ECLI:CZ:NS:2000:11.TCU.38.2000.1
sp. zn. 11 Tcu 38/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. srpna 2000 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. S. trestním příkazem Okresního soudu v Žilině ze dne 15. října 1997 sp. zn. 1 T 407/97, Slovenská republika, a to pro trestný čin krádeže dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 a §8 odst. 1 trestního zákona Slovenské republiky a trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 trestního zákona Slovenské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a k trestu propadnutí věci.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Žilině ze dne 15. října 1997 sp. zn. 1 T 407/97, Slovenská republika, byl obviněný V. S. uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 a §8 odst. 1 trestního zákona Slovenské republiky a pokračujícím trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 trestního zákona Slovenské republiky. Těchto trestných činů se měl obviněný V. S. dopustit v podstatě tím, že od 8. dubna 1997 do 26. května 1997 celkem v sedmi případech po společné dohodě s další osobou a v jednom případě sám v Ž. a jinde neoprávněně vnikal do bytů jiných osob, kde odcizil zejména peníze, šperky, elektroniku, přičemž v jednom případě k dokonání činu nedošlo. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s výkonem v II. nápravněvýchovné skupině a k trestu propadnutí věcí konkretizovaných ve výroku rozhodnutí. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 30. října. 1997.
Dne 25. května 2000 pod sp. zn. 6045/99-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení soudu Slovenské republiky do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obviněný je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (§247 a §238 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Z opisu rejstříku trestů V. S. a z obsahu připojených trestních spisů Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 3 T 69/91 a Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 3 T 92/96 bylo Nejvyšším soudem zjištěno, že V. S. byl pravomocně odsouzen k citelným nepodmíněným trestům odnětí svobody za trestnou činnost stejné povahy, pro jakou byl v předložené věci odsouzen soudem Slovenské republiky. V posuzované věci se obviněný trestné činnosti dopouštěl i ve spolupachatelství s další osobou, větším počtem útoků a po delší dobu. Tyto okolnosti a výrazná speciální recidiva, jakož i ten fakt, že mu byl cizozemským soudem uložen nepodmíněný trest odnětí svobody opodstatňují závěr, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou též splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. srpna 2000
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík