ECLI:CZ:NS:2000:11.TCU.52.2000.1
sp. zn. 11 Tcu 52/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 17. srpna 2000 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky P. W. a E. W. rozsudkem Zemského soudu ve Frankfurtu nad Mohanem ze dne 8. 11. 1995 sp. zn. 5/25 KLs 89 Js 43 247.5/94, Spolková republika Německo, pro dvojnásobný trestný čin společného obchodování s omamnými prostředky v nikoli malém množství podle §1, §3 odst.1, §29a odst.1 č. 2, 31, 33 zákona o omamných prostředcích, §25 odst. 2, §53, §73d a §74 trestního zákona Spolkové republiky Německo, a u P. W. též pro trestné činy nedovoleného držení zbraně a s její pomocí uskutečněné nedovolené násilí a nedovolené držení munice podle §53 odst.1 č. 3a, odst. 3 č. 1a a §56 zákona o zbraních a §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody u P. W. ve výši 4 let a 9 měsíců, a u E. W. ve výši 3 let a 3 měsíců, a k trestu propadnutí věci.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu ve Frankfurtu nad Mohanem ze dne 8. 11. 1995, který téhož dne nabyl právní moci, sp. zn. 5/25 KLs 89 Js 43 247.5/94, Spolková republika Německo, byli P. W. a E. W. odsouzeni pro výše uvedené trestné činy, jichž se podle zjištění soudu měli dopustit tím, že počátkem září 1994 P. W. převzal 2 kg kokainu, který za pomocí E. W. za účelem dosažení zisku prodával, a dne 25. 9. 1994 P. W. znovu převzal více než 2 kg kokainu, který chtěl rovněž prodat, přičemž dne 27. 11. 1994 E. W. část tohoto kokainu vezla osobním autem zn. Mazda do Švýcarska, aby jej tam prodala a tento kokain byl při policejní kontrole ve vozidle nalezen a zajištěn. P. W. pak sám ve svém bytě bez zbrojního průkazu přechovával pistoli zn. Česká a náboje. Za tuto trestnou činnost byli odsouzeni k úhrnnému trestu odnětí svobody, a to P. W. v trvání čtyř let a devíti měsíců a E. W. v trvání tří let a tří měsíců, a k trestu propadnutí věci - zajištěného kokainu, pistole zn. Česká, včetně munice, osobního auta zn. Mazda Protégé a částky 27 000 DM.
Dne 9. 8. 2000 pod sp. zn. 1699/99-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedených odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obvinění jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (u obou obviněných §187, u P. W. též §185 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Oba se dopustili velice závažné trestné činnosti, přičemž k jejímu stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Trestné činnosti se dopustili za účelem dosažení vysokého zisku a opakovaně. Oběma byly uloženy poměrně citelné nepodmíněné tresty odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. srpna 2000
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík