ECLI:CZ:NS:2000:11.TCU.83.2000.1
sp. zn. 11 Tcu 83/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. prosince 2000 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. Š. , rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni ze dne 28. října 1999 sp. zn. 6bE Vr 8859/00 Hv 5372/99, Rakousko, a to pro trestný čin krádeže vloupáním podle §127a §129 odst. 1 rakouského trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání patnáct měsíců.
Návrh na zápis údajů o odsouzení občana České republiky J. F. rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni ze dne 28. října 1999 sp. zn. 6bE Vr 8859/00 Hv 5372/99, Rakousko, a to pro trestný čin krádeže vloupáním podle §127 a §129 odst. 1 rakouského trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, se zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni ze dne 28. října 1999 sp. zn. 6bE Vr 8859/00 Hv 5372/99, Rakousko, byli J. F. a D. Š. uznáni vinnými trestným činem krádeže vloupáním podle §127, §129 odst. 1 rakouského trestního zákona, kterého se měli dopustit tím, že dne 4. října 1999 přijeli společně s dalším odsouzeným R. Š. do B., rozbitím postranního okénka vnikli do osobních vozidel zn. Ford Scorpio s úřední poznávací značkou MD-273 T a zn. Mitsubishi Galant s úřední poznávací značkou MD-57 SD a s úmyslem protiprávně se obohatit odcizili poškozenému A. L. mobilní telefon zn. Nokia 6110 a poškozenému T. K. mobilní telefon zn. Nokia 6150. Dne 11. října 1999 ve Vídni se rozbitím okna vloupali do osobních vozů zn. BMW 730 s úřední poznávací značkou W-591306 a zn. vW Passat s úřední poznávací značkou W-46332 F a s úmyslem protiprávně se obohatit odcizili poškozené K. S. mobilní telefon zn. Nokia 5110 a poškozenému E. S. mobilní telefon zn. Ericsson GF 768. Dále, že se D. Š. spolu s dalším pachatelem R. Š. vloupali rozbitím okna do vozu značky Mercedes Vito s úřední poznávací značkou W-69690 F a se záměrem obohatit se odcizili poškozené U. P. mobilní telefon zn. Nokia 6150. Za tuto trestnou činnosti byli odsouzeni k trestu odnětí svobody, a to J. F. na jeden rok a D. Š. na patnáct měsíců.
Dne 27. listopadu 2000 pod sp. zn. 2787/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů pouze u D. Š.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z šetření o státním občanství Okresním úřadem v Olomouci, referátem vnitřních věcí, ze dne 8. června 2000 vyplývá, že obviněný D. Š., je stále přihlášen k trvalému pobytu v Ch. a není uveden v evidenci vedené tamním úřadem o osobách, které do roku 1993 pozbyly státní občanství České republiky, resp. byly propuštěny ze státního svazku ČR na vlastní žádost podle §14 odst. 1 zákona č. 39/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle údajů, které tedy okresní úřad má, nemůže vydat osvědčení o státním občanství D. Š., neboť podle §17 zákona č. 40/1993 Sb. občan České republiky pozbývá státní občanství ČR nabytím občanství jiného státu. Aby mohlo být vydáno osvědčení o státním občanství ČR, potřeboval by okresní úřad čestné prohlášení D. Š., které ovšem nemá. I přesto okresní úřad sdělil, že pokud D. Š. nenabyl po 1. lednu 1993 občanství jiného státu, je státním občanem České republiky.
Z šetření o státním občanství Okresním úřadem v Olomouci, referátem vnitřních věcí, ze dne 14. března 2000 vyplývá, že obviněný J. F., je stále přihlášen k trvalému pobytu v L., a není uveden v evidenci vedené tamním úřadem o osobách, které do roku 1993 pozbyly státní občanství České republiky, resp. byly propuštěny ze státního svazku ČR na vlastní žádost podle §14 odst. 1 zákona č. 39/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle údajů, které tedy okresní úřad má, nemůže vydat osvědčení o státním občanství J. F., neboť podle §17 zákona č. 40/1993 Sb. občan České republiky pozbývá státní občanství ČR nabytím občanství jiného státu. Aby mohlo být vydáno osvědčení o státním občanství ČR, potřeboval by okresní úřad čestné prohlášení J. F., které však nemá. I přesto okresní úřad sdělil, že pokud J. F., nenabyl po 1. lednu 1993 občanství jiného státu, je státním občanem České republiky.
Z podaného návrhu vyplývá, že odsouzení obviněných J. F. a D. Š. se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (§247 tr. zák. - krádež). Jde o občany České republiky. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány, pokud jde o D. Š., i podmínky materiální povahy. Podle zjištění cizozemského rozsudku se obvinění dopustili trestného činu krádeže vloupáním a v součinnosti s další osobou. Rovněž došlo ke způsobení ne zanedbatelné škody.
Z opisu Rejstříku trestů Praha bylo zjištěno, že D. Š. byl v minulosti odsouzen celkem ve čtyřech případech za podobnou trestnou činnost a byly mu uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody v trvání od šesti týdnů do dvou roků. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou u tohoto odsouzeného splněny.
Jiná je však situace ve věci odsouzeného J. F. U tohoto odsouzeného uložený trest nepřesahoval jeden rok odnětí svobody, z opisu Rejstříku trestů vyplývá, že nebyl v minulosti v České republice soudně trestán. Za těchto okolností nelze dovodit splnění materiální podmínky pro postup podle §4 odst. 2 zákona.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl jen ve věci D. Š. Návrh na zápis údajů o stejném odsouzení občana České republiky J. F. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. prosince 2000
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch