ECLI:CZ:NS:2000:11.TCU.40.2000.1
sp. zn. 11 Tcu 40/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. června 2000 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. A., nar. 17. května 1954, rozsudkem Okresního soudu v Lipsku ze dne 14. července 1997 sp. zn. 51 Ls 702 Js 7785/97, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Lipsku ze dne 27. října 1997 sp. zn. 8 Ns 702 Js 7785/97, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku v organizované skupině podle §92 b odst. 1, §92a odst. 1 čís. 1, čís. 2, §92 odst. 1 čís. 1, čís. 2, čís. 6 cizineckého zákona a §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání dva roky a šest měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Lipsku ze dne 14. 7. 1997 sp. zn. 51 Ls 702 Js 7785/97, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Lipsku ze dne 27. 10. 1997 sp. zn. 8 Ns 702 Js 7785/97, Spolková republika Německo, byl M. A. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku v organizované skupině ve 29 souběžných případech podle §92 b odst. 1, §92a odst. 1 čís. 1, čís. 2, §92 odst. 1 čís. 1, čís. 2, čís. 6 cizineckého zákona a §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Tohoto trestného činu se dopustil M. A. tím, že dne 25. 1. 1997 podle předem dohodnutého postupu na základě dělby práce jako člen organizované skupiny, za přislíbenou finanční odměnu s dodávkovým vozidlem Fiat Ducato, upraveným pro přepravu osob, spolu s další osobou přejeli z české strany přes hraniční přechod R. do SRN. V blízkosti města Ch. naložili celkem 29 cizích státních příslušníků, přičemž věděli, že tyto osoby nemají povolení k pobytu v SRN a byly neznámými osobami ilegálně převedeny do SRN. K přemístění těchto osob do L. nebo jiných míst v SRN však nedošlo, neboť vozidlo bylo dne 25. 1. 1997 kolem 21.00 hod v obvodu města F. podrobeno policejní kontrole. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen M. A. k trestu odnětí svobody v trvání dva roky a šest měsíců.
Dne 25. 5. 2000 pod sp. zn. 3740/99-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obviněný je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (§171a odst. 2 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Obviněný M. A. se dopustil závažné trestné činnosti v součinnosti s dalšími osobami. Jednalo se o nezákonné převedení většího počtu osob přes státní hranici. Byl mu uložen také poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. června 2000
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík