ECLI:CZ:NS:2000:11.TCU.37.2000.1
sp. zn. 11 Tcu 37/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. 8. 2000 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák.č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky F. H. a J. H. rozsudkem Zemského soudu v Nürnbergu-Fürthu ze dne 18. 2. 1998 sp. zn. 3 KLs 508 Js 787/97, Spolková republika Německo, a to pro závažný trestný čin zkrácení daní s falšováním listin podle §369, §370 I č. 2, §375 II daňového řádu a §267, §52, §74a trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a zabavení 256 sudů, každý po 220 litrech alkoholu.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Nürnbergu-Fürthu ze dne 18. 2. 1998 sp. zn. 3 KLs 508 Js 787/97, Spolková republika Německo, byli F. H. a J. H. uznáni vinnými trestným činem zkrácení daní s falšováním listin podle §369, §370 I č. 2, §375 II daňového řádu a §267, §52, §74a trestního zákona. Této trestné činnosti se dopustili tím, že koncem dubna 1997 v alkoholovém a daňovém skladu v L. v Řecku převzali každý 128 sudů po 220 litrech 96,9 % alkoholu bez zaplacení daně s tím, že při vstupu do České republiky bude vyměřena příslušná daň, přičemž pro účely přepravy alkoholu bez omezení přes státní hranice v rámci území Evropské unie byli vybaveni příslušnými přepravními doklady. Dne 10. května 1997 oba obžalovaní přijeli na hraniční přechod W. ke konečnému celnímu odbavení, a zde bylo zjištěno při kontrole, že přepravní doklady předložené obžalovanými nesouhlasí se skutečným nákladem, když podle předložených nákladních listů měli obžalovaní převážet každý po 15 000 láhvích čističe WC Ente pro neexistující firmy E. GmBH v H. a K. S. B. s. r. o. v P., a přeložené doklady byly opatřeny otisky falešných razítek hlavního celního úřadu Hamburg - S. a hlavního celního úřadu W. a původní doklady z L. v Řecku byly také opatřeny falešnými otisky razítka celního úřadu P. v M. Tímto svým jednáním oba obžalovaní zkrátili daň z destilátů každý za 26 915,3 litrů čistého alkoholu ve výši 686 340,15 DM. Za tuto trestnou činnost byli odsouzeni F. H. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a J. H. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a zabavení 256 sudů, každý po 220 litrech alkoholu.
Dne 24. 5. 2000 pod sp. zn. 3739/99-M a 3742/99-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obviněný je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (§148 a §176 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Jde o značný daňový únik, prováděný rafinovaným a nebezpečným způsobem, obvinění zneužili snížené kontroly při překračování hranic v rámci Evropské unie. Významné je, že by při řádném vývozu vznikla daň ve prospěch České republiky. Obviněným byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 8. 2000
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch