675 M, Norské království, a to pro trestný čin nezákonného dovozu drog ve značném množství podle §162 čl. 1, 3 norského trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu Oslo ze dne 25. března 1996 č. 96-00490 M/12, ve spojení s rozsudkem Oblastního soudu pro soudní okres Oslo v Borgartingu ze dne 21. března 1997 č. 96-01675 M Norské království, byl J. P. uznán vinným trestným činem nezákonného dovozu drog ve značném množství podle §162 čl. 1, 3 norského trestního zákona. Tohoto trestného činu se dopustil tím, že dne 27. srpna 1995 kolem 19.45 hod. dovezl námořním trajektem jedoucím z F. v Dánsku do L. v Norsku asi 4496 gramů heroinu, který byl ukryt v osobním automobilu Fiat Uno se státní poznávací značkou TPJ 10-21. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let a bylo mu zabaveno 10 000 norských korun.
Dne 23. 5. 2000 pod sp. zn.354/98-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení norského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obviněný je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (§187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil velice závažné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Byl mu uložen velice citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. června 2000
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík