ECLI:CZ:NS:2000:11.TCU.60.2000.1
sp. zn. 11 Tcu 60/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. září 2000 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. L. rozsudkem Zemského soudu v Kleve ze dne 9. září 1996 sp. zn. 1 Kls 30/96, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin dovozu drogy nemalého množství a provozování obchodu s nemalým množstvím drogy podle §29 a odst. 1, č. 2, §30 odst. 1, č. 4, 1, 3, §33 zákona o omamných látkách a §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Kleve ze dne 9. září 1996 sp. zn. 1 KLs 30/96, Spolková republika Německo, byl R. L. uznán vinným trestným činem čin dovozu drogy nemalého množství a provozování obchodu s nemalým množstvím drogy podle §29 a odst. 1, č. 2, §30 odst. 1, č. 4, 1, 3, §33 zákona o omamných látkách a §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Tohoto trestného činu se měl dopustit společně s další osobou, že za finanční úplatu 10 000 ATS podnikli dne 24. 2. 1996 cestu z B. do A., kde nakoupili celkem 7824 gramů hašiše (tetrahydrocannabinolu) a koupenou drogu potom ukryli v osobním vozidle R. L. zn. Ford Škorpio Kombi, přičemž téhož dne oba jmenovaní odjeli z Amsterodamu s úmyslem dopravit drogu na území Slovenské republiky. Když však kolem 22.20 hod. v noci přejeli hraniční přechod E. do SRN, byli kontrolováni německou policií a při této prohlídce vozidla byla objevena ukrytá droga. Za tento trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců.
Dne 12. 9. 2000 pod sp. zn. 4047/98-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obviněný je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (§187 tr. zák. - nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený R. L. se podle cizozemského rozsudku dopustil velice závažného trestného činu, k jehož stíhání je Česká republika vázána také mezinárodními úmluvami. Trestné činnosti se dopustil v součinnosti s další osobou a byl mu uložen poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. září 2000
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík