ECLI:CZ:NS:2000:11.TCU.36.2000.1
sp. zn. 11 Tcu 36/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. června 2000 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák.č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. F., nar. 23. července 1974, rozsudkem Oblastního soudu v Jelení Hoře ze dne 17. března 1997 sp. zn. III K 111/96, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu ve Wroclavi ze dne 30. července 1997 sp. zn. II Aka 196/97, Polská republika, a to pro trestný čin podle čl. 156 §2, čl. 11 §1 v návaznosti s čl. 210 §2 a s čl. 10 §2 trestního zákona Polské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Oblastního soudu v Jelení Hoře ze dne 17. března 1997 sp. zn. III K 111/96, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu ve Wroclavi ze dne 30. července 1997 sp. zn. II Aka 196/97, Polská republika, byl P. F. uznán vinným trestným činem podle čl. 156 §2, čl. 11 §1 v návaznosti s čl. 210 §2 a s čl. 10 §2 trestního zákona Polské republiky. Této trestné činnosti se dopustil tak, že dne 8. prosince 1995 v P. s použitím nebezpečného nářadí - dřevěné pálky a ručního plynového spreje několikrát udeřil dřevěnou pálkou do hlavy Z. L., čímž mu způsobil četné rány, pohmoždění hlavy a byla narušena činnost orgánu těla na dobu kratší 7 dnů a snažil se mu přitom ukrást pánskou kabelku s hotovostí ve výši 3000 zlotých, ale neuspěl, protože poškozený se bránil a pomohly mu další osoby. Za tuto trestnou činnost byl P. F. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.
Dne 24. 5. 2000 pod sp. zn. 3358/96-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení polského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obviněný je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (§234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil závažné násilné trestné činnosti, přičemž svým jednáním způsobil poškozenému zranění. Byl mu také uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. června 2000
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík