ECLI:CZ:NS:2000:11.TCU.58.2000.1
sp. zn. 11 Tcu 58/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. září 2000 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. L. rozsudkem Zemského soudu v Mnichově I ze dne 14. května 1993 sp. zn. Ks 121 Js 3080/92, ve spojení s usnesením Spolkového soudního dvora ze dne 28. října 1993 sp. zn. 1 StR 647/93, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin ubití k smrti podle §212, §64, §67 odst. 2 §74 německého trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání osmi let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Mnichově I ze dne 14. května. 1993 sp. zn. Ks 121 Js 3080/92, ve spojení s usnesením Spolkového soudního dvora ze dne 28. října 1993 sp. zn. 1 StR 647/93, Spolková republika Německo, byl J. L. uznán trestným činem ubití k smrti podle §212, §64, §67 odst. 2 a §74 německého trestního zákona. Tohoto trestného činu se měl dopustit tím, že dne 13. 1. 1992 píchl ve značné zlosti J. H. ve směru jeho hrudníku, a to cíleně a minimálně pětkrát, přičemž dvě píchnutí šla do srdce a další píchnutí poranilo levou spodní část ledviny, v důsledku těchto zranění došlo ke smrti poškozeného. Za toto jednání mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmi let.
Dne 5. září 2000 pod sp. zn. 1504/98-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obviněný je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (přinejmenším podle §222 odst. 1, 3 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. L. byl odsouzen pro velice závažný trestný čin, přičemž v důsledku jeho jednání došlo k neodčinitelnému následku - smrti člověka. Byl mu uložen poměrně vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. září 2000
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík