ECLI:CZ:NS:2000:11.TCU.53.2000.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 7. 9. 2000 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky J. Š., D. Š. a D. A. rozsudkem Zemského soudu v Pasově pravomocným dne 27. 3. 1996 sp. zn. KLs 209 Js 12021/95, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Pasově ze dne 3. 5. 1996 sp. zn. KLs 209 Js 12021/95, Spolková republika Německo, a to pro závažný trestný čin loupežného vydírání podle ustanovení §253, §255, §249, §250 I. č. 2, §25 II. německého trestního zákoníku a u D. A. navíc pro trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení §230, §232, §52, §69a, §74 I., II. č. 2 německého trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a deseti měsíců u D. Š., tří let a čtyř měsíců u J. Š. a tří let a deseti měsíců u D. A., u něhož byl uložen i trest odebrání řídičského průkazu a jeho zabavení na dobu jednoho roku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Pasově, který nabyl právní moci dne 27. 3. 1996, sp. zn. KLs 209 Js 12021/95, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Pasově ze dne 3. 5. 1996 sp. zn. KLs 209 Js 12021/95, Spolková republika Německo,byli občané České republiky J. Š., nar.12. 2. 1974, D. Š., nar. 14. 7. 1977 a D. A., nar. 13. 4. 1974 odsouzení pro závažný trestný čin loupežného vydírání podle ustanovení §253, §255, §249, §250 I. č. 2, §25 II. německého trestního zákoníku a D. A. navíc pro trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení §230, §232, §52, §69a, §74 I., II. č. 2 německého trestního zákoníku, kterých se dopustili tím, že dne 30. 8. 1995 v 13.20 hod. v obci F. u P. vstoupili společně do kanceláře firmy H., kde byla přítomna pouze jedna zaměstnankyně F. G. A. vytáhl nenabitou poplašnou pistoli zn. Bruni, model 92, kalibr 8 mm, zamířil na poškozenou a požadoval peníze. Obžalovaný D. Š. potom vzal z pokladny bankovku v hodnotě 10 DM a ukazoval, že chce víc. Poškozená ve strachu o svoje zdraví a život, neboť pokládala zbraň za skutečnou, vydala svoji peněženku, ze které D. Š. vytáhl finanční hotovost ve výši 50 DM. Při útěku způsobil odsouzený David Adamov dopravní nehodu, když svým vozidlem Škoda, SPZ NJH 66-48, narazil z důvodu značně vysoké rychlosti do osobního vozu Peugot 205, SPZ Pa-Nk 526, který řídila M. S. Tato utrpěla zhmožděniny a krevní podlitiny po celém těle, HWS-trauma a rovněž tak odřeniny kůže v oblasti kolenou, byla ambulantně ošetřena na klinice v Pasově. Na jejím vozidle vznikla škoda ve výši 12 000 DM. Po nehodě odsouzení utekli do lesa. Za toto jednání byli odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a deseti měsíců D. Š., tří let a čtyř měsíců J. Š. a tří let a deseti měsíců D. A.
Dne 15. 8. 2000 pod sp. zn. 674/2000-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německých soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (loupež - §234 tr. zák., ublížení na zdraví - §223 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Loupež je závažným trestným činem a odsouzeným byl za ni uložen výrazný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. září 2000
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch